Ullmannovské slavnosti poprvé v Praze: Strhující Trio Delyria a vycházející hvězda Annika Treutler

Strhujícím způsobem přednesený program

Soubor byl založen v roce 2020 ve Frankfurtu nad Mohanem a sdružuje tři mladé umělce původem z Izraele, kteří v Německu studovali a již řadu let zde žijí. Jejich pozvání na festival, který se „pod hlavičkou“ Viktora Ullmanna věnuje z velké části hudbě nacisty perzekvovaných skladatelů, tedy má svoje hluboké opodstatnění. Přímo strhujícím způsobem přednesený program tohoto komorního souboru nazvali pořadatelé „Pas de trois“.

Na úvod byla zařazena skladba s názvem Panta rhei pro klavírní trio z roku 1981 od skladatelky Ursuly Mamlok. Ta se narodila před 103 lety v Berlíně do židovské rodiny a vzdor složitým životním osudům získala ve Spojených státech, kam ji posléze zavedla emigrace před Hitlerem, solidní hudební vzdělání, přičemž zásadní podněty čerpala z odkazu členů „Druhé vídeňské školy“. Závěr života ale prožila opět ve svém rodném městě, kde se do posledních dní (zemřela v roce 2016) věnovala komponování. V intencích svých uměleckých vzorů se vyjadřuje atonalitou, punktuálními strukturami, které jsou neseny extrémní artikulací (preparace klavíru, akordická pizzicata smyčců). Nezapře ovšem ani svůj vytříbený smysl pro kantilénu, kterým ovládá a přímo stmeluje diskontinuitu těkavých elementů svého způsobu vyjadřování. Skladba má pět částí, attacca sdružených v jeden kompaktní celek (Agitato, Vivace misterioso, in Waltz Time, Molto tranquillo, Allegro energico, Distant).

Tři mimořádně technicky disponovaní hudebníci

Do kategorie soudobé hudby patří rovněž další kompozice večera s názvem Mi Ha’ish Variations (variace na populární hebrejskou píseň), kterou speciálně pro Trio Delyria v roce 2023 zkomponoval současný australský skladatel Lee Bradshaw (nar. 1974). Zazněla na úvod druhé části koncertu. Skladatel v ní prolíná dva rozdílné světy, světle tonální s atonálním, až výrazně robustním. Převážně variační metodou zpracovává podněty z náboženského kulturního dědictví.   

Všichni tři mimořádně technicky disponovaní hudebníci s lehkostí a plným nasazením úspěšně zvládli všechny nástrahy soudobých partitur, kterým vtiskli napětí a energický náboj. Jejich souhra je dokonale přesná, byla radost je poslouchat.

Stejná slova obdivu náleží i přístupu Tria Delyria k dalším skladbám jeho pražského recitálu. Na závěr první části programu umělci zařadili rozsáhlé a energií nabité Klavírní trio č. 2 c moll, op. 66 z roku 1845 od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, na závěr večera pak Klavírní trio č. 2 e-moll, op. 67 z roku 1944 z pera Dmitrije Šostakoviče, který, jak víme, s totalitou. tentokrát sovětskou, bojoval celý život.

Sólo pro klavír Anniky Treutler

Čtvrtý a poslední pražský koncert letošních Ullmannovských slavností, se uskutečnil v koncertním sále Pražské konzervatoře v pátek 24. dubna 2026. Dostal prostý název „Sólo pro klavír“. Na programu byla díla tří skladatelů Karla Amadea Hartmanna (1905-1963), Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Viktora Ullmanna. Jedinou interpretkou večera byla německá pianistka Annika Treutler, která je považovaná za vycházející hvězdu mezinárodního klavírního nebe.

Kdybychom měli dramaturgii koncertu charakterizovat jen ve vší stručnosti, pak by se pro vybrané skladby nabízely hudební termíny variace a toccata, pro popis jejich výrazu pak smutek a tíha lidské tragédie.

Pod dojmem otřesného osobního zážitku z evakuačního pochodu smrti vězňů koncentračního tábora Dachau v dubnu 1945, jehož byl náhodným svědkem, zkomponoval Hartmann rozsáhlou Klavírní sonátu „27. duben 1945“. Toto volně atonální dílo, u nás takřka neznámé, je s hlubokým patosem vyklenuto v závažný monument o čtyřech částech – Bewegt, Presto assai (Scherzo), Marcia funebre (Lento) a Allegro risoluto. Plochy zatěžkaného pochodu jsou střídány energicky hybnými naléhavými pasážemi toccatového typu.

Hluboký dojem ze skvěle vystavěné dramaturgie byl umocněn mimořádně zdařilou interpretací

Variations serieuses, op. 54 je název Mendelssohnova klavírního cyklu (1842), v němž ve své podstatě romantický skladatel mistrně navazuje na variační umění klasiků, zejména Ludwiga van Beethovena. A přestože je skladba jen 13 minut dlouhá, patří mezi nejvýznamnější díla světové klavírní literatury a do svých programů ji zařazují i velcí světoví klavíristé.

Závěrečná Sonáta pro klavír č. 3 Viktora Ullmanna z roku 1940 (třetí z jeho celkem sedmi děl tohoto žánru) pak oba výše naznačené tematické světy slučuje v jedno silné umělecké poselství. Jako předtuchu tragického životního osudu skladatel manifestuje hlubokou, až fatální závažnost a silné napětí, současně však na odiv klade své mistrné zvládnutí variací, oblíbené hudební formy klasiků. Nejedna z variací doslova hýří energií toccatového pohybu, zatímco jinde dominuje volně atonální rapsodická melodika. Skladba má tři části – Allegro grazioso ma agitato, Scherzo (Allegro violente. Prestissimo) a variace na Mozartovo téma, Allegro grazioso. Připomínka Mozartova genia v poslední větě je stylovým vybočením, jakýmsi smírným návratem do stabilního světa tonální harmonie a klasických forem, ale zároveň reminiscencí na skladatelovo celoživotní okouzlení hudbou rakouského génia.

Hluboký dojem ze skvěle vystavěné, pevně sevřené dramaturgie, která logicky propojila protinacistickou i nacisty perzekvovanou hudbu 19. a 20. století (neboť, jak známo, i Mendelssohn-Bartholdy se pro svůj židovský původ za nacistické nadvlády nesměl hrát), byl umocněn mimořádně zdařilou interpretací. Annika Treutler má dokonalou techniku a je bezesporu klavíristkou první kategorie. Hudbou Viktora Ullmanna se zabývá již několik let a v pražském programu jeho dílo působivě propojila s výrazově příbuznými kompozicemi, souvisejícími s tragickými událostmi poloviny 20. století. Vřelý vztah však má i k hudbě starších skladatelů (na programu jejího debutu s Berlínskou filharmonií v roce 2010 byl Schumannův klavírní koncert). Hraje neokázale, s respektem ke zvolenému repertoáru, plasticky dovede diferencovat autonomní průběh všech skrytých vnitřních hlasů hudební faktury.  

Ullmannovské slavnosti 2026: Pas de trois
23. dubna 2026, 19:00 hodin
Koncertní sál Konzervatoře Jana Deyla, Maltézské nám. 14, Praha 1

Program
Ursula Mamlok: Panta rhei
Mendelssohn-Bartholdy: Klavírní trio č. 2 c-moll op. 66
Lee Bradshaw: Mi Ha’ish Variations (věnováno souboru – česká premiéra)
Dmitrij Šostakovič. Klavírní trio č. 2 e moll op. 67

Účinkující
Trio Delyria – klavírní trio

Ullmannovské slavnosti 2026: Sólo pro klavír
24. dubna 2026, 19:00 hodin
Sál Pražské konzervatoře, Na Rejdišti 1, Praha 1

Program
Viktor Ullmann: Sonáta pro klavír č. 3
Karl Amadeus Hartmann: Sonáta „27. duben 1945“
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Variations serieuses op. 54

Účinkující
Annika Treutler – klavír