Týden s tancem
Festival Žonglobalizace slaví 15 let
Plzeňský festival Žonglobalizace, jedna z největších přehlídek nového cirkusu v Čechách, slaví v letošním roce své 15. narozeniny. Jubilejní ročník s podtitulem Fantastické světy nabízí od 19. do 25. května rekordní počet představení, workshopů a doprovodných akcí – poprvé na dvou festivalových lokalitách. Na jedné z nich se program odehraje dokonce ve třech šapitó a jedné open-air zóně: „Patnáct let Žonglobalizace je pro nás nejen důvodem k oslavě, ale i závazkem vůči divákům a městu. Festival letos poprvé rozprostřeme do více lokalit a nabídneme doslova živelný program, který propojí lokální komunitu s evropskou cirkusovou scénou,“ říká Jiří Misař, ředitel festivalu.
Festivalový program zahájil česko-švýcarský soubor Cie Pieds Perchés s akrobatickou procházkou veřejným prostranstvím OC Atom na Lochotíně a propojil živou hudbu s netradičními artistickými prvky na zemi i ve vzduchu. V úterý 20. května se dění přesouvá přímo do prostor OC ATOM, kde nově sídlí novocirkusové centrum Cirkulárium. Zde proběhne projekce divadelního záznamu představení Cesty od Cirku La Putyka, doplněná o diskusi se členy plzeňského souboru TUTOcirk. Ve středu 21. května se mohou návštěvníci těšit na večerní Teens Galashow, na které vystoupí mladí performeři a performerky a budoucí hvězdy nového cirkusu z Cirkulária.
„Festival vnímáme jako výkladní skříň naší dlouhodobé práce s mládeží. Jsme hrdí na to, že na pódiích vedle mezinárodních umělců vystoupí i naši teenageři z Cirkulária, kteří si díky tomu osvojují nejen artistické dovednosti, ale i odvahu vystoupit před publikem,“ říká Martina Vaněčková, koordinátorka centra.
Od čtvrtka 22. května se festival přesouvá do parku U Ježíška, kde vyrostou hned tři kryté scény a open-air zóna. Čtvrteční den otevře dopolední inscenace Fantastický kabaret od TUTOcirk, pokračovat bude odpolední dětské představení Cvičenci za čárou a večerní show Znovu věčně znovu od skupiny Labil Bones, která propojuje fyzické divadlo s filozofickým přesahem. Diváci se mohou těšit také na show Teacrobat od Cirko Hopley a večerní set od DJ FJFFK.
Pátek 23. května přinese silný mezinárodní dvojprogram. Spolu s lyrickým vystoupením od souboru Golden Hour, které tematizuje ztrátu a touhu být viděn, přijde na řadu také energická a satirická The Greatest Show on Earth od zahraničního uskupení Collectif and then… „plná akrobacie, humoru a létajících těl artistů,“ jak lákají organizátoři. Ještě předtím páteční den zprostředkuje inscenaci Hvězdář a po celé odpoledne budou přístupné cirkusové workshopy pro děti i dospělé.
Sobota 24. května bude zasvěcená rodinám s dětmi. Na open-air scéně proběhne opět Fantastický kabaret, vystoupí také oblíbená Klaunka Pepina, celý den budou probíhat workshopy a připravené budou i stánky s občerstvením. Večer zakončí slavnostní Galashow – komponované vystoupení profesionálních artistů a cirkusových „teens“ z celé ČR, které od 20:00 vystřídá set DJ Kane a DJ Zefram a těsně před 22. hodinou závěrečná ohnivá show od Los Círculos. Festival vyvrcholí v neděli 25. května tradičním programem Cirkus do gala, kde své dovednosti představí účastníci jarního semestru Cirkulária.
Cirkusová atmosféra v Plzni bude pokračovat i v létě. V červenci ožije centrální náplavka u řeky Radbuzy akcí Summer Circus, která se koná u příležitosti 10. výročí od získání titulu Evropské hlavní město kultury Plzeň 2015. Čtyřdenní program nabídne představení, workshopy i herničky pro děti a vyvrcholí slavnostní Gala show, která se odehraje přímo na mostní konstrukci lávky u kavárny Šálek & Špunt i nad hladinou řeky.
Balet Peer Gynt Jeroena Verbruggena ve světové premiéře v Ostravě
Belgický choreograf Jeroen Verbruggen nastudoval se souborem baletu Národního divadla moravskoslezského novou taneční verzi příběhu snílka Peera Gynta na motivy básnického dramatu norského spisovatele Henrika Ibsena s hudbou Edvarda H. Griega. Světovou premiéru bude mít balet s podtitulem Jsme odrazem lidí, které v životě potkáváme 22. května v Divadle Antonína Dvořáka. Inscenace propojuje moderní tanec s prvky klasické akademické techniky a otevírá nový pohled na nestárnoucí příběh.
Jeroen Verbruggen představuje Peera jako člověka dnešní doby, kterého formují setkání s dalšími lidmi. Peer Gynt je i tady člověkem nezralým, nejistým, rozpolceným, bloudícím a chybujícím. Jakkoli ale utíká před realitou, sobě samému neuteče. „Nechtěl jsem ale zjišťovat, kdo je Peer Gynt. Daleko víc mě zajímalo, jaké postavy v životě potkává a co dělá. A to je to, s čím se identifikuji. V životě jsem potkal spoustu lidí a právě ti mě udělali tím, kým dnes jsem,“ říká choreograf. „Celý Ibsenův příběh je hodně maskulinní. Peer je vlastně docela grázl – unese nevěstu, vysmívá se trollům, zradí svou osudovou ženu Solvejg. A o tom má být celý balet? Chtěl jsem to trochu otočit. V Peerových nočních můrách a představách proto obracím role: ženy se stávají Peerem, muži Solvejg. Dostáváme se do jakéhosi snu, kdy je na něj Solvejg konečně naštvaná a dá mu facku. A tohle Peera přivede domů, kde se ukáže jeho zranitelnost, možná i lítost,“ popisuje Verbruggen.
Hudební nastudování je dílem holandského dirigenta Sandera Teepena. Tanečníky doprovodí živě orchestr opery NDM. Choreograf s dirigentem použiliscénickou hudbu Edvarda Griega k Ibsenově dramatu, ale doplnili ji o části dalších skladatelových děl. Spoluúčinkuje sbor opery NDM a dvě alternující pěvkyně (hlas představuje duši Solvejg).
Příběh originálně podbarvují scéna rakouského tvůrce Wolfganga Menardiho a kostýmy polsko-japonské výtvarnice Natalii Kitamikado. Části scény inscenace dominuje kužel, vytvořený z konstrukce pokryté asi 120 kusy bílých svatebních šatů (které divadlo získalo ve veřejné sbírce). Po stranách jsou zrcadla a je tu i stará pračka. „Svatební šaty představují nenaplněné sny, ale zároveň symbolizují svazující společenské normy. Připomínají mi hřbitov zmeškaných vztahů nebo odložených identit,“ rozvádí scénograf Wolfgang Menardi. Pračka má působit jako širší metafora proměnlivosti identity a neustálého přetváření sebe sama. Zrcadla podtrhují koncept vrstevnatosti a proměnlivosti života a lidí.
„Na jedné straně zrcadla prostor rozšiřují, na druhé ho úplně narušují. Při sebemenším pohybu rozbíjejí realitu. Peer se neustále setkává sám se sebou – se svými mnoha ‚já‘ – zdvojený, ztrojený, roztříštěný. Tanečníci se násobí nejen svou fyzickou přítomností na scéně, ale i svými odrazy,“ říká Menardi. „Kolem pračky jsou ale i další hmatatelné vrstvy: zavěšená stará chata, jediná žárovka uprostřed, dva velké světelné kruhy a ona obrovská hromada bílé látky – svatebních šatů. Všechny tyto prvky mohou být zavěšené shora a podle potřeby se objevovat a mizet. Umožňují neustálou proměnu prostoru, vytváření jakéhosi systému, který je zároveň neúprosný,“ dodává scénograf.
Postavy baletu si nesou předchozí život na zádech jako jakousi nůši – symbolem je postupné vrstevní kostýmů. Metaforu rozvádívýtvarnice Natalia Kitamikado: „Všichni si s sebou v životě neseme svou emocionální bagáž, zážitky, dobré i špatné věci, které nás formovaly. Nasazujeme si různé masky – jiné doma, jiné v práci, s partnery, dětmi, přáteli.“ Celý proces vymýšlení konceptu kostýmů Kitamikado připodobňuje ke známým dětským papírovým vystřihovánkám postav, jež lze poté obléct do různých obleků připevněných bílými papírovými záložkami. „Základní kostým sjednotí všechny tanečníky a můžeme pak k němu na záda připevnit další části oděvu,“ popisuje výtvarnice. „Peer Gynt ale nic dalšího nenese. Jeho břemeno tak musí nést ostatní, zejména jeho matka Ase. Později štafetu ochranitelky přebírá Solvejg v jednoduchých zelených šatech symbolizujících přírodu, růst a harmonii. Ani ona nenese žádnou ‚kostýmovou‘ bagáž, je v tom smyslu čistá a v souladu sama se sebou. Ona nese něco mnohem těžšího – pračku připevněnou k jejím dlouhým copům. Má sílu čistit, a tedy léčit. V naší verzi příběhu Solvejg v závěru neoslepne, ale ustřihne si své dlouhé copy, které používala k vláčení pračky. Osvobodí se tak od nákladu – a spolu s ní i 24 tanečníků na scéně,“ uzavírá kostýmní výtvarnice Natalia Kitamikado.
Národní divadlo moravskoslezské oslovilo v březnu veřejnost a požádalo ji o staré svatební šaty pro scénografii k novému baletu. Sešly se jich doslova stovky, na homoli jich dílny použily asi 120. NDM i touto cestou všem dárcům děkuje! Šaty přinášeli a posílali jednotlivci i svatební salony z celé republiky a divadlo jim poděkuje mj. v programu k inscenaci.
Absolutoria na Konzervatoři Duncan centre
Konzervatoř Duncan centre zve na absolventská představení svých studentů, která se uskuteční v pátek 23. května a ve středu 28. května od 18:00 hodin v divadelním sále konzervatoře. Své absolventské choreografie uvede celkem jedenáct studentů 6. ročníku– šest z nich na pátečním představení a dalších pět na představení středečním. Program tak bude každý večer odlišný.
Konzervatoř Duncan centre se zaměřuje na současný tanec, velká pozornost je věnovaná rozvoji tvůrčího potenciálu každého studenta. Studenti spolupracují s renomovanými domácími i zahraničními choreografy a tvoří vlastní díla. „Absolventi školy jsou již téměř 30 let neodmyslitelnou součástí domácí taneční a divadelní scény. Vynikají v kreativitě, estetickém uvažování, aktuálnosti a progresivitě vlastní tvorby,“ zdůrazňuje vedení konzervatoře.
Místa na absolventská představení je potřeba rezervovat e-mailem na [email protected]. Doporučujeme včasnou rezervaci míst, jelikož kapacita sálu je omezená.
DJKT uvede taneční adaptaci slavné tragikomedie o svědomí, moci a penězích – Návštěvu staré dámy
Soubor baletu Divadla J. K. Tyla završí v sobotu 24. května na Malé scéně svou práci na taneční podobě slavné divadelní hry Friedricha Dürrenmatta Návštěva staré dámy. Se souborem tento přitažlivý titul nastudovala renomovaná německá choreografka Anna Vita, která v inscenaci propojí současný tanec s groteskou a dramatickým slovem. Titulní „starou dámu“ Claire, jež vyzve obyvatele svého rodného města, aby za miliardovou odměnu zabili její lásku z mládí, ztvární Sara Antikainen nebo Jarmila Hruškociová.
„Taneční adaptace Návštěva staré dámy v podání souboru Divadla J. K. Tyla je výjimečným spojením současného tance, dramatického slova a grotesky. Dílo nese silné morální poselství o manipulaci, kolektivní vině a lidské slabosti vůči moci peněz. Vizuálně i hudebně odvážné dílo zanechává hluboký dojem díky své dramaturgické rafinovanosti i emotivní síle. Plzeňský balet tímto počinem znovu potvrzuje svou schopnost přinášet divákům umělecky náročné a zajímavé inscenace,“ uvedla Eliška Bartáková, radní města Plzně pro oblast kultury a památkové péče.
Děj hry vypráví o bohaté Claire vracející se do zchudlého městečka, aby se pomstila Alfredovi, kvůli kterému kdysi musela v hanbě a bez peněz město opustit. Nyní nabízí městu miliardový příspěvek výměnou za smrt svého tehdejšího přítele. Obyvatelé její návrh zprvu odmítnou, ale posléze se začínají chovat tak, jako by počítali, že se jejich finanční situace brzy zlepší.
Anna Vita je známá svým zaměřením na literární a biografické látky. Návštěva staré dámy má pro ni i osobní rozměr. „Jako dítě mě rodiče vzali na divadelní představení. Závěrečná scéna, kdy se všichni sklánějí nad Alfredem, mi způsobovala až fyzickou bolest. Později jsem měla možnost tuto bolest zpracovat pohybem,“ vzpomíná Anna Vita. Hudební doprovod zvolila odvážně – propojuje tragičnost a ironii: k hudbě Karla Amadea Hartmanna a Dmitrije Šostakoviče přidává také slavnou píseň Erica Idlea – Always Look on the Bright Side of Life. „Skladba perfektně vyjadřuje v tomto baletu vrchol ironie, moment, kdy se obyvatelé města snaží tímto postojem k životu utěšit odsouzeného Alfreda,“ vysvětluje svůj záměr Anna Vita.
Téma laciného optimismu a manipulace penězi rezonuje celou inscenací. Vizuálně silné kontrasty podtrhnou i kostýmy Andrey Pavlovičové – zatímco Claire přichází v růžové, symbolizující její bohatství i cynismus, obyvatelé města jsou zpočátku šedí. Jak však podléhají její nabídce – zabít Alfreda výměnou za finanční pomoc – jejich vzhled se mění. „Nejdřív boty, pak kravata… Nakonec jsou všichni růžoví. Každý se nechal zmanipulovat penězi,“ doplňuje choreografka.
Balet Návštěva staré dámy měl světovou premiéru v roce 2012 v Kammerspiele Theater Mainfranken ve Würzburgu. Pro Annu Vitu je to po inscenacích Dům Bernardy Alby a Čajkovský třetí spolupráce s plzeňským baletem. Vstupenky mohou diváci zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka. Nejbližší reprízy se uskuteční Nejbližší reprízy 27. května a 3. června 2025.
Na Dream Factory Ostrava nebude chybět nový cirkus
Již 17. ročník divadelního festivalu Dream Factory Ostrava startuje už v pátek 23. května. Severooravské publikum uvidí tradičně česká i slovenská představení. Nebude chybět činohra, akrobacie, tanec, loutky, opera, drag, koncerty ani debaty. „Letošní Továrna na sny s křehkým mottem ‚Bubliny‘ nabídne divákům mocné zážitky. Do Ostravy zavítá Divadlo Na zábradlí s Rackem, Činoherní klub a jeho Zakleté dámy nebo Činoherní studio Ústí nad Labem s komedií Škola žen…,“ lákají pořadatelé.
Dream Factory Ostrava je už téměř pokrevně spjatý s režisérem Tomášem Dianiškou. Letos se v dramaturgickém výběru sešly dvě jeho inscenace, které budou festival otevírat i zakončovat. „Letošní ročník zahájí pražský soubor Losers Cirque Company, který přijíždí do Ostravy s Dianiškovu Národní sbírku zlozvyků. Kromě mnoha autentických bizarních zlozvyků, k nimž se od roku 2022 na internetu přiznávají Češi a Češky, dojde hlavně na lásku, ale i akrobatické výstupy,“ zve na slavnostní zahájení ředitel a hlavní dramaturg festivalu Tomáš Suchánek. V rámci víkendového programu zahrají studenti a studentky Janáčkovy konzervatoře Ostrava na nádvoří Zámku Poruba představení žánru comedie dell’arte aneb Stokrát nene. Vstupenky na festivalová představení je možné zakoupit online na webu festivalu, kde také zájemci najdou kompletní program všech žánrů, nebo na pokladně Divadla Petra Bezruče.
Multižánrová premiéra pod širým nebem – Sjen
Umělecký tandem Helena Urban a Jakub Urban spolu s dramaturgem pohybového divadla Ondřejem Holbou připravili premiéru inscenace Sjen, ve které se ponoří do světa slovanských mytologických postav. Inspirováni starými příběhy a pověstmi, využívají v novém projektu masky, loutky, pantomimu i akrobacii a premiéra se bude odehrávat v příhodném venkovním prostředí: v pátek 23. května od 19:00 hodinu Hájovny v pražském parku Cibulka. Sraz diváků bude na okraji lesoparku Cibulka vedle autobusové zastávky U lesíka (bus 123). Vstupné je dobrovolné, ale kapacita je omezena. Diváci si mohou vstup rezervovat přes odkaz na webových stránkách.
Sjen je divadelní exkurze do světa slovanských mytologických postav, ve které se setkáme skrze vyprávění, masky i loutky s domovojem, rusalkou, vodníkem, kikimorou či lešijem. „Mohu v dnešním lese potkat Lešije? A dostanu se do křížku s Domovojem, když si doma neuklidím? Čemu věřili a čeho se báli dávní Slované? V divadelní exkurzi do světa slovanských mytologických postav se setkáme skrze vyprávění, masky i loutky s rusalkou, vodníkem, kikimorou či plivníkem. Příběhy vyprávěné u ohně ožijí přímo před našima očima. Ale co s nimi potom? A vůbec, není na těch vypravěčích něco zvláštního?“ Kromě Heleny a Jakuba Urbanových v projektu vystupuje akrobat a mim Matěj Petrák v alternaci s Jiřím N. Jelínkem.
Jakub Urban je tvůrce, performer a lektor. Studoval katedru nonverbálního divadla na HAMU. V posledních letech se intenzivně věnuje párové akrobacii, kterou učí a přináší na jeviště v kombinaci s humorem zejména pod hlavičkou Koťátko Zkázy. Spoluzaložil a spoluvedl tep39, pracoval jako produkční pro Tantehorse, Mime Prague, ad.
Helena Urban je nezávislá tvůrkyně reflektující ve své tvorbě společenské problémy. Režijně a dramaturgicky spolupracovala s Národním muzeem v Praze, interpretačně s Tantehorse, KULT produkcí či FysioArt. Společenské satiře se věnuje v Koťátku zkázy, dříve pro televizi Prima COOL. Jejím přínosem a silnou stránkou jsou příběhy, celkový náhled na téma a humor.
Ondřej Holba je režisér, dramaturg a lektor, absolvent Katedry nonverbálního divadla na HAMU. Věnuje se autorskému divadlu, novému cirkusu a tanečnímu divadlu. Poskytuje režijní a dramaturgické konzultace a dlouhodobě se zaměřuje na facilitaci zpětné vazby a její využití v umělecké praxi. Více než 15 let vyučuje nový cirkus a působí jako lektor v CIRQUEONU. Aktivně se zapojuje do evropských vzdělávacích projektů, mezinárodních výměn mládeže a rozvoje cirkusové pedagogiky. Od roku 2024 je členem dramaturgické rady CIRQUEONU a představenstva Asociace nového cirkusu. Více o Ondrovi na jeho webu ondrejholba.cz
V sobotu se koná HAMUfest, jednodenní festival plný hudby, tance a nonverbálního divadla
Hudební a taneční fakulta AMU v Praze pořádá v sobotu 24. května od 14:00 do 24:00 hodin v prostorách kampusu HAMU již 3. ročník festivalu HAMUfest. V průběhu jednoho sobotního odpoledne a večera fakulta představí to nejlepší ze svých prací a projektů napříč obory. Těšit se návštěvníci mohou na současnou i klasickou hudbu, jazz, bicí, zpěv, nonverbální divadlo, tanec, tradiční africkou hudbu, performance, i několik workshopů pro děti a dospělé.
Myšlenka otevřít prostory a prezentovat uměleckou tvorbu Hudební a taneční fakulty AMU všem uměleckým nadšencům, zájemcům o studium i široké veřejnosti v průběhu jediného dne přišla už před dvěma lety. Tehdy se ve spolupráci s Environmentálním panelem AMU uskutečnil 1. ročník HAMUfestu zaměřený na environmentální tématiku. „Oba předchozí ročníky byly úspěšné, a proto nás těší, že letos můžeme pozvat diváky a posluchače na další ročník festivalu. Máme velkou radost, že zájem o akci projevuje širší veřejnost, potenciální uchazeči o studium a umělečtí nadšenci, ale také i samotní studenti a pedagogové, kterým HAMUfest nabízí prostor pro strávení společného času, sdílení a mezioborovou uměleckou tvorbu. Právě v setkání všech těchto zájmových skupin spatřuji jedinečnost tohoto projektu, který se už stal tradicí,“ vysvětluje proděkan HAMU, vedoucí katedry nonverbálního divadla a iniciátor tohoto projektu doc. Adam Halaš.
HAMUfest nabídne účastníkům širokou škálu žánrů, uměleckých performancí a zážitků. V průběhu odpoledne a večera se mohou návštěvníci těšit na současnou i klasickou hudbu, africkou lidovou hudbu, jazz, koncerty propojující prvky elektrické a akustické hudby, sbor, varhany, nonverbální a fyzické divadlo, taneční představení včetně site specific vystoupení v Meditační zahradě, pouliční průvod mimů a artistů přes Karlův most, několik workshopů včetně zážitkové dílny bicích nástrojů (nejen) pro děti či návštěvy Výzkumného centra hudební akustiky MARC a mnoho dalšího. „Program je skutečně pestrý a na své si přijde každý návštěvník, který bude mít navíc jedinečnou možnost prohlédnout si unikátní prostory a zákoutí Lichtenštejnského a Hartigovského paláce, ve kterých fakulta sídlí,“ doplňují organizátoři. Vstup na akci je zdarma.
Pražský komorní balet se rozloučí s Kyticí, v neděli vystoupí naposledy Dominik Vodička
Dominik Vodička, držitel Ceny Thálie a výrazná osobnost české taneční scény, se po čtyřech letech znovu představí v hlavní roli oceňované inscenace Kytice. Jeho návrat bu zároveň i derniérou. V neděli 25. května 2025 uzavře v Divadle na Vinohradech symbolicky nejen jednu kapitolu své kariéry, ale i úspěšnou cestu tohoto výjimečného baletního díla.
Vodička byl u zrodu inscenace, když v roce 2019 exceloval v její premiéře – ve stejném roce, kdy získal Thálii i srdce televizního publika ve finále soutěže StarDance. Nynější návrat vnímá jako významné rozloučení. „Vracím se ke Kytici s pokorou a vděčností. Je to příležitost ohlédnout se, poděkovat a důstojně uzavřít cestu, která pro mě byla nesmírně důležitá,“ říká tanečník.
Baletní adaptace v choreografii Petra Zusky vychází z balad Karla Jaromíra Erbena a od své premiéry patří k nejúspěšnějším inscenacím Pražského komorního baletu. Publikum i odborníci oceňovali nejen silný taneční výraz, ale také výjimečnou hudební (Ondřej Brousek) a výtvarnou složku (Jan Dušek a Pavel Knolle). Choreograf Petr Zuska se v inscenaci zaměřil na hluboká témata a nadčasovou symboliku Erbenových textů: „Erbenova Kytice je pokladem české literatury. Nabízí obrazy a příběhy plné lyriky, melancholie, ale i temnoty a tísnivých emocí.“
Inscenace získala řadu prestižních ocenění. Kromě Ceny Thálie pro Dominika Vodičku obdržel Petr Zuska cenu za nejlepší choreografii, Ondřej Brousek čestné uznání za původní hudbu a Jan Dušek za scénografii v rámci celostátní přehlídky Balet 2019. „Kytice se stala jedním z pilířů našeho repertoáru. Za šest let oslovila tisíce diváků a získala uznání napříč odbornou scénou. Návrat Dominika vnímáme jako krásné a důstojné završení její cesty. Věřím, že derniéra 25. května bude výjimečným večerem plným emocí,“ uzavírá Ladislava Dunovská Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu.
Vrací se Komín Elišky Brtnické: hlavu vzhůru v pondělí
Komín, akrobatická performance z dílny Elišky Brtnické se odehraje v pondělí 26. května od 19:00 hodin v prostorech Staré čistírna odpadních vod v Praze 6 – Bubenči. Dokumentární a pohybová performance o komínech a na komíně, která přináší fakta, ale i emoce spojené s tímto symbolem industriální éry.
V současné době dochází k mnoha odstřelům již nevyužívaných komínů. S jejich demolicí však mizí i paměť místa. Lze tyto stavby zachovat? Diváci jsou usazeni do plážových lehátek. Ke každému lehátku náleží také sluchátka s odborným komentářem, který se prolíná se zážitky členů Svazu Českých komínářů. Pohyb tří performerek na komíně ozřejmuje jeho fyzikální parametry; rozměry, stabilitu, mohutnost a materiál, ale především jeho neodmyslitelnou vertikalitu. V projektu účinkují Stéphanie N’Duhirahe, Alžběta Tichá a Eliška Brtnická, s níž alternují Lenka Švolíková a Ester Josefína Vandasová. Speciální audiovizuální zážitek se též se zvukovou krajinou Stanislava Abraháma není často reprízovanou událostí, proto by si ho neměli zájemci o novocirkusové minimalistické umění nechat ujít. Vstupenky na webu zde.
Taneční soutěž New Generation v Liberci přivítá mladé talenty
Malé divadlo v Liberci bude v neděli 25. května 2025 dějištěm již 5. ročníku mezinárodní amatérské taneční soutěže New Generation. Tento oblíbený taneční svátek pořádá Taneční škola Malex působící při Divadle F. X. Šaldy. Soutěž představí talentované děti a mládež v kategoriích klasického a moderního tance.
Letošní ročník slibuje rekordní účast, přičemž se očekává příjezd tanečních škol nejen z celé České republiky, ale také ze zahraničí. Soutěž New Generation mladým tanečníkům příležitost získat zkušenosti, navázat nová přátelství a poměřit své umělecké schopnosti se svými vrstevníky v profesionálním prostředí divadla. Minulý ročník přivítal více než 300 tanečníků z téměř třiceti tanečních škol z České republiky a Německa, kteří během jednoho dne představili přes 150 vystoupení. Organizátoři věří, že letošní ročník opět nastaví vysokou laťku zájmového tanečního umění.
Soutěž proběhne pod záštitou hejtmana Libereckého kraje Martina Půty a za finanční podpory Libereckého kraje. Ceny pro vítěze věnuje Nadace Preciosa, oficiálním partnerem všech ročníků je společnost Grishko Dance. „Jsme hrdí, že se New Generation stala vyhledávanou akcí v tanečním kalendáři a každým rokem se její úroveň posouvá výše. Věříme, že tento ročník přinese mnoho inspirativních momentů a radosti z tance,“ říká ředitel soutěže Alexey Yurakov. Malé divadlo zve srdečně širokou veřejnost, aby přišla podpořit mladé taneční naděje a prožila nezapomenutelný den plný tance.
Ze Slovenska: Festival Dni tance v Banské Bystrici již za týden – přinese premiéry, mezinárodní program i diskuzi o budoucnosti kultury
Festival Dni tanca / Dance days 2025, ktorý bienálne organizuje Divadlo Štúdio tanca, sa aj tento rok uskutoční v Banskej Bystrici – napriek neistým podmienkam, ktoré aktuálne ovplyvňujú fungovanie mnohých kultúrnych inštitúcií.
„Situácia v kultúre je momentálne neistá. Sme veľmi radi, že festival Dni tanca sa ešte môže uskutočniť. Mnohé iné skvelé podujatia a inštitúcie majú kvôli zásahom do systému podpory cez Fond na podporu umenia problém prežiť. Aj preto veríme, že publikum príde podporiť súčasný tanec a ukázať, že o kultúru má zmysel bojovať,“ hovorí Lucia Kašiarová, riaditeľka Divadla Štúdio tanca.
Festival od 27. do 31. mája prinesie na javisko nielen medzinárodné tanečné produkcie, ale aj dve premiéry – novú inscenáciu Camille zoskupenia Colectivo Priekopník Veverička a slovenskú premiéru predstavenia Ať je moje ruka rukou českého zoskupenia T.I.T.S.. Na festivale sa predstavia aj zahraniční hostia ako Cie La Teneur (FR), Renae Shadler & Collaborators s Rolandom Walterom (AU/DE) a Cuatro X Cuastro (MX). Slovenskú scénu doplní aj inscenácia re-member od kolektívu Med a prach.
Okrem umeleckého programu ponúka festival aj verejnú diskusiu v spolupráci s portálom Aktuality.sk, ktorá sa bude venovať ďalšiemu fungovaniu nezávislej aj zriaďovanej kultúry. Moderuje ju redaktorka Aktualít Iva Zigová, medzi diskutujúcimi budú Alžbeta Lukáčová (bývalá členka komisie FPU), Ján Fakla (riaditeľ festivalu Amplión), Lucia Kašiarová (riaditeľka Divadla Štúdio tanca) a Michal Ditte (zakladateľ Divadla Pôtoň). Festival Dni tanca / Dance days 2025 je podporený Banskobystrickým samosprávnym krajom, Fondom na podporu umenia, Goethe Institutom a Veľvyslanectvom Holandského kráľovstva na Slovensku.
Ze Slovenska: Hvězdy světového baletu na jevišti Národního divadla Košice
Výnimočný večer, počas ktorého sa elegancia, vášeň a virtuozita stretnú v dokonalom súzvuku pohybu a hudby, zažije publikum v piatok 23. mája v Národnom divadle Košice. Na jedinečnom baletnom gala večere Lights of the world – Svetlá sveta sa na javisku Historickej budovy NDKE predstavia hviezdy svetového baletu, ale aj aj domáci sólisti Baletu Národného divadla Košice, aby odprezentovali divákom vysokú úroveň baletného umenia.
Tento exkluzívny večer prinesie to najlepšie z klasického aj moderného baletného repertoáru – ikonické pas de deux, silné sóla aj nezabudnuteľné choreografie najznámejších diel svetového baletného repertoáru, ktoré oslovia nielen milovníkov baletu. V programe galavečera očaria divákov svojim umením Iana Salenko a Marian Walter – hosťujúca prvá sólistka a prvý sólista Staatsballet Berlin, Martina Arduino a Marco Agostino – prví sólisti Teatro La scala Milano, Elisabeth Tonev a Semyon Velichko – prví sólisti Holandského národného baletu, Tatijana Melnyik a Motomi Kiiota, prvá sólistka a Grand sujet Maďarského Národného baletu Budapešť, Solomon Osazuva, demi sólista SNG Opera in balet Ljubljana, Bianca Teixeira, prvá sólistka Semperoper Ballet Dresden a prví sólisti Baletu Národného divadla Košice Nina Ravasová, Tetiana Lubska a Gennaro Sorbino. V programe spoluúčinkuje aj úspešný slovenský barytonista, sólista Opery Národného divadla v Prahe Pavol Kubáň v klavírnom sprievode Júlie Grejtákovej. Ako moderátorka večera sa predstaví Katy Talan, ktorá program obohatí aj svojou hudobnou tvorbou. Vstupenky k dispozícii zde.
Zemřel slavný ruský choreograf Jurij Grigorovič
V pondělí 19. května zemřel ve věku 98 let choreograf Jurij Grigorovič. Narodil se 2. ledna 1927 v Leningradu, v roce 1946 absolvoval Leningradskou choreografickou školu (pozdější Akademii A. Vaganovové), kde studoval pod vedením Borise Šarova a Alexeje Pisareva, a byl přijat do baletního souboru Leningradské státní akademické opery a baletu pojmenované (tehdy Kirovovo, dnes Mariinské divadlo), kde byl sólistou až do roku 1961. S choreografií začal již v mládí, v baletním studiu leningradského Paláce kultury M. Gorkého.
Jeho první inscenace v Kirovově divadle, Kamenný kvítek (1957) a Legenda o lásce (1961), měly obrovský úspěch. Tyto inscenace hrály v jeho životě klíčovou roli: jednak zde našel svého spolupracovníka a spoluautora v osobě výtvarníka Simona Virsaladzeho, s nímž spolupracoval až do jeho smrti v roce 1989, jednak se již tehdy zapsal do historie baletu jako brilantní choreograf. V letech 1961 až 1964 byl choreografem v Kirovově divadle. V roce 1964 se stal hlavním choreografem Bolšoj těatru v Moskvě. Vedení opustil v roce 1995, ale v roce 2008 se vrátil.
Během svého působení v Bolšoji objevil celou plejádu vynikajících umělců, kteří se stali legendami baletního světa: M. Plisecká, Natalija Bessměrtnová, Jevgenija Maksimová, Ljudmila Semenjaková, Nadežda Pavlovová, Nina Semizorová, Michail Lavrovskij, Vladimir Vasiljev, Jurij Vladimirov, Maris Liepa, Vjačeslav Gordějev, Alexander Godunov, Irek Muchamedov, Nikolaj Tsiskaridze a další. V roce 1996 založil Baletní divadlo v Krasnodaru, které později jako soubor neslo jeho jméno, Ballet Grigorovich.
Jurij Grigorovič převedl do Bolšoje (v nových verzích) své balety Kamenný kvítek od S. Prokofjeva (1959), Legenda o lásce od A. Melikova (1965), Romeo a Julie od S. Prokofjeva (1979, světová premiéra se konala v Pařížské národní opeře v roce 1978). Vytvořil zde pak nové balety, k nimž se řadí Čajkovského Louskáček (1966), Chačaturjanův Spartakus (1968), Ivan Hrozný na hudbu S. Prokofjeva (1975), Angara A. Ešpaje, Zlatý věk D. Šostakoviče (1982) a také vytvořil svou verzi baletních klasik: Spící krasavice (1963 G., 1973), Labutí jezero (1969, 2001), Raymonda (1984, 2003), Giselle (1987), La Bayadere (1991), Le Corsaire (1994), Don Quijote (1994).
V letech 1974–88 byl profesorem katedry choreografie Leningradské státní konzervatoři Rimského-Korsakova. Od roku 1988 byl vedoucím katedry choreografie na Bolšoj baletní akademii. Grigorovich byl členem Vídeňské hudební společnosti a Ukrajinské akademie tance. V letech 1975–85 byl předsedou tanečního výboru Mezinárodního divadelního institutu UNESCO, od roku 1989 předsedou Asociace choreografů. V roce 1990 se stal předsedou Fondu ruského baletu. Od roku 1992 byl předsedou cen Benois de la danse. Od roku 1973 byl stálým předsedou poroty Mezinárodní baletní soutěže a soutěže choreografů v Moskvě a předsedou poroty mnoha dalších mezinárodních soutěží po celém světě – Mezinárodní baletní soutěže Sergeje Lifara, Mezinárodní soutěže Jurije Grigoroviče Mladý balet světa, jakož i baletních soutěží v Bulharsku (Varna), Španělsku, USA, Švýcarsku, Japonsku, Jižní Koreji, Číně, Rakousku, Turecku a Itálii.
V roce 2006 byl zvolen prezidentem Mezinárodní federace baletních soutěží (IFBC). Jurij Grigorovič převedl své balety do mnoha divadel v zemi i ve světě. V každé ze svých nových inscenací Jurij Grigorovič vždy našel nový přístup a techniky k realizaci svých uměleckých představ choreografa, režiséra a libretisty. Některé z jeho baletů byly zfilmovány, například Spartacus (1976) a Ivan Hrozný (nazvaný Strašné století, 1977). Životě a kariéře Jurije Grigoroviče byly věnovány filmy Choreograf Jurij Grigorovič (1970), Celý život tanci (1978) a Balet v první osobě (1986).
(zdroj bio: http://balletfederation.com/)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
