Týden s tancem

Imaginární krajina Divadla bratří Formanů s jurtou se otevře v industriální hale Trojského pivovaru
Zastřešená herní krajina v industriální hale, vyhřátá jurta, kavárna, autorská čtení a tvůrčí dílny – to vše nabídne nová instalace Imaginární krajina Divadla bratří Formanů. Otevřena bude od 19. ledna do 15. dubna 2025 v areálu Trojského pivovaru. Návštěvníky čekají loutky, interaktivní instalace, hybohledy a další herní prvky, které budou obohaceny o imerzivní divadelní bojovku ve spolupráci s divadelním souborem Loutky bez hranic. Kolektiv autorů pod kurátorským vedením Matěje Formana myslel na děti i jejich rodiče a všechny, kteří rádi objevují, hrají si a sní.

Jurta je zasazena do herní krajiny přímo v industriální hale bývalého pivovaru. Mezi uměleckými dekoracemi bude k vidění například obří pexeso, kuličková dráha, hybohledy Pavla Macka, loutkové divadlo a další. Celou instalaci bude možné projít i s průvodcem, a objevit tak skrytá překvapení.

„Imaginárium je taková naše cesta do fantazie, putovali jsme s ním několikrát po Čechách a také do Itálie, Německa, Dánska nebo Francie. A již dvanáct let se každou další instalací soubor objektů našich spřízněných výtvarníků a hračičků prohlubuje, zraje a rozšiřuje. Mým snem bylo dát jim domov, který může stát i na zelené louce, a tím se stala jurta. Je sama o sobě objektem vzbuzujícím zvědavost a představivost. Jurta, ve které si zatopíme v kamnech, dáme si dobrý čaj a čas se na chvíli zastaví,” zve výtvarník a kurátor Matěj Forman, jehož společenství vdechlo Imaginární krajině život.

„Po Betlémské jurtě s vánočním příběhem v areálu Pražského hradu, kterou navštívilo téměř 30 000 návštěvníků, se vracíme do Troji. Zde byla jurta postavena poprvé, a to v Botanické zahradě. Tentokrát se usídlí v industriálním objektu Trojského pivovaru,” říká produkční a spoluautor konceptu Jakub Hradilek. „Ideální se mi jeví rodinná procházka do Stromovky, odkud se dá přes pěší lávku dojít přímo do jurty,” doplňuje Hradilek. Imaginární krajina tu našla svůj domov v nově otevřeném industriálním prostoru Troya.

Stejně jako předchozí výstavy z cyklu Imaginárium má Imaginární krajina zprostředkovat co nejvíce radosti z dotýkání, objevování, pohybu a hry i společného času plného prožitků. Strávit se tu dá několik hodin, odpočinout si i pobavit se, k dispozici je i kavárna. Herní krajina postavená v hale je zastřešená a ukryje návštěvníky před deštěm, nicméně je nutné mít na paměti, že objekt je nevytápěný. Výstava bude pro veřejnost otevřena od neděle 19. ledna až do 15. dubna 2025 vždy o víkendech a o státních svátcích od 10 do 18 hodin. Příchod je však nutný do 17 hodin pro ty, kteří si chtějí stihnout zahrát divadelní bojovku. Vstupenky je k zakoupení online nebo na pokladně.

Open call pro dvě taneční interpretky – přihlášky jen do pátku!
Do celovečerní inscenace italského choreografa a režiséra Simone Sandroniho s pracovním názvem Budiž světlo hledá tým Tance Praha dvě taneční interpretky s jevištní zkušeností alespoň 5 let ve věku 25+. Premiéra vzniká v koprodukci 2VA z. s. a Festivalu TANEC PRAHA.

Výzva a výběr proběhne formou workshopu:
26. 1. 2025 | 10:00–15:00 | PONEC-divadlo pro tanec, Praha
Registrace probíhá jenom do 24. 1. vyplněním přihlašovacího Google formuláře.

Tvorba a realizace inscenace:
duben 2025 | max 7 dní
květen 2025 | max 7 dní
konec května a začátek června 2025 | generální zkoušky + premiéra Moving Station Plzeň (Festival TANEC PRAHA v regionech) + pražská premiéra PONEC-divadlo pro tanec (Festival TANEC PRAHA)

V rámci umělecké spolupráce bude poskytnuta smlouva na nastudování díla a dvě uvedení. Následující reprízy v sezóně 2025/2026 budou předmětem další umělecké smlouvy a budou upřesněny během jara 2025.

Simone Sandroni je italský choreograf a režisér. V roce 1987 byl zakládajícím členem bruselského souboru Ultima Vez, s nímž spolupracoval až do roku 1992. V roce 1993 založil v Bruselu vlastní soubor Ernesto. V roce 1996 založil v Praze společně s Lenkou Flory mezinárodní taneční skupinu Déjà Donné, která se pravidelně prezentovala v Evropě, Severní Americe a Asii. Kromě vlastních inscenací vytvořil řadu děl pro festivaly, nezávislé umělce a školy v Německu, Belgii, Švýcarsku, Itálii, Kanadě, České republice, na Slovensku a ve Slovinsku (Bayerisches Staatsballett Mnichov, Národní divadlo Praha, Tanztehater Bielefeld, Festival de Beweeging Antverpy, Theater Varia Brusel, Sosta Palmizi Itálie, VŠMU Bratislava, Four Chambers Dance Projects Toronto, Luzerntanz am Luzernertheater, En-Knap Group Lublaň). V letech 1999-2002 působil jako rezidenční choreograf Luzernertheater ve Švýcarskua v letech 2008-2016 v Bayerische Staatsoper v Německu. V letech 2015-2022 byl hlavním choreografem a uměleckým ředitelem Bielefeld Theatre Dance Company v Německu.

AVÍZO BLÍZKÉ: Y Events otevírají svůj pátý rok fungování hlasitým řevem
Y: Roaaarrrr, první událost cyklu Y Events v tomto roce, proběhne 21. února v Divadle X10. Událost představí umělecké praxe, které křičí: ať už metaforicky, svým nepohodlným nebo zlobivým tématem, estetikou, či tempem, nebo přímo svou hlasitostí.

Y Events je řada komponovaných událostí Divadla X10, které operují na hranicích divadelního a vizuálního umění. První událost roku 2025 se zaštiťuje křikem jako základní emancipační magií. Křik jako zbraň; křik jako rituál; křik jako výzva ke střetu, jako radikální formy setkání. Událost Y: Roaaarrrrr metaforicky otevírá truhlu plnou stínů a zloby a dopřává jim prostor, ve kterém mohou svobodně existovat a vířit mezi všemi: „Temnotu nechceme zavírat, aby rostla v klidu bez našeho vědomí. Chceme se s ní stýkat tak často, jak to je jen možné, abychom znali své hlubiny a rostli spolu s nimi.“

„Tematickým rámcem Y Events pro rok 2025 je návrat k narativu, fantazii, mýtu, příběhům a příbuzným neo- nebo post-romantickým estetikám, které sledujeme ať už v současném vizuálním, tak performativním umění. Tyto tendence ale nevnímáme jako únik, nýbrž jako pokus dostat se blíže ke světu, který žijeme, a snahu odhalovat jeho podstatu. Ať už hledáním příběhů, které ovlivňují velké společenské události, nebo archetypů, které současnost zrcadlí a reprodukuje,“ představují své plány kurátoři Anna Chrtková a Petr Dlouhý.

Událost Y: Roaaarrrrr je vytvořená ve spolupráci s festivalem Malá inventura a brněnským Terénem, který na události uvede performanci Headbanger kolektivu D´Epog. Vedle explozivní performance odkrývající fenomén metalového headbangingu a hlasité hudby se pak představí i legendární polské feministicko-punkové duo SIKSA, které ve svých podiových performancích kombinuje performativní poezii a hutnou a razantní punkovou estetiku. „Součástí programu je i výstavní část: zde představí Viktoriia Tymonova svůj výstavní cyklus o ukrajinském čarodějnictví, Marie Hantáková s Martinem Fisherem se v premiérovém videu budou vypořádávat s hluboko zažranými patriarchálními vzorci kolektivů a Samuel Čenger prostřednictvím videoinstalace promluví důrazným, ale křehce fyzickým způsohlasem o téměř neexistující reprezentaci queer osob v tradičním slovenském umění,“ říkají kurátoři.

AVÍZO JEŠTĚ BLIŽŠÍ: Česká premiéra světoznámé choreografie In C v pražské ARŠE+
V ARŠE+ bude mít 9. a 10. února českou premiéru světoznámá choreografie In C z produkce proslulého německého tanečního souboru Sasha Waltz&Guests. Berlínská choreografka Sasha Waltz ji vytvořila k legendární skladbě In C amerického skladatele Terryho Rileyho. ARCHA+ choreografii In C uvede v nastudování Jiřího Bartovance, v novém obsazení s vybranými performery a performerkami a za „live“ doprovodu kapely MEZI PATRY KLID.

Taneční dílo In C je považováno za symbol inovace a umělecké svobody v současném tanci. Nejde totiž o klasickou taneční inscenaci, ale o pomyslnou platformu pro setkávání a spolupráci mezi tanečníky a hudebníky. Jako umělecký dozor nad kvalitním přenesením inscenace do prostředí ARCHY+ vybrala Sasha Waltz svého dlouholetého kolegu Jiřího Bartovance, mezinárodně uznávaného tanečníka, choreografa a pedagoga, který pochází z České republiky. Open call na obsazení jediné oficiální české verze choreografie In Cbyl vyhlášen vloni v červenci. Vítězně z něj vzešli performerky a performeři Daniela Hanelová, Vanda Hejnová, Tereza Holubová, Anežka Hrabánková, Dalma Kitley, Vladlena Klimek, Mirek Kosík, Tereza Krejčová, Hikaru Osakabe, Karolína Šnajdrová, Šárka Říhová a Klára Tilcerová. Zkoušení pod vedením Jiřího Bartovance běží od října až k únorovým premiérám. Více informací najdete na In C | ARCHA+

Choreografie In C měla světovou premiéru v březnu 2021. Od té doby byla s úspěchem uvedena v mnoha zemích a stala se symbolem mezinárodní umělecké spolupráce a výměny. Sasha Waltz, autorka choreografie a jedna z nejvýraznějších choreografek současnosti, přinesla do tanečního světa mnoho inovací. Její přístup k tvorbě je charakteristický hlubokým respektem k hudební předloze a zároveň otevřeností k novým interpretacím a kreativním výzvám. V In C se jí podařilo spojit hudbu a tanec způsobem, který umožňuje tanečníkům i divákům zažít umělecké dílo jako živý a neustále se vyvíjející organismus.

Rileyho In C je jednou z nejznámějších skladeb minimalismu, je revoluční nejen svou formou vycházející z autorova experimentování s páskovými magnetofony a delay efekty – 53 krátkých fragmentů, opakujících se dle rozhodnutí hudebníků, ale i flexibilitou složení hudebních nástrojů i počtu hudebníků. Představení v ARŠE+ doprovodí se svou interpretací experimentálně rapové duo mezi patry klid. „Rileyho skladba je po 60 letech stále aktuální, i díky nebývalému množství svobody, kterou dává interpretům. Proto jsme se rozhodli dát prostor výrazným mladým talentům české alternativní scény mezi patry klid a těšíme se na propojení tohoto legendárního díla s ozvěnami hyperpopového zvuku i neklidného elektronického experimentování,” říká hudební dramaturg Václav Klíma.

AVÍZO VZDÁLENÉ: Tvůrci Knihy džunglí se vrátí do Azylu78 s Mou vlastí
Na úspěšný projekt Kniha džunglí, který v Azylu78 během tří let zhlédlo více než 33 000 diváků, naváže v červnu 2025 premiéra multižánrové inscenace Má Vlast. Historicky první divadelní, scénické, taneční a loutkové zpracování národního pokladu připravuje čtveřice osvědčených tvůrců: Matěj Forman (režisér a scénograf, Divadlo bratří Formanů), Marko Ivanović (hudební skladatel, šéfdirigent Janáčkovy opery ND v Brně), Janek Jirků (režisér, ředitel Divadla Minor) a Štěpán Pechar (tanečník a choreograf, umělecký šéf DEKKADANCERS). Cyklus šesti symfonických básní Bedřicha Smetany se tak po 146 letech od svého vzniku prvně dočká divadelní podoby určené divákům již od 6 let. Premiéra se uskuteční 12. června 2025 v Azylu78, letní scéně divadla Jatka78 na pražském Výstavišti. Živě zahraje 16 hudebníků České filharmonie.

Mou Vlast Bedřicha Smetany čtveřice tvůrců považuje za kouzelné hudební dílo, které již při poslechu prvních tónů vzbuzuje pocit dojetí, rozplývavé krásy a snad i národní hrdosti. Pozornosti divadelního světa však Má vlast dosud spíše unikala, až na občasná taneční zpracování, a proto se ji zkušení divadelníci, skladatel a choreograf chopili. Inscenace by měla být určena divákům všech věkových kategorií – pro milovníky hudby, tance, improvizace, loutek, výtvarna a výpravných divadelních scén. „Spojení hudby, pohybu a vizuálních efektů v tak originálním prostředí, jakým je cirkusový stan, nám umožňuje vyjít za hranice tradičního koncertního sálu a oslovit širší publikum. Nicméně hlavní motivací každého projektu jako Má Vlast je nabídnout nové zážitky. Jsem přesvědčen, že se to stejně jako v případě Knihy džunglí povede i tentokrát,” říká David Mareček, generální ředitel České filharmonie.

Marko Ivanović Smetanovu Mou vlast považuje za jedno z nejikoničtějších českých symfonických děl, k němuž se každý muzikant vztahuje. Proč se tedy pouštět do něčeho tak ošemetného, jako je hudební úprava už prakticky dokonalého díla? „Protože si myslím, že i s takto legendární skladbou lze navázat tvůrčí dialog. Že lze uchopit Smetanovu ideu a hudební nápady a podívat se na ně současnýma očima. Protože se domnívám, že i ten nejkonzervativnější posluchač se nakonec rád nechá pobavit a překvapit. Podstatou každého živého umění je totiž – hravost…“ vysvětluje hudební skladatel a dirigent.

Matěj Forman s týmem blízkých spolupracovníků, mezi něž patří např. výtvarnice Andrea Sodomková, vytvoří obraz krajiny a celkový vizuální svět. Režijně se chopí některých básní a na cestě za jejich vyprávěním se potká s ostatními spolutvůrci. Nové zpracování ikonického hudebního díla považuje za možnost, jak se k němu znovu vrátit, nechat se obklopit jeho krásou a najít k němu opět vztah: „Ikonická díla jsme zvyklí prolistovat jako ve škole učebnicí a založit je do šuplíku jako hotový úkol. Je to velká škoda. Tohle by se nám nemělo stát! K šesti symfonickým básním Bedřicha Smetany dnes přicházím a skláním se jako k prameni, který už dávno čeká na moje dlaně. Na dně to víří zlatým pískem a v jiskřivé hladině se odráží hvězdy i modré nebe nade mnou. Než naberu do dlaní, mihne se v prameni jako v zrcadle i moje tvář. Kolikrát jsme se my dotkli zázraku, který umí hudba? Má vlast jako pramenitá voda v dlaních chladí a v srdci občerstvuje. Tady jsme doma, tady jsme spolu, malí i velcí, rodina,“ shrnuje režisér a scénograf.

Štěpán Pechar je hlavním choreografem celého projektu a pokusí se některé zachycené pocity tuláka procházejícího českou krajinou vyjádřit v pohybových básních beze slov: „Zajímavé na tanci je, že jedním gestem se dá vyjádřit silná emoce. Někdy tohle samo sebou stačí. Jindy je třeba definovat děj, nebo obsah scény konkrétněji. Hledat slovník a způsob pohybového vyjádření, který není příliš podbízivý ani prvoplánový, nechává divákovi prostor pro imaginaci, ale je zároveň srozumitelný, je stěžejní. Pakliže se ztvárňuje děj, chci ho být schopen číst. Vystihnout rovnováhu mezi těmito dvěma faktory, je pro mě povedený způsob, jak odvyprávět děj tancem a beze slov.“

Janek Jirků pak pozve diváky na procházky vybranými básněmi se snahou najít nové loutkové a výtvarné cesty tam, kde pro vyprávění stačila doposud „jen“ hudba. „Loutkové divadlo, tak jak ho dělám já, není vlastně loutkové, vychází z loutkových principů, ale je to především divadlo obrazů. Divadelní obrazy nejsou ilustrace, ale souhra všech inscenačních složek, kdy část obrazu nesou herci, část scénografie, část hudba a loutky nesou taky jenom určitou část, pokud jsou tedy vůbec přítomny, a nejsou jenom stínem, náznakem, předmětem nebo znakem. To všechno dohromady funguje, pokud to vyvolává jakési nepopsatelné kouzlo, které v každém jednotlivém divákovi vyčaruje jeho osobní zážitek a emoci, radostnou nebo vážnou, ale snad silnou,“ dodává Janek a pokračuje: „Já si každopádně myslím, že ke Smetanovi se hravé divadlo hodí, protože on hravý byl. Pro loutkové divadlo dokonce i psal! Když byla ještě naživu jeho prvorozená dcerka Bedřiška, prý velice vnímavé a inspirativní děvčátko, které mu zemřelo ve čtyřech letech, pořídil jí a jejím dvěma menším sestřičkám loutkové divadlo. O nedělích Smetanovi zvali své přátele a pořádali domácí představení,“ uzavírá (pro mnohé překvapivě) Janek Jirků.

Mezi účinkujícími diváci najdou talentované tanečníky ze souboru DEKKADANCERS, oblíbené improvizační uskupení My kluci, co spolu chodíme, část akrobatek z cirkusového souboru Holektiv, Doru Sulženko Hoštovou či Josefa Havelku z divadla Minor. Živě v šapitó zahraje šestnáct hudebníků a hudebnic České filharmonie vedených dirigentem. Na jedné scéně se během některých symfonických básní potká až 39 interpretů.