Krasobruslení bez ledu: Becka McFadden uvádí participativní Iconic Program
Choreografka a performerka Becka McFadden připravila nový projekt s názvem Iconic Program (Ikonická jízda), který bude mít premiéru 27. listopadu 2025 v Brně a 11. prosince 2025 v Praze. „Pokuste se překonat zklamání a sabotáž sebe sama, a to skrze optiku krasobruslení,“ vyzývá choreografka, která chce ukázat krásu i absurditu tohoto sportu na divadelní jeviště a zve publikum, aby se společně s ní zapojilo do tréninku a překonalo své staré rány. Autorská performance vzniká u příležitosti Zimních olympijských her v Miláně a Mistrovství světa v krasobruslení 2026, které se bude konat v Praze. Listopadová premiéra proběhne v brněnském prostoru Industra STAGE a prosincová v pražském divadle Venuše ve Švehlovce, kde Becka McFadden své projekty pravidelně uvádí.
„Sama jsem začala bruslit ve dvanácti letech, což je na začátek pozdě, ale díky baletu jsem postupovala rychle. Krasobruslení se zničehonic stalo středobodem mého života, milovala jsem choreografii, hudbu i kostýmy. Jenže při závodech mě svazovala nervozita a nikdy jsem nedokázala ukázat to, co během tréninku. Ten pocit nedokončené práce a sebesabotáže ve mně zůstal, a vrací se v různých podobách po celý život,“ popisuje prvotní námět autorka Becka McFadden.
Jaké stopy zanechá zklamání v těle, paměti a ve vlastní identitě? Po letech od chvíle, kdy Becka nezvládla své krasobruslařské zkoušky, má stále pocit, že ji tato zkušenost poznamenala, a to nejen jako bruslařku, ale především jako člověka, i když uběhlo více než 20 let. Právě v tom ale spočívá síla hlubokého vztahu k něčemu, co jsme kdysi milovali, nelze ho vysvětlit logikou. Vede nás do míst, která jsou chaotická, bolestná i směšná, a přesto zůstávají naší součástí. V Ikonické jízdě se proto ptá, jak lze tuto zkušenost proměnit.
Jednotlivé části představení propojí úryvky z televizních reportáží devadesátých let, které představovaly krasobruslařky a krasobruslaře ve spojení s dramatickým narativem. Spojením videa, pohybu a vyprávění zkoumá tvůrkyně, jak se sport může stát metaforou pro naše nevyřešené minulosti, dětské sny i sebesabotáž. Iconic Program se tak stává experimentem, který propojuje osobní vzpomínku s kolektivním prožitkem.
Iconic Program se „noří pod povrch ledové plochy“ a zkoumá, jak se výkon mění v poezii a selhání v osvobození. „Na představení jsem začala pracovat v zimě minulého roku. Nikdy jsem nepřestala přemýšlet nad bruslením, i po dvaceti letech po ukončení kariéry jsem si občas zabruslila na rybnících kolem Prahy. Zlom nastal, když mě Petr Dlouhý pozval na první ročník akce ALTA na ledu. Tam jsem se seznámila s Katjou Grohmann z IceLabu Leipzig a její pojetí ‘současného bruslení’ mi ukázalo, že tento sport může být o něčem jiném, než o pocitu zklamání z neúspěchů na soutěžích a myšlenkách na všechno, čeho jsem nedosáhla. Byla jsem tak nadšená, že jsem si vzala taxík, dojela pro brusle a vrátila se, abych si s ní mohla po představení zabruslit. Po dlouhé době jsem měla pocit, že se k bruslení mohu vrátit – radostně a tvořivě, ne s bolestí,“ doplňuje Becka McFadden.
Podle produkce nového projektu osciluje Iconic Program „mezi disciplínou a osvobozením, mezi autenticitou a performativností, stejně jako samotné krasobruslení, které v mnohém připomíná drag show. Jde o poctu tomu, co tělo dokáže, ale také nedokonalosti. Vzniká tak vrstevnatý jevištní jazyk, který propojuje sport s uměním a humor s melancholií. Iconic Program je zčásti návratem ke kořenům a intimním pokusem o smíření se svými dřívějšími verzemi a zároveň hledá možnosti, jak se od nich osvobodit.“
Pro performance používá choreografka místo ledu koberec. „Zjistila jsem, že klouzání v ponožkách po koberci je překvapivě dobrá náhrada. Noha na něm zanechává stopy stejně jako brusle na ledu. Absence ledu nás od začátku staví do pozice neúspěchu, protože bruslení bez ledu je divné a trochu absurdní. Zároveň je to aktuální, protože v době klimatické krize bude přírodního ledu čím dál méně,“ uvádí.
Iconic Program otevírá prostor pro sdílenou zkušenost selhání i proměny. Zve diváky, aby se zapojili nejen fyzicky, ale i emocionálně, aby si připomněli, jaké to je zkoušet něco znovu. Performerka proměňuje jeviště v tréninkové místo odvahy a empatie, kde se hledá rovnováha mezi disciplínou, radostí z pohybu, krásou a trapností. „Nejde o představení pro fanoušky krasobruslení,“ vysvětluje autorka. „Je to příběh o tom, jak pracujeme s neuzavřenými kapitolami svého života. Krasobruslení je jen moje posedlost, moje zrcadlo. Ale věřím, že každý má svou vlastní arénu, do které se občas musí vrátit,“ dodává.
Po pražské premiéře Iconic Program zvou tvůrci v pátek 12. prosince k návštěvě představení Wie wir sind od IceLab Company. Tento moderní tanec na syntetickém ledu spojuje témata lidskosti a lidských práv. Choreografku Katju Grohmann, průkopnicí současného krasobruslení a držitelku Ricky Harris Award 2025, mohou diváci znát z mezinárodních projektů IceLabu Leipzig. Po představení proběhne otevřená jam session na vlastních bruslích. Vstupenky do Brna je možné zakoupit na smsticket.cz, na pražskou premiéru pak na GoOut.cz.
Jak se dělá pantomima, ukáže soubor Kozel ve fraku
Soubor Kozel ve fraku (Anna Kukuczková a Vojtěch Svoboda) se snaží bořit zažité stereotypy o pantomimě. Že je vtipná a hravá, že pantomimu mohou hrát i ženy a že ne vždycky jsou potřeba bílé tváře a pruhovaná trička, předvedli už v posledním projektu Buřty v medu (recenzovali jsme zde). Teď ale poprvé představí projekt zaměřený na dětské publikum. Premiéra inscenace Jak se dělá pantomima proběhne 29. listopadu 2025 v 17:00 hodin na domovské scéně souboru v Divadle BRAVO!, a je zaměřena především na dětské diváky. Cílové publikum jsou rodiny s dětmi a žáci 1. a 2. stupně ZŠ.
Projekt Jak se dělá pantomima je volně inspirovaný legendárním dílem Pavla Šmoka Jak se dělá balet. Tento program z roku 1975 byl koncipován jako taneční trénink a příprava vystoupení se zábavným výkladem a ukázkami. Projekt se stal velkým popularizátorem baletního umění. „Podobného cíle chceme dosáhnout i my. Důraz klademe především na srozumitelnost, zapojení fantazie a edukaci diváků vtipnou a hravou formou. Inscenace bude jednoduše srozumitelná i pro dětského diváka,“ říká Vojtěch Svoboda – jeden z dua Kozel ve fraku.
Inscenace v pěti výstupech / etudách předloží paletu pantomimických stylů i s odpovídajícím výkladem. Střídat se budou komické i vážnější kusy, které ukážou bohatství a jedinečnost nonverbálního divadla.
„Protože chceme pantomimu představit nejen divákům v Praze, ale po celé republice, děláme inscenaci jednoduše převozitelnou, s možností hrát venku i uvnitř, v divadle, na ulici a třeba i v tělocvičně. Počítáme s reprízováním i ve školách s možností nabídnout workshop,“ říkají umělci.
Kozel ve fraku je divadelní skupina fungující od roku 2016 a je jeden z mála profesionálních, aktivních, kontinuálně fungujících souborů pantomimy v ČR. Umělecké zaměření skupiny, v jejímž jádru stojí duo Anna Kukuczková a Vojtěch Svoboda, se soustředí na zkoumání, tvorbu a vývoj žánru moderní pantomimy a nonverbálního divadla. Oba interpreti patří ke špičce mimického divadla v České republice a zkušenosti mají i na mezinárodní divadelní scéně. V repertoáru mají společné i sólové inscenace různých stylů a různé tematiky, kromě ČR vystupovali například ve Francii, USA, Německu, Polsku, Arménii, Japonsku, Ekvádoru nebo na Filipínách. Od roku 2023 jsou stálými hosty v Divadle BRAVO! v Praze.
DEKKADANCERS uvádějí 10 dkg DEKKA
„Je tomu deset let, co praotec Dekk Tom Rychetský, muž bez obočí Viktor Konvalinka a Carlo Pedersoli české fotografie Pavel Hejný svěřili DEKKU třem vejlupkům z Baletu Národního divadla, aby naplnili proroctví o souboru, jehož sláva se bude hvězd dotýkat. A tak se stalo. Dotkli se Lábuse!,“ ohlašuje soubor DEKKADANCERS oslavu svého výročí. Dve speciální představení 10 dkg DEKKA, která se uskuteční jen 27. a 28. listopadu 2025, již tradičně na Jatkách78 od 19:30 hodin, jsou ovšem již vyprodaná.
Co uvidí diváci, kteří se na některý z večerů dostanou, vysvětluje soubor s vlastním vtipem: „Po deseti letech zmarem a útrapami vykoupené slávy a exilu jednoho z vejlupků nadešel čas oslav. Ve dvou unikátních večerech oslaví nejen desetileté výročí druhé generace DEKKADANCERS, ale také vyhrabou kosti minulosti generace první, na jejichž bázi začali stavět současného, moderního Dekkáče. Nebudou chybět Pilarka, Superman ani Lábus. Potkáte se s choreografiemi minulými i současnými a se všemi, kteří kdy stanuli pod jednou DEKKOU. No a potom bude mejdan, kde protančíme kecky a společně tu neúnosnou slávu spláchneme do ještě zářivější budoucnosti. Je na co se těšit. Ať žijí Dekkadancers!“
Večer bude tak nabitý, že oproti běžnému programu bude dvoudílný s přestávkou. Před představením, které se uskuteční 28. listopadu, se od 18:30 hodin uskuteční vernisáž výstavy fotografií Pavla Hejného. Vernisáží provede herec Jiří Lábus.
DEKKADANCERS se zapojí do benefice pro Nadační fond pro taneční kariéru
Obnovené premiéry Poslední večeře a A.I., Tramvaj do stanice Touha, ale i Jonathan Livingston Racek a reprízy Studia 54. Tak bude vypadat druhá část divadelní sezony v podání DEKKADANCERS. Soubor v posledních letech vytváří náročné produkce, spolupracuje s velkými orchestry, jeho performeři zažívali i zažívají fyzickou náročnost taneční profese nejen s radostí, ale i s plnou bolestí. Uvědomují si, že je to profese, kterou mohou vykonávat jen určitý omezený čas a pak se budou muset rozhodnout, co budou dál ve svém životě dělat. Proto se přirozeně rozhodli pro spolupráci s Nadačním fondem pro taneční kariéru a uspořádají v jeho prospěch lednové představení Poslední večeře. Poprvé se tak zapojí do již tradiční benefiční akce Vstupenka, která pomáhá českému tanci.
Ze vstupenky na benefiční představení bude část věnována Nadačnímu fondu pro taneční kariéru na úhradu nákladů spojených s odbornou asistencí a poradenstvím tanečníkům, kteří jsou nuceni ukončit svou aktivní taneční kariéru, ať už je důvodem zranění či věk. Ve středu 28. ledna 2026 v 19:30 hodin se v divadle Jatka78 v Holešovické tržnici uskuteční první repríza Poslední večeře po obnovené premiéře, která proběhne den předtím. Ve prospěch NFTK poputuje 150 Kč z každé vstupenky.
Poslední večeře je první celovečerní inscenací DEKKADANCERS, a přestože měla premiéru již v září 2017, dlouhá léta patřila mezi nejhranější kusy souboru. V lednu 2026 se na prkna divadla Jatka78 vrátí v novém kabátě a s pozměněným obsazením. A o čem Poslední večeře vlastně je? „U jednoho stolu se v ní sejdou dva mafiánští bossové, a ti zcela jistě nebudou splácet účty jen za večeři! Diváky čeká příběh jedné velké zrady propletený drobnými historkami o gangsterech, vražedných kuchařích, tajných agentech a smrtící kráse ruských baletek. Představení kromě tance ukáže také živou hudbu a naservíruje i další netušené talenty všech 13 všestranných interpretů,“ slibují DEKKADANCERS.
V České republice více než 3/4 tanečníků baletu končí kariéru před třicítkou a jen zcela výjimečné̌ mohou tančit po čtyřicítce. Také sám dřívější sólista baletu Národního divadla a Laterny magiky a nynější choreograf a umělecký šéf DEKKADANCERS Štěpán Pechar uvádí: „Věřím, že je nutné podporovat snahu těch, kteří bojují za zlepšení postavení tanečních umělců a kteří jsou jim nápomocní v jejich následném profesním směřování.“
Vstupenka, která pomáhá českému tanci se poprvé objevila jako vánoční benefice v roce 2016 ve spolupráci s baletními soubory Národního divadla v Praze, Národního divadla v Brně, Divadla F. X. Šaldy v Liberci, Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a Divadla J. K Tyla v Plzni. V roce 2018 se vánoční benefice zúčastnily baletní soubory Národního divadla v Praze, Národního divadla v Brně, Divadla F. X. Šaldy v Liberci a Divadla J. K. Tyla v Plzni. V roce 2023 si během benefičních akcí vstupenku zakoupilo celkem 3 602 diváků, kteří tak přispěli částkou 331 350 Kč na podporu umělkyň a umělců v závěru nebo během přerušení aktivní taneční kariéry. Vybraná částka putuje především na kurzy, školení a poradenství, kterými Nadační fond pro taneční kariéru podporuje profesionálky a profesionály v oblasti tance a pohybového divadla. Doporučuje, aby se na druhou kariéru připravovali s dostatečným předstihem a zajistili si adekvátní odrazový můstek pro nadcházející změnu. Po relativně krátké, přesto fyzicky i psychicky náročné kariéře, tak tanečníci nemusí končit svoji kariéru v nejistotě a bez jakékoliv podpory.
Nadační fond pro taneční kariéru (NFTK) vznikl v roce 2015 a je jedinou organizací v České republice, která aktivně̌ podporuje tanečníky, performery a akrobaty v procesu změny kariéry a přípravy na ni. Buduje systém, který těmto umělcům zajistí adekvátní podmínky v období profesní změny. Fond poskytuje informace a zprostředkovává služby související s rozvojem a změnou kariéry tanečníků̊ a dalších profesionálů z oblasti pohybových umění. Druhým hlavním úkolem NFTK je lobbing a prosazení spořícího programu pro umělce v oboru performing arts. NFTK organizuje vzdělávací programy – semináře, workshopy – šité na míru tanečním profesionálům. Tyto programy jsou zaměřené na rozjezd podnikání, fundraising, osobní PR apod. Organizuje setkání ke sdílení dobré praxe a šíření informací o problematice druhé kariéry na konzervatořích. V roce 2018 fond za svou činnost obdržel prestižní evropské ocenění PEARLE*, je členem mezinárodní sítě tzv. transition center IOTPD (International Organization for the Transition of Professional Dancers).
Open Stage IV. v Ponci ve znamení poezie: Vířím tam a blíž
Další z cyklu tanečních večerů Open Stage v divadle Ponec je připraven na neděli 30. listopadu 2025, a to již od 18:00 hodin. Jeho autorkou a protagonistkou bude tentokrát NU JO čili Hana Habrychová Koutová. Co bude na programu? „Slovo a pohyb, záznam bytí, které se rozpadá do rytmu a znovu skládá v tichu mezi písmeny.“ Půjde totiž o večer věnovaný poetice Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala – dvojice, jež v českém experimentálním písemnictví otevřela prostor mezi jazykem a tělem, mezi zvukem a významem, mezi tím, co lze vyslovit, a tím, co zůstává jen jako otisk pohybu na papíře. Celý večer bude dialogem poezie a těla, zvuku a obrazu, světa viděného i neviděného: „Pocta jazykové odvaze, citové inteligenci a humoru autorů, jejichž slova stále víří – tam a blíž.“ Filmové projekce vytvořila Hana Nováková, hudbu připravil Alois Ponížil, texty budou originály, původní tvorba Hiršala Grögerové a také jejich překlady Christiana Morgensterna.
Hana Habrychová Koutová je česká tanečnice, výtvarnice, recitátorka a pedagožka. Absolvovala ZČU a DAMU, kde se zaměřila na výtvarně-dramatickou a tanečně-dramatickou pedagogiku. Byla členkou souboru Zamračené děti, zde působila jako herečka, recitátorka a choreografka. Je také součástí taneční skupiny NoTa. Jako sólová umělkyně vystupuje pod jménem NU JO, zaměřuje se na taneční interpretace poezie, a to především experimentální a nonsensové.
Hana Nováková je česká dokumentaristka a filmařka. Vystudovala bengálštinu a filmovou teorii na FF UK a dokumentární režii na FAMU, získala také titul PhD v oboru etnozoologie. Ve své tvorbě se často zaměřuje na vztah člověka k přírodě, ekologická témata či experimentální formy dokumentu. Mezi její snímky patří například Nutrie jako životní krédo (2013) či Hlubinná ekologie: Laudato Si’ (2016).
Alois Ponížil je hudebník a skladatel, který pochází ze Slovácka, kde se jeho hudební začátky pojí s dechovou tradicí. Dnes nejraději pracuje s elektronikou a působí také jako člen skupiny Swordfishtrombones. Hudba není jeho profesí, ale celoživotním koníčkem, kterému se věnuje s profesní vážností. V tvorbě pro tanec vychází z osobnosti tanečníka a hledá hudební výraz, který mu „sedí na tělo“.
Spitfire Company uvede projekt DVACETjedna: Jedno tělo Miřenky Čechové a dvacet režisérek a choreografek tvoří Ibsenovu Noru 21. století
Performerka Miřenka Čechová spojuje síly s dvacítkou režisérek a choreografek z celého světa, aby společně přetvořily ikonickou postavu Ibsenovy Nory do podoby ženy 21. století. Výsledkem je performativní antologie ženských hlasů, která otevírá otázky identity, mateřství, tvůrčí svobody i limitů, jimž ženy ve své praxi čelí. Projekt DVACETjedna zároveň reaguje na aktuální situaci v českém divadle. Podle čerstvého výzkumu vytvořeného právě pro jeho potřeby mají muži na institucionálních scénách téměř pětinásobně vyšší šanci uplatnit se jako hlavní tvůrci inscenací než ženy. Premiéra projektu se uskuteční 1. prosince 2025 od 19:30 hodin v Paláci Akropolis. Vstupenky v detailu inscenace zde.
Výzkum Ženy v českém divadle: Uplatnění režisérek a choreografek na institucionální a nezávislé scéně, který v říjnu 2025 dokončila vystudovaná baletka a výzkumnice zaměřující se na kulturní instituce Nela Winkler, dokládá genderovou nerovnováhu v české divadelní tvorbě a scéně. Analýza dat z let 2014–2024 na 16 institucionálních a 16 nezávislých scénách ukázala výrazný rozdíl mezi počtem absolventek režie a choreografie a jejich skutečným uplatněním v praxi.
Zatímco ženy tvoří 56 % absolventek režijních a choreografických oborů na českých uměleckých vysokých školách (DAMU, JAMU, HAMU), na institucionálních scénách stojí jen za 21 % premiér. V praxi to znamená, že muži měli v uplynulém desetiletí 4,7× vyšší šanci, že jejich dílo bude uvedeno jako premiéra na velké scéně.
Na nezávislé scéně je zastoupení žen výrazně vyšší, i když stále nedosahuje rovnováhy. Ženy zde figurují jako hlavní tvůrkyně ve 43 % případů, muži mají tedy 1,7× vyšší šanci na uvedení své práce. Tento rozdíl naznačuje, že nezávislá scéna nabízí ženám větší prostor, ovšem je třeba vzít v úvahu, že z hlediska ekonomické stability či institucionální prestiže se nezávislá scéna od příspěvkových institucí může výrazně lišit. Celý dokument, který vznikl pro potřeby inscenace na zadání Miřenky Čechové, je k přečtení a stažení na webových stránkách Spitfire Company.
„Tato data jsou smutnou realitou současného divadla a odrážejí dodnes převládající patriarchální myšlení a jím postulované mocenské struktury,“ říká dramaturgyně projektu DVACETjedna Jitka Pavlišová. „Do projektu zapojené ženy naopak odrážejí unikátní diverzitu uměleckých přístupů, úvah a myšlení, které se vztahují k aktuálním a naléhavým otázkám současného ženství a zároveň odkrývají osobní výzvy k aktivizaci, které v nás tyto otázky vyvolávají. DVACETjedna tak svébytně demonstruje polyvalenci tvůrčí ženské síly, v níž nechává rezonovat hlas a myšlenky každé jedné z nich jako polyfonní diskurz zkušenosti, poznání a konání.“
Projekt DVACETjedna navazuje na dva zásadní milníky umělecké i společenské historie: Ibsenovu Noru, která na konci 19. století otřásla patriarchální společností, a performanci Mariny Abramović – Rhythm 0 z roku 1974, v níž umělkyně nabídla své tělo publiku bez hranic. Na tyto inspirace reaguje Miřenka Čechová, když se stala materiálem pro dvacet režisérek a choreografek z Prahy, Slovenska, Íránu, Ukrajiny, Ruska a dalších kulturních kontextů. Každá z nich měla k dispozici dva dny na vytvoření dvouminutového fragmentu, z nichž vzniká sólová performance plná rozdílných pohledů, zkušeností a uměleckých vizí.
„DVACETjedna je performativní antologií a zároveň kolektivním dílem, které zkoumá, jaké to je být ženou a umělkyní v dnešní době. Každá přenáší svou žitou realitu do jevištní postavy a otevírá tak téma Ibsenova dramatu v konfrontaci se svou uměleckou praxí i společenským prostředím. Pokud mohu vyvodit nějaké závěry z této zkušenosti, tak ženy tvůrkyně staví dílo na nehierarchické spolupráci a vzájemném dialogu, odmítají využít mé tělo pouze jako tvárný materiál pro vlastní ideje, a naopak objevují možnosti, jak se vzájemně umělecky obohatit,“ říká Miřenka Čechová.
Výchozím bodem celého projektu jsou limity, které ženy v tvorbě často zakoušejí – nedostatek času, prostoru i ekonomické možnosti. „Dva dny, dvě minuty, jedno tělo a prázdná scéna,“ shrnuje princip spolupráce Čechová.
Na projektu se podílejí tyto umělkyně: Aminata Keita (CZ), Barbara Herz (CZ), Darina Alster (CZ), Ester Kamba (KEN), Janka Ryšánek Schmiedtová (CZ), Julia Rázusová (SK), Kasha Jandáčková (CZ), Kamila Polívková (CZ), Lucie Ferenzová (CZ), Markéta Perroud (CZ), Martina Hajdyla Lacová (SK), Mwixx Mwikilisha (KEN), Nela H. Kornetová (CZ), Ran Jiao (CHN), Sabina Bočková (CZ), Sahar Rezaei (IRN/DE), Sasha Portyannikova (RU/AT), Soňa Ferienčíková (SK), Veronika Kos Loulová (CZ), Yuliia Lopata (UA)
Inscenace GUIDE choreografky Věry Ondrašíkové oslaví 10. výročí
Za týden a den, přesně 3. prosince 2025 uběhne 10 let od premiéry inscenace GUIDE souboru Věra Ondrašíková & kolektiv. Dnes už legendární tanečně‑vizuální inscenace během poslední dekády procestovala téměř celý svět, na kontě má téměř 80 repríz a řadu ocenění. Nyní své narozeniny oslaví výroční reprízou v pražském prostoru ARCHA+.
Desáté narozeniny GUIDE oslaví na den přesně, tedy 3. prosince ve 20:00 hodin v ARŠE+. Součástí večera bude nejen oslava, ale také ohlédnutí za posledními deseti lety souboru choreografky Věry Ondrašíkové. GUIDE byl zlomovým projektem, který přinesl ocenění Tanečník roku 2016 Jaro Ondrušovi, Cenu za světelný design, zařazení do prestižní přehlídky AeroTwenty17 nebo Cenu diváků. Právě diváci udělili inscenaci největší ocenění v podobě pravidelně vyprodaných repríz. Ať už na tuzemské scéně nebo v zahraničí.
„Nikdy by nás nenapadlo, že projekt bude slavit takový úspěch, natož jubileum. Je to až poetické, protože právě téma času je jeho hlavním námětem. Stárnutí (obzvlášť u tanečníků) je stále poměrně křehké téma, možná i proto GUIDE k divákům pořád promlouvá. Důležitým tématem inscenace je ale i odvaha a hledání vlastní cesty, kterou si GUIDE určitě našel. Doufám tedy, že jeho cesta ještě nekončí,“ říká choreografka a autorka Věra Ondrašíková.
GUIDE byl prezentován v rámci Aerowaves Spring Forward v dánském Aarhusu. Dále byl uveden v drážďanském Hellerau, na festivalu One Dance Week v Plovdivu, SIDance v Soulu, na V4 Dance festivalu v New Yorku a New Orleans, na Israel festival v Jeruzalémě, Birmingham International Dance Festival, UNIDRAM festivalu v Potsdami, Light Night Leeds, Vilnius Culture Night a dalších. Nyní se vrací do Prahy, aby položil onu důležitou otázku: „Co kdybychom se jednou mohli ohlédnout za svým životem – udělali bychom něco jinak?“
Vstupenky na narozeninovou reprízu lze zakoupit v předprodeji sítě GoOut nebo na webových stránkách ARCHY+.
Cirkusové noci 2025 přilákaly bezmála 4 500 návštěvníků
Druhý ročník Cirkusových nocí ukázal, jak silná může být novocirkusová komunita a jak dalece se chce veřejnost zapojovat aktivně. Cirkusové noci 2025, mezinárodní svátek nového cirkusu, letos proběhly v 11 českých a 2 slovenských městech a přilákaly celkem 4 485 návštěvníků, po tři dny nabízely program pohybu, kreativity a společných zážitků. Akce se zúčastnil dvojnásobek loňské návštěvnosti a letošní ročník tak potvrdil rostoucí oblibu nového cirkusu i hlad veřejnosti po interaktivních zážitcích, které může každý „zažít na vlastní kůži“.
Jak uvádějí organizátoři, festival letos ještě výrazněji stavěl na interaktivitě: „Z celkových 55 událostí tvořily více než polovinu workshopy, otevřené tréninky a dílny, kde si lidé všech generací mohli vyzkoušet žonglování, akrobacii či další novocirkusové disciplíny na vlastní kůži. Cirkusové noci tak znovu potvrdily svou výjimečnost, a to, že nejsou jen přehlídkou, nýbrž v první řadě společným prostorem, kde se diváci stávají účastníky.“
Tato atmosféra byla patrná ve všech městech. V Jihlavě se prý letošní program nesl ve výjimečně přátelském a komunitním duchu. „Cirkusová noc přilákala mnohem více návštěvníků, než jsme očekávali. Účastníci akci hodnotili jako fantastickou a nadšeně se zapojili do workshopu párové akrobacie i ukázek novocirkusových disciplín,“ popisuje Klára Flekalová z prostoru DIOD. Dodává, že mezi největší lákadla patřilo představení Koťátko zkázy: Třeba to vyjde, které výrazně zvedlo návštěvnost: „Děkujeme všem za skvělou energii a aktivní účast.“
Také Plzeň letos potvrdila, jak silný může nový cirkus být v komunitním prostředí. V novém Cirkuláriu v OC Atom se konal program plný performativní malby, workshopů i sdílení dovedností. „Akci navštívilo přibližně 100 lidí a vrcholem bylo Noční cirkusové varieté, kde vystoupili studenti i lektoři Cirkulária,“ říká Jiří Misař, který vnímá letošek jako silný impuls do budoucna: „Atmosféra večera potvrdila, že Cirkusové noci mají potenciál stát se pravidelným setkáním cirkusové komunity a veřejnosti v Plzni.“
Mimořádně úspěšný byl také první ročník v Olomouci, kde se festival uvedl ve velkém stylu. „Lampionový průvod přilákal téměř 500 účastníků a cirkusový galavečer byl plný dechberoucích čísel,“ říká Iveta Navrátilová z Kejklířského spolku Cascabel. „Před performery se sešlo 120 diváků a tělocvična praskala ve švech. Jsme rádi, že jsme to byli právě my, kdo mohl s hrdostí přinést první Cirkusové noci do Olomouce.“
Hned na několika místech proběhly v rámci Cirkusových nocí divadelní premiéry. V branickém divadle BRAVO! uvedl soubor Losers Cirque Company svou novinku ARMAGEDON: Poslední derniéra, v Košicích a Ostravě byla v česko-slovenském obsazení výhradně pro příležitost Cirkusových nocí uvedena inscenace Les slovinské choreografky Danijely Zajc. Vyvrcholením pětidenní masterclass se stala premiéra dlouhodobé performance All Shapes Elišky Brtnické v pražském Cirqueonu a pražskou premiéru své inscenace Orbiting Zero představil Aleš Hrdlička.
Zatímco Česká republika se zapojila již podruhé, Slovensko přivítalo Cirkusové noci vůbec poprvé. Slovenské programy v Bratislavě a Košicích se těšily zájmu rodin, performerů i nově vznikající cirkusové komunity, která dlouhodobě roste a o novocirkusové vzdělávání i tvorbu je zde stále větší zájem.
Cirkusové noci ruší hranice mezi jevištěm a hledištěm. Letošní ročník to dle spokojených organizátorů potvrdil ve všech městech, bez ohledu na velikost. Zájemci všech generací se aktivně zapojovali do workshopů, zkoušeli cirkusové disciplíny a objevovali kouzlo nového cirkusu a komunitního sdílení. Tato otevřenost posiluje komunitní charakter festivalu a zároveň napomáhá růstu nového cirkusu jako uměleckého oboru v Česku i na Slovensku.
Cirkusové noci (La Nuit du Cirque) vznikly ve Francii v roce 2019 a dnes se konají v 17 zemích světa. Českou účast zaštiťuje Asociace nového cirkusu, která sdružuje profesionály i organizace z celé republiky a usiluje o rozvoj i větší viditelnost nového cirkusu doma i v zahraničí.
Bilance festivalu Feet Forward pro děti a mládež v Kulturní stanici Galaxie
V úterý 4. listopadu 2025 byl v pražské Kulturní stanici Galaxie zakončen nultý ročník Feet Forward Festivalu zaměřeného na současný tanec a pohybové divadlo pro děti a mládež. Během sedmi dnů festival ve spolupráci s produkčním kolektivem DanceConnected přilákal stovky diváků a divaček na celkem šestnáct akcí pro veřejnost i školy. Šest z nich bylo přístupných také neslyšícímu publiku.
V termínu 6.–11. října 2025 bylo uvedeno šest oceňovaných inscenací pro diváctvo od batolat po dospívající, celkem dvanáct představení, a k tomu tři doprovodné programy: workshop pro mladé od 12 let, kulatý stůl s diskusí pro odbornou veřejnost a tančírna pro celou rodinu. Festival vyvrcholil 4. listopadu premiérou nové inscenace RESpekT určené dospívajícím.
Nultý ročník přilákal nejen stávající publikum pořadatelů, ale také zcela nové, zejména z Prahy 11, kde má jevištní tanec dosud jen omezenou tradici. Školní představení navštívily děti a dospívající ze základních škol, ZUŠ i škol pro neslyšící. Zájem přišel nejen z Prahy 11, ale I dalších městských částí a vzdálenějších regionů.
„Viděli jsme nádherné interaktivní představení Svět z papíru od Mirky Eliášové, kde tanečnice zapojovaly děti do zkoumání, co všechno se dá tvořit a tančit s papírem. Děti si odnesly spoustu inspirace a radosti z pohybu,“ uvedla ZUŠ Zruč nad Sázavou.
Silnou účast měla také veřejnost na odpoledních představeních, mezi nimiž nechyběla odborná komunita z ČR i zahraničí. Už nultý ročník tak získal mezinárodní přesah a podpořil komunitu tvůrců a tvůrkyň zaměřených na mladé publikum. Kapacita byla vždy přizpůsobena charakteru jednotlivých představení, aby zůstala zachována blízkost a kvalita diváckého zážitku.
Festival celkem navštívilo přes 720 diváků a divaček. „Jsme velice vděční, že se už v nultém ročníku podařilo společně s publikem a partnery vytvořit atmosféru sounáležitosti, vzájemného naslouchání, respektu, hravosti a kreativity. Festival byl vydařenou ochutnávkou jeho budoucích ročníků,“ říká dramaturgyně festivalu Barbora Látalová.
Další připravovaný ročník festivalu proběhne v první polovině října 2026 opět v Kulturní stanici Galaxie. K vidění budou nové interaktivní inscenace pro všechny věkové skupiny z české a tentokrát i zahraniční taneční scény, premiéra nové tvorby, zpřístupnění festivalu pro znevýhodněné skupiny a rozšířený doprovodný program: workshopy pro širokou i odbornou veřejnost, taneční dílny na školách, moderované diskuse, tančírna a koncert.
Novinkou bude také spolupráce s platformou Dance Context Live 2026, fórem pro reflexi a rozvoj tance. „Společně připravíme workshopy a diskuse věnované psaní o tanci, reflexi taneční tvorby určené pro mladé publikum a parametrům tvorby pro dětského diváka,“ říká dramaturg festivalu Lukáš Karásek. „Plánujeme také aktivní zapojení mladé generace do příprav a realizace festivalu. Máme velkou radost, že nastupující generace dostala možnost sebevyjádření už na nultém ročníku díky nové inscenaci RESpekT, kterou odehrálo deset tanečníků a tanečnic ve věku 13–17 let. Dává nám to velký smysl – naslouchat jejich hlasu, který má co říct a může nás inspirovat,“ doplňuje dramaturgyně Jazmína Piktorová.
