Týden s tancem
Žižkostel ve čtvrtek představí ECHO Open stage: tanec, nový cirkus i performance
Žižkostel, z nějž se stává plnohodnotný prostor nového cirkusu, performance a současného tance, zve ve čtvrtek 3. dubna na vystoupení umělců, kteří byli vybraní v rámci otevřené výzvy do nové programové série ECHO. Jde o přehlídku děl ve fázi work in progress, dnes stále oblíbenější událost setkání tvůrců s diváky. První večer série tak nabídne 5 rozpracovaných projektů od tance přes nový cirkus až po performance. V Žižkostele vzniká otevřený a bezpečný prostor pro tvorbu i její prezentaci. V rámci večera proběhne i feedback vedený dramaturgem a režisérem nonverbálního divadla Ondřejem Holbou, kde nehodnotícím způsobem získají tvůrci od diváků informace o svém představení. Večerem bude provázet Bětka Tichá společně s Ondřejem Holbou.
Vystoupí Auzká Karolína s projektem Facebook diner, Klára Ešnerová se sólem Raw Presence, Vojtěch Leischner s Data in Motion, Hana Urban a Jakub Urban čili due Koťátko zkázy představí ukázku z projektu Loam a Alžběta Tichá work in progress Frekvence. Program začne v 19:00 hodin, vstupné dobrovolné.
Program bude postupně zpřesňován na stránce události na Facebooku ZDE.
Site-specific performance Katedry nonverbálního divadla HAMU: „Vše z vůle jest a dílo věčnosti“ v pátek 4. dubna – v Broumově
Autorské site-specific představení, které se skrze pohyb a vizuální symboliku zaměřuje na cyklickou povahu světa a nevyhnutelnou pomíjivost všeho bytí – to je projekt, který připravila Katedra nonverbálního divadla HAMU pro své studenty a uskuteční se jako site specific událost v pátek 4. dubna. Proběhne od 18.00 hodin v broumovském undergroundovém klubu Eden.
„Představení čerpá inspiraci z techniky butó a zkoumá životní cestu od zrodu až po zánik. Hlavní motiv, inspirovaný životem a dílem českoněmeckého sochaře Emila Schwantnera, reflektuje subtilní hranici mezi stvořením a zánikem, mezi konkrétním a prchavým, mezi hmotou a prachem. Skrze tři materiály – papír, hlínu a kámen – se divákovi otevírá prostor pro meditaci nad vznikem a pádovým cyklem uměleckého díla i lidské existence,“ uvádí o projektu šéf katedry Adam Halaš. „Umělecký projekt propojuje minulost s přítomností a kreativně reaguje na obnovu původního ducha Broumovska, zejména v místech ohrožených kulturních památek. Dílo sochaře Emila Schwantnera na přelomu 20. století formovalo vizuální krajinu tohoto regionu.“
Performance je výstupem předmětu Dramaturgie a režie 5. ročníku Katedry nonverbálního divadla HAMU a vzniká v rámci projektu Národního plánu obnovy Green Deal. Účinkují Adéla Vávrová a Kamila Paličková pod pedagogickým vedením Adama Halaše a též na základě absolvovaného workshopu s tanečníkem Ken Maiem. Hudbu připravil Martin Kmec a slovem provede herec Ondřej Vetchý.
Noc v divadle v Děčíně pod taktovkou Tantehorse
Ne už Noc divadel, ale Noc v divadle: tu připravuje Městské divadlo Děčín a Tantehorse na noc ze 4. na 5. dubna (od 19:30 večer do 8:00 následujícího rána). Noční divadelní procházka sněním provede návštěvníky divadelními zákoutími, kde ožijí dialogy, útržky scén i příběhy ze současné literatury. Více informací ZDE.
„Sbližování napříč generacemi, napříč zkušenostmi, napříč světonázory. Sdílení postojů, dozvídání se o tom, co potřebují ti, jejichž svět a životní postoj je mi vzdálen, a přesto se můžeme vzájemně vyslechnout, obohatit a možná i pochopit. Mladí artivisté se potkají s tradičním publikem 50+ městského divadla Děčín, a stráví v něm společnou noc. Dvanáct hodin sdílení zkušeností. Jídlo, společné čtení, diskuse, okamžiky péče a naslouchání, pomalý společný čas, spánek a ranní probuzení. Těžká témata naslouchána v laskavosti. Být spolu. Budovat důvěru. Připravovat se na nadcházející,“ popisuje projekt na svém FB profilu Miřenka Čechová.
Diváky čeká pásmo čtení a sdílení příběhů, řízená meditace a zvuková hypnóza, kontemplativní hudba až do rána či projekce na jevištní nebe, „občerstvení, příprava na spánek a závěrečný rituál, po kterém se společně rozloučíme s novým ránem“. Umělecké produkce účastní Nela Rusková, Barbora Nechanická, Lucie Vrbíková, Kateřina Radakulan, Adina Voldrábová, Nhung Dang, Matěj Pour, Anna Šefrnová a Dorothea Hofmeisterová.
Duncan centre uvádí: Jigsaw – skládačka, jež nikdy zcela nesedí
Konzervatoř Duncan centre zve již nyní na představení choreografa Omara Carrum s názvem Jigsaw,které proběhne v pondělí 14. dubna od 19:00 hodin v divadelním sále konzervatoře. Jigsawje dílo, které prostředky fyzického divadla zkoumá fragmentaci identity. Sleduje cestu tří žen, které se snaží sestavit skládačku, jež nikdy zcela nesedí. Zkoumá jejich vnitřní boj mezi touhou, sebeovládáním a snahou o úplnost.
Omar Carrum je mexický tanečník, choreograf, učitel i tvůrce videí. Od roku 1993 do 2017 spolupracoval se souborem Delfos danza contemporánea. Dvakrát obdržel National Dance Award. Jako choreograf je podepsán pod více než čtyřiceti díly, například pro Delfos, brazilskou Camaleo Company, Compañía Serpiente, japonské školy klasického tance Aurora a Semountnori, Smith College, taneční festival Bates Dance Festival nebo pro Bostonskou konzervatoř. Jeho krátký film Fifth Wall, který spolurežíroval, byl vybrán do Short Film Corner na Filmovém festivalu v Cannes (2013) a na festivalu Agite y Sirva (2014). Na Konzervatoři Duncan centre již se studenty pracoval několikrát.
Vstupenky na představení je potřeba rezervovat e-mailem na [email protected]. Cena vstupenky je 290 Kč, nákup proběhne v hotovosti na místě před představením.
Alena Pešková, Jarek Cemerek a Ennio Zappalà chystají v Liberci Triangl: premiéra v pátek
V pátek 4. dubna představí balet Divadla F. X. Šaldy v Liberci komponovaný program současných choreografií, jejichž tvorby se ujala pestrá trojice autorů: Alena Pešková, která soubor dříve mnoho let vedla, Jarek Cemerek, který se věnuje pedagogické práci doslova po celém světě, a Ennio Zappalà, člen Pražského komorního baletu. Druhá premiéra proběhne v neděli 6. dubna, další reprízy 8. dubna a pak až 23. dubna.
Taneční Triangl jsou tři unikátní choreografické přístupy, které se hlouběji zabývají životními pravdami. Přinášejí možnost reflexe rozmanitosti životních proměn. „Je to vizuální, emocionální, ale i intelektuální zážitek, který nás přiměje zamyslet se nad vlastními možnostmi a odpovědností v rámci měnícího se světa. Tanec se stává aktivním účastníkem a představuje lidskou podstatu bytí se všemi jeho emocemi, výzvami i tajemstvími,“ uvádí k premiéře umělecké vedení. „Tři choreografové, tři pohledy, tři myšlenky. Každá jiná, a přece se všechny dotýkají. Stejně jako trojúhelník mají pevnou geometrii, jsou propojeny silou, stabilitou těla, mysli a ducha, která je nezbytná v tanci i v překonávání životních překážek. Triangl symbolizuje svou všestranností motiv zázraků, kreativity a harmonie. Choreografická koláž vám dokáže, že pro tanečníky neexistuje žádné téma, žádná emoce či myšlenka, kterou by lidské tělo nedokázalo vyjádřit.“
Jarek Cemerek uvede choreografii Proměna: „Náš život je neustálá proměna, která se skládá z rozmanitých, neuspořádaných a předem neznámých fází. Jejím výsledkem je tedy tajemství. Čím více dobrého či zlého se bude moci vyjevit při jeho odkrytí, závisí na každém z nás. Nikdy nejsme nečinným objektem této proměny, jak se to mnohdy může zdát.“ Kladl si otázku, do jaké míry můžeme svůj život ovlivnit, do jaké míry nemůžeme. I tentokrát mu byli jako již dříve inspirací jeho prarodiče. Jeho dědeček často ohýbal zápěstí a pohyboval jimi tak jako by šrouboval žárovky. „Tohle dělal kolem babičky vždycky v kuchyni. Ji to strašně znervózňovalo, ale nakonec se stejně podřídila a zavedla také svůj pohybový slovník v absolutní vyhrbenosti, předklonu brady a kopírovala jeho ruce. A to je pro mě startovací prvek pro moje choreografie všude na světě, kamkoliv jedu.“ Inspirací pro vytvoření Proměny mu byla navíc jeho neslyšící sousedka, v představení tak tanečnice „promlouvají“ i ve znakové řeči.
Alena Pešková zvolila vážné téma pro choreografii (NE) Možnost: „Nemůžeme považovat za samozřejmé, že zdroje, na nichž závisíme, budou dostupné. Stejně tak nemůžeme považovat za samozřejmé, že naše civilizace přežije nebo že podmínky na naší planetě zůstanou příznivé pro komplexní formy života. Kruhy bezpečí se ztrácí. Kruh nebezpečí je zřetelný. Vstoupit do něho znamená oběť. Vstoupit do něho znamená naději – ne už však pro ně. Vstoupit do něho znamená… (NE)Možnost“ Její choreografii doprovází temná hudba skladatele Michala Vejskala a na jevišti budou s tanečníky houslista Jan Šimůnek a perkusista Vojtěch Vencl nebo Vojtěch Šimůnek.
Ennio Zappalà si pohrává s fenoménem zábavného okamžiku, který v prvním okamžiku zábavný bát nemusí – What a Funny Moment! „Zábavný okamžik je životní zkušenost, dobrá nebo špatná, která se po čase stane vtipnou. Bohužel jsme kvůli množství rozptýlení a tlaku dnešního života ztratili citlivost a vzdálili se svému vnitřnímu dítěti. Co s tím můžeme dělat? Jak se znovu spojit se svým vnitřním dítětem? Touto choreografií bych rád upozornil na okamžik ze svého života, který se po letech ukázal být vtipný. Připomenul, že i stresující momenty mohou s odstupem času působit humorně. To, co prožíváme dnes, se stane zítřejšími vzpomínkami – a je jen na nás, jak si je uchováme. Je to náš příběh k vyprávění.“ Konkrétně Ennio vycházel ze ztráty klíče od auta na dovolené na Sicílii, kam vyrazil s kamarády.
V inscenaci vystupuje celý soubor činoherní a herečka a držitelka Ceny Thálie Karolína Baranová. Premiéru bude mít Triangl na velké scéně v historické budově, vstupenky jsou k dispozici na stránkách divadla zde.
Bohemia Balet připravil na 6. dubna novou premiéru v Divadle Komedie
Příběhy / Stories –to je souhrnný titul nové premiéry, kterou připravil Bohemia Balet. Uskuteční se již v neděli 6. dubna v Divadle Komedie a představí tři díla, která tanečníky a diváky přenesou do světa moderního tance. Jména jejich tvůrců jsou zárukou kvality: do repertoáru Bohemia Baletu přibydou choreografie Paula Juliuse, Terezy Szentpetéryové a Venduly Poznarové. Před premiérou se v Divadle Komedie uskuteční vernisáž obrazů akademické malířky Gity Marcolové.
„Pro jarní premiéru připravil Bohemia Balet večer tří tanečních kompozic různých choreografů. Pokračuje tak v dramaturgické linii uvádění prací mladých i renomovaných tvůrců. Každá z kompozic je příběhem lidských vztahů a kontaktů. Věříme, že pro diváky bude specifický pohybový rukopis každého z choreografů zajímavý a pro členy Bohemia Baletu další výzvou k prokázání interpretačních schopností,“ zve na nový program umělecký šéf souboru Jaroslav Slavický.
Tereza Szentpeteryová v choreografii Spolu sami otevírá téma složitosti vztahů mezi dnešními mladými lidmi, jejichž svět je silně ovlivněn novými médii, která vztahy postavila do nové roviny. „Jaká forma propojení nám vyhovuje a jaká blízkost nám je příjemná? Sami se svěřujeme do cizího prostoru s nadějí, že najdeme porozumění… V obklopení příjemného pocitu anonymity,“ uvažuje. „Dotýkám se tématu mezilidské komunikace, potřebě elektroniky kolem nás a otázce, zda nás možnost neustálého kontaktu přibližuje, nebo naopak vzdaluje.“ Tereza Szentpetéryová byla jako absolventka Taneční konzervatoře hl. m. Prahy na počátku své vlastní umělecké kariéry členkou Bohemia Baletu. Nyní s tanečníky pracuje jako repetitorka, ale diváci ji mohli v posledních sezonách vídat se souborem i na jevišti.
Pedagožka, choreografka a ředitelka vinohradského tanečního studia Contemporary, prostor pro tanec Vendula Poznarová je autorkou další z částí premiérového triptychu. Její choreografie Jane D. Series – Episode 1 slibuje dramatičtější podívanou. „Jane D. neboli ‚Jane Doe‘ je fiktivní jméno, které se v anglicky mluvící kriminalistice používá pro ženy, často oběti, jejichž identita je neznámá nebo chráněná,“ přibližuje novinku vznikající pro Bohemia Balet. „Od dětství jsem fanoušek detektivek a kriminálek, ať už v literární, filmové nebo aktuálně i podcastové podobě. V současnosti je v tomto žánru velmi vysoká úroveň televizní seriálové tvorby a jelikož patřím mezi jejich diváky, zatoužila jsem po vzniku také taneční verze kriminálního seriálu.“ Kromě současného tance využívá v nové choreografii také prvky street dance a standardních tanců, půjde tedy o bohatou žánrovou kombinaci, která otevírá nové možnosti i mladým tanečníkům. A bude po „Jedničce“ následovat další epizoda? Tohle zatím neví ani Bohemia Balet.
Ke spolupráci se souborem se vrací i choreograf Paul Julius. Naposledy pro Bohemia Balet vytvořil tanečníkům přímo na tělo choreografii Křehké vztahy, premiéra proběhla v rámci komponovaného programu Kontrasty v listopadu 2023. Mezilidskými vztahy je inspirovaná i jeho nejnovější choreografie Spoutané cesty / Tethered Paths, která měla v prosinci premiéru v souboru Japan Contemporary Dance Company, jehož je Paul Julius uměleckým ředitelem. Právě tu nyní získal na repertoár i Bohemia Balet. Volba na tento titul ovšem nepadla náhodou – na premiéře tančil v Japonsku jako host právě jeden ze členů Bohemia Baletu, Matěj Šimůnek.
„Choreografie zkoumá neviditelná vlákna, která nás spojují – ať už prostřednictvím práce, studia, rodiny nebo každodenních setkání. Život nás sbližuje s ostatními, někdy v harmonii, někdy v konfliktu. Sdílíme okamžiky lásky a boje, souladu i rozporu. Přesto zůstáváme propleteni, proplouváme životem každý svým způsobem a hledáme cesty, jak koexistovat. Tato choreografie se zamýšlí nad výzvou adaptace – porozumění, komunikace. Zůstat věrný sám sobě, může změnit napětí ve spojení,“ říká choreograf.
Vernisáž obrazů Gity Marcolové proběhne před premiérou 6. dubna od 18:30 hodin. Vstupenky na premiéru zakoupíte na stránkách divadla ZDE. Představení začíná od 19:00 hodin, další uvedení je naplánováno až na 17. květen. Vždy na scéně Divadla Komedie.
Začne 39. ročník festivalu Mezinárodní týdny tance
Mezinárodní týdny tance se chystají na svůj 39. ročník. Od 3. do 30. dubna 2025 nabídnou návštěvníkům bohatý program, který zahrnuje řadu představení, workshopů a setkání s osobnostmi taneční scény. Jejich mottem je tanec jako univerzální jazyk, který překračuje hranice generací, kultur i zemí.
Historie festivalu sahá až do roku 1986; je přímým pokračovatelem odkazu Tanečního centra Univerzity Karlovy, kde se od 70. let systematicky rozvíjely moderní taneční techniky a jazzový tanec. V současnosti představují MTT přehlídku současného tanečního divadla, platformu pro výměnu nápadů mezi českými a zahraničními profesionály, studenty konzervatoří, a především mladými umělci.
„Chceme, aby tanec cestoval – k divákům i mezi umělci. Proto všechny choreografie přizpůsobujeme zájezdovým verzím, aby byly dostupné co nejširšímu publiku. Zaměřujeme se hlavně na mladé umělce, juniorské soubory a jejich mezinárodní projekty, protože právě ti přinášejí novou energii a svěží pohled na taneční divadlo,“ říká dramaturg festivalu Antonín Schneider. „Festival je koncipován tak, aby byl přístupný každému – ať už vás zajímají taneční lekce v Domě tanečního umění v Braníku, videoprojekce, nebo večerní představení profesionálních souborů.“
Mezinárodní týdny tance nabídnou například slavnostní večer Dům tanečního umění na Nové scéně (6. dubna 2025 od 19:00, Nová scéna Národního divadla) nebo Galavečer Mezinárodních týdnů tance (13. dubna 2025 od 19:00, Divadlo na Vinohradech). V rámci festivalu se v průběhu dubna uskuteční také různé odborné workshopy a taneční lekce pod vedením renomovaných pedagogů. Aktuální program a podrobnosti jsou k dispozici na webu konzervatoře.
MTT zakončí 30. dubna 2025 odpoledne Den otevřených dveří branického Domu tanečního umění, který veřejnosti nabídne jedinečnou příležitost tanec nejen vidět, ale i zažít. Festival tak i v devětatřicátém ročníku zůstane věrný svému poslání: „propojovat, inspirovat a přibližovat tanec všem“.
Mezinárodní týdny tance (nejstarší festival současného tance v Česku) vznikly z tradice pravidelných seminářů a představení Tanečního centra Univerzity Karlovy se zahraničními umělci a pedagogy v první polovině osmdesátých let. Centrum bylo od roku 1972 prvním pedagogickým a uměleckým pracovištěm u nás, kde se systematicky vyučovaly moderní taneční techniky a jazz, navázalo silné kontakty v Evropě i USA. „Festival se stal místem, kde se setkávají různé taneční světy – zde se prezentují výsledky současného tance, vznikají nové nápady, sdílejí se zkušenosti a rodí se pracovní vztahy. Diváci mají příležitost srovnávat a objevovat, co vše se v oblasti tance děje na mezinárodní scéně,“ říkají organizátoři.
Dům tanečního umění představí rezidenty na Nové scéně Národního divadla
Nová scéna Národního divadla bude 6. dubna 2025 v 19:00 hodin v rámci festivalu Mezinárodní týdny tance hostit Gala představení Domu tanečního umění. Diváci se mohou těšit na pestrou přehlídku tanečních stylů – od nejmladších talentů až po špičkové profesionály. „Dům tanečního umění je unikátním místem, kde se formují budoucí hvězdy a kde se prolíná vzdělávání s praxí. Sídlí v historické budově Staré varny v Pivovaru Braník, která po citlivé rekonstrukci ožila jako moderní centrum propojující konzervatoř, profesionální soubory i komunitní aktivity,“ uvádějí do kontextu organizátoři.
Na jednom jevišti se potkají všichni rezidenti uměleckého centra: tanečníci Pražského komorního baletu, členové obou juniorských souborů Konzervatoře Taneční centrum Praha – Balet Praha Junior a Balet Praha Junior 2, které jsou složeny z absolventů a nejlepších studentů konzervatoře, vystoupí také nejmladší adepti tanečního umění z baletní přípravky Terpsichore. Jako speciální host program doplní Movement Studios, zájmová skupina, která v prostorách Domu tanečního umění rovněž působí. Vstupenky na gala představení jsou k zakoupení na webu Národního divadla zde.
„V nadsázce můžeme říci: představte si, že tanečník může začít svou cestu jako čtyřleté dítě v přípravce, projít osmiletým studiem konzervatoře, získávat zkušenosti v juniorských souborech, už během studia spolupracovat s profesionálním ansámblem, po absolutoriu se stát jeho členem, a nakonec třeba pokračovat jako pedagog, choreograf nebo manažer – a to vše bez nutnosti opustit jeden areál. Přesně to Dům tanečního umění umožňuje. Tento jedinečný model propojení tanečního vzdělávání s profesionální praxí vytváří přirozené prostředí pro umělecký růst a vzájemnou inspiraci mezi generacemi,“ tak se prezentuje Dům tanečního umění před veřejností.
Mezinárodní týdny tance jsou nejstarším festivalem současného tance v Česku. Vznikly na základě tradice seminářů a představení Tanečního centra Univerzity Karlovy, které od 70. let systematicky rozvíjelo moderní taneční techniky a jazzový tanec a navázalo mnoho mezinárodních kontaktů. Festival je dnes platformou pro setkávání tanečních světů, kde se prezentují aktuální trendy, sdílejí zkušenosti a vznikají nové umělecké spolupráce. Dlouhodobě jej pořádá Mezinárodní centrum tance, agentura, kterou pro praxi studentů vytvořila konzervatoř Taneční centrum Praha, hlavní iniciátor a spolupořadatel MTT.
Silent Waves of Untold Passions: koncert tradiční japonské hudby a tance 6. dubna
Koncert Silent Waves of Untold Passions představí v neděli 6. dubna krásu tradiční japonské hudby a tance v prostorách Velkého sálu Novoměstské radnice. Hudebnice Mayumi Ono a tanečnice Eiren Nishikawa připravily program spolu s dalšími spolupracujícími umělci. Koncert proběhne od 14:00 hodin a po něm bude následovat od 15:30 workshop. Na něm si návštěvníci mohou vyzkoušet hru na tradiční japonské nástroje a naučit se základní taneční prvky. Programem bude provázet japanolog Robin Šóen Heřman. Vstupné na koncert je 250 Kč, na workshop 300 Kč, za zvýhodněnou cenu 500 Kč obě akce s garancí předních míst na koncertu. Lístky je možné zakoupit na webu Colosseum Ticket, prostřednictvím QR kódů nebo na místě.
Mayumi Ono pochází z města Oita v Japonsku. V osmi letech začala studovat pod vedením Michiko Kikuzono, Hiseko Murata a později u žijícího národního pokladu Kiyoko Miyagi. V roce 1979 absolvovala katedru tradiční japonské hudby na Hudební fakultě Tokijské univerzity umění. Ještě jako studentka získala cenu v celonárodní soutěži Miyagi Kai a v roce 1979 založila organizaci Jiuta Koto Miono Kai, která v současnosti má již přes 25 učeben po Japonsku a dvě v zahraničí. V roce 1991 studovala kjúšúský styl džiuuta šamisen pod vedením Togashi Noriko; v roce 2015 založila Tokyo Minato Ward Hogaku Hombai Renmei (Japonská hudební a taneční federace). Je členkou Japonské Asociace Sankyoku, Asociace Oita Sankyoku a sdružení Mori no Kai. Kromě každoročních samostatných vystoupení, studijních setkání i externích vystoupení, jako jsou novoroční koncerty v centru Tokia, Roppongi Hills a vystoupení na jarním a podzimním festivalu ve svatyni Shibuya Kinno Hachiman též pořádá vystoupení na univerzitách a základních školách v rámci projektu propagace japonské hudby. Aktivně vystupuje na workshopech a různých recepcích. Společně se svými žáky vykonává také širokou škálu aktivit, včetně recitálů a koncertů nejen v Japonsku, ale i v zahraničí, mezi již navštívené státy patří USA, Rakousko, Chorvatsko, Slovinsko, Maďarsko, Rusko a Čína. Je prezidentkou organize Association of Classic Japanese Arts, která se mimo jiné zaměřuje na vzdělávání mladší generací a propagaci hogaku, tradiční japonské hudby.
Eiren Nishikawa z Kjóta. Je lektorkou na Tezukayama University, lektorkou školy čaje Omotesenke i společnosti Riverfield na „Hannari Wa Bunka Lecture“ (přednášky o japonské kultuře). Vede vlastní školu japonského tance (Kjóto, Hjógo, Ósaka, Kanagawa). Od šesti let se věnuje japonskému tanci a studovala různé další směry, včetně čajového obřadu a klasického baletu. Vystupovala na mnoha scénách v Japonsku i zahraničí a podílela se na projektech a inscenacích, které zahrnují japonský tanec. Od roku 2011 působí jako „Kyoto Tourism Hospitality Ambassador“ schválený městem Kjóto, kde představuje tradiční japonská umění (No, Kyogen, japonskou hudbu, japonský tanec atd.), organizuje prohlídky města „Kyoto Hannari Walk“ a přednášky o japonské kultuře, jako jsou zmiňované „Hannari Wa Bunka Lecture“ a „Dospělácké kurzy umění,“ přičemž významně přispívá k propagaci pohostinnosti jedinečné pro Kjóto. Působí jako lektorka kurzu „Kimono Studia – Kjóto“ pořádaného Všeobecnou asociací pro propagaci kimona a je zodpovědná za choreografii a výuku tanců na festivalech po celém Japonsku. Dále také představuje japonskou kulturu zahraničním studentům a vyučuje online na univerzitách v zahraničí, kde vysvětluje estetiku a hodnotu tradičního umění. Usiluje o uchování tradiční japonské umělecké formy, včetně japonského tance, prostřednictvím různých aktivit.
Jedenáct těhotných žen vystoupí v unikátní performance Bodies in Progress (Extended) – v pondělí ve Venuši
Nezávislá umělecká platforma ME-SA přichází s novinkou Bodies in Progress (Extended). Jedná se o pokračování úspěšného projektu Bodies in Progress Martiny Hajdyla Lacové, oceněného cenou Thálie. Tento jedinečný koncept propojuje tanec, performativní umění a otevřený dialog s vlastním tělem v průběhu těhotenství. Jedenáct performerek v pokročilém stádiu gravidity vystoupí v pondělí 7. dubna od 19 hodin ve Venuši ve Švehlovce v rámci festivalu Venušiny dny. Představení bude jednorázovým neopakovatelným zážitkem, jeho uvedení bude tedy premiérou i derniérou zároveň.
Choreografkou a iniciátorkou je Martina Hajdyla Lacová, která loni vystupovala mezi 22. a 38. týdnem těhotenství a získala za Bodies in Progress cenu Thálie v kategorii Alternativní divadlo. Sólo, které tančila během vlastního těhotenství, a v němž se s každou reprízou blížila porodu, jí bylo inspirací v mnoha směrech. „Jako člověk, který svou tvorbu zakládá na tělesnosti, jsem během prvních dvou těhotenství procházela obdobími pochybností a nejistoty z neustálých fyziologických proměn. Schovávat své tělo mi připadalo přirozené. Až třetí těhotenství – tím, že neplánovaně zasáhlo do mých plánů – mi poskytlo příležitost proměnit očekávanou stopku v něco živého a tvořivého,“ říká choreografka a tanečnice Martina Hajdyla Lacová.
V další části svého projektu se Hajdyla zaměřuje na výpovědi i dalších tanečnic, umělkyň a performerek. Na jevišti se setká skupina žen, které se právě nacházejí ve 2. či 3. trimestru těhotenství. Skrze pohyb prozkoumají své proměňující se tělo, jeho sílu i zranitelnost. Co znamená být tanečnicí a zároveň těhotnou ženou? Jak může být těhotenství nejen soukromou zkušeností, ale i sdíleným uměleckým zážitkem?
„Těhotenství mění tělo i mysl, ale zároveň staví ženu do paradoxní situace – jsme oslavované a chráněné, ale zároveň naše autonomie ustupuje do pozadí. Tento projekt je nejen uměleckou performancí, ale i výzvou k veřejnému dialogu o tom, jak společnost vnímá mateřství,“ říká o Bodies in Progress (Extended) dramaturgyně Maja Hriešik.
Projekt reflektuje nejen individuální zkušenosti performerek, ale i širší společenské otázky spojené s těhotenstvím a vnímáním ženského těla. Otevírá témata očekávání, transformace, ale i tlaku společnosti na mateřství a umělecký výkon. Performance se koná v rámci festivalu Venušiny dny. Byla také součástí Bazaar Festivalu, kdy ME-SA umožnila nahlédnout do příprav v rámci formátu „sdílení odvážné praxe“. Celý proces tvorby i samotnou performance bude natáčet dvojice slovenských filmových dokumentaristů Jana Bučka Kovalčiková a Michal Fulier za účelem vzniku audiovizuálního díla pojednávajícího o tématu těhotenství.
Masterclasses s Dariou Klimentovou a Terezou Podařilovou
Masterclasses vedené dvěma významnými osobnostmi baletního světa – primabalerínami Dariou Klimentovou a Terezou Podařilovou – představují jedinečnou příležitost pro mladé tanečníky i zkušenější baletní umělce. Kromě velké letní edice, která se uskuteční v srpnu, se studenti tance mohou zúčastnit dvoudenní masterclass 3. a 4. května, lekce budou probíhat v areálu Baletu ND.
Tyto lekce jsou zaměřené na zdokonalení techniky, porozumění výrazovým prvkům baletu a hlubší vhled do světa profesionálního tanečního divadla. Studenti jsou rozřazeni do tří věkových skupin: 10–12 let, 13–15 let a 16+.
Účastníci masterclasses se mohou těšit na:
• Intenzivní technické lekce zaměřené na správné držení těla, sílu a flexibilitu.
• Práci na variacích, kde si osvojí nejen kroky, ale i výrazovou stránku a interpretaci.
• Nahlédnutí do světa profesionálního baletu, včetně rad ohledně kariérního růstu a přípravy na konkurzy.
• Individuální zpětnou vazbu, která pomůže tanečníkům zdokonalit jejich osobní styl a techniku.
Daria Klimentová, bývalá první sólistka English National Ballet, přináší do těchto lekcí mezinárodní zkušenosti a důraz na precizní klasickou techniku. Její výuka je známá svou systematičností a schopností inspirovat mladé talenty.
Tereza Podařilová, bývalá první sólistka Baletu Národního divadla v Praze a nyní baletní mistryně souboru, se zaměřuje na výrazovost pohybu a propojení techniky s emocemi. Její přístup k baletu spojuje tradiční školu s moderní interpretací, čímž pomáhá tanečníkům objevit vlastní umělecký projev.
Tyto masterclasses jsou skvělou příležitostí nejen ke zlepšení tanečního umění, ale i k inspiraci od dvou výjimečných umělkyň, které zasvětily svůj život baletu.
Ceny Jihočeská Thálie za rok 2024 jsou rozdány
Osmadvacátý ročník slavnostního předávání cen Jihočeská Thálie za rok 2024 se konal před několika málo dny. Večer plný elegance se nesl ve stylu late night show, prohibice a večírku, režijně se celého večeru ujal šéf opery Jihočeského divadla Tomáš Ondřej Pilař, který slavnostní předávání zahalil právě do neopakovatelné atmosféry dvacátých let. Večerem provázeli Zuzana Valešová a František Hnilička. O tom, který umělec získá exkluzivní cenu Jihočeské Thálie za rok 2024, rozhodli členové jednotlivých odborných porot.
Pokud se týká tanečního oboru, Jihočeskou Thálii za mimořádný taneční výkon získala Barbora Coufalová za roli Julie a Paolo Terranova za roli Merkucia v inscenaci Julie a Romeo. Divácky nejúspěšnější inscenací se za rok 2024 staly Slovanské tance, tedy opět bodovala inscenace baletního souboru JČD.
Návrh ceny Jihočeská Thálie zadalo Jihočeské divadlo studentům ze Střední uměleckoprůmyslové školy v Bechyni. Měli za úkol vytvořit elegantní šperk nesoucí podobu křídel múzy Thalie. O finální návrh a skici se postarala Nikola Krajčová(vítězka soutěže), studentka třetího ročníku oboru Průmyslový design, pod odborným vedením MbA. Romana Šediny, SUPŠ Bechyně. Dále spolupracoval MgA. Libor Hošek. Autorkou originální designové krabičky je Martina Sobková.
Výstava na Jatkách78 mapuje pět let iniciativy #kulturunezastavis
Od Oživených výloh, Výdejního okénka kultury nebo Majáků kultury v době covidu, přes divadelní výjezdy na Ukrajinu během války až po nedávné akce s programem ve vagonu metra, na eskalátorech nebo v ústecké ZOO: 5 let, přes 500 zúčastněných umělců a umělkyň, 25 nejrůznějších projektů přinášejících kulturu na nezvyklá místa a tisícovky fotografií z nich － iniciativa #kulturunezastavis slaví půlkulaté výročí rozsáhlou výstavou v pražském divadle Jatka78. Návštěvníci na ní uvidí nejen nejzajímavější snímky ze všech akcí od našich předních fotografů, ale i navíc několik předmětů – artefaktů. Výstava potrvá ve foyer Jatek78 do 11. května 2025, vstup je zdarma. Více informací o iniciativě #kulturunezastavis najdou zájemci zde.
„Výstava mapuje naše dosavadní cesty veřejným prostorem – od prvních akcí v době pandemie až po projekty, které se dnes podílejí na přetváření měst i komunit. Cílem je ukázat, co se povedlo a jak se iniciativa proměnila,“ říká na úvod režisér Vít Neznal stojící za iniciativou #kulturunezastavis. Základním impulsem pro její vznik se stala na jaře 2020 pandemie covidu, která paralyzovala nejen celý kulturní, ale i společenský život u nás a ve světě. V podstatě přes noc se umělci spojení především se souborem Cirk La Putyka vydali do ulic, dvorků, na náměstí, do výloh obchodů, do obecních rozhlasů, aby si lidé aspoň takto v bezpečné vzdálenosti a izolaci mohli užít kulturu – hudbu, divadlo nebo nový cirkus. „Iniciativa vzešla z potřeby udržet živou kulturu naživu, z přesvědčení, že právě v takové situaci je živá kultura nepostradatelná, neboť nám dává pocit sounáležitosti, vzájemné podpory, naděje a radosti,“ vysvětluje Neznal. Přidaly se další akce jako celostátní Majáky české kultury, které upozorňovaly na zoufalou situaci kulturních organizací i samotných umělců. Širokým zázemím pro uměleckou tvorbu iniciativy #kulturunezastavis se od začátku stala právě Jatka78.
„Původně jsme si mysleli, že půjde o jednorázovou záležitost. Pak ale vypukla válka na Ukrajině, přišla sociálně-ekonomická krize a my jsme věděli, že chceme pokračovat,“ říká Neznal. Takže divadelníci vyrazili právě na Ukrajinu, hráli pohádky na pražském hlavním nádraží pro děti uprchlíků nebo přímo v centru, kde byli ubytováni. „Od té doby se aktivity také trochu proměnily. Již nejde jen o reakce na vnější krize, ale přicházíme s vlastními tématy, která si podle nás zasluhují pozornost. Ať už se jedná třeba o pozici kultury v současném světě, jako tomu bylo u projektu v ZOO, nebo komunitní rozměr kultury, třeba v případě proměny obecních nástěnek,“ popisuje poslední dva roky. Takto vznikly například projekty v metru (Vagon kultury, Eskalátor kultury), v ústecké ZOO, kdy umělci nahradili v klecích a výbězích zvířata, nebo Červený koberec a Nástěnky jsou také kultura. „Jedno mají všechny projekty společné – jde o intervence do veřejného prostoru a hledání nových podob současné kultury,“ uzavírá Vít Neznal.
Lenka Vagnerová & Company zve na workshop s Emilií Leriche a Pascalem Marty
LVC v Praze uskuteční intenzivní týdenní workshop, který povedou Emilie Leriche a Pascal Marty, dva výjimeční renomovaní tvůrci na poli soudobého světového tance. Dlouholetí bývalí členové prestižního souboru Göteborgs Operan Danskompani, kteří jako interpreti spolupracovali se špičkovými umělci jako: Yoann Bourgeois, Sidi Larbi Cherkaoui, Damien Jalet, Sharon Eyal, Saburo Teshigawara, Paul a Christine Blackman, Marina Mascarell, Ohad Naharin, atd. Oba tvůrci jsou fascinujícími uměleckými osobnostmi, s velkými mezinárodními zkušenostmi a s výrazným přesahem do tvorby tanečního filmu a scenáristiky a s totálním zaujetím pro tanec a divadlo.
Workshop se uskuteční od 16. do 20. dubna 2025, denně v čase 9:30 – 13:30 (Studio otevřeno od 9:00) v LV&C_STUDIO8 (Na košince 8, Praha 8). Cena je 4 000,- Kč, pro přihlášení je nutné přiložit profesní CV, a to na mail [email protected].
„Workshop je určen tanečníkům a perfomerům, kteří touží prohloubit své kreativní, kolaborativní a performativní dovednosti prostřednictvím jedinečné optiky fyzického divadla. Prostřednictvím hravosti a zvědavosti se ponoříme do průsečíku pohybu, textu a vyprávění, prozkoumáme témata odchodu, touhy a tíhy nepřítomnosti. Pomocí izolačních technik, sebe-loutkového divadla a koordinačních cvičení probudíme instinktivní reakce těla a umožníme pohybu, aby se vynořil z pocitů a impulsů. Náš společný čas bude průzkumem, kde se slova a pohyb prolínají nečekaným způsobem. Přijetím rizika, spolupráce a neznáma odhalíme nové cesty k vyjádření a vytvoříme sdílený prostor pro experimentování a objevování,“ popisuje Pascal Marty.
„Během společného času ve studiu otevřeme kreativní krajinu našich těl a prostor mezi námi. Mísením hravosti a zvědavosti se zaměříme na přirozenou váhu těla, končetin a na to, jak můžeme ovlivnit nebo narušit tyto rozličné části nás samých. Umožníme pohybu plynule proudit skrze formu, pohybovat se – s lehkostí – z jednoho místa na druhé a zároveň otevřít naši schopnost kdykoli přesměrovat, nesouhlasit nebo změnit přirozený pohyb našich končetin. Zaměříme se na práci na podlaze, improvizaci a naše spojení se zemí. Obrátíme také pohled k ostatním, a to prostřednictvím různých partnerských metod a skupinové práce. Naším cílem je vytvořit bezproblémové a soudržné spojení mezi námi a skupinou, naším tělem a někým jiným,“ dodává Emilie Leriche.
Emilie Leriche je nezávislá umělkyně a tvůrkyně žijící mezi Göteborgem, Švédskem a Paříží. V letech 2017-2021 tančila s Göteborgs Operans Danskompani pod uměleckým vedením Katrin Hall. Před působením ve Švédsku, tančila čtyři sezóny v Hubbard Street Dance Chicago, kde v roce 2015 získala podporu a členství v nadaci Princess Grace Foundation. Po odchodu z GöteborgOperan pokračovala ve své práci jako nezávislá umělkyně, spolupracující s kreativními a performativními týmy po celé Evropě. Jako choreografka vytvořila díla pro Scapino Ballet Rotterdam, Nederlands Dans Theater II jako součást Korzo a NDT’s Up & Coming Choreographers, Whim W’Him v Seattlu a taneční soubor v St. Gallen. Byla rezidentní choreografkou pro profesionální taneční program Nuova X. V říjnu 2024 měla premiéru své nejnovější dílo „The Longlongneverending“, které vytvořila pro Ballet Hagen. Jako nezávislá umělkyně byla součástí několika kreativních a performativních týmů, včetně spolupráce Yoanna Bourgeoise s Patrickem Watsonem, Elly Rothschild’s Milk Teeth pro Kammerballetten, Kor’Sia Mont Ventoux a naposledy Imre & Marne Van Opstal’s Voodoo Waltz – spolupráce s Schauspielhaus v Bochumi, Německo. V roce 2021 byl její projekt, On Mending, ve spolupráci se Shawnem Fitzgeraldem Ahern vybrán do Orsolina 28 „Call for Creation“, kde bylo původní dílo vytvořeno jako film. V roce 2022 s podporou grantu „Work-in-Progress“ od Princezny Grace Foundation, On Mending byl dále přetvořen a uváděn jako živá produkce v Baryshnikov Arts Center v New Yorku. V roce 2023 byli Leriche a Ahern pověřeni BAC režírovat svůj další film One & One Other; která měl premiéru na digitální platformě BAC v dubnu 2023.
Pascal Marty, tanečník a choreograf z Francie, nastoupil do Göteborgs Operans Danskompani v roce 2013 kde pracoval s choreografy jako: Yoann Bourgeois, Sidi Larbi Cherkaoui, Damien Jalet,Hiroaki Umeda, Sharon Eyal and Gai Bear, Saburo Teshigawara, Peter Svensson, Anton Lachky, Alan Lucien Øyen, Pascal Marty, Constanza Macras, Sang Jija, Ohad Naharin, Maxine Doyle. Dříve byl členem Saarländisches Staatstheatre, Ballet Junior de Genève. Pascal Marty dlouhodobě působí jako choreograf a scénárista, vytvořil díla pro: Göteborgs Operan Danskompani (Exposure, Ananke, A meaningful moment for meaningless process), dílo Like Deer in the Light získalo cenu Katapult Award, choreografie pro Mary Von Sydow Foundation, Saarländisches Staatstheater – Donlon Dance Company, Taller Choroegraphico de la U.N.A.M., Dans I Nord, AC Arts Flinders University, ALEPH festival v Mexico City. Působil jako asistent choreograf u umělců jako Sidi Larbi Cherkaoui, Marina Abramovic a Damien Jalet. Choreografoval sérii tanečních filmů: Last Boy Left, Andetag, Earthquakes ad.
Závěrem noticka od 420PEOPLE
Inscenace 420PEOPLE The Watcher míří do zahraničí. Na německém festivalu schrit_tmacher Dance Festival Aachen – just dance se od 3. do 6. dubna se představí v obsazení Francesca Amante Amy, Simona Machovičová, Eliška Jirsová, Veronika Tőkőly, Filip Stanek a jako vždy také s živou kapelou Please The Trees.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
