Uprchlická krize v barokní opeře aneb Rameau v Mnichově

  1. 1
  2. 2

Režisérův pohled se ke konci stává velmi tvrdým, ale nešetří ani jednu stranu. V choreografiích například inscenuje násilnické rozmíšky mezi uprchlíky, nebo naopak předvádí uprchlíky v souvislosti s vykonáváním jen podřadných prací, v tomto případě úklidu.  Závěrečná idyla je jen zdánlivá, kdykoliv může přijít další vlna nepokojů a násilí…. Autenticitu režisérskému záměru dodává i multietnické složení tanečního souboru. Bohužel celá inscenace (a především třetí část) trpí nadbytkem tanečních čísel, i když podle programové brožury došlo k určitým škrtům, představení poněkud ztrácí tah a utápí se místy v opakování. Mimo to režisér převádí postavy z jedné epizody a ty pak vystupují jako němé charaktery v rámci dalších příběhů. Výtvarná podoba inscenace je převážně civilní. Kostýmy (Greta Goiris) neobsahují mnoho etnických prvků, pracují spíše s náznaky jednotlivých typických oděvních elementů.

Z inscenace vítězně vychází hudební nastudování a pěvecké výkony. Ze soustředěného pěveckého ansámblu silněji zapůsobily dámy. Stále stoupající hvězda rakouské sopranistky Anny Prohasky (přesněji pěvkyně rakousko-anglického původu, žijící nyní v Berlíně) zazářila především emocionálně bohatou interpretací Phani v druhé epizodě. Stejně jako většina ostatních pěvců vystupuje ve více rolích. Příjemně překvapila i americká sopranistka Lisette Oropesa (Hébé v prologu/paní učitelka a Zima v poslední epizodě), kterou známe spíše z jiného typu rolí. I další sopranistky, Ana Quintans a Elsa Benoit, dokázaly velmi stylově ztvárnit svoje hrdinky. Rameauova partitura předepisuje pro mužské mladické party většinou speciální francouzský hlasový typ vysokého pohyblivého tenora (haute-contre), pro jiné role pak francouzský také pohyblivý vyšší bas. Zpěváci disponující hlasem typu haute-contre jsou poněkud nedostatkovým zbožím, přesto se Cyril Auvity i Mathias Vidal zhostili svých partů se ctí, i když jde v obou případech spíše o lyrické tenory než o úplné specialisty na tyto partie. Oba ale mají dostatek zkušeností s barokní hudbou a to na jejich nepřepínavém přístupu k vokálním partům bylo opravdu znát. Silným jevištním podáním výrazně zapůsobil basbarytonista François Lis v roli Huascara (katolického kněze).

Operu nastudoval známý anglický dirigent Ivor Bolton, který je spíše spojován s händelovskými projekty než s francouzským barokem. Jeho hudební pojetí je ovšem bezchybné, zvukově bohaté, sice ne tak hravé a temperamentní jako koncert nebo nahrávka Williama Christieho, ale velmi poutavé a v dokonalé koexistenci s choreografií představení. Festivalové uskupení Münchner Festspielorchester a Balthassar-Neumann-Chor z Freiburgu odvedli vynikající práci. Mnichovské publikum dirigenta také po zásluze ocenilo nadšeným potleskem.

Hodnocení inscenace z hlediska celkového vyznění pak zůstává individuálním úkolem každého diváka, a to i vzhledem k jeho dlouhodobým nebo momentálním názorům na uprchlickou krizi a řešení problémů s tím spojených ze strany evropských států. Jsme zachránci nebo noví kolonialisté? U tradičně více politicky angažovaného německého publika měla inscenace úspěch, ale proti režijnímu vyznění se ozvaly také kritické hlasy. Zdrženlivější a tradicionalističtější český návštěvník opery by mohl považovat tento koncept za přepjatý a v nesouladu s libretem. Ve mně zůstal z inscenace dojem určité nucenosti spojení politického tématu multikulturního soužití s lehkou hudbou, převážně s tanečními rytmy. Libreto Louise Fuzeliera vyzývalo Francouze ke sbratření s mimoevropskými národy, byť samozřejmě v divadelně-idealistické rovině. To tato kritická současná inscenace v žádném případě nečiní. Už vzhledem k tragickým mnichovským událostem, které předcházely mnichovské premiéře dva dny před premiérou (22. července 2016), jsem cítil jakousi pachuť, jako když hledáte krásu umění a nacházíte jen smutnou realitu každodennosti. Přes výhrady k režii představení mnohé nahradí skvělé hudební nastudování.

 

Hodnocení autora recenze:
hudební nastudování 90%
režie 50%

Münchner Opernfestspiele 2016
Jean-Philippe Rameau:

Les Indes galantes
Dirigent: Ivor Bolton
Režie a choreografie: Sidi Larbi Cherkaoui
Scéna: Anna Viebrock
Kostýmy: Greta Goiris
Světla: Michael Bauer
Sbormistr: Detlef Bratschke
Dramaturgie: Antonio Cuenca, Miron Hakenbeck
Münchner Festspielorchester
Balthasar-Neumann-Chor Freiburg
Tänzer der Compagnie Eastman Antwerpen
Premiéra 22. července 2016 Prinzregentheater Mnichov
(psáno z reprízy 29. 7. 2016)

Hébé – Lisette Oropessa
Bellone – Goran Jurić
L’Amour
Ana Quintans
Osman – Tareq Nazmi
Emilie – Elsa Benoit
Valère
Cyril Auvity
Huascar François Lis
Phani Anna Prohaska

Don Carlos Mathias Vidal
Tacmas Cyril Auvity
Ali – Tareq Nazmi
Zaire
Ana Quintans
Fatime
Anna Prohaska
Damon
Mathias Vidal
Don Alvaro
François
Lis
Zima
– Lisette Oropessa
Adario – John Moore

www.staatsoper.de

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Rameau: Les Indes galantes (Bayerische Staatsoper Mnichov 2016)

[yasr_visitor_votes postid="220336" size="small"]

Mohlo by vás zajímat