Kariéra vs. mateřství: premiéra nové sólové performance Second Practice Martiny Hajdyla Lacové
Držitelka ceny Thálie Martina Hajdyla Lacová a polská renomovaná choreografka Renata Piotrowska-Auffret se společně sešly nad vznikem nové sólové taneční performance Second Practice, kterou v premiéře uvede dnes večer 21. října 2025 od 19:30 hodin taneční platforma ME-SA v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu. V nové inscenaci si tanečnice dovoluje zastavit, reflektovat a znovu vytvářet svou identitu taneční tvůrkyně, která je zároveň matkou. Premiéra se uskuteční v Kulturní stanici Galaxie.
Performance Second Practice nepřímo navazuje na projekt Bodies in Progress, který mapoval fyzické i psychické změny ženy v době těhotenství a za který tanečnice a choreografka Martina Hajdyla Lacová získala cenu Thálie 2024 v kategorii alternativní divadlo. Vychází z její osobní potřeby návratu k taneční praxi, která se pro umělkyni, ženu a matku tří malých dětí v důsledku každodenních povinností stala druhořadou. Second Practice vytváří prostor pro reflektování vlastní taneční a tělesné historie, k vnímání sebe samé v tanci a k potěšení z pohybu. Projekt vznikl v úzké spolupráci s choreografkou Renatou Piotrowskou-Auffret, která ke spolupráci říká: „Jedním z hlavních pilířů Martininy identity je tanec. Tímto projektem chceme poskytnout prostor a čas, aby se tato její identita vrátila na první místo. Je to něco zásadního, intimního, ale pro mě také politického.“
Pro obě umělkyně jde již o druhou společnou práci: první byla inscenace As Long as We Dance (2021), uvedená v pražském Studiu Hrdinů. Představení vycházelo z pandemické zkušenosti „společenské smrti“, ve které se tanec stal vzpourou i útočištěm – především pro ženy a matky. „Setkání s Renatou Piotrowskou-Auffret bylo formujícím momentem v mé taneční kariéře. Jsem ráda, že projektem ‚Second Practice‘ na toto setkání navazujeme a otevíráme další témata reflektující realitu umělkyně a matky,“ uvádí Martina Hajdyla Lacová. „Inscenace Second Practice přináší v kontextu současného společenského napětí tělesné zcitlivění jako potenciální strategii přežití a transformace.“ Tvůrčí tým doplňují hudební skladatel a videotvůrce Simon Auffret, scénografka Natálie Rajnišová a vizuální dramaturgyně Joanna Leśnierowská.
Renata Piotrowska-Auffret /PL/ je choreografka a umělkyně, která ve své tvorbě využívá prostředky experimentálního tance, performativního umění, dramaturgie a divadla. Zamýšlí se nad současným světem, přičemž inspiraci čerpá z intimních zážitků, skutečných i fiktivních, zasazených do daného společenského kontextu. Zajímá ji zvrácenost vztahů mezi historickou a současnou politikou těla, mezi veřejným a soukromým, stejně jako mezi textem a pohybem. Martina Hajdyla Lacová /CZ/ je choreografka, tanečnice a performerka. Ve své tvorbě využívá tanec jako koncept, jako součást komunikace a interakce, jako přirozený pohyb lidských těl. V roce 2015 získala cenu Tanečnice roku za svůj výkon v inscenaci SuperNaturals. Za výkon v sólovém představení One of the Seven byla nominovaná na Cenu Thálie 2016. V roce 2023 získala cenu Českých center za výkon v představení SOFT SPOT, v roce 2024 Cenu Thálie v kategorii Alternativní divadlo za výkon v představení Bodies in Progress.
Magie, kouř a flamenco: premiéra Smoke and Mirrors od 420PEOPLE
Renomovaný soubor současného tance 420PEOPLE a evropský projekt Dancing Histor(y)ies uvedou 24., 25. a 26. října 2025 v pražském Studiu Maiselovka novou inscenaci Smoke and Mirrors. Sólové vystoupení tanečnice Francescy Amy Amante a sólový koncert flamenco kytaristy Filipa Zubáka: v choreografii Václava Kuneše, šéfa 420PEOPLE, tančí a zní, mizí a objevují se mezi skleněnými levitujícími objekty.
Tanec a hudba se odehrávají a znějí mezi skleněnými levitujícími objekty, které mají vytvářet atmosféru iluze a proměny. Inspirací pro scénografii se stala tvorba umělkyně a výtvarnice Vladimíry Klumparové, díky níž se sklo stalo nedílnou součástí tvůrčího procesu od samého začátku. „Zůstává pevné a křehké zároveň, impozantní, krásné a zdánlivě abstraktní, než souběhem okolností získá význam a příběh. Stejně jako iluze, která vzniká spojením kouře a zrcadla, může být i tento příběh jen dojem,“ slibuje anotace.
„Smoke and Mirrors – ve slovníku 20. a 21. století má tento anglický výraz význam lehce negativní. Mě ale inspiroval význam a zejména účel tohoto výrazu z 18. století. Šlo o celkem jednoduchý, tenkrát velmi působivý způsob, jak dosáhnout ‚magické iluze‘. Projektor, tedy ‚kouzelná lampa‘, zrcadlo a kouř. Zrcadlo jsme nahradili skleněnými nápady výtvarnice Vladimíry Klumparové. Chtěli jsme, aby i sklo bylo součástí tvůrčího procesu. A aby zároveň neztratilo nic ze svých vlastností – aby zůstalo pevné a křehké zároveň, impozantní, krásné, zdánlivě abstraktní, než souběhem okolností získá význam, příběh. Nádherné skleněné objekty jsme zredukovali na polotovary, ze kterých nové skleněné objekty vznikají podobně, jako vzniká představení,“ říká Václav Kuneš k nové choreografii, kterou vytvořil speciálně pro prostor Studia Maiselovka.
Kapacita Studia Maiselovka je omezená, online prodej vstupenek zde.
Liliom: premiéra Baletu ND se přiblížila
Jak jsme již informovali, Balet Národního divadla uvede ve dnech 23. a 24. října v české premiéře balet Liliom, dílo legendárního amerického choreografa Johna Neumeiera. Balet, jenž měl světovou premiéru v roce 2011, přenáší na scénu příběh divadelní hry Ference Molnára. Dojemný příběh plný lásky, ale i násilí vypráví o potřebě štěstí, ale i životních pádech a lidské touze po vykoupení a odpuštění bude uveden na jevišti Státní opery.
Molnárova hra Liliom z roku 1909 se odehrává na pouti v Budapešti a patří k nejznámějším dílům evropské dramatiky. Mezinárodně se proslavila díky muzikálové adaptaci Carousel Richarda Rodgerse a Oscara Hammersteina z roku 1945. „Jako Američan jsem nejprve poznal muzikál, který považuji za jeden z nejvýznamnějších titulů amerického hudebního divadla,“ vysvětluje John Neumeier. „Moje dílo se inspiruje jak Molnárovou hrou, tak muzikálem, ale zároveň se od obou liší.“ Neumeierova baletní verze zasazuje děj do období velké hospodářské krize a přenáší jej do prostředí zábavního parku, fiktivního amerického Playlandu.
V centru příběhu stojí Liliom, charismatický, ale sebedestruktivní provozovatel kolotoče, a Julie, mladá žena, která se do něj zamiluje navzdory jeho temné povaze. Julie ztrácí kvůli lásce k Liliomovi práci i domov, přesto s ním setrvává. Liliomova neschopnost uživit rodinu, frustrace a hrdost ho ženou do spirály násilí a zoufalství. Když se Julie dozví, že čekají dítě, situace vrcholí – Liliom se nejprve snaží představit si roli otce, nakonec se však zaplete do zpackané loupeže a spáchá sebevraždu. V magicko-realistické rovině pak příběh pokračuje – Liliom se ocitá před soudem v posmrtném životě a po šestnácti letech dostává možnost vrátit se na Zemi, aby napravil své chyby. Setkání se synem Louisem a finální gesto vůči Julii dodávají příběhu tragickou hloubku i křehkou naději.
Hudbu k baletu složil světově proslulý francouzský skladatel, dirigent a jazzový pianista Michel Legrand. Hudba je koncipována jako originální dialog mezi orchestrem v orchestřišti a big bandem na jevišti. Někdy se jejich hlasy střídají, jindy soupeří, a v klíčových okamžicích zní v dokonalé souhře. Tato inovativní hudební architektura podtrhuje kontrasty příběhu – mezi realitou a snem, láskou a násilím, pádem a nadějí. John Neumeier vzpomíná: „Michel byl při tvorbě nádherně zapálený. Jeho hudba dokázala vystihnout postavy a dát jim emocionální hloubku.“
Premiéra Baletu Nd Brno Kafka
Choreografka Markéta Pimek Habalová připravuje ve spolupráci s Barborou Raškovou a Glenem Lambrechtem inscenaci Kafka, která bude mít premiéru již tento pátek 24. října 2025 v 19:00 hodin v Janáčkově divadle.
Osobnost a dílo Franze Kafky (1883–2024) podněcuje a dráždí k vyjádření tvůrce mnoha uměleckých žánrů, literární badatele i odborníky, stejně jako širokou čtenářskou obec, a to nejen v období zvýšeného zájmu kolem stoletého výročí spisovatelova úmrtí loňského roku. Jeho dílo si získalo obrovskou popularitu a uznání, jeho příběhy, plné absurdity a existenciálních otázek, ovlivnily moderní literaturu i film. Kafka je dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů 20. století a jeho dílo a život zůstávají zdrojem inspirace a zkoumání pro generace čtenářů, literárních kritiků i umělců napříč žánry.
Franz Kafka se stal inspirací také pro tvorbu původní celovečerní taneční inscenace v choreografii a režii Markéty Pimek Habalové. Její koncept přivede na scénu taneční dílo se symbolickou a emocionální výpovědí, jejímž ústředním prvkem je Kafka jako člověk i jako spisovatel. Na jedné straně se divák ponoří do jeho osobního života, který byl plný rozporů, vnitřních bojů a hledání vlastní identity. Na straně druhé má ambice jej přenést i do světa vycházejícího z jeho literárních textů, jako jsou Proměna nebo Proces. Na inscenaci zkušená choreografka, jež má blízko k vypravěčskému a režisérskému pojetí tanečních produkcí, spolupracuje s choreografy Barborou Raškovou a Glenem Lambrechtem, dosud participujícími na projektech Baletu NdB 2. Hudba bude zahrnovat díla Phillipa Glasse, Caroline Shaw, Nilse Frahma a Alfreda Schnittkeho.
Kafkova osobnost, jeho dílo i život, poskytují bohatý inspirační materiál pro inscenaci, která bude nejen poctou tomuto literátovi, ale i prezentací souboru Baletu NdB jako třígeneračnímu projektu. Inscenace zahrne umělecké výkony tanečníků hlavního souboru, juniorského NdB 2 i osobností chystaného projektu NdB 3.
Humor jako vodítko k porozumění světu: Fest of Fools v Praze zve na performance a workshopy
Do Prahy míří Fest of Fools: třídenní festival, který odstartuje 24. října 2025, představí humor jako nástroj choreografie, vyjadřování i společenské konverzace. Scéna komunitního centra Žižkostel a taneční sály Goethe-Institutu budou během tří říjnových dnů patřit humoru a smíchu, složitým tématům i absurdním situacím. Fest of Fools se z Berlína přesouvá do Prahy, kde nabídne čtyři performance, diskuse a několik workshopů, které zkoumají, jak mohou humor a hravost formovat choreografii, rozšiřovat pohybový jazyk a otevírat nové možnosti reflexe.
„Festival vznikl ze společné potřeby vytvořit prostor pro naše vlastní díla. Je tvořen umělci, pro umělce a diváky, jako komunitně orientovaný prostor, který se formoval prostřednictvím workshopů, spolupráce a přátelství. To, co nás spojuje, je humor. Ten ale nevnímáme jen jako něco hravého, je to pro nás zásadní nástroj, protože nám pomáhá zvládat obtížná témata a dívat se na svět z jiné perspektivy,“ popisuje vznik festivalu Alica Minar, jedna z kurátorek festivalu.
Čtyři choreografové a choreografky ve svých performance v Žižkostele a během workshopů v Goethe-Institutu ukáží, že humor nás nejen rozesměje, ale může také rozvířit stojaté vody, změnit perspektivy a otevřít dveře k hlubšímu porozumění. Může být ostrým nástrojem kritiky, propojení, a dokonce i uzdravení. Fest of Fools ve své podstatě zpochybňuje představu, že k obtížným tématům je třeba přistupovat pouze s vážností. Pro umělce a umělkyně je humor formou reflexe a dočasného odstupu – subverzivním nástrojem, který umožňuje jednotlivcům a komunitám zabývat se složitými tématy, odhalovat rozpory, zpochybňovat mocenské struktury a společenské normy, iniciovat sociální změny a podporovat řešení konfliktů. „V tomto kontextu se humor nebo smích, kromě toho, že jsou nástrojem, projevují jako politický a konkrétní ekosystém pro boj s tím, co znehodnocuje, rozesmutňuje, omezuje a zabíjí,“ dodává performer Raul Vargas Torres.
Festival je mimo jiné součástí oslav 5. výročí Alica Minar & col., uměleckého kolektivu založeného choreografkou a performerkou Alicou Minar, která zde 24. října uvede své sólo DEVOURER. Inspirované je klaunstvím a teorií černých děr, přičemž představuje chamtivost ve zhmotněné podobě. Ve stejný den mohou návštěvníci vidět také show h̶a̶ ̶h̶a̶ ̶h̶a̶ hi!, v níž se Felix Baumann snaží přijít s vtipem, který vám změní život. „Chybí mu však slova nebo správné nastavení mikrofonu, a tak vzniká jeden komický moment za druhým,“ charakterizuje festivalová produkce jeho dílo. V sobotu 25. října pak festival uvede představení Lonesome Cowboy od Tomáše Janypky, které je důkazem, že jemnost, nejistota a pochybnosti jsou kvalitami rovnocennými odhodlání, síle a nebojácnosti. Závěrečnou show festivalu je The Trinity od Raula Vargase Torrese, která se odehrává „na pomezí toho, co si představujeme a toho, co se skutečně děje, a snaží se odpovědět na jedinou otázku – Kdo je sakra ten duch svatý?“
Festival Fest of Fools se otevírá všem, a proto nabízí tři cenové hladiny. Všechny zajistí vstup na konkrétní festivalový večer, umožňují ale také podpořit činnost umělců a umělkyň. Výši vstupného je možné zvážit vzhledem k finančním možnostem. Kromě jednodenních vstupenek je k dispozici i dvoudenní balíček, díky kterému návštěvníkům nic neunikne. I v tomto případě je možné vybrat ze tří cenových hladin. Vstupenky na performance jsou v předprodeji na GoOut. Vstup na workshopy je zdarma.
Program workshopů, Goethe-Institut:
Dancing Goethe: Masterclass s Felixem Baumanem | 23. 10., 09:00–10:30
V tomto interdisciplinárním workshopu zkoumá Felix Baumann humor jako choreografický nástroj a kreativní motor tvorby performance. Účastníci pomocí kombinace tance, cirkusu, divadla a fyzické komedie zkoumají, jak se tělo může stát hravým nástrojem pro vyjádření vlastních nápadů, absurdit a nesmyslů. Workshop zdůrazňuje humor jako dramaturgickou strategii a nástroj přežití – formuje choreografii, podporuje kreativitu a otevírá prostor pro rezilienci, kritiku a katarzi.
Fest of Fools: Workshop s Raulem “Nene” Vargasem T. | 24. 10., 09:30–11:00
Úvodní lekce do workshopu „Linie, proudy a těla“, který nabízí kolektivní výzkumnou praxi zaměřenou na zkoumání a rozvoj schopnosti ovlivňovat a být ovlivňován – jinými slovy, jak zpracováváme naši představivost v rámci kolektivu. Jsme neustále ovlivňováni. Možná právě proto nás přitahují nepochopitelné síly – důvěřovat, milovat, nenávidět, konzumovat, tvořit – toužit. V rámci workshopu budeme pracovat s různými improvizačními zadáními.
Fest of Fools: Workshop s Felixem Baumanem a Alicou Minar | 25. 10., 10:00–14:00
Rytmus je tanečník, společník duše. V tomto workshopu budeme zkoumat rytmus v kontextu tance, textu a zpěvu. Z intimity kabaretu a nakažlivého pulsu popových písní se vydáme po stopách principu napětí a uvolnění: jak rytmus vyvolává smích, jak se ticho a napětí stávají našimi spojenci a jak pohled může přivolat směšné do prostoru. Naladíme se společně na vlastní groove – a najdeme radost z tance, který se pohybuje slovy i mimo ně.
Fest of Fools: Workshop s Tomášem Janypkou & závěrečná session (se všemi umělci) | 26. 10., 10:00–14:00
Workshop založený na práci s tělem a improvizaci, který se zaměřuje na uchování radosti, krásy a společného bytí. Účastníci budou zkoumat klaunství jako vedlejší produkt něčeho jiného – budou trénovat přítomnost, mísit přízemní se sofistikovaným a spojovat humor a existenciální podmínkami dneška. Prostřednictvím úkolů a společné improvizace vytvoříme prostor, který se může ukázat jako vážnější, než jsme čekali.
Ozvěny MOVE Festu Ostrava: premiéra Aleše Hrdličky, návrat Matěje Petráka i slovinské představení Les v rámci Cirkusových nocí
Platforma MOVE Ostrava navazuje na úspěšný MOVE Fest 2025 a uvádí v rámci jeho ozvěn bohatý podzimní program. Ten Ostravanům nabídne tři výrazné události současné pohybové scény – premiéru českého performera Aleše Hrdličky Orbiting Zero, performativní procházku industriálním areálem Carpe(t) Diem Reloaded (tentokrát s Matějem Petrákem) a slovinské participativní představení Les, které proběhne v rámci mezinárodního projektu Cirkusové noci 2025.
Podzimní program přirozeně navazuje na letošní festivalovou dramaturgii s tématem rezonance a hledání společných frekvencí mezi člověkem, prostorem a světem, který se neustále proměňuje. MOVE Ostrava tak pokračuje ve své misi rozvíjet současný tanec, nový cirkus a fyzické divadlo v regionu a vytvářet prostor pro setkávání umělců, publika a komunity.
Jako první MOVE Ostrava uvádí premiéru autorské performance českého artisty a choreografa Aleše Hrdličky, výrazné osobnosti české pohybové scény známé svou precizní fyzikalitou a citlivým minimalismem. Po sérii mezinárodních spoluprací se vrací do Česka s projektem, který se pohybuje na hraně rovnováhy, ticha a fyzického i mentálního napětí. Nový projekt uvede 25. října 2025 v 18:30 hodin v Divadle loutek.
Performance Orbiting Zero je pohybovou meditací o těžišti a beztíži, o těle, které neustále osciluje mezi pádem a vzletem, tichem a výbuchem: „V prázdném prostoru se performer stane tělesem obíhajícím kolem neviditelného středu, kolem nuly, která pohlcuje i znovu rodí. Minimalistická scéna, precizní práce se zvukem a světlem a Hrdličkova syrová fyzická přítomnost vytvoří intenzivní divadelní zážitek, pohybující se na hranici meditace, rituálu i fyzického zápasu. Zveme vás tak nejen na osobní výpověď umělce, ale také významný moment pro českou pohybovou scénu, a to odvážný krok, který rozšiřuje prostor pro fyzické a vizuální experimenty a potvrzuje rostoucí sílu současného fyzického divadla v České republice,“ říkají pořadatelé.
Open Stage divadla Ponec vol. 3
Přiblížil se třetí díl série večerů improvizace, tance a hudby v rámci projektu Open Stage divadla Ponec. Uskuteční se již v sobotu 25. října 2025 od 19:30 hodin. Renomovaná tanečnice Jana Vrána v doprovodu živé hudby od hudebnice Never Sol naplňují prostor Samy Sebou.
Volná improvizace v otevřeném prostoru na téma: Sense of Self · Locating the Self · The sense of being · Rest inside your own self · Undivided · Beyond North East West or South · Pravda nemá příběh · Come inside Alone and take nothing with you.
Jana Vrána je tanečnice, choreografka a lektorka Pilates, která spolupracovala s Národním divadlem, Losers Cirque Company či Divadlem bratří Formanů, ale i sólovou tvůrkyní. Ve své tvorbě propojuje tanec s novými médii a přináší do současného tance osobitou fyzickou i duševní hloubku. Never Sol je hudebnice a producentka, jejíž tvorba propojuje elektroniku s intimním zvukovým prostorem. Spolupracovala mimo jiné s Floexem či Lenkou Dusilovou a dlouhodobě se věnuje tvorbě autorské hudby s výraznou atmosférou a emocí, často pracuje s tvůrci tanečního divadla.
Open Stage je cyklus divadla Ponec, který nabízí prostor pro svobodnou tvorbu, experiment a hledání nových podob současného tance. Každé vydání Open Stage přináší originální propojení tance, hudby a dalších forem uměleckého vyjádření. Může být večerem improvizačním, ukázkami repertoáru, jednorázovým eventem, work in progresem i improvizací, zcela v rukou vybraného umělce nebo kolektivu, který spěl ve výzvě. Projekt dává prostor jak rozpracovaným konceptům, tak hotovým dílům, která hledají novou podobu v živém dialogu s publikem.
Vyjíždí Performance Bus Studia ALTA
Přinášíme pozvánku ze Studia ALTA. Speciální putovní performativní formát, Performance Bus zavede účastníky 25. října do krajiny městské divočiny s ekologem a botanikem Albertem Šturmou. „Můžete se těšit na ekologicky zajímavé lokality v okolí Prahy (Soutok, Pražská pastvina, Hostivické rybníky) a inspirativní ekologicky angažované umělecké praxe,“ říkají organizátoři. Performance Bus tentokrát vzniká ve spolupráci s festivalem Bazaar a Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy.
„Na soutoku Vltavy a Berounky navštívíme s architektem Zdeňkem Entem lokalitu připravovaného příměstského parku Soutok a v rámci zvukové procházky se s Kristýnou Mikulkovou ponoříme do poslechu Symfonie pro Berounku. Navštívíme Pražskou pastvinu, kterou nás provede performativní piknik a procházka Heidi Hornáčkové završená koncertem kapely Timber Rattle u včelína. Na hrázi Hostivických rybníků se můžeme těšit na koncert Iana Mikysky a v bývalém dole Ronna Kladno na výstavu objektů Tomáše Běliny. Výpravu završíme botanickou procházkou s Albertem Šturmou a Křovinářskou bohoslužbou.“
Bližší informace a vstupenky na webu zde. Akce je celodenní.
Balet Pod hladinou z iniciativy ZUŠ veveří: příběh odvahy, spolupráce a fantazie
Ještě před několika lety by se zdálo nemyslitelné, že projekt ze základní umělecké školy bude mít parametry profesionálního autorského díla. A přesto – v Brně se to děje. Balet Pod hladinou, který má svou světovou premiéru 25. a 26. října 2025 v Divadle na Orlí, vznikl z iniciativy ZUŠ Veveří a v jeho tvorbě se setkali mladí interpreti s týmem respektovaných umělců: skladatelem Ondřejem Kyasem, choreografkou Gabrielou Hrabalovou, autorkou libreta Kateřinou Křivánkovou, scénografkou Terezou Jančovou a dirigentem Janem Bělohlávkem. Hudební složku obstarává orchestr Ensemble MiDiversa, složený z nejlepších žáků hudebního oboru školy, který je letos součástí prestižního programu MenART – Akademie uměleckého vzdělávání pod patronací Ministerstva kultury ČR.
Radek Baborák, legendární hornista, dirigent a dlouholetý člen Berlínských filharmoniků se stal pro orchestr MiDiversa odborným supervizorem v rámci programu MenART. Tento roční stipendijní projekt propojuje talentované žáky a jejich pedagogy s výraznými osobnostmi české umělecké scény. „Tato akademie nabízí něco, co se nedá jen tak sehnat. Je to prostředí, kde se hudba nevyučuje, ale žije,“ říká Radek Baborák. Jeho způsob práce s mladými hudebníky překračuje hranice pouhé techniky – vede je k naslouchání, komunikaci, společnému dechu. „Orchestr přestává být skupinou jednotlivců, stává se organismem,“ dodává dirigent Jan Bělohlávek, který s MiDiversou spolupracuje od jejího vzniku. Právě tato zkušenost se promítla i do vzniku Pod hladinou. „Na zkouškách jsme cítili, že nejde jen o noty. Hudba se rodila z vztahů, z důvěry, z pochopení. To je přesně to, co chceme dětem zprostředkovat – že hudba není soutěž, ale dialog,“ říká Bělohlávek.
Balet Pod hladinou není adaptací klasické pohádky, i když vychází z Andersenovy Malé mořské víly. Je to současný příběh o dívce, která se propadne pod hladinu vlastního vnímání světa – a objevuje tam odvahu, přátelství a svobodu. Libreto Kateřiny Křivánkové rámuje Andersenův motiv do současnosti: během narozeninové oslavy dívka Agnes ztrácí vědomí a ocitá se v podmořském světě, kde prožívá příběh, který odráží její vnitřní proměnu. „Chtěli jsme se vyhnout naivitě a sentimentalitě. Původní příběh jsme pojali jako symbol – voda je tu hranicí mezi skutečností a vnitřním světem. Pod hladinou nejsou jen sny, ale i strachy, které si člověk musí pojmenovat,“ vysvětluje autorka libreta. Choreografka Gabriela Hrabalová, dlouholetá pedagožka tanečního oboru ZUŠ Veveří, k tomu dodává: „Naše víla není obětí, ale bytostí, která se rozhodne jednat. Pro děti i dospělé je to příběh o tom, že síla neznamená přemoci, ale pochopit. A že přátelství někdy zachrání víc než láska.“ Hudba Ondřeje Kyase propojuje melodickou přístupnost s moderní orchestrální barevností. „Snažil jsem se, aby hudba byla zároveň fyzická i vnitřní – aby divák cítil pohyb vody i dech postav,“ říká. Scéna a kostýmy Terezy Jančové vytvářejí „poetický prostor, kde se prolíná svět nad vodou a pod ní. Barvy a materiály jsou proměnlivé, průsvitné, stejně jako nálady postav. Tanečníci se pohybují mezi světlem a stínem, realitou a vizí,“ říkají organizátoři.
Projekt Pod hladinou ukazuje, že i ZUŠ může být místem, kde vzniká skutečné divadlo. „Děti tu nejsou jen interpreti, ale spoluautoři. Učí se chápat strukturu, rytmus, dynamiku příběhu. To všechno rozvíjí nejen jejich umělecké dovednosti, ale i způsob myšlení,“ říká ředitel školy Vladimír Halíček. ZUŠ Veveří letos slaví 75 let své existence a dlouhodobě patří mezi nejaktivnější umělecké školy v regionu. Kromě tradiční výuky podporuje autorské projekty, spolupráci napříč obory a inovativní vzdělávací formáty. „Na školách často mluvíme o výchově k umění. My chceme, aby to bylo i umění vychovávat. To znamená vést děti k samostatnosti, kreativitě a odpovědnosti. Umění je totiž nejlepší způsob, jak pochopit sebe i svět kolem,“ dodává Halíček.
Pod hladinou bude uveden v rámci festivalu Moravský podzim v premiérových představeních 25. října (16:00 a 19:00 hodin) a 26. října (16:00 hodin) v Divadle na Orlí. Sobotní premiéry jsou již vyprodané, nedělní uvedení probíhá pod hlavičkou ZUŠ Veveří. Představení trvá přibližně 65 minut a je určeno i mladším divákům.
Taneční konzervatoře v Praze a v Brně uvítají návštěvníky
Zájemce o budoucí studium uvítají dvě z tuzemských konzervatoří. Taneční konzervatoř Brno pořádá Den otevřených dveří v pátek 24. října 2025 od 8:00 do 17:00 hodin. Součástí budou i oblíbené Talentovky nanečistona sále č. 1 v čase 10:00, 11:00, 14:00 a 15:00 hodin. Návštěvníci se mohou přijít podívat, jak probíhá výuka nejen tanečních předmětů,
Taneční konzervatoř hlavního města Prahy pak v sobotu 25. října 2025 pořádá program TKopen a to od 9:00 do 12:30 hodin. Tento program je určen pro žáky základních uměleckých škol a baletních studií. Účastníci budou mít jedinečnou možnost nahlédnout do výuky konzervatoře, vyzkoušet si různé taneční disciplíny a seznámit se s prostředím školy, která vychovává profesionální tanečníky a umělce. Program zahrnuje: Moderní tanec, Progressing Ballet Technique a Lidový tanec. Pod vedením pedagogů Kláry Jelínkové, Terezy Szentpéteryové a Magdalény Kaprasové nahlédnou do světa, kde se z pohybu stává umění. Rezervace ZDE. Cílem akce je nabídnout zájemcům o studium autentickou zkušenost s konzervatoří, představit úroveň odborné přípravy a přiblížit atmosféru profesionálního tanečního vzdělávání.
Taneční stíny a suché jehly: výstava Františka Buranta
Výstava suchých jehel Františka Buranta v Technologickém centru UMPRUM představuje komorní soubor grafik z 60. až 90. let zaměřený na ženskou figuru – v pohybu, v divadle, ve snech a ve vzpomínkách. Kurátorka Marie Bergmanová vybrala práce ze soukromého grafického archivu, které ukazují Burantovu dlouholetou vazbu na UMPRUM: byl nejen absolventem, ale také významným pedagogem. Paralelně probíhá expozice výběru prací Iva Chovance; výstava je součástí programu k 140. výročí vzniku UMPRUM a láká milovníky grafiky, kresby a experimentální práce se sklem.
„Výběr suchých jehel ze soukromého grafického archivu díla Františka Buranta nabízí stručný pohled na proměnu ženské figury v chápání hmoty, prostoru, kontrastu světla a stínu, ve vazbě k realitě a představě v průběhu několika desítek let autorovy tvorby. Jsou zastoupeny i figurální studie, k nimž se autor vracel nejen v grafice a kresbě, ale například v drobné plastice jako v případě grafiky Na špičce,“ říká kurátorka Marie Bergmanová.
František Burant se celoživotně věnoval zejména grafice, kresbě, ale také skleněným realizacím ve veřejném prostoru, ilustraci a drobné plastice. Pro figurální grafickou práci se inspiroval výrazovými prostředky grafiky Františka Tichého. Bylo mu blízké jeho zjednodušení konkrétního tvaru do expresivního znaku, stejně tak zachycení křehké existence a nedopovězeného tajemství. Žena jako symbol radosti, melancholie, smutku, krásy a smyslového okouzlení se do popředí Burantova uměleckého zájmu dostala koncem 50. let a podobně jako inspirace krajinou pro něj vždy byla víc výtvarnou představou než pouhým záznamem pozorované předlohy.
Po absolvování školy se Burant stal členem Svazu výtvarných umělců, konkrétně jeho II. střediska, bývalé Umělecké besedy. Vystavoval od roku 1953 na členských výstavách SČUG Hollar a společných výstavách tvůrčí skupiny UB 12, na dalších skupinových výstavách, od roku 1962 také samostatně. Jeho dílo je zastoupeno například v Národní galerii v Praze, v Galerii Středočeského kraje, Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, také v domácích a zahraničních soukromých sbírkách.
Výstava, která se koná u příležitosti 140. výročí od vzniku UMPRUM, připomíná jak tematicky vymezenou část grafického díla Františka Buranta, tak jeho pedagogický význam. Paralelně probíhá expozice výběru prací dalšího význačného absolventa školy, sochaře a keramika Iva Chovance. Obě je možné navštívit až do 2. listopadu.
