Program otevírá cyklus Romantických kusů, op. 75, který Dvořák původně koncipoval jako skladbu pro smyčcové trio a v roce 1887 jej přepracoval do podoby pro housle a klavír. Čtyři krátké věty – Cavatina, Capriccio, Romance a Elegie – staví na drobném hudebním materiálu, z něhož skladatel vytváří jemně odstíněné náladové proměny i překvapivě širokou výrazovou škálu.
Do kontrastu k této miniaturizované formě vstupuje Sonáta F dur, op. 57, vzniklá v roce 1880 v průběhu několika intenzivních týdnů jako komorní pendant k Houslovému koncertu a moll. V hudebním dialogu obou nástrojů se zde potkává pevně vystavěná sonátová forma s Dvořákovou melodickou invencí, která posouvá klasický rámec do osobitě zpěvné roviny.
Americké období skladatelovy tvorby připomene Sonatina G dur, op. 100, napsaná na přelomu let 1893 a 1894 v New Yorku. Dvořák ji věnoval svým dětem a v jejím charakteru se spojuje záměrná jednoduchost s radostnou hudební řečí, v níž se odráží svěžest i rytmická lehkost jeho tehdejší inspirace.
Lyrická rovina se znovu odrazí v Romanci f moll, op. 11, vycházející z pomalé věty Smyčcového kvartetu f moll z roku 1873. V samostatné koncertantní úpravě pro housle a klavír získává tato hudba soustředěný zpěvný oblouk, který se postupně rozvíjí do jemně dramatizovaných kontrastů.
Závěr večera patří Mazurku e moll, op. 49, kratší, avšak výrazově koncentrované skladbě z roku 1879, kterou Dvořák napsal na objednávku nakladatele Fritze Simrocka pro houslistu Pabla de Sarasateho. Taneční rytmus mazurky se zde přirozeně propojuje s virtuózní brilancí i zpěvnou kantilénou, díky nimž si dílo udržuje trvalé místo v koncertním repertoáru.
Ústřední dvojici večera tvoří houslista Jiří Vodička a klavírista David Mareček. Jiří Vodička, koncertní mistr České filharmonie, patří k nejvýraznějším českým houslistům své generace. Na housle začal hrát v šesti letech a už v dětství na sebe upozornil řadou soutěžních úspěchů, které později rozvinul v mezinárodní kariéru sólisty i komorního hráče. Je laureátem řady soutěží včetně Kocianovy houslové soutěže či Beethovenova Hradce a vystupuje s předními českými orchestry i na významných zahraničních pódiích. Jeho interpretace stojí na spojení technické jistoty a výrazové citlivosti, která se přirozeně uplatňuje zejména v romantickém repertoáru, jakým je i Dvořákův komorní svět.
Vedle něj usedá ke klavíru David Mareček, generální ředitel České filharmonie, který se vedle své manažerské role dlouhodobě stále profiluje také jako respektovaný komorní hráč. Vystudoval klavír a dirigování na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a v komorní hudbě se pohybuje přirozeně napříč generacemi i interpretačními okruhy – od předních českých sólistů až po zahraniční ansámbly.
Jak uvedl britský časopis Gramophone ke komorní spolupráci Jiřího Vodičky a Davida Marečka: „Největší hodnota ovšem nespočívá v úplnosti, ale v provedení.“ Právě tato interpretační koncepce stojí i za programem jejich prvního společného recitálu na Pražském jaru, kde Dvořákova hudba zazní jako propojený celek lyriky, formy i výrazové proměnlivosti a je proto na co se těšit.
