Umělce znepokojuje malá podpora státu

“Nedostatečná sociální ochrana je dána především finančním ohodnocením práce umělců, které je opět jako v dávné minulosti dostává na okraj společnosti. V jejich případě ovšem nikoliv z důvodu nízké úrovně vzdělání či neochoty pracovat, ale z důvodu neschopnosti společnosti uvědomit si jejich význam a definovat postavení a v návaznosti na to i náležitou odměnu. Vývoj honorářů a platů v uměleckých profesích ve srovnání s celostátní situací je šokující,” uvedl vedoucí výzkumu Marek Prokůpek z Katedry arts managementu Fakulty podnikohospodářské VŠE.

Ze studie vyplynulo, že umělci by ze strany státu ocenili pomoc v sociálním a zdravotním pojištění či v daňové oblasti. “Často se mezi respondenty objevoval názor, že platby sociálního a zdravotního pojištění mohou být pro umělce likvidační, především z povahy nepravidelnosti uměleckého příjmu a řada respondentů je považuje za neférové ve srovnání s živnostníky,” uvedl Prokůpek.

Jako možné řešení respondenti z řad umělců vidí možnost podnikat na základě autorského zákona bez nutnosti zakládat živnostenský list, jiné daňové tarify než doposud a jiné režimy odvodu sociálního a zdravotního pojištění, například jednoroční úhradu na základě výpočtu z reálných příjmů i na hlavní samostatně výdělečné činnosti nebo rozlišení podle sezonnosti.

Přinejmenším od doby pandemie covidu-19 se v Česku poukazuje na možnost, někteří umělci mluví o nutnosti, zavedení takzvaného statusu umělce. Postavení umělců se od pandemie řeší i na evropské úrovni a zabývá se jím i Evropský parlament. Od té doby, co v roce 2020 Evropská unie vyčlenila finance na národní plány obnovy pro své členské státy, zavázala se ČR a ministerstvo kultury k legislativnímu zakotvení statusu umělce. V rámci výzev, které pro čerpání peněz z národního plánu obnovy ministerstvo kultury vypsalo, se některé týkají i statusu umělce.

Také respondenti zařazení do studie VŠE zmiňovali například zavedení francouzského systému un intermittent du spectacle, tedy statusu, který francouzským umělcům z oblasti scénického a audiovizuálního umění kvůli nejistotě pravidelného příjmu poskytuje příspěvky v době nízké pracovní vytíženosti, v době mateřské a v dalších situacích.

Na otázku, jaký je největší systémový problém pro činnost umělců, respondenti nejčastěji uváděli, že jde o grantovou politiku. Byť je část respondentů se systémem dotací spokojená, někteří kritizují málo transparentní proces přidělování dotací a náročnost byrokracie. To podle respondentů platí zejména u státních institucí. Systémovým problémem je také nízká možnost získat půjčky a hypotéky, což podle Prokůpka rezonovalo nejvíce u umělců, kteří jsou zaměstnáni. “To svědčí o nízkých mzdách v kulturním sektoru,” uvedl.

Prokůpek s odkazem na debatu o ekonomické situaci umělců a zaměstnanců v kultuře, která se konala loni v Národním divadle, uvádí, že čistý průměrný plat herce v angažmá činí 21.685 korun, měsíční příjem z divadelního herectví ve svobodném povolání činí v případě mužů 17.909 korun a v případě žen 15.977 korun; čísla v debatě zazněla loni v březnu.