„Když jsem před rokem stála před naším operním souborem a pokoušela se poprvé v životě režírovat operu, tajil se mi dech z té krásy, které jsou operní lidé schopni. Denně chodím do své kanceláře kolem baletního sálu a často se před jeho dveřmi zastavuji a hledím s údivem a obdivem na práci tanečníků. A pak se ráda vracím domů ke svým, kteří bádají, pracují s emocí, umí diváky rozplakat i rozesmát,“ vysvětluje prvotní motivaci pro vznik tak unikátního projektu, jakým je Legenda z Mlžných hor, šéfka činohry Kateřina Dušková. „Toužila jsem našim divákům zprostředkovat všechno, s čím se denně setkávám na našich chodbách – hudbu, zpěv, tanec a herce ruku v ruce s kouzly a zázraky, na které nesmíme přestávat věřit,“ svěřuje Dušková, která je zároveň režisérkou celé inscenace.
Původně chtěli dramaturgové pro takový velký ansámbl najít dílo nebo alespoň žánr, který by měl rovnocenné zastoupení taneční, hudební i herecké složky. „Záhy jsme zjistili,“ říká dramaturgyně a spoluautorka scénáře Lenka Chválová, „že takový žánr prostě neexistuje. Velkolepé muzikály vždy podřizují jedno umění druhému.“ Tvůrci si tedy museli vytvořit vlastní autorský text, v němž bude každý soubor zastoupen a reprezentován přesně tak, jak si zaslouží.
„Jedna z prvních věcí, která nás napadla, bylo obrátit se k žánru fantasy,“ prozrazuje Jiří Janků, dramaturg a spoluautor scénáře. „Jednak je poměrně oblíbený, a především dává šanci propojit hudbu, tanec i slovo do smysluplného tvaru. Chtěli jsme vytvořit alegorii dnešního neklidného světa, který má spoustu trápení a starostí a potřebuje nějakou naději, lék.“
Na autorském scénáři se podíleli dramaturgové Jiří Janků a Lenka Chválová a hudební zpracování má na starosti skladatel Jan Kučera. Sám o Legendě říká: „Libreto dramaturgů Lenky Chválové a Jiřího Janků bylo psáno doslova na míru pro tři soubory Divadla F. X. Šaldy Liberec. Snažil jsem se vytvořit výrazná hudební témata, ta látka je v podstatě pohádková a sluší jí v dobrém slova smyslu nekomplikovanost. Byla zde představa rodinného představení, tomu tedy odpovídá i zpracování písní, árií či baletních čísel.“
Ústředními hrdiny jsou tři sourozenci – děti, které přicházejí o rodiče a prchají z bezpečného světa lidí a vydávají se do neznáma hledat mámu a tátu. Svět lidí řídí lehce totalitně-populistický Starosta a jeho mocná Dáma. Děti procházejí bouří na hřebenech hor a objevují cizí světy dávných sousedů, čelí strachu, pochybám i nutkání vrátit se do bezpečí, nevzdávají se ale a jejich cesta za rodiči působí každým krokem a rozhodnutím změnu celého světa. Setkávají se s řadou zvláštních bytostí a odemykají mnohé zapovězené dveře, aby nakonec našly odpověď pro všechny trpící a zázračný lék na každou duši. K tomu, pro koho je hra určená, Kateřina Dušková dodává: „Jako se spojujeme my na jevišti, chceme, aby se spojili i diváci v hledišti. Naše inscenace je určena pro rodiny s dětmi, pro diváky ve věku od pěti do sto pěti let.“
