Hana Strejčková: Divadlo pomáhá oddat se fantazii a světu, kde převládá něha a krásno (2)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
S režisérkou Hanou Strejčkovou pokračujeme v povídání o tom, proč a jak tvořit divadlo pro nejmenší diváky a čím je batolecí Laterna – Batolaterna tak specifická a také jaké nároky klade na rodiče, kteří doprovázejí svá děťátka na představení. Premiéru na Nové scéně ND má dnes.

BatoLaterna (David Stránský, Pavlína Červíčková, Matěj Petrák, foto Vojtěch Brtnický)

I když mohou dospělí mít pocit, že je některá sekvence delší, pro děti je to nesmírně důležité.

Je potřeba mít naplánované, jak dlouho nějaký vývoj nebo situace trvá, aby si to to dítě užilo, aby se nenudilo, nebo aby si stačilo z toho něco vzít, platí pro to pravidla?
Nevím, jestli platí obecná pravidla, ale mám je. A s hudebníkem Michalem Müllerem jsme v tomto ohledu prožili spoustu veselých chvil, kdy jsme řešili procentuální zastoupení jednotlivých kapitol, abychom si rozčlenili strukturu na jednotlivá tempa. Každá kapitola má své, jedna odkazuje k srdečnímu tepu, druhá k rychlosti bříškolezce…. Pro mě je důležité rozčlenit kapitoly na „bublinky“, nebo dospěleji na tematické úseky odvíjející se v určitém čase, abychom nebyli zbrklí a netěkali z místa na místo, ale dopřáli dětem čas vše vstřebat, respektovali míru jejich pozornosti. A i když dospělí mohou mít pocit, že je některá sekvence delší, pro děti je to nesmírně důležité – potřebují si vše dožít a my také trpělivě čekáme, aby například našlo odvahu si na objekt sáhnout. A opět jsme u toho, že tři na scéně jsou i proto, aby jeden mohl v určitých chvílích dopřávat čas a ostatní se naopak drželi tempa představení. Čas navíc plyne jinak nám „velkým“, kteří tuší, co přijde, nebo umí pojmenovat, co vidí, ale batoleti plyne úplně jinak, ať už pozoruje nebo si chce něco zkusit, vyrazit na scénu, seznámit se s objekty (pro něj s hračkami) …

Tedy je třeba, aby se i dospělý divák přizpůsobil rychlosti nebo rytmu dítěte.
Nejen dospělý, už i některé čtyřleté děti zvyklé na dětské divadlo se mohou někdy začít nudit, protože mají pružnější asociativní myšlení a také rychlejší nohy, jsou zdatnější a mají vyspělejší motorické dovednosti. Ale naší referenční skupinou jsou, jak někteří „starší“ čtyřletí a výš říkají všem mladším, „mimi“, pro tato mrňavá stvoření necháváme situace doznít, ani jim nebereme rekvizity, ale až poté, co je samy odloží. Samozřejmě dáváme prostor, aby je neodhodili a neuhodili někoho okolo sebe. Ostatně dohled očekáváme i od rodičů. Diváci, kteří přišli na otevřené zkoušky bez dětí, si pak zpomalení velmi pochvalovali, že se uvolnili a zasnili, odpočinuli si od reality. Ale BatoLaterna není primárně „terapeutická“, to se objevilo až s některými ohlasy. Mě totiž přijde i hodně aktivizační a akční. V samotné zvukové lince máme tzv. „audio-aktivizátory“, například ťukání baletních špiček nebo zvonkohry, rytmické pasáže bubnování o tělo nebo tvář a také zvuky z přírody, a dokonce i neobvyklé ruchy z dětské kuchyňky. Dnes se po scéně batolilo dítě a přesně reagovalo na špičky v baletní části. Ačkoli z podlahy patrně nedohlédne až k výšce skoků baletního páru (to si užije dospělý), je tu pro něj stimulující rytmizace a zcela nový způsob chůze.

V programu si mohou diváci spustit i dvě skladby z představení.
Jsou tam dva QR kódy, které na mobilním telefonu pustí ukázku hudby z představení. I to je vlastně nová Laterna, rozšířená realita a nová optika. První QR kód odkazuje na Batolecí atlas noční oblohy a druhá skladba patří ke hře, v níž kachňátko hledá maminku a cestou si protahuje tělíčko.

K představení vychází i leporelo a v programu najdou rodiče hry, které si mohou s dětmi zahrát.
Leporelo odkazuje k inscenaci, tedy ke čtyřem ročním obdobím, a batole si v něm může prohlížet obrázky, anebo se s rodičem zamýšlet nad jednoduchými úkoly či si vyprávět svoje příběhy o kachničkách, žížalkách, a jsou v něm hapticky rozdělené matné a lesklé části. Děti podporuje v rozvíjení představivosti, která se teprve formuje, ale současně je natolik konkrétní, že mu mohou snadno porozumět. Výtvarnici Evě Chudomelové se povedlo ztvárnit všechny představy a předkresbičky, takže leporelo má dvě vyladěné roviny, obsahovou i výtvarnou. V programu pak najdou rodiče herní vsuvku. Obsahuje pexeso, zmíněný Batolecí atlas noční oblohy, ve kterém si děti hledají svá souhvězdí, a hru o putování kachňátka za maminkou kachničkou, což je stránka s podněty k pohybovým cvičením pro dítě. A ještě Kouzelné okénko, kterým se mohu podívat na oblohu anebo také z domečku ven, upozorňuje na to, že se takovým okénkem můžeme dívat tam, kam chceme. Stejně jako v BatoLaterně.

Patří do BatoLaterny i mluvené slovo, nebo to je ještě tabu?
Nepatří, ale pokud se mu nemůžeme vyhnout, musí slovo zaznít, ale rozhodně žádné složitosti. Zaznívají ale citoslovce, dětština, zvuky o tělo… Dnes byly na zkoušce ukrajinské, arménské a další děti, které neumí ani česky, a ještě ani mluvit… Děti se prostě buď radují, smějí nebo zapláčou, že něco chtějí, významně dýchají, nebo tleskají ručičkama… BatoLaterna je jazykově naprosto univerzální, nepotřebuje slovo ani umět mluvit.

BatoLaterna (Matěj Petrák, foto Vojtěch Brtnický)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments