Týden s tancem

Putinovi agenti se naposled představí na Jatkách78, Cirk La Putyka připravuje představení ve spolupráci se studenty Kyjevské akademie divadelního a cirkusového umění a k tomu se blíží Světový den divadla, jehož letošní motto se obrací k motivům války a míru. Podíváme se rovněž, jak se vyvíjí situace v baletním světě, který k dění na Ukrajině nemůže a není hluchý.

Česko a Ukrajina spojené cirkusovým uměním

Cirk La Putyka a Jatka78 propojí 22. března v unikátním jednorázovém představení mladé české herce, tanečníky a akrobaty se studenty Kyjevské akademie divadelního a cirkusového umění, kteří utekli před válkou z Ukrajiny do Prahy. Na jednom jevišti se tak poprvé sejdou členové dlouhodobého projektu Young Bloods Cirku La Putyka, kteří v únoru začali zkoušet nové představení BOOM, s dvacetičlennou skupinou zkušených ukrajinských studentů, které Cirk La Putyka dokázal bezprostředně po začátku války dostat do bezpečí. Navíc pro ně zajistil nejen ubytování, ale i možnost tréninků, které jsou pro ně jako pro budoucí profesionální artisty zásadní. V jednorázovém představení nazvaném BOOM vol. 1 v režii principála souboru Rostislava Nováka ml. uvidí diváci například akrobacii na čínské tyči, vzdušnou akrobacii na hrazdě a kruhu i další ukázky vrcholného nového cirkusu. Výtěžek z večera půjde na pokrytí nákladů spojených s pobytem ukrajinských studentů v Praze.

Zkoušení inscenace BOOM, která bude mít premiéru v září 2022 na Jatkách78 v režii Rosti Nováka ml., začalo se členy Young Bloods v únoru letošního roku. Inscenace má za cíl zkoumat, jaké jsou hodnoty a sny této generace a zároveň ukázat výbuch pozitivní energie, který je v ní skryt. Pak ale začala válka na Ukrajině.

„I pro nás se zastavil svět a začali jsme přemýšlet, jak můžeme pomoci. Výsledkem je, že tu s námi momentálně pobývá dvacet kyjevských studentů. Žijí s námi, cvičí s námi, staráme se o ně a navzájem se obohacujeme. Naše zkoumání mladé generace tak získalo zcela nový rozměr,” vysvětluje principál souboru Rosťa Novák ml.

„Učíme se spolu mluvit. Učíme se spolu žít. Snažíme se porozumět si. Koukáme na sebe a spoustu věcí si jen domýšlíme. Poznáváme se bez pomoci technologií. Přijďte se podívat, jak jsme se seznámili, co jsme na obou stranách prožívali. Česko a Ukrajina propojené cirkusovým uměním. Mladé cirkusové generace spojené jedním jevištěm, jednou událostí, jedním okamžikem. Doba nás dovedla k tomuto setkání. Buďte u toho s námi,” dodává Rosťa Novák ml.

Vstupenky jsou v prodeji v síti GoOut, přispět lze také na portálu Darujme.cz.  

V Plzni se chystá baletní gala

Po nechtěné odmlce se vrací vzácný a s nadšením očekávaný večer. Setkání umělců naší i zahraničních scén se uskuteční 17. dubna 2022 ve Velkém divadle. Vstupenky jsou již v prodeji.

Vedle sólistů DJKT účast přislíbili například první sólisté Národního divadla v Praze Nikola Márová a Adam Zvonař, z drážďanské Semperoper přijede Václav Lamparter a americká tanečnice Jennifer Hackbarth. Pozvání přijala též hvězda světových baletních galavečerů Lucía Lacarra, sólistka Ballet National de Marseille, San Francisco Ballet či Bavorského státního baletu. Diváky čeká pestrý večer, plný ukázek toho nejlepšího, co mohou tanečníci světové úrovně nabídnout.

Putinovi agenti na konci března naposledy ovládnou Jatka78

Putinovi agenti končí. Chystá se derniéra úspěšné inscenace, která ve světle posledních krvavých událostí na Ukrajině dostává zcela nové rozměry. V holešovickém experimentálním divadelním prostoru se inscenace Putinovi agenti publiku naposledy představí 29. a 30. března 2022. Kromě večerních repríz se v rámci bloku uvedení bude konat i vzdělávací program pro mladé diváky Mezi řádky – jak média někdy lžou. Workshopy vedou kromě samotného inscenačního týmu i renomovaní odborníci Ondřej Kundra (týdeník Respekt), Bob Kartous (mluvčí Českých elfů) a Jaroslav Spurný (týdeník Respekt).

Soubor Temporary Collective v čele s režisérkou Petrou Tejnorovou si v projektu volně inspirovaném stejnojmennou knihou Ondřeje Kundry vzal do hledáčku zpravodajské tajné služby v příběhu jediného odhaleného ruského agenta po roce 1989, českého občana Roberta Rachardža. Průvodcem a jediným hercem večera je Petr Vančura. Ten diváky provede jedinečným zážitkem, který se odehraje jenom jednou, právě v ten daný večer. Do tvůrčího týmu si režisérka přizvala dále dramaturgy Jana Tošovského a Ninu Jacques, scénografa Antonína Šilara, střihačky Zuzanu Walter a Petru Maceridu, kameramany Kryštofa Melku, Marka Bartoše, Dominika Žižku a další.

Žánr live cinema, ve kterém dochází k propojení divadelního jazyka a filmové technologie, je pro přenesení tématu politické a špionážní kauzy na divadelní scénu ideální.

„Na live cinema mě baví zejména rozpor mezi tím, co se reálně odehrává na jevišti a tím, co divák vidí na plátně. Film umí podávat důkaz i o tom, co se nikdy nestalo. Tentokrát pracujeme s úplně novou filmovou technikou a zkoumáme zcela jiný způsob vyprávění. Celé je to jedna velká hra, ve které účinkuje jeden herec a v komparzu se objeví tak trochu celá naše země a její občané,“ vysvětluje Petra Tejnorová.

Divadelní film skládá fragmenty ze života agenta Roberta Rachardža, včetně jeho mnohých špionážních úspěchů. Vzhledem k tomu, že kauza ruského agenta není ani po deseti letech uzavřená a stále se v ní objevují nové informace, dávalo inscenátorům smysl se jí v divadle i dnes zabývat. Podařilo se jim najít průsečík mezi divadlem a špionážním thrillerem, mezi tajemstvím, napětím a fakty a dávají možnost divákům tento neuvěřitelný příběh prožít.

Premiéru měli Putinovi agenti již v říjnu 2019, tedy v době, kdy velká část společnosti měla tendenci vliv ruských tajných služeb a dalších konspiračních akcí Ruské federace na území ČR bagatelizovat. Porevoluční vývoj a vstup Česka do NATO v roce 1999 a o pět let později do EU posílil přesvědčení veřejnosti, že nám již velká rizika nehrozí. Případ Roberta Rachardža je jedním z možných klíčů k pochopení toho, jak důležité pole je i Česká republika pro Ruskou federaci. Od té doby navíc proběhlo odhalení přímého zapojení Ruska do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích i nejčerstvější invaze Ruska na Ukrajinu.

K této válce však Ondřej Kundra, novinář a autor knižní předlohy Putinových agentů připomíná: „Současnou agresi Vladimira Putina na Ukrajině šlo předvídat. Sám nám k tomu dával opakovaně indicie: napadl Gruzii, pak obsadil Krym, východní části Ukrajiny, jeho tajné služby vraždili kritiky Kremlu po Evropě, opozice byla v Rusku uvězněna, špioni kradli naše tajemství. Právě o násilné povaze Putinova režimu je kniha Putinovi agenti, kdo chtěl vidět, měl fakta k dispozici. Hodně lidem otevřelo oči ale až současné dění na Ukrajině, která bojuje i za Západ a pomohla nám tak uvědomit si, že je nutné obranu a boj za svobodu nepodceňovat.”

Projekt Mezi řádky – jak média někdy lžou na záměr inscenace navazuje a dále ho rozšiřuje. Je určen primárně mladým lidem ve věku 15 – 19 let jako příslušníkům skupiny zvláště ohrožené dezinformacemi a propagandou. Prostřednictvím diskuse s odborníky a navazujících workshopů chce mezi mladší generací zvýšit povědomí o dané problematice a pozornost vůči ní.

Po představení Putinových agentů bude následovat diskuse s dramaturgem projektu, tvůrčím týmem a lektory workshopů. Účastníci dostanou příležitost sdílet své dojmy a zeptat se na cokoliv. Na diskusi naváží workshopy, kde budou mít účastníci možnost aktivně pracovat s informacemi, analyzovat mediální výstupy, tříbit si myšlenky a formulovat své postoje – vše interaktivní a přístupnou formou a za asistence mediálních odborníků – Ondřej Kundra (týdeník Respekt), Bob Kartous (mluvčí Českých elfů) a Jaroslav Spurný (týdeník Respekt). 

Bob Kartous po jednom z prvních workshopů uvedl: „Potvrdilo se mi, že nejlepším způsobem, jak ukázat, že dezinformační praktiky jsou jen podlá a jednoduchá hra s emocemi, nikoliv raketová věda, je nechat studenty takové dezinformace vytvořit. Pochopí to pak velmi rychle. Inscenace Putinovi agenti je skvělou příležitostí bavit se o tom, jak Kreml intervenuje prostřednictvím dezinformací a zpravodajských akcí do našich zájmů a do naší svobody, kterou sám hrubě potlačuje“

Svátky divadla letos s mottem UNESCO: „… války se rodí v mysli lidí, je třeba v mysli lidí vybudovat obranu míru…“

Na nadcházející týden již tradičně připadají oslavy divadla. Světový den divadla se od roku 1962 každoročně slaví 27. března. Předchází ho Světový den divadla pro děti a mládež, pro který byl zvolen 20. březen, a Světový den loutkářství, který připadá na 21. března. Iniciátory oslav jsou mezinárodní nevládní divadelní organizace přidružené k UNESCO, které každoročně připravují poselství k těmto divadelním svátkům. 

Poselství k těmto dnům formulují každý rok významné osobnosti světové divadelní komunity. Národní střediska Mezinárodního divadelního ústavu (ITI), Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež (ASSITEJ) a Mezinárodní loutkářské unie (UNIMA) po celém světě obvykle koordinují v těchto dnech také řadu dalších aktivit. Česká střediska těchto organizací mají sídlo v Institutu umění – Divadelním ústavu a své aktivity vyvíjejí jak na národní, tak mezinárodní úrovni. 

Po období pandemie SARS-CoV-2 jsou zejména evropská národní střediska těchto mezinárodních nevládních organizací postavena před další výzvu a nutnost zareagovat na ruskou invazi na Ukrajinu. Právě v době války je potřebné si znovu připomínat úlohu mezinárodních organizací, která od jejich založení spočívala nejen v oborové mezinárodní spolupráci, ale také v prosazování míru, demokratických hodnot a snaze o mírnění konfliktů na mezinárodní úrovni a dále v hájení základních práv člověka tak, jak jsou definována ve Všeobecné deklaraci lidských práv. Právě Mezinárodní divadelní ústav, který tradici Mezinárodního dne divadla založil jako první, vznikl po 2. světové válce z iniciativy Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu UNESCO. Ve svém současném prohlášení ke globální geopolitické situaci vyvolané ruskou agresí na Ukrajině se odvolává na Preambuli Ústavy UNESCO, která uvádí: „…války se rodí v mysli lidí, je třeba v mysli lidí vybudovat obranu míru…“.

Autorem poselství ke Světovému dni divadla je v letošním roce Peter Sellars, americký operní a divadelní režisér, který si získal mezinárodní věhlas za své průkopnické a inovátorské interpretace klasických děl, otevřenou podporu hudby 20. a 21. století a projekty, na nichž spolupracoval s nebývale pestrou škálou divadelních i jiných umělců. Celý text jeho prohlášení si můžete přečíst zde.

Baletní exodus z Ruska a nová vyjádření osobností tanečního světa

Během posledních několika týdnů opustilo řady ruských souborů mnoho jejich tanečních hvězd. Primárně se jedná o umělce ze zahraničí, mezi které patří Brit Xander Parish, dnes již bývalý první sólista petrohradského Mariinského divadla, Brazilec Victor Caixeta, sólista téhož souboru, který nastupuje do nizozemského HET Nationale, či newyorský rodák Aaron-Osawa Horowith. Odjela též kyjevská rodačka Anastasia Matvienko s manželem Denisem.

Divadlo Michajlovského se bude muset obejít bez své první sólistky, Slovenky Andrey Laššákové a jejího manžela Adriana Blakea Mitchella, baletní soubor Divadla Stanislavského a Němiroviče-Dančenka, jenž přišel hned pár dní po začátku invaze o svého uměleckého šéfa Laurenta Hilaire, opustila mezi jinými např. švýcarská sólistka Laura Fernandez-Gromova.

Moskevské Velké divadlo však dostalo patrně největší zásah s odchodem jedné ze svých tváří, primabaleríny Olgy Smirnovy, které podobně jako Caixeta nalezla novou domovskou scénu v Nizozemí. Kromě Smirnovy nadále na moskevské první scéně odmítl působit další první sólista, Ital Jacoppo Tissi či David Motta Soares z Brazílie.

Po celém světě rovněž probíhají nejrůznější benefiční představení a baletní gala, jejichž výtěžek putuje do válkou zasažených oblastí Ukrajiny. Jen kupříkladu londýnské gala Dance for Ukraine, které uspořádali tanečníci Alina Cojocaru a Ivan Putrov a kde vystoupily hvězdy jako Marianela Núnez, Natalia Osipova nebo Mathieu Ganio, vybralo přes 140 000 liber.

K nelehké situaci se rovněž nadále vyjadřuje více a více osobností tanečního světa. Po jasném prvotním odsouzení konfliktu se nyní začínají objevovat zprávy zaměřené především na bojkoty ruských umělců a jejich odstrčení z multikulturního a mezinárodně propojeného uměleckého světa.

Jiří Kylián k tomu napsal toto: “Současná nestabilní politická situace a strašlivá válka na Ukrajině nás náhle přenesly do minulosti. Tato katastrofa bohužel dává novou potravu šovinistickému nacionalismu, který jsme v minulosti tolikrát zažili – něco, co jsem doufal, že se už nikdy nevrátí. My, tanečníci, máme v tomto chaosu rozhodně důležitou roli. Naše umění je mezinárodní a není třeba ho překládat. Naší povinností je stavět mosty mezi národy, ne je pálit, jak to vidíme nyní. V této době, kdy politici nejsou schopni mluvit verbálně a jsou schopni mluvit pouze zbraněmi, musíme k sobě mluvit naším uměním. My tanečníci, učitelé a choreografové jsme jedna rodina bez ohledu na to, zda pocházíme z Holandska, Ukrajiny nebo Ruska. Musíme se navzájem podporovat. Tato katastrofální válka musí co nejdříve skončit, a pokud můžeme jakkoli přispět k jejímu ukončení, měli bychom udělat vše, co je v našich silách.”

Michail Baryšnikov pak pro list The Guardian řekl následující: “Otevřenost v umění je vždy dobrá. Nemyslím, že je správné klást váhu státních politických rozhodnutí na umělce a sportovce, kteří mohou mít v Rusku členy své rodiny. Pro lidi v těchto exponovaných pozicích je zachování neutrality velmi silným vyjádřením.”

Současně však dodává: “Každý veřejně známý Rus bude muset učinit rozhodnutí. Buď se nahlas vyjádří, nebo ne. Dovolte mi citovat Jeho Svátost papeže Františka – Válka je šílenství! Prosím, přestaňte! Podívejte se na tu krutost! Pro mě je očividné, komu jsou tato slova adresována. Jednoduše řečeno, Rusko je zpět ve Stalinových časech. Umění už nyní trpí a nedá se odhadovat, jak se tyto ztráty budou hasit…”