Butó-klaunérie a cirkus v Alfredu ve dvoře
V divadle Alfred ve dvoře se 27. května odehraje premiéra inscenace Richy: business as usual souboru Špatné divadlo, na kterém spolupracoval rovněž klaun a herec Arman Kupelyan a režisér Emil Rothermel.
Jak žít v technofeudalismu, kde většinu našeho života ovlivňuje banda pedofilních miliardářů? Ať už je odpověď jakákoliv, jedna věc je jistá: všichni jsme už z pocitu neustálé bezmoci strašně unaveni. Richy: business as usual je inscenace, která zkoumá hranice síly, bezmoci a odpovědnosti jednotlivce prostřednictvím butó a klaunérie. Postava Richyho i přes fyzickou a mentální únavu, hledá způsob jak spolu s diváky zastavit kámen, který se na nás valí a otevírá cestu ke spoluúčasti v radosti jako aktu odporu.
“Inspirací pro nás byla únava, kterou každým dnem cítíme ze stavu světa a chtěli jsme proti tomuto stavu bezmoci postavit pocit společné radosti a naděje. Přáli jsme si hravým způsobem připomenout divákům kolektivní sílu, na kterou v běžném životě zapomínáme,” říká režisér Emil Rothermel
“Co mě baví na kombinaci butó a klaunérie je to, že skrze fyzickou práci se dostanu hlouběji do postavy a cítím větší volnost při hraní i při interakci s diváky. Někdy se stane, že i sám sebe překvapím, co ze mě vyleze,” říká tvůrce Arman Kupelyan.
Druhá a třetí repríza inscenace se odehrají hned v následujících dnech, tedy 28. a 29. května 2026.
V sobotu 30. května se v Alfredu ve Dvoře poté odehraje Cirkus do Gala, slavnostní večer nového cirkusu k ukončení semestru Cirkulária. Kurzisté všech věkových kategorií představí výsledky své celoroční práce v oblasti žonglování, akrobacie i vzdušných disciplínách a podělí se s diváky o radost z pohybu, odvahu i nově objevené dovednosti.
Absolventský večer studujících Katedry nonverbálního divadla v Praze, Bohemia Balet v Divadle Komedie a tanečně-performativní inscenace v Industře Brno
Ve čtvrtek 28. května se v prostorách Hudební a taneční fakulty AMU odehraje druhá repríza absolventských představení trojice studujících na Katedře nonverbálního divadla. Tereza Černá uvede od 17.30 v Hartigově paláci Dilema, Matěj Výborný naváže od 18.15 Aaaaaaazasedáladál a Jakub Pešek ukončí v 19.00 v Meditační zahradě HAMU Šmigrustem.
Brněnská Industra v pátek 29. května uvede tanečně-performativní inscenaci Som iba prízrak, niečia emotívna spomienka na život Libuše Čižmárik Bachraté. Dílo o potřebě vzájemného porozumění matky a dcery, dekonstrukci ženských a mužských rolí a bezpodmínečné lásce pojednává na pozadí 90. let minulého století o přijetí sebe sama v kontextu celospolečenských norem.
Bohemia Balet se 29. května vrací do Divadla Komedie, kde znovu uveden celovečerní inscenaci Jane D. Series choreografky Venduly Poznarové, která nahlíží kriminální zápletku s humorem i naléhavostí. Příběh je inspirován obětmi jednoho z nejznámějších sériových vrahů USA 70, let Tedem Bundym, který po sobě zanechal desítky mrtvých mladých dívek. Bundy byl výjimečný svou inteligencí, úspěchem v kariéře i u žen. Vyšetřovatelům trvalo dlouho, než se dostali na jeho stopu a nebýt jeho přítelkyně, možná by ho nikdy nedopadli.
Součástí performance je spolupráce s Jasmínou a Pavlem Houdkovými z Moderní sebeobrany, kteří ukazují, jak předejít střetu s možným útočníkem.
Participativní performance ve Studiu ALTA
Sobota 30. května bude ve Studiu ALTA patřit odpolednímu minifestivalu participativních performancí. První blok začne v 17.00, svá díla uvedou Nitish Jain, Genna Leung, Heidi Hornáčková a Hiva Amini. Druhý blok od 19.15 bude patřit Dorotě Michalak a Alici Minar a jejich dílu Lush Blast: Walking Performance.
Lush Blast je procházková inscenace městským parkem. Zkoumá vztahy mezi přírodním a umělým, divokým a domestikovaným. Čtyři performerky provázejí diváky různými situacemi a pomocí sugestivních písní i kyselého humoru se ptají, co z divočiny v nás a kolem nás ještě zbývá. Skrze svou tělesnost a hlasy proměňují vlastní přítomnost ve snaze stát se něčím jiným než lidmi a zvou nás na smyslnou hostinu i na kruté bojiště. Po pobytu v karpatské divočině chtějí choreografky znovu artikulovat moc jako vitální sílu, nikoli jako nástroj kontroly.
Nitish Jain uvede multisenzorickou koláž odcházení, návratů, kroužení i vyhnanství Homeward, Genna Leung představeí Paper Offerings – Gifts for the Departed, které zve na tichý dvorek naplněný vůní kouře, světlem svíček a příběhy. Vycházejíc z hongkongského rituálu spalování papírových darů pro zesnulé blízké proměňuje dvacetiminutová smyslová performance vzpomínání ve sdílený akt tvorby. Skrze dotek, zvuk a dech vás umělkyně vtahuje do příběhu o papírovém domě, který byl kdysi poslán strýci na onen svět a pak se jemně ptá: Jaký dar pošleš ty?
Heidi Hornáčková je autorkou Lessons from Drought and Tide: Reillient Bodies, intimní performance-instalace vytvořené z osobního archivu materiálů a rostlin nasbíraných v odlehlých krajinách: pobřežních ekosystémech, aridních pouštích a poloextrémních prostředích. Publikum je vedeno do sdíleného smyslového pole s mořskými řasami, kameny, pouštními bylinami a sušenými rostlinnými strukturami – setkává se s organismy, které přežívají v extrémních podmínkách, tam, kde se lidské tělo potkává s nelidskými strategiemi přežití. Ostrá vůně kreosotu, sůl usazující se na kůži a vlhký dotek řas začínají formovat samotný prožitek. Odolnost zde není chápána jen jako síla či výdrž, ale rozvíjí se jako schopnost zůstávat ve vztahu napříč druhy, materiály a prostředími a jako praxe naslouchání, přizpůsobování se a spoluexistence.
Hiva Amini pak zakončí odpolední blok dílem No Time for Grief, performativním setkáním, které se odehrává kolem společného stolu. Prostřednictvím vyprávění a přítomnosti jídla zve performerstvo publikum do intimního prostoru, kde se prolínají osobní vzpomínky, kulturní zkušenosti a každodenní rituály. Stůl zde funguje jako místo setkání i jako scénografický prvek. Jídlo prezentované během performance je předem připravené performerstvem, další položky jsou naaranžované jako součást kompozice stolu. Ty vytváří vizuální a smyslovou krajinu, která doprovází vyprávění.
Druhý ročník DEKKA KICK-OFF v ARŠE+
V neděli 31. května a pondělí 1. června se odehrají představení druhého ročníku DEKKA KICK-OFF, projektu pro mladé tvůrčí a interpretační taneční osobnosti, které zaštiťují DEKKADANCERS, ARCHA+ a Jatka78. Změnou oproti loňskému roku, kdy byl open call zaměřený pouze na tanečníky a tanečnice, letos organizátoři vybírali i choreografy a choreografky. Z více než stovky přihlášek vzešlo 13 nadějí – 3 choreografky, 9 tanečnic a 1 tanečník. Během večera pojmenovaného Distortion (zkreslení, pokřivení) diváci zhlédnou 3 choreografie od Alice Silné, Elišky Nevoralové a Ipek Ozgen.
Jméno Alice Silné není v projektu úplnou novinkou. Jedná se o tanečnici, která se zúčastnila předchozího ročníku, který vyvrcholil premiérou Hutch a nyni se představí v roli choreografky. V kuse PARALLAX vychází z motivu Havrana Edgara Allana Poea a zkoumá, jak se realita proměňuje podle toho, kdo se dívá. Během představení vznikají v reálném čase fotografie, které vstupují do dění jako jeho posunuté, fragmentární obrazy. Perspektivy se skládají i rozpadají zároveň – a s nimi i představa jediné pravdy.
Úvodní část večera bude mít na starost Ipek Ozgen s choreografií Over the Rainbow. Zkoumá, jak se opakovaná gesta proměňují v nové významy a způsoby bytí. Vychází z každodenních činností a vtělených vzpomínek, ze kterých buduje sdílený jazyk pohybu. Skrze náhlé zvraty, přerušení a intenzivní pohybové momenty se známá gesta tříští a překrývají. Ztrácejí svou původní funkci a otevírají prostor pro alternativní vyjádření identity.
Finále bude patřit Elišce Nevoralové s 눈빛 – NUN-BIT, v níž se zaměřuje na sílu lidského pohledu jako nejupřímnější formy komunikace. Zachycuje momenty, kdy slova nestačí a emoce prozrazují pouze oči. Důležitým prvkem je pro ni dav. Jedinci, kteří jsou součástí celku, ale zároveň nesou vlastní příběhy.
Začíná Tanec Praha
Na začátku červnu startuje další ročník festivalu Tanec Praha. V divadle PONEC proběhne v pondělí 1. června slavnostní zahájení, o které se postará soubor GN|MC tvůrčí libanonsko-španělské dvojice Guy Nader a Maria Campos s inscenací Natural Order of Things.
Živý organismus tanečníků vtáhne publikum do nekonečné cykličnosti, v níž se opakující motiv stává pulzujícím rytmem celého díla. Natural Order of Things využívá pohybový minimalismus s hypnotickou gradací a vrcholí brilantní partneřinou plnou precizních skoků a zvedaček. Poté se choreografie zklidní a navrátí k původnímu jednoduchému motivu – stejně jako život, v němž po období chaosu znovu nalezneme klid a harmonii.
Dílo charakterizuje pohybová plasticita a bravurní práce s prostorem, která ani v nejjemnějších detailech neztrácí na síle. Těla tanečníků se podpírají a prolínají, jdou až na hranice svých fyzikálních možností. Jsou jako příliv a odliv, řízené jedním společným rytmem, jedním společným dechem. Přesto, že jsme strženi skupinovou dynamikou, každý z tanečníků nás dokáže zaujmout svou nezaměnitelnou individualitou.
Natural Order of Things připomíná, že bez ztráty vlastní jedinečnosti tvoříme součást přírody – jsme křehké a přesto odolné části jednoho většího celku.
Ve čtvrtek 4. června v prostoru Jatek78 vystoupí Compagnie Zora Snake s dílem Combat des lianes. Podmanivé dílo vyrůstající z kořenů lesa a z pohybů lidí zapojených do boje o přežití. Ve tmě posvátného pralesa, prostoupeného pamětí předků, se objevují těla – jako liány, které se pomalu a vytrvale prodírají ke světlu a proplétají korunami stromů – v přímé konfrontaci s odlesňováním, jež ohrožuje původní obyvatele střední Afriky. Dílo svým rozsahem a naléhavostí přesahuje rámec tanečního představení a dotýká se hlubšího vztahu člověka k prostředí, které obývá.
Zora Snake ve své tvorbě zkoumá vztahy dominance a moci a odráží v ní akt vzpoury i touhu po spravedlnosti, snahu navrátit lidskost. V úzkém kontaktu s komunitami Baka v rovníkových lesích vstřebali interpreti polyfonní rytmy a polyrytmické pohyby lidí, jejichž životní prostor mizí pod tlakem globálních sil.
Combat des lianes působí jako kolektivní rituál — prostor, kde se syrovost a autenticita pohybu mohou projevit bez příkras. Připomíná, že boj o záchranu pralesa je i bojem o přežití nás samotných.
