Týden s tancem
LOStheULTRAMAR rozhýbe Brno, Reykjavík, a nakonec i Prahu
V pondělí 23. května odstartuje v knihovně Jiřího Mahena v Brně rozsáhlý sociálně-umělecký projekt Be Part of LOStheULTRAMAR. Etablovaný mexický soubor Foco alAire ve spolupráci s iniciativou BPART do svého představení LOStheULTRAMAR zapojí obyvatele především z místní romské komunity z vyloučených lokalit, ale i majoritní Brňáky, a během července s nimi bude tři týdny připravovat open-air vystoupení. Vyvrcholením celého procesu bude 29. července tanečně-pohybový průvod od brněnské Káznice až na Moravské náměstí, který se odehraje v rámci multižánrového festivalu Meeting Brno a bude také součástí oficiálních oslav stého výročí diplomatických vztahů mezi Mexikem a Českou republikou.
Brněnská část projektu Be Part of LOStheULTRAMAR je pouze první etapou dvouletého cyklu. Hned v září odcestuje soubor společně s dalšími profesionálními performery z Česka a Islandu do Reykjavíku, kde budou pracovat s uprchlíky. Ve třetí fázi se v květnu 2023 profesionální ansámbl opět sejde, tentokrát v Praze, a bude ve spolupráci s festivalem Mezi ploty pracovat s lidmi trpícími duševním onemocněním. Stejně jako v Brně, i v Reykjavíku a Praze bude proces společné tvorby zakončen slavnostním uvedením představení.
„Zakončení projektu se pak po roce vrátí na Meeting Brno, kde proběhne mezinárodní konference zaměřená na výměnu a sdílení zkušeností z komunitní práce na třech různých místech a s různými cílovými skupinami. Průběh projektu a výsledky jednotlivých fází budeme sledovat ve spolupráci s antropology a věříme, že přineseme do této oblasti i nová hodnotná data, která mohou pomoci metodologii pro další obdobné projekty,“ dodává Michaela Kessler, spoluředitelka iniciativy BPART.
Dvouletý mezinárodní projekt, který stojí na spolupráci Česka, Islandu a Mexika, je majoritně financován z Fondů EHP a Norska, ale významně přispěly i národní rozpočty Města Brna, Ministerstva kultury, Jihomoravského kraje a Státního fondu kultury.
Autorkou konceptu Be Part of LOStheULTRAMAR je Lenka Flory, spoluředitelka BPART a osobnost současného tance s mezinárodním renomé: „Pozitivní vliv umění na fyzické i duševní zdraví společnosti, specifické cílové skupiny či rozvoj dětí je předmětem řady studií a v západním světě se mu přikládá čím dál větší váha. Jsem přesvědčena, že umělecké komunitní projekty jsou jedním z důležitých pilířů občanské společnosti a uznávaným nástrojem na podporu jejího rozvoje. Mají potenciál aktivizovat diskriminované skupiny občanů, předcházet psychickým problémům u vyloučených lidí, napomáhat prevenci závislostí a kriminality, mohou být využity jako nástroj komunikace, inkluze a pocitu sounáležitosti. Ve své profesní historii jsem již pracovala s řadou různých cílových skupin v několika zemích a ze zkušenosti vím, že to opravdu funguje.“
Iniciativa BPART se specializuje na realizaci uměleckých komunitních projektů, a to zejména v mezinárodním a mezioborovém kontextu. Formálně navazuje na spolek založený v roce 1990 jako Společnost pro taneční a múzickou výchovu, ale posouvá jeho činnost dál, od kulturního vzdělávání a produkce k široké veřejnosti, vyloučeným skupinám, inkluzi a interdisciplinaritě.
„Naším cílem je poskytnout umění jako nástroj komunikace, vzájemného poznání a porozumění celému spektru cílových skupin, jako způsob, jak zviditelnit marginalizované skupiny, místa i fenomény. Chceme se posunout za hranice prostého obdivu živého umění k jeho opravdovému žití,“ shodují se Lenka Flory a Michaela Kessler.
Harmonogram projektu:
23. 5. 2022 Zahájení projektu v Brně
7.–29. 7. 2022 Práce s romskou komunitou v Brně
3.–17. září 2022 Práce s uprchlíky v Reykjavíku
Květen 2023 Práce s lidmi s duševním onemocněním v Praze
Červenec 2023 Závěrečná konference v Brně
LOStheULTRAMAR („ti ze zámoří“), je tanečně-pohybové představení, které prostřednictvím jednoduchého průvodu, živé hudby, minimalizovaného pohybu a do detailu zpracovaného výrazu tváře obnovuje ducha lidského společenství. Jeho protagonisté v sobě snoubí zdánlivě protichůdné rysy, extrémní nejistotu a nesnesitelnou zdvořilost. Představují odcizenost člověka, důsledek novodobých dějin a digitálního věku, která koexistuje s přetrvávajícím stádním a primitivním sebevědomím každého z nás. Když průvod potkáte, je těžké přijít na to, jak se vlastně cítíte, zda se bavíte, jste rozpačití nebo máte chuť se přidat… Původně osmičlenné procesí LOStheULTRAMAR se tentokrát rozroste o profesionální performery z Česka a Islandu a zejména o vás o všechny, o členy minorit i majorit a vyšle tak ještě intenzivnější zprávu o tom, že cizincem se člověk může cítit i ve svém vlastním městě a o tom, jak absurdní to je.
Foco alAire má zásadní postavení v současném panoramatu scénických umění v Mexiku s řadou ocenění doma i v zahraničí: Chilango-FMX Award, National Choreography Award, National Dance Prize INBA-UAM-UNAM, Virginia Fábregas Award, Honorary Mention-Buenos Aires International Festival. Práce souboru byla prezentována v mnoha zemích po celém světě (Kolumbie, Japonsko, Argentina, Mexiko, Austrálie, Evropa). Jejich evropské turné 2018-22 zahrnuje Sziget Festival Budapešť (HU), festival Aurillac (FR), Tanzmesse Dusseldorf (DE), festivaly KoresponDance a Tanec Praha (CZ), CloseUp festival Crema (IT), Inspirace v Moskvě (RU), Onze Bouge v Paříži (FR), Birmingham International Dance Festival (UK) a mnoho dalších.
Premiéra Divadla F. X. Šaldy: Legenda z Mlžných hor
V pátek 20. května bude mít libereckém Divadle F. X. Šaldy premiéru inscenace Legenda z Mlžných hor, na které se podílejí všechny tři soubory, činohra, opěra i balet. Hudbu k inscenaci složil Jan Kučera, režíruje Kateřina Dušková, dramaturgie se ujaly Lenka Chválová a Jiří Janků, choreografie Petra Parvoničová.
Dobrodružný příběh pro celou rodinu zavede dle tvůrců diváky do magického světa Mlžných hor, kde tři podivuhodné nárůdky zápasí o svobodu: „Aby se obyvatelé osady Buková Stráň vymanili z nadvlády strachu, musí hledat ztracené kouzlo v hlubokých pramenech svých kořenů. Tři děti se vydávají na dobrodružnou výpravu za odvahou a svobodou do Mumlavé Doliny a Obřího Lesa. Fantastický svět této inscenace vytváříme spojením všech tří souborů Divadla F. X. Šaldy: herci a tanečníci se tu na jevišti setkají s jedinečnou emocionální silou živé hudby v podání velkého operního orchestru, sboru i sólistů. Divadelní kouzlo hereckého souboru v mimořádné souhře s hudební magií opery a osvobozující krásou pohybu tanečníků se odvážně splétají do nového scénického tvaru. Mocná hudba, básnické slovo, herecká akce a scénický tanec souzní ve světě umění a fantazie.“
Jan Kučera patří mezi nejvšestrannější české skladatele, je uznávaným tvůrcem v oblasti kompozice symfonické i komorní, instrumentální i vokální, píše scénickou hudbu i opery. Jako dirigent spolupracuje s předními českými orchestry, s nimiž kromě klasického repertoáru provedl nebo natočil celou řadu skladeb soudobých autorů.
„Je až neuvěřitelné, jak příběh rezonuje s dnešní dobou. Jedná se o fantasy pohádku, ale témata, která se v Legendě objevují, jsou snad stejně blízká dětem i dospělým. Vždyť v nitru duše zůstáváme stále dětmi, i když se tváříme, že se nás plno věcí netýká a snažíme se je vytěsnit. Příběh nám bude jakousi inspirací, jak se můžeme vyrovnat i s těžkými věcmi a jakou cestu si zvolit. Jsem moc vděčná, že se toho se svými báječnými kolegy mohu účastnit,“ říká o inscenaci představitelka hlavní ženské role Annabel Pearce.
V neděli premiéra Pražského komorního baletu
V neděli 22. května bude mít premiéru Pražský komorní balet v pražském Divadle na Vinohradech. Světovou premiéru uvede Petr Zuska, rezidenční choreograf PKB, který připravuje novou choreografii na smyčcový kvartet Leoše Janáčka Listy důvěrné v hudebním nastudování Zemlinského kvarteta. Bude věnován dlouholetému mecenáši a podporovateli PKB, dr. Ivanu Dunovskému, při příležitosti jeho nedožitých sedmdesátých narozenin. Premiérový večer doplní choreografie Jiřího Pokorného Černý mraky nepláčou, která původně vznikla před devíti lety pro soubor DEKKADANCERS, nyní ji její autor upravil na míru Pražskému komornímu baletu.
Premiéra v pražském Divadle X10 – Devourer Alice Minar & col.
Taneční performance o chamtivosti inspirovaná principy klaunské postavy a teorií černých děr, to je nový projekt, který uvede 24. a 25. května v Divadle X10 kolektiv Alica Minar & col. Taneční inscenace Devourer se zabývá tématem chamtivosti. Skrze její ztělesnění nachází její fyzickou, dýchající, podobu a sleduje její vývoj. Čerpá hluboko „z prožitků a podvědomí, aby podala svědectví o této lidské vlastnosti nečekanou optikou světa přírodních zákonu a chování vesmírných těles. Snoubí v sobě silnou vizualitu, obepínající zvukové prostředí a autorský text. Pohrává si s absurditou a humorem, který vyvažuje komplexnost a závažnost tematiky materialismu. Diváky zve do vnitřního světa chamtivosti a otevírá prostor pro vlastní interpretaci.“
Alica Minar & col. je skupina tvořící performativní umění s důrazem na tematický a žánrový přesah. Jejich inscenace jsou výsledkem týmové spolupráce mezinárodních umělců propojujících těla, zvuky, vizualitu, text a objekty. Prostřednictvím uměleckého výzkumu nechávájí intuici a intelekt proplétat se při zhmotňování emocionálně zatížených témat člověka a společnosti. Svým působením na scéně udržují trvalou kontinuitu spolupráce s českými a německými institucemi. Hravě objevují potenciál mezi tělem a objektem přinášejíc do centra pozornosti vzniklé bizarní a absurdní střípky choreografie. Pracují precizně, ale s citem, přičemž neztrácejí zvědavost, humor ani dynamiku.
Jedno tělo, hromada černých míčků, jasný úkol a nespočetně chamtivosti. Taneční performance inspirovaná principy klaunské postavy a teorií černých děr. DEVOURER, požírač, existuje, jen aby mohl mít. V odhodlané snaze pojmout vše za své pohlcuje světlo, vdechuje prostor a materializuje čas. Jeho proměna se postupně zhmotňuje. Tělo chamtivosti přichycené při činu. Jak se dá „já“ maximalizovat? Singularita. To je výjimečný bod. „Jsem hvězda, zářím jako supernova…nebo se ze mě stala černá díra?“
Festival současného cirkusu Fun Fatale 2022 se zabydlí na neobvyklých místech Jihlavy
Jedenáctý ročník mezinárodního festivalu současného cirkusu Fun Fatale nabídne ve dnech 22. až 29. května inscenace výhradně ženských artistek z Japonska, Dánska, Švédska a České republiky. Celovečerní i kratší sólové projekty jedenáctého ročníku se vydají za hranice divadelního sálu i tradičních novocirkusových disciplín. Diváky čeká tanec s asymetrickým objektem, duet na ikonické dánské lavičce nebo inscenace na pomezí přednášky a performance v prostorách galerie výtvarného umění. Program doplní masterclass švédské choreografky Belliny Sörensson, během níž na hlavním jihlavském náměstí vznikne animace pětimetrové ocelové kupole, představení pro děti i workshopy. Hlavní část programu se uskuteční v Jihlavě, poté se festival přesune do Českých Budějovic a na Slovensko.
„Trendem současného cirkusu je čím dál častější prolínání s výtvarným uměním. Velmi mě těší, že se nám letos podařilo přivézt performerku až z Japonska. Aki Yoshida v inscenaci Ruten komponuje obrazy ze svého těla a geometrického objektu, a vytváří tak jedinečnou pohybovou báseň. Japonská poetika, která je pro nás Evropany stále atraktivní, se v díle rozhodně nezapře,“ láká diváky umělecká ředitelka festivalu Eliška Brtnická.
Vybrané artistky bude možné potkávat v průběhu celého týdne také v jihlavském veřejném prostoru. Šestice z nich pod vedením švédské choreografky Belliny Sörensson obsadí téměř pětimetrový dóm umístěný na Masarykově náměstí. Objekt prozkoumá tancem, pohybem ve vzduchu i zvukem. Své poznatky pak přetaví v jedinečnou performanci, kterou v závěru festivalu představí divákům.
Dánská umělkyně Signe Løve Anderskov uvede představení na pomezí přednášky a performance Inverting Self. Kombinuje v něm výzkum s osobní zpovědí, kdy na základě výstavy fotografií přechází od vyprávění k představení ve stoji na rukou a nechává tak prolínat různé vrstvy díla. V polovině dvouletého uměleckého výzkumu na Stockholm University of the Arts otěhotněla a rozhodla se tuto proměnu těla zahrnout do své studie. Projekt je tak jedinečným vhledem do tvůrčího i osobního procesu umělkyně a zároveň poetickou dokumentací životních změn.
Třetí večer festivalu bude patřit českému souboru Cirkus TeTy. Tři pohybové laboratoře se třemi různými choreografkami daly vzniknout inscenaci Voyerky v režii Martiny Hajdyly Lacové, které bourá hranice mezi pohybovým divadlem, novým cirkusem a tancem. „Zpověď osmi žen, matek i nematek, které jsou společností nuceny postavit se k tématu mateřství. Moment přítomnosti dětí performerek ve věku několika měsíců až šesti let umocňuje prožitek diváků i akrobatek důsledkem střetu obecného očekávání a reality. Pečlivě nastudované choreografie se prolínají s momentem náhody tak, že ani sami tvůrci neví, jak bude vypadat dnešní představení,“ zní anotace.
Jedna z voyeurek, Klára Hajdinová, v rámci doprovodného programu představí jihlavským středoškolákům inscenaci V kruhu. Tématem performance s dokumentárními prvky je stále aktuálnější problematika nárůstu počtu lidí s úzkostmi a depresemi. Prostřednictvím pohybu a vzdušné akrobacie na kruhu odvypráví svůj příběh, který zakončí otevřená diskuze s psychoterapeutem. O den dříve Hajdinová nabídne workshop na visutém kruhu, na němž si zájemci mohou vzdušnou akrobacii vyzkoušet na vlastní kůži.
Fun Fatale 2022 pořádá Cirkus Mlejn ve spolupráci s Tělocvičnou jednotou Sokol Jihlava – divadlo DIOD, BudeCirkus a Divadlem Yarmat. Podrobný program festivalu včetně informací o vstupenkách najdete na webu nebo na festivalovém facebooku a instagramu Fun Fatale.
Divadelní Flora Olomouc 2022
Festival Divadelní Flora Oloumouc se vrátil do jarního termínu a vrátil se do něj i tanec. V rámci festivalu, který se zaměřuje na progresivní aktuální tvorbu od činohry přes nonverbální, pohbyové a alternativní divadlo i hudební vystupení, se objevilo několik produkcí, kter zašťiťuje síť Aerowaves ve svém výběru.
Moritz Ostruschnjak přivezl z Německa inscenaci TANZANWEISUNGEN (It won’t be like this forever), reagující na sociální distanci posledních dvou let, založenou na fúzi různorodých tanečních stylů a jejich neotřelém prolínání. „Energická smršť“ performera Daniela Conanta v důmyslné kompozici oceňovaného německého choreografa, jež vznikla ve spolupráci s Bavorskou státní operou, byla přizvána na Tanzplattform Deutschland a zvolena do selekce Twenty21 Artist networku Aerowaves.
„Pokyny k tanci, jak by mohl znít český název tanečního sóla, vycházejí ze zkušenosti umělce s pandemickou situací posledních dvou let. Především se sociální distancí, jež je pro umělecký svět založený na vzájemném dialogu s divákem naprosto fatální. K protikladu nehybnosti tohoto zvláštního bezčasí staví Moritz Ostruschnjak energetickou, svižnou choreografii ve famózním provedení původem kanadského tanečníka Daniela Conanta. „Nebude to takhle navždy,“ stojí na ceduli, s níž choreograf krouží kolem scény, zatímco na ní protagonista neúnavně a v rychle se střídajícím tempu předestírá svůj rozmanitý pohybový kánon zahrnující gesta vzdoru, boje i vítězství, stylizované mužnosti, klasického baletu, pózy z tančíren či charakteristické pohyby nejrůznějších sportů. Sledujeme absurdní sled různorodých elementů, které se vzájemně překrývají, ironizují a kontrují a v rafinované kombinaci se pak hravě, přesto nelítostně, ženou do vlastní záhuby. Společensko-kritický přesah této choreografie zůstává i letos výsostně aktuální!“
Platforma Aerowaves ocenila také tvůrči duo Beatrix Simkó – Jenna Jalonen a inscenaci LONG TIME NO SEE! Maďarsko-finská sonda do naprosto odlišných, a přesto si blízkých kulturních identit, byla zahrnuta mezi dvacet nejlepších tanečně-performativních počinů předminulé sezóny. „Beatrix a Jenna se narodily v jazykově izolovaných evropských zemích. Obě jsou ženy generace Y. Mají stejné množství svalů a kostí v těle. Jedna je blondýna, druhá bruneta. Seveřanka a Středoevropanka. Jejich země spojují vysoké kvóty v pití alkoholu, sklony k depresím a pro zbytek Evropy dvě naprosto nesrozumitelné ugrofinské řeči. Národy obou z nich se historicky formovaly pod nadvládou druhých, jeden pod tureckou, druhý pod švédskou. Beatrix a Jenna jsou tedy skoro jak dvě sestry. Ovšem ne tak docela… Long time no see! je výzkumný projekt o společných kořenech a izolaci, sociálních podobnostech a rozdílech, významu slov a metakomunikaci, o zákonitostech akcí a reakcí, porozumění a nepochopení, blízkosti a vzdálenosti, sesterství a příbuzenství. Obě umělkyně přitom dalece překračují hranice vlastního kulturního kontextu a neustále balancují mezi polaritami ryze národní a současné celoevropské identity. Ve spolupráci se spisovateli, vizuálními a zvukovými designéry přesazují autorky prostřednictvím gest a kulturních pohybových vzorců gramatická pravidla do jazyka tance a vyvolávají otázky, které nás současně spojují i rozdělují.“
V sobotu 21. května mají diváci možnost vidět ještě dvojprogram složený z tanečního sóla Evy Urbanové The Essence, kterou doplní oblíbená choreografie souboru PocketArt Treatment of Remebering.
Jak sama Eva Urbanová jinotajně uvádí, její sólo je „stvořené z lepkavé želatiny a růžových růží a temných momentů a strašidelných tváří a skákajících… Setkává se v něm ostrá a přímočará esence tanečnice s hřejivou modro-fialovou hudbou skladatele Aid Kida“. The Essence je zároveň cestou k sobě sama, k podstatě tance i lidského bytí vůbec. „Je kreativním angažovaným sólem mladé, původem slovenské umělkyně, v němž působivě prokazuje vyzrálost svého pohybového slovníku, poeticky nadto propojujícího textovou a časovou rovinu choreografie,“ uvádějí organizátoři. Inscenace získala 2. místo na stuttgartském festivalu Solo-Tanz-Theater 2021 a také Cenu publika.
Slovenská tanečnice, choreografka a lektorka Eva Urbanová se od dětství vrcholově věnovala moderní gymnastice (mistryně Slovenska v kategorii B – kadetky), která ji přivedla k tanci, v němž podle svých slov našla mnohem víc svobody než ve sportu. Ve svých choreografiích cílí na studium a kritiku mechanismů sociálního systému, posílení postavení žen a na demonstraci konceptu dualismu. Zaměřuje se na rozvíjení vlastního charakteristického tanečního stylu a pohybového rukopisu, přičemž se nechává inspirovat zejména současnou izraelskou taneční scénou a oblastí fyzického divadla. Vystudovala choreografii na pražské HAMU a na londýnské konzervatoři Trinity Laban. Do svých projektů ji coby interpretku přizvali mj. choreografové Yukio Suzuki, Petra Fornayová či Jana Stárková. Pro budapešťskou taneční skupinu Central European Dance Theatre vytvořila choreografii DANCE is not DEAD! (2019). S performancí The Essence zaznamenala vloni mimořádný úspěch na prestižním festivalu Solo Tanz Theater Festival Stuttgart, odkud si odvezla druhou cenu i Cenu publika. S hudebníkem Aid Kidem spolupracuje opakovaně.
Treatment of Remembering vytvořily Sabina Bočková, Johana Pocková a Inga Zotova-Mikshina. Choreografie představuje „poetické taneční obrazy dystopického rozpomínání se na člověkem vyčerpanou přírodu, která už neexistuje, jsou v Treatment of Remembering současně upomínkou i signálem současné civilizaci nacházející se na pokraji ekologické katastrofy. Jsou vzájemně sdílenou procedurou, jež divákům umožňuje rozpomenout si na vlastní prožívání přírodního zázraku a kontrastně k tomu zároveň nahlédnout realitu, ve které se dnes ve vztahu k přírodě nacházíme. Ve všech výrazových prostředcích kompaktní inscenace na pomezí současného tance a fyzického divadla kombinuje exkluzivitu pohybu, citlivost sound designu a autorské hudby spolu s extrémními světelnými atmosférami, jež umocňují intenzitu smyslového vnímání a podporují neustálou oscilaci mezi momenty vzniku a zániku.“
Naši recenzi na tuto choreografii můžete číst z premiéry roku 2020 zde.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
