Začne festival Malá inventura
Letošní 24. ročník festivalu Malá inventura, který uvádí výběr nejzajímavějších představení, která vznikla v České republice za uplynulou sezónu v oblasti nového, tedy současného a nezávislého, divadla napříč žánry, začíná již tento čtvrtek, 19. února 2026. Program nabídne do 28. února na 16 pražských místech 26 inscenací, které vybrala dramaturgická rada z téměř 130 přihlášených. Nejen inscenace loutkové, objektové, taneční, dokumentární, interdisciplinární a participativní, ale letos také například alternativní komorní operu, stand-up, loutkový rap, představení s kolečkovými bruslemi, divadelní performance trvající 6 hodin, rave party, scénický koncert nebo performativní audioprocházku v přírodě.
Inscenace často reflektují současná politická či sociální témata – krizi demokracie, postavení žen ve společnosti, ekologii, Rusko, LGBT+, zapojení mladých do kulturních akcí a v olympijském roce také sport. Hlavním letošním leitmotivem se stalo Obnažení. Bohatý divadelní program tradičně doplní diskuze, networking, procházky, herny pro děti nebo workshopy pro divadelní profesionály a profesionálky, kteří si na Malé inventuře mohou vybírat představení a uvést je poté v regionech nebo i v zahraničí. Festivalovým centrem se stane opět ARCHA+ v centru Prahy. Více informací, kompletní program i předprodej vstupenek na webu festivalu.
Z tanečních produkcí jsou na programu v nejbližších dnech Slip Grip Jitky Páníkové (19. února od 18:00 v Galaxii), Synesthetic Flesh Eduarda Adama Orszulika (20. února v 17:00 v prostoru Fuchs2), Lush Blast: Tasting the Untamed kolektivu Alice Minar (21. února od 20:00 hodin v Divadle X10), v neděli 22. února pak choreografie Iconic Program Becky McFadden (od 16:00 ve Venuši ve Švehlovce) a v pondělí 23. února Rapture kolektivu 23Poems, a to v divadle Ponec od 18:00 hodin.
„Program festivalu v posledních letech ukazuje, že současné divadlo se – napříč generacemi – výrazně vztahuje k aktuálním společenským otázkám. Není mu lhostejné, co se děje ve společnosti ani v politice, a reflektuje jak vnější realitu, tak vnitřní světy těch, kdo tvoří. Zároveň je zřejmé, že experiment v divadle nelze chápat pouze jako přechodnou fázi spojenou s mládím či začátky kariéry. V programu festivalu se objevuje jako dlouhodobý a vědomý tvůrčí postoj, k němuž se hlásí i etablovaní umělci a umělkyně – jako svébytná disciplína, v níž se pohybují s jistotou, zkušeností a překvapivou lehkostí,“ říká na úvod umělecký ředitel festivalu Petr Pola. A zdůrazňuje, že stále hlavním kritériem pro výběr inscenace do programu zůstává kvalita, unikátnost a zajímavost jejího divadelního zpracování.
A jak chápat letošní leitmotiv Obnažení? „Jde o obnažení jak ve fyzickém smyslu, tak i metaforicky. Jako gesto odkrytí, osvobození od zbytečných vrstev a možnost přímého setkání. V letošních inscenacích se obnažení objevuje v mnoha podobách – jako odhalení toho, co může znepokojovat, jako přímá konfrontace s tím, co je třeba vidět jasně a bez clon, jako gesto, které setřese nánosy všeho, co bránilo vidět v ostrých konturách. Obnažuje se divadelní mechanismus, ukazuje se, jak je dílo uděláno, komentuje se divadelní systém, vystavuje se zkoumání, reflexi, revizi. Vybrané scénické tvary demaskují to, co je pod fasádou, odkrývají struktury myšlení, obnažují normy, které určují naši realitu,“ vysvětluje dramaturgyně Karolina Plicková.
Do programu Malé inventury tak byly letos vybrány tyto soubory a inscenace: 23Poems: RAPTURE, 8lidí: 8 miliard lidí hoří, A.J. Nosorožec: Blackout, Alica Minar & col., Dorota Michalak: LUSH BLAST: Tasting the Untamed, Anička a letadýlko: Dojdi s košem, ARCHA+: ALEX, Beautiful Confusion: Iconic Program, Boca Loca Lab: Matko Boží, vyžeň Putina, Cirk La Putyka: St.art, DAMU: Hodinka ošklivosti, Divadlo Setkání: Lovci majú oči pre plač, FRAS: Kawloon: Největší dům na světě, Ghost Compost: Jsme, Chobotnice, Jitka Sara Páníková: SLIP GRIP, KHWOSHCH: Brrr & Skrrr, Masakr Elsinor: Your Silence Will Not Protect You, Peter Gonda a kol.: Lil Drama, PINKBUS Platform: LEMONADE (No Other Troy), R405: Plechovka, maják a ryba, RUN OPERUN: Proč je taková?, Simulakrum: SYNESTHETIC FLESH, Spitfire Company: DVACETjedna, Terén: V záři blesku, Unkulunkulu: Inventúra, Wariot Ideal: Vrčení – theatrum suis generis a ZDRUHESTRANY, Viktor Černický: PNEU.
Důležitou součást festivalu představuje doprovodný program. „Festival je platformou pro sdílení zkušeností, navazování nových spoluprací a reflexi aktuální praxe. Prezentace a tematická setkání přinášejí prostor pro hlubší porozumění současnému divadlu, tanci, loutkovému i objektovému divadlu i dalším performativním žánrům. Organizované prezentace, neformální debaty a networking vytvářejí prostředí, kde se rodí nové nápady a partnerství,“ zdůrazňuje Plicková.
Návštěvníci festivalu se tak budou moci vydat pod vedením DISCOllective a dalších performerů například na dvě performativní procházky nazvané Applaus, kdy se na cestě mezi prostorem ARCHA+ a Kulturní stanicí Galaxie setkají s nejrůznějšími objekty, situacemi i bytostmi. Tématu interrupcí v českém kontextu se bude věnovat performativní přednáška Všem matkám i ne-matkám doplněná moderovanou debatou s publikem. Rovněž v Galaxii proběhne premiéra performance One Gesture mladých tanečníků z divadelně-taneční skupiny Temporary Collective vytvořená jako živý taneční proud z digitálního světa, sociálních sítí a osobních snů. Na stejném místě bude k vidění work-in-progress projektu Nenásilná těla slovenského autora a performera Karola Fila.
Festival také nabídne networkingové setkání umělců, umělkyň a kulturních promotérů a promotérek z Čech i zahraničí nazvané Sbal ho*ji*to!, Sympozium ART-IN-RES letos věnované novému evropskému projektu Bridging the AIR (BtAIR), kulatý stůl o udržitelném financování nezávislé scény, setkání dramaturgů a dramaturgyň, komentované procházky po třech divadelních scénách a také festivalový večírek. Nebudou chybět herny pro děti v prostoru Korza Národní galerie Praha – Veletržním paláci.
Hory a údolí Lucy Macphail: Premiéra v Liberci jako příležitost pro mladou choreografickou krev
V rámci projektu Bušení, platformy podporující začínající mladé umělce, vzniká nová premiéra baletu Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Členka souboru Lucy Grace Macphail se představí jako autorka večera s názvem Hory a údolí, který bude v premiéře uveden 20. února 2026 od 19:00 na scéně Malého divadla. Mladá autorka věnuje inscenaci svému rodnému Skotsku.
„Co dnes znamená domov? Je to místo, odkud pocházíme, lidé, ke kterým se vracíme, nebo spíš stav mysli, který se během života proměňuje?“ Nová liberecká inscenace Hory a údolí tuto otázku otevírá skrze holisticky intenzivní taneční divadlo. Divákům na scéně Malého divadla nabídne zážitek z dílny mladých začínajících tvůrců, který je zve ke zpomalení, vnímání těla i k tichému dialogu se sebou samými. „Domov není místo, ale pocit.“ Právě tato myšlenka tvoří jádro nové inscenace Hory a údolí, v níž mladá skotská choreografka Lucy Grace Macphail propojuje současný tanec s jemnými odkazy na skotskou kulturu. V centru inscenace stojí postava Tuláka – člověka rozkročeného mezi komunitou plnou energie, hluku a sdílení a tichým prostorem samoty, přírody a vnitřního klidu. Hlavní hrdina na své pouti postupně odhaluje, že domov není pevný bod na mapě, ale proměnlivý proces a neustálé hledání rovnováhy mezi vnějším světem a vlastním nitrem.
„Na zvoleném tématu mě přitahuje jeho univerzálnost. Každý člověk má vlastní definici ‚domova‘, utvářenou osobními zkušenostmi. Nejen odchodem z určitého místa nebo od blízkých, ale prostě tím, jak procházíme životem, měníme se a vyvíjíme,“ říká o své motivaci autorka. Choreografie pracuje s kontrastem dynamických společenských scén inspirovaných ceilidhem (tradiční skotská taneční zábava) a postupným ústupem do syrové krajiny moře, lesa a hor. „Tato polarita mě inspiruje a baví nejvíc. Příroda nabízí druh síly a klidu, který v našem moderním stylu života chybí. Často je hektický a zahlcující, neustále nás tlačí chtít víc – víc věcí, víc úspěchu, víc kontaktů, víc aktivit. Když ale všechno odložíme stranou, pouhá přítomnost může působit velmi uzemňujícím dojmem,“ doplňuje Lucy svůj pohled.
Výraznou složkou díla je hudební koláž současných skotských interpretů (Talisk, Rura, Mike Vass), která se přirozeně prolíná s pohybem a podtrhuje autorčiny kořeny. Minimalistická, proměnlivá scéna Anny Marie Kocychové vytváří pro tanečníky spřízněné prostředí, do něhož vkládá kus sebe i svou citlivost k pohybu a atmosféře. „V tomto pojetí mohou umělci tančit ve zdánlivě neomezeném, téměř imerzivním prostoru, který nechává jejich výraz svobodně dýchat. Kostýmy výtvarnice Any Beth Clarke se pohybují na pomezí moderního punkového designu a skotské stylizace,“ uvádí detaily tisková zpráva.
Hory a údolí nejsou příběhem s jednoznačným výkladem, divákům nabídnou otevřený prostor pro osobní prožitek a interpretaci. Dotýkají se témat, která dnes silně rezonují zejména u mladé generace: potřeby zpomalení, hledání harmonie mezi výkonem a klidem, mezi digitálním chaosem a fyzickou zkušeností, mezi touhou patřit a potřebou vědět kým jsem. Inscenace může oslovit i diváky, kteří běžně taneční nebo baletní produkce nevyhledávají. Sází na autenticitu, sdílení a intimní zážitek.
Platforma Bušení vznikla z potřeby otevřít profesionální divadelní provoz mladým začínajícím tvůrcům a umožnit jim vstoupit do plnohodnotné umělecké praxe. V rámci této dramaturgické linie nabízí Divadlo F. X. Šaldy prostor pro autorské projekty nastupující generace režisérů, choreografů a dalších tvůrců, kteří dostávají možnost realizovat vlastní inscenaci v reálných podmínkách divadla. Bušení je skutečnou divadelní zkušeností. Mladí umělci zde pracují s profesionálními soubory, technickým zázemím i produkční odpovědností, která je běžně spojena se zavedenými inscenacemi. Právě tento přechod mezi studijním prostředím a profesionální praxí je jednou z nejcennějších součástí projektu.
Platforma navazuje na dlouhodobou tradici podpory mladých tvůrců, zejména v rámci baletního souboru, kde podobné startovací projekty vznikají už více než patnáct let. Právě zde dostala v minulosti příležitost řada dnes etablovaných osobností. Bušení tuto myšlenku rozšiřuje a systematizuje napříč soubory – baletem, činohrou i operou. Smyslem není pouze objevovat nové talenty, ale také udržet divadlo živé, otevřené a aktuální. Mladí tvůrci přinášejí jiný pohled na svět, nové estetické impulzy i témata, která rezonují se současnou společností – otázky identity, vztahu k sobě samým, k přírodě, ke komunitě i k rychle se měnícím hodnotám dnešní doby. Pro diváky tak Bušení znamená možnost setkat se s odvážnějšími, osobnějšími a často překvapivými inscenacemi, které rozšiřují tradiční repertoár a otevírají dialog mezi generacemi na jevišti i v hledišti.
Lucy Grace Macphail (1998) je autorkou námětu a choreografie inscenace, ale především tanečnicí ze Skotska, která již sedmou sezonu působí v baletním souboru DFXŠ. Její cesta do libereckého divadla vedla přes Královskou konzervatoř ve Skotsku. Poté, co pro divadlo vytvořila několik krátkých choreografií, se ukázalo, že vlastní tvorba je důležitou součástí jejího uměleckého hlasu. Ve své choreografické práci se zaměřuje na plynulý, organický pohyb, izolaci jednotlivých částí těla a vytváření přirozeného tanečního flow, v němž se propojuje technická preciznost s vnitřní emocionalitou. Hory a údolí jsou jejím prvním celovečerním autorským projektem. Její dílo spojuje fyzickou intenzitu současného tance s vyprávěním, které čerpá ze silné vazby na přírodu, hudbu a osobní zkušenost.
Pražská premiéra Slip Grip, choreografie Jitky Páníkové
Jitka Sara Paníková zaujala dramaturgii festivalu Malá inventura, její nová choreografie Slip Grip bude uvedena ve čtvrtek 19. února 2026 v 18:00 hodin v prostorách Kulturní stanice Galaxie. „Performerka na kolečkových bruslích, na nichž neumí jezdit, vstupuje do prostoru, kde mizí kontrola a začíná skutečná jízda,“ slibuje anotace. Projekt vznikl v produkci DanceConnected a měl premiéru v září loňského roku v Moving Station. Vstupenky na pražské uvedení seženete na GoOut.cz.
Inscenace Slip Gripchoreografky Jitky Sary Páníkové a skladatelky Natálie Plevákové je jízda po hraně, a to doslovně. Performerka si nazouvá kolečkové brusle, na kterých neumí jezdit. Tělo, které celý život směřovalo k dokonalé kontrole, se najednou ocitá na neznámém povrchu. Balancuje, reaguje, zpochybňuje své návyky. Vzniká prostor, kde se místo precizní show nabízí upřímnost, a kde jízda začíná právě tam, kde mizí jistota. „Na scéně se potkává křehkost s odhodláním. Nejde o pád, ale o důvěru v to, co se stane ve chvíli, kdy už se není čeho držet. Pro introverty v hlučném světě. Pro každého, kdo se někdy ocitl mimo rytmus, a přesto tančil světem dál. A pokud čekáte návod, jak z toho vybruslit, Slip Grip žádný neposkytne. Jen jízdu. Nepředvídatelnou, neuhlazenou – a možná právě proto osvobozující. Co když právě tam, kde ztrácíme kontrolu, začínáme skutečně jezdit?“ ptají se autorky.
Jitka Sara Páníková je performerka a choreografka. Ve své tvorbě se věnuje interpretaci, autorské choreografii i site-specific intervencím ve veřejném prostoru. Jako interpretka spolupracuje s uskupením PocketArt (Fairy Tales), brazilskou taneční skupinou Grupo Tàpias (FANTASMAS) a kolektivem 2VA (Vyprovokuj se tancem). Dlouhodobě pracuje s tanečnicí Terezou Lenerovou (Existuje dojem bytí, Rukavičkářské závody); s inscenací dis pla y získaly hlavní cenu poroty na České taneční platformě 2022. V minulosti spolupracovala také s izraelskou choreografkou Sofií Krantz, čínským choreografem Shi Bo a českým choreografem Michalem Záhorou. Součástí její práce je i sólová tvorba. Mezi její autorské projekty patří Frankie Teardrop, uvedené v divadle Duncan Centre a na Prague Pride Festivalu (2020), De Profundis, vytvořené pro festival Pražské křižovatky (2020), Chiaroscuro Hédonistico, prezentované v divadle Alta, a inscenace A ještě bych dodal, vzniklá k otevření nového prostoru divadla Alta (2023).
MOVE Ostrava zve na Carpe(t) Diem Reloaded
V pátek 20. února 2026 zve MOVE Ostrava hned na dvě uvedení Carpe(t) Diem Reloaded ve Futureu od 16:30 a od 19:00 hodin. Projekt Carpe(t) Diem začal jako komorní black-boxový duet v ostravském Cooltouru, dlouho se proměňoval, rostl a měnil tvar. Z původního duetu vznikla galerijní verze, pak se obsazení rozrostlo na trio až vznikla jeho současná podoba – čtveřice performerů je hraje v podzemí národní kulturní památky – v ostravském Futureu. Tentokrát v obsazení Jana Ryšlavá, Viktorie Szalóczi, Bětka Tichá a Matěj Petrák, který v Ostravě také chystá svou nejnovější premiéru. Vstupenky na webu a v síti GoOut.
Carpe(t) Diem připomíná, že i radostné okamžiky se mohou během vteřiny proměnit v překážky. Užívání každého momentu totiž není tak snadné, jak často slibují inspirativní knihy. „Zakopneme. Spadneme. Ztratíme jistotu. Ale právě tam začíná Carpe(t) Diem. Připomíná nám, že i překážky můžeme překonávat s lehkostí, s nadhledem (doslova) a s úsměvem,“ připomínají tvůrci. A možná to nakonec bude právě koberec, který nabídne pocit bezpečí a pohodlí, a tím pomůže překonat překážky s úsměvem na tváři.
Nejbližší repríza se odehraje ve Futureu. Proč je nyní inscenace uváděná právě tam? „Protože věříme, že ostravské kulturní instituce mají držet spolu. Protože Futureum je místo, které má energii. Pokud jste tam ještě nebyli, je čas to změnit. A pokud jste už byli, víte, že jedna návštěva prostě nestačí,“ říká Jana Ryšlavá. Prostor má svá specifika a diváci také nesedí na jednom místě. Performativní procházka se odehrává v prostorách bývalé industriální budovy, kam diváci vstoupí na vlastní nebezpečí a bude nutné respektovat pravidla daného prostoru. Trasa procházky bohužel není vhodná pro osoby s omezenou pohyblivostí a děti mladší 10 let. Z bezpečnostních důvodů bude dětem od 10 do 15 let vstup povolen pouze doprovodu dospělého. Je doporučena pevná a uzavřená obuv pro pohodlný pohyb během celé akce.
Vystoupení a workshop improvizace s tanečníkem Kenji Takagim
Available Collective zve na improvizované představení za účasti Kenji Takagiho, tanečníka, performera a improvizátora, který působil 8 let v souboru Piny Bausch. V současné době inscenuje její slavné Svěcení jara na nejpřednějších světových scénách. Spolu s ním budou vystupovat tanečníci a improvizátoři soustředění okolo pravidelných programů P.I.E. – Performative Impro Encounters: Eva Mora, Míša Ondrašinová, Alžběta Kofránková, Roman Zotov, Petr Hudeček. Představení bude doprovázet a improvizovat na violoncello Michal Turek. Vystoupení se koná v pátek 20. února 2026 od 20:30 hodin v Contemporary, prostoru pro tanec (Náměstí Míru 9, Praha 2). Vstupné základní 300 Kč, studenti, senioři, ZTP 220 Kč, lze zakoupit online zde.
Kenji Takagi zároveň v Praze povede ve dnech 20.–22. února ve velkém sále Contemporary. Workshop bude doprovázen živou hudbou (Michal Turek na violoncello). Proběhne v časech: pátek 16:00–19:00, sobota 10:00–17:00, neděle 10:00–17:30 (v sobotu pauza 1 hodina na oběd, v neděli pauza 1,5 hodiny na oběd).
Cena workshopu je aktuálně 4200,- Kč/173,-€, student(-ka) 3500,- Kč/144,-€. Při neúčasti je možné za sebe najít náhradu, platba se nevrací. Info a registrace na [email protected], +420 603156928. Workshop je určen pro všechny věnující se tanci, fyzickému pohybu a herectví jakéhokoli druhu a úrovně. Zkušenost s improvizací je vítána, ale není nutností. Počet účastníků je omezen.
Workshop „Forget yourself and remember dancing“ čili „Zapomeňte na sebe a vzpomínejte tancem“ uvozuje umělec takto: „Nejsou věci někdy jednodušší, když se nám daří zapomenout na sebe; když opouštíme naše zaběhnuté vzorce vnímání a prožívání? Osvobození se od omezujících myšlenkových vzorců a klišé vytváří prostor pro svobodný pohyb a přístup k zapomenutým nebo dosud neobjeveným schopnostem. Konečně je pak možné využít svůj skutečný plný potenciál. Ale jak přimět sebe sama zapomenout a opouštět obvyklé?
Důraz je kladen na improvizaci a případně mini-kompozici zahrnující různé strategie a úkoly podporující otevření a využívání plného tvůrčího potenciálu. S výsledným materiálem budeme experimentovat a uvidíme, jak ho reflektovat a hrát si s ním. Stačí být pouze zvědavý a otevřený.
Pohybově zvukové rozhraní – skupinová práce: Prozkoumáme, jak se pohyb a zvuk mohou vzájemně ovlivňovat v improvizovaném představení a jak mohou společně vytvářet dramaturgii. Budeme pracovat se cvičeními zkoumajícími fúzi pohybu a zvuku za účelem vytvoření materiálu a struktury. Zároveň budeme zkoumat plynulé a prostupné hranice mezi pohybem a zvukem s důrazem na přesahy a možné přechody mezi různými žánry.“
Kenji Takagi byl v letech 2001 až 2008 členem souboru Pina Bausch Company. Ve stejném roce získal německou divadelní cenu Der Faust v kategorii Nejlepší taneční výkon. Od té doby Kenji pracuje jako nezávislý tanečník, pedagog a choreograf. Vyučoval na různých místech, například v ImPulsTanz Vienna, Folkwang University Essen, Conservatoire National Superieur de Paris, École de danse contemporaine de Montréal nebo Movement Research v New Yorku. Nadále spolurežíruje obnovená uvedení Svěcení jara Piny Bausch na různých místech, například v pařížské Opeře, English National Ballet, Opera Ballett Vlaanderen nebo v Senegalu s tanečníky z Afriky. V poslední době se Kenji jako performer a autor zajímá zejména o improvizaci a práci v mezioborových kontextech, například v rámci svých site-specific projektů Raumwandlungen a Ortsgespräche nebo site-specific představení In Another Place, které vytvořil společně s tanečnicí Cristianou Morganti a violoncellistkou Emily Wittbrodt pro Musée de l’Orangerie v Paříži. Kenji je členem inkluzivního souboru Pour-Ensemble ve Wuppertalu v Německu.
