Ušlechtilost, něha, procítěnost. Před 35 lety zemřela sopranistka Ludmila Červinková

  1. 1
  2. 2

16. září si připomínáme další významné operní jubileum. Toho dne před pětatřiceti lety, v roce 1980, zemřela paní Ludmila Červinková, jedna z čelných představitelek mladodramatického a dramatického sopránového oboru v operním souboru Národního divadla třicátých a čtyřicátých let minulého století. Všechny sólistické hlasové skupiny byly v Národním divadle tehdy skvěle obsazeny, a tak se stalo, že řada pěvkyň a pěvců, kteří si svými výkony zasloužili vejít do pomyslné síně slávy naší první scény, zůstali poněkud ve stínu svých proslulejších kolegyň a kolegů. A to je do jisté míry i případ Ludmily Červinkové.Ludmila ČervinkováNarodila se 26. dubna 1908 v Praze. Vystudovala Vyšší dívčí školu a rozhodla se věnovat zpěvu. Učila se u profesorky Pěničkové, v letech 1928–1934 studovala na Pražské konzervatoři u profesorky Brambergerové. Po absolutoriu v roce 1934 se stala sólistkou olomoucké opery.

Nastoupila do souboru, který doslova „na zelené louce“ vytvořil ve dvacátých letech Karel Nedbal, jenž věnoval maximum úsilí tomu, aby v Olomouci vzniklo vysoce kvalitní, konkurenceschopné operní divadlo a ve své činnosti byl velmi úspěšný. Olomoucká opera pod jeho vedením se začala stávat v českých hudebních kruzích pojmem, absolvovala dva velmi úspěšné zahraniční zájezdy – do Vídně a do Krakova – a olomouckým divadlem prošlo několik velmi kvalitních mladých sólistů, kteří se posléze stali oporami Opery Národního divadla.

V Nedbalově praxi pokračovali po jeho odchodu do Bratislavy v roce 1928 i oba jeho nástupci, zkušený Emanuel Bastl a od roku 1932 mladý ambiciózní Adolf Heller, který v roce 1938 byl nucen kvůli svému rasovému původu emigrovat a poté si ve Spojených státech amerických vybudoval úspěšnou kariéru.

Právě Adolf Heller angažoval mladou sopranistku a začal ji zasypávat četnými, a jak to tehdy bylo docela obvyklé, mnohdy dosti rozmanitými úkoly. Olomouc dala mladé pěvkyni – obdařené sytým hlasem temnější barvy se suverénními, krásně znějícími výškami, která byla výborně technicky vybavená – perfektní školu divadelní praxe. A navíc, mladá sólistka si své pěvecké kvality dále prohlubovala, v roce 1936 absolvovala studijní pobyt ve Vídni u profesorky Steinbrück.

Vedle šéfa Hellera působili v Olomouci dva zdatní a zkušení dirigenti, Jaroslav Budík a pozdější zakladatel a první šéf liberecké opery, Jaromír Žid. Nejvýznamnější operní režie v té době v Olomouci vytvořil průbojný režisér Oldřich Stibor, jenž se stal manželem Ludmily Červinkové, a později také mladý, hudbu výtečně cítící činoherec Oskar Linhart, který na olomouckém jevišti absolvoval první zdařilé kroky své pozdější významné režisérské kariéry.

Mladá zpěvačka, která navíc prokázala, že je schopná i velmi kvalitního hereckého projevu, si v Olomouci vytvořila svůj základní repertoár. Zpívala a hrála Mařenku v Prodané nevěstě, Vendulku v Hubičce, v roce 1939 se představila dokonce v roli Libuše.Bedřich Smetana: Libuše - Ludmila Červinková (Libuše) - ND Praha 1953 (Foto jaromír Svoboda)Ve Dvořákových operách byla Rusalkou anebo Armidou. V Janáčkově Její pastorkyni se úspěšně představila v titulní roli. Recenzent Moravského deníku o představení napsal, že „všichni představitelé podali své role s přesvědčivou procítěností. Konkrétně je nutné zmínit Jenůfu v podání Ludmily Červinkové. Olomouckému publiku se také představila v titulní roli zřídka uváděné Janáčkovy operní prvotiny Šárka.

V prvním olomouckém uvedení Janáčkových Příhod lišky Bystroušky v roce 1935, které dirigoval Adolf Heller a režíroval Oldřich Stibor, byla velmi překvapivě pověřena titulní rolí, zatímco do role Lišáka byla stejně překvapivě obsazena její kolegyně Štefa Petrová. Hudební skladatel Vladimír Ambros ve své recenzi charakterizoval její výkon v této roli slovy: „Zahrála a zazpívala ji skvěle. Její Bystrouška je pohyblivá, při vší své záludnosti nádherně hravá.“

Z rolí světového repertoáru, které v Olomouci ztvárnila, jmenujme alespoň mozartovské role Donnu Annu v Donu Giovannim, Hraběnku ve Figarově svatbě anebo Paminu v Kouzelné flétně, z verdiovských postav Desdemonu v Otellovi či titulní hrdinku v Aidě, z postav v operách Giacoma Pucciniho Mimi v La bohèmě anebo titulní roli v Manon Lescaut. Jedním z vrcholů jejího olomouckého období byla maršálka ve Straussově Růžovém kavalírovi.

Už v Olomouci se věnovala pedagogické činnosti, své první lekce u ní absolvovala pozdější vynikající koloraturní sopranistka Janáčkovy opery v Brně, dcera předního člena orchestru olomoucké opery, Cecilie Strádalová.

V Brně hostovala Ludmila Červinková úspěšně na podzim roku 1939 v titulní roli Foersterovy Evy v inscenaci, kterou tam nastudoval někdejší olomoucký šéf Karel Nedbal. Její kroky ale zamířily do Ostravy, kde jí Jaroslav Vogel poskytl řadu vynikajících příležitostí, v nichž mohla demonstrovat své pěvecké i herecké umění. V Ostravě se představila v řadě vynikajících rolí. K těm, které už ztvárnila dříve, přibyly například Tosca, Milada v Daliborovi a jí rozhodně bližší Lišák Zlatohřbítek, kterého vyměnila za titulní postavu v Příhodách lišky Bystroušky.

Pozvání z Národního divadla na sebe nenechalo dlouho čekat. Její první rolí tam byla v červnu 1938 Smetanova Vendulka, následovala Verdiho Aida a Amélie v Maškarním plese a také Milada ve Smetanově Daliborovi.Bedřich Smetana: Dalibor - Ludmila Červinková (Milada) - ND Praha 1949 (Foto Josef Heinrich)Těžištěm repertoáru Ludmily Červinkové v Národním divadle byla česká operní tvorba, pro níž byla pěvkyně ideálně disponovaná specifikou svého pěveckého i hereckého výrazu, noblesou i hlubokou procítěností jevištního projevu.

0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments