Týden s tancem

Aktuální zpravodajství ze světa tanečního a pohybového divadla: Premiéra souboru tYhle, Duncan centre v ARŠE+, premiéra ve Studiu Hrdinů s významným podílem pohybového divadla, loučíme se se sólistou Pražského komorního baletu Janem Klárem. Včera zemřel rovněž bývalý sólista Laterny magiky Jan Kuchař. Další zprávy a informace o otevřených výzvách v našem pravidelném přehledu:

(Ne)bojme se konfliktů: kolektiv tYhle uvede v Divadle X10 premiéru pohybového duetu
Pohybový duet (Ne)boj zve k putování po masivu konfliktní situace. Performeři a spoluautoři Florent Golfier-Brechmann a Lukáš Karásek v něm odhalují různé způsoby bytí v konfliktu. Společně tak hledají způsoby, jak lze mezilidské i společenské konflikty uchopit jako příležitosti k pozitivní proměně sebe i vztahu k druhým. Premiéra projektu se uskuteční 11. ledna 2025 v Divadle X10, první repríza pak 12. ledna.

Duetem to začalo, duetem to pokračuje: Před deseti lety podnítila vznik kolektivu tYhle spolupráce na pohybovém duetu Tešlon a Frkl, který performer Lukáš Karásek vytvořil spolu s Florentem Golfier-Brechmanem a scénografkou Stellou Šonkovou jako svůj absolventský projekt na brněnské JAMU. Kolektiv tYhle pak tento projekt uváděl deset let. Po jeho derniéře v roce 2023 se Golfier-Brechmann s Karáskem rozhodli navázat na tento formát a reagovat formou duetu na aktuální osobní i společenskou situaci. Tu pojmenovali jako nutnost vypořádávat se s nejrůznějšími osobními a společenskými konflikty.

„Když vstupuji do konfliktu, zúží se mi hrdlo, nadechnu se a čekám výpad. Zároveň jsem připravený zaútočit sám. Cítím chvění a nejistotu, co nastane a co udělám já. Tělo, hruď se mírně posouvá vzad, zrak upřený na domnělého protivníka. Musíme v té nejistotě stát na opačných stranách, nelze v ní být spolu?“ ptá se Lukáš Karásek.

Lze ke konfliktu přistoupit pozitivně?
Tvůrčí tým projektu (Ne)boj vedle performerů Florenta Golfier-Brechmanna a Lukáše Karáska a scénografky Stelly Šonkové tvoří dramaturgyně Barbora Liška, světelná designérka Zuzana Režná a hudebník Ian Mikyska. Ve své tvorbě přitom vycházejí ze soudobé literatury věnující se konfliktům, z knih aktivisty a učitele Toma Leimdorfera, kontroverzních akademiků Petera Boghossiana a Jamese A. Lindsaye, filosofa Armena Avanessiana a psychoterapeuta Ľudovíta Dobšoviče.

„Lidé jsou různí, mají odlišné potřeby a touhy, které se navíc stále proměňují, a proto jsou konflikty mezi nimi nevyhnutelné. Často je provázejí nepříjemné emoce jako nejistota, strach, zmatek, hněv či marnost. Mohou vést k agresi a vzájemnému ublížení. Nás v projektu ale zajímá, jaké příležitosti konflikt otevírá, pokud jím projdeme konstruktivně a bez násilí,“ popisuje Barbora Liška přístup tvůrčího týmu.

Duet vznikl s vědomím kontextu současného politického a společenského dění. Tvůrčí tým přitom představuje dovednost konstruktivního řešení konfliktů jako nevyhnutelnou součást změny světa v lepší místo. V choreografii pracuje s pozitivním potenciálem konfliktu, a zároveň v ní reflektuje, jak obtížné je se k tomuto potenciálu dobrat.

„Není jednoduché změnit naši černobílou představu, že zvítězí lepší nebo silnější. Není jednoduché si představit, že ze střetu dvou stanovisek může vykvést větší vzájemné porozumění nebo uskutečnění změny, že na konci konfliktu bude lépe a příjemněji všem. Že nebude poražených,“ dodává Liška.

Studio Hrdinů odstartuje nový rok premiérou s podílem pohybového divadla
Na začátek roku 2025 plánuje Studio Hrdinů uvedení nové divadelní produkce režisérky Apoleny Vanišové s názvem Zákon řady. Minimalistická pohybová inscenace inspirovaná teorií rakouského biologa a zoologa Paula Kammerera bude mít premiéru 12. a 13. ledna 2025 od 20:00.

Paul Kammerer napsal před více než sto lety knihu Das Gesetz der Serie, která vychází z jeho fascinace opakujícími se událostmi. Už od mládí si psal deník, v němž si pečlivě zaznamenával konkrétní situace ze života, jež se ve variacích opakovaly. Viděl v nich skrytý zákon, který pojmenoval jako zákon řady. Na více než pěti stech stranách tohoto polo-vědeckého textu se pokusil s téměř fanatickým úsilím zákon dokázat. Vytvořil teorii, která nebyla považována za vědecký přínos, za to poukázala na jeho extrémní všímavost.

Pohybová inscenace v režii Apoleny Vanišové se volně inspiruje touto teorií. Čtveřice aktérů (Jan Bárta, Dora Bouzková, Eliška Brtnická a Sára Märc) v ní pozorně sleduje objekty, které se samovolně pohybují po scéně. Soustředí se na jejich cestu prostorem a pokouší se zachytit stejná nebo podobná seskupení, která na místě vznikají. Vytváří tím paralelu k principu Kammererova zákonu řady. „Teorie řadovosti nás vede k abstraktní formě. Vzniká vizuální inscenace, v níž nám principy opakování umožňují všímat si věcí, které bychom jinak neviděli,“ říká Apolena Vanišová. Inscenace nabízí meditativní ponor do nekončících repetitivních vzorců. Spíše než ucelené obsahové sdělení generuje situace, které cílí především na vizuální prožitek diváků.

„Zákon řady vznikl v kontextu taneční dramaturgické linie Studia Hrdinů, navazuje tak na inscenace As Long As We Dance Renaty Piotrowské-Auffret a Fatamorgana Pawła Sakowicze. Apolena Vanišová zahájila své působení v našem divadle instalační tvorbou. Po skvělé zkušenosti jsme se rozhodli, že jí nabídneme prostor k vytvoření autorské divadelní inscenace,“ dodává k dramaturgii divadla jeho umělecký ředitel Jan Horák. Pohybovou supervizi nad inscenací má Hana Polanská Turečková a pohybové spolupráce se ujali Jan Bárta a Eliška Brtnická.

Konzervatoř Duncan centre již tento týden v divadle ARCHA+
Konzervatoř Duncan centre uvede v divadle ARCHA+ díla španělské choreografky Lali Ayguadé a Dory Sulženko Hoštové. Představení Duncan v ARŠE+ 12. a 13. ledna 2025 od 19 hodin jsou vyprodaná, vstupenky lze ještě získat na přidané představení v pondělí 13. ledna od 16 hodin na webu GoOut. Diváci se mohou těšit na choreografie Heroes Dory Sulženko Hoštové a díla Shift a Roots Lali Ayguadé.

Dora Sulženko Hoštová pracovala se studenty třetího ročníku. Devatenáct studentů a studentek v energické taneční inscenaci Heroes hledá svoje postoje a pohyby na půdorysu opravdových a komiksových hrdinů a ve světle trochu komplikovanějšího reálného světa: „Kdo je vzor a co je hrdinský čin, když vám je sedmnáct? Na rozdíl od toho našeho, ve světě hrdinů je jasné, kdo je hodný a kdo je zlý. Ve světě tanečních hrdinů navíc hero jde na jeviště poprvé, jako by tam šel posté. Nebojí se eposu, patosu ani hip-hopu a nesejme ho žádná rána. Když spadne, tak se zvedne, a když se nezvedne, je tu další hrdina na pomoc.“

Lali Ayguadé vytvořila se studenty čtvrtého, pátého a šestého ročníku dvě choreografie. Obě díla, ačkoliv se soustředí na jiný námět, jsou esencí autorčina rukopisu a na studenty kladou vysoké nároky: mají prostor pro svůj individuální projev, ale charakter obou choreografií je postaven na výrazovém skupinovém cítění a souhře. Nechybí ani náročné prvky partneřiny. Choreografie Shift tematizuje soužití ve sdíleném prostoru a čase, dílo Roots hledá zdroje energie v neustálé interakci s prostorem a ve vzájemnosti.

„Při práci s choreografy nejsou studenti pouze interprety, jsou spolutvůrci díla. Poznávají realitu práce tanečníka, získávají jevištní zkušenosti,“ vysvětluje ředitel konzervatoře Petr Tyc. „Lali Ayguadé, a Dora Sulženko Hoštová jsou choreografkami na vysoké umělecké úrovni, s výrazným stylem, propracovanými tvůrčími metodami a velkými nároky na interprety/spolutvůrce díla. Pro studenty má taková práce obrovský přínos a já věřím, že diváci si z představení odnesou silný umělecký zážitek,“ doplňuje.

Tradici spolupráce se zahraničními choreografy zahájila Konzervatoř Duncan centre v roce 2022 u příležitosti výročí 30. let od svého založení. Prvním tvůrcem, který se studenty vytvořil nové dílo, byl Simone Sandroni. Jeho pozvání mělo symbolický význam: společně s Lenkou Flory se v 90. letech podílel na formování školy.

Zemřel bývalý sólista Laterny magiky, tanečník Jan Kuchař
Ve věku 83 let odešel 6. ledna 2025 tanečník Jan Kuchař, dříve sólista Laterny magiky a jeden z prvních představitelů Svůdce v inscenaci Kouzelný cirkus.

Narodil se 24. října 1941 v Brně, taneční kariéru zahájil jako člen Československého státního souboru písní a tanců, jehož členem byl v letech 1962–69. Posléze působil ve švýcarském Curychu v muzikálovém divadle Musical AG (1969–71) a po návratu do Československa tančil v sezoně 1971/72 v Hudebním divadle Karlín. V letech 1972–74 znovu vystupoval s Československým státním souborem písní a tanců, aby konečně v roce 1974 zakotvil natrvalo v Laterně magice. Až do roku 1986 tančil v sólových rolích napříč repertoárem a po skončení aktivní interpretační kariéry pracoval v Laterně ještě do roku 1992 jako inspicient.

Z jeho výraznějších rolí před nástupem do Laterny magiky to byl např. Kat v Legendě o Dorotě a Princ v Popelce ve Špalíčku (ČSSPT 1971). V Laterně magice byl obsazen jako Václav IV., Student a Houslista v Pražském karnevalu (1974) a jeho druhé verzi Láska v barvách karnevalu (1975), byl jedním z prvních Svůdců v Kouzelném cirkuse (1977), tančil ve Sněhové královně (1978), ztvárnil Dirigenta v Pauerově opeře Žvanivý slimejš (1984). Hostoval také jako Tibiatus ve Spartakovi v Baletu ND (1979), vystupoval také v Maryše a Faustovi. Zahrál a ztančil si též v několika filmech, např. Hvězda padá vzhůru, Deváté srdce nebo Dva na koni, jeden na oslu.

V Kouzelném cirkuse tančil se svou manželkou, tanečnicí Ivankou Kuchařovou (*1945). Vytvořili na jevišti nezapomenutelný pár, neboť Ivanka Kuchařová tančila Venuši, hlavní ženskou postavu, a její muž byl Svůdcem, který ji vyvolal k životu a snažil se ji ovládnout. Roli Svůdce studoval při přípravách premiéry spolu s Pavlem Veselým a Karlem Vrtiškou.

„V představeních Laterny záleží i na úplných drobnostech. A všechno se musí dělat doopravdy a naplno. V Laterně se nic nesmí dělat jako. Když začne tanečník přemýšlet o tom, jestli utočí piruetu, je to v háji. (…) My jsme neměli třeba tak dobrou techniku, ale pak jsem zjistil, že ta někdy není v životě až tak potřebná, že záleží i na jiných věcech. Byl jsem radši, že ji tolik zažitou nemám, protože jinak bych začal myslet technikou, a to by byla chyba. Tanečník by neměl myslet nohama.“ (Jan Kuchař v rozhovoru o Kouzelném cirkuse)

Odešel bývalý sólista Pražského komorního baletu Jan Klár
V sobotu 28. prosince nás opustil tanečník a jeden z téměř zakládajících členů Pražského komorního baletu Jan Klár ve věku nedožitých 80 let.

Narodil se 18. ledna 1945 v Praze. Absolvoval na pražské taneční konzervatoři v roce 1965 a později vystudoval také choreografii na taneční katedře HAMU (1985). Jako tanečník začínal v Československém souboru písní a tanců (1965–67) a vojenskou službu strávil v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (1967–69).

K souboru Balet Praha se přidal v roce 1969, když se Pavel Šmok chystal s částí tanečníků odjet do Basileje a přijmout místo šéfa baletu. Jan Klár v Basileji působil jednu sezonu. Pak se vrátil do Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (sezona 1971/1972), krátce působil v baletu Národního divadla (1972–76) a posléze se stal členem Šmokova Pražského komorního baletu, a to v letech 1976–87. Jeho působení jako interpreta je tedy rozhodující pro druhou éru tvorby Pavla Šmoka po návratu z Basileje.

Byl oblíbeným tanečníkem s přirozeným projevem, sólové příležitosti dostal zejm. v PKB v choreografiích P. Šmoka i dalších autorů. Představil se mimo jiné jako Ostap v Tarasi Bulbovi (1972), Muž v Listech důvěrných (obnovená premiéra 1976, PKB), Nováček v Záskoku (PKB 1977), Pilot v Hirošimě (PKB 1978), Honza v televizním zpracování Pohádky o Honzovi (1979), Kašpárek v Loutkáři (Magdeburg 1980) a zejm. v hlavní postavě choreografie Z mého života (PKB 1983). Jako choreograf v PKB uvedl dva krátkometrážní kusy: Toro (PKB 1981) a Plavovláska (PKB 1986). Spolupracoval na činoherních inscenacích divadel, v Národním divadle např. Marná lásky snaha W. Shakespeara, Slečna Julie A. Strindberga, Zlý jelen V. K. Klicpery, Síla osudu G. Verdiho. Později se podílel jako choreograf na mnoha činoherních inscenacích v regionálních divadlech (Kladno, Most, Jihlava, Pardubice, Cheb ad.)

Čest jeho památce!

Primabaleríně Královského baletu v Londýně Marianele Núñez byl udělen Řád Britského Impéria
Marianela Nuñez získala Řád britského impéria (OBE) za zásluhy o tanec v rámci novoročního vyznamenání Jeho Veličenstva krále Karla III. „Je mi velkou ctí a pokorou, že mohu získat tento titul. Mám tu čest, že Královský balet je mým tanečním domovem již více než čtvrt století, a obdržení jedné z nejvýznamnějších poct této země pro mě znamená všechno. Jsem zavázána všem, kteří mě v průběhu let podporovali a pomáhali mi zprostředkovávat dál životodárnou sílu tance,“ uvedla primabalerína k ocenění.

Marianella Núñez, jedna z nejuznávanějších tanečnic současnosti, nastoupila do Královského baletu v roce 1998, v roce 2000 byla povýšena na první sólistku a v roce 2002 se ve dvaceti letech stala primabalerínou souboru. Narodila se v Buenos Aires, v šesti letech začala trénovat v baletní škole Teatro Colón a ve 14 letech nastoupila do souboru Teatro Colón. Vystřídala sborové i sólové role a absolvovala mezinárodní turné se souborem i jako hostující umělkyně Maximiliana Guerry. V roce 1997 nastoupila do Královské baletní školy a následující rok absolvovala v Královském baletu, čímž odstartovala její velká kariéra. Se souborem vystupuje v klasickém, dramatickém i současném repertoáru, včetně děl Fredericka Ashtona, George Balanchina, Johna Cranka, Kennetha MacMillana, Wayna McGregora a Christophera Wheeldona. Je velmi žádanou zahraniční hostující umělkyní, která vystupuje se soubory jako Balet pařížské Opery, Balet Vídeňské státní opery, American Ballet Theatre a milánská La Scala. Je držitelkou Olivier Award za mimořádný taneční výkon (2013) a ceny pro nejlepší tanečnici na Critics’ Circle National Dance Awards (2005, 2012, 2018 a 2022).

Kevin O’Hare, ředitel Královského baletu, k ocenění říká: „Tato zpráva je nejkrásnějším oceněním Marianeliiny vynikající kariéry a její oddanosti umění. Její fenomenální technika a umění v kombinaci s její oddaností souboru a jedinečnou schopností navázat kontakt s publikem z ní dělají skvělou velvyslankyni baletního umění. Je obrovskou inspirací pro umělce a začínající tanečníky po celém světě. Nemůžeme být na ni více hrdi.“ Londýnské publikum může svou oblíbenou první tanečnici letos vidět v inscenacích Oněgin, Romeo a Julie a Balanchine: Three Signature Works.

Dnes: deadline open callu pro plzeňský festival Nastevřeno
Plzeňské kulturní centrum Moving Station dnes uzavírá open call pro umělce*kyně, se zájmem stát se součástí programu festivalu nového divadla a performance Nastevřeno, který se uskuteční v Plzni ve dnech 14.–18. května 2025.

Cílem akce je prostřednictvím performativních akcí a prostorových instalací oživit okolí Moving Station a veřejné prostory městské čtvrti Jižní Předměstí: pro rok 2025 tým vybral konkrétní oblast, kterou vymezují ulice Koperníkova, Hálkova, Korandova a Husova.

Hledají se tvůrci*kyně z oblasti performativního umění, vizuálního umění i tvůrce pohybující se v mezioborových oblastech, kteří*é jsou připraveni zapojit veřejný prostor do své tvorby; projekty, jež přinesou nové impulsy do života dané lokality.

„Uvítáme site-specific projekty, které dokážou kreativně reagovat na charakter plzeňského Jižního Předměstí, jeho historii, současnost i symboliku a navážou na místní příběhy, témata a atmosféru. Stejně tak nás zajímají i akce propojené s těmito inspiračními tématy:“
zkoumaná lokalita

• „Škodovka“ – strojírenský průmysl (lodě, děla, atomové elektrárny / Škoda Transportation (lokomotivy, vlaky, tramvaje, trolejbusy) – svět před a za zdí továrny.
• Zapomenutá budova závodní jídelny a park – zkoumání nefunkčních veřejných prostor a akcí spojených s jídlem a odpočinkem.
• Kulturní mikrosvěty – vietnamské večerky jako symbol propojení kultur a jejich vlivu na komunitu.
• Polofunkční autobusové nádraží a podchody – místa, která se vylidňují ztrátou původní funkce, zkoumání opuštěných prostor a hledání nového významu.
• Sociální témata – bydlení, každodenní život a příběhy domů, dvorků a garáží.
• Second-Hand – Pomalá a rychlá móda, recyklace, upcyklace, materialita, dialog mezi estetikou a etikou spotřeby.

Navrhovaný projekt může pracovat s jakýmkoliv druhem žánrově přesahového umění a může být v různorodém stavu vývoje.

Podmínky a přihlášení: Vybraní umělci a umělecké skupiny budou mít možnost realizovat své projekty během mezinárodního festivalu nového divadla a performance Nastevřeno. Důležitý je důraz na osobní setkání a propojování umělců*kyň a proto bude upřednostněno zapojení těch, kteří*ré se mohou zavázat k účasti po celou dobu festivalu.

Moving Station nabízí:
Honorář: 3 000 Kč na umělce (max. 15 000 Kč na skupinu).
Pokrytí nákladů na materiál, cestu a ubytování dle individuální dohody.
Kurátorskou a produkční podporu během celého procesu.
Prostor pro konzultace a zapojení do lokální komunity.

Harmonogram:
Deadline přihlášek: 7. 1. 2025
Vyhlášení výsledků: 14. 2. 2025
Festival: 15.–18. 5. 2025

Pro zaslání přihlášky vyplňte následující formulář: forms.gle

Jatka78: Rezidenční program pro domácí novocirkusovou scénu v roce 2025
Jatka78 chtějí v následujícím roce podpořit vznik nové lokální novocirkusové inscenace nebo projektu. Cílem je podpořit nově vznikající projekt a začínající umělce i profesionály z lokální novocirkusové scény. Nabízí šanci pro české novocirkusové soubory a umělce bez vlastního zázemí, které v Čechách stále chybí. Jatka 78 hledají originální projekty a inscenace v oboru:

„Připravujete nový novocirkusový projekt či inscenaci? Hledáte prostor ke zkoušení, tvorbě a následném uvedení světové premiéry? Novocirkusové centrum a multižánrové divadlo Jatka78 hledá nové projekty do českého rezidenčního programu v roce 2025.

Vybranému projektu chceme poskytnout prostor na zkoušení, zázemí a know-how přední české novocirkusové scény a zařazení do repertoáru v sezóně 2025/2026. Pomůžeme při vývoji celé inscenace, rádi budeme konzultovat i předávat zkušenosti.“

Co Jatka78 nabízí:

• prostor na zkoušení
• prostor na premiéru a následné reprízy
• podporu v oblasti produkce, technické produkce a marketingu
• propojení s osobnostmi české a světové novocirkusové scény
• zázemí předního pražského nezávislého divadla
• technické vybavení divadla
• možnost otevřených zkoušek s Q&A

Co požadují:

• středně velký projekt organizovaný lokálním novocirkusovým souborem (min. 3-4 umělci na jevišti)
• uvedení světové premiéry (v sezóně 25/26)
• jasně definované téma a cíl projektu
• originální přístup k uměleckému projevu, disciplíně nebo současného tématu
• aktivní participaci na propagaci představení
• podíl ze vstupného z hraní na Jatkách78

Výzva bude uzavřena 19. 1. 2025 a vybrané projekty budou kontaktovány do 9. 2. 2025. Více informací ZDE.