Je to krásný byznys a byznys s krásou. Víte o lepším?

  1. 1
  2. 2

Rozhovor s ředitelkou Filharmonie Brno Marií Kučerovou na prahu jubilejní sezony

Marie Kučerová (s novým klavírem Filharmonie Brno )

Zanedlouho zahajujete s Filharmonií Brno šedesátou jubilejní sezonu. Jak se na jejím startu cítíte? Cítíte v sobě víc adrenalinu než na začátku té předchozí?

Svým způsobem ano. Nebo přesněji řečeno odpovědnosti vyplývající z vědomí kontinuity. Šedesát let je závazek. Abychom dostáli své pověsti, abychom na jejím základě napsali další pozoruhodnou kapitolu historie orchestru. A aby té historie a odpovědnosti nebylo málo, začíná to v Brně vypadat velmi seriózně se stavbou nového koncertního sálu. To by byl samozřejmě ten nejlepší dárek filharmonii k narozeninám.

Jak byste vůbec program celé té narozeninové sezony charakterizovala? S jakými hlavními programovými liniemi jste pracovali, jak se vám podařilo představy naplnit a jak velké kompromisy jste museli dělat?

Filharmonie Brno je dáma v nejlepších letech, má se za čím ohlížet zpět a má se na co těšit. Když budu mluvit o tom hlavním z naší nabídky, tedy o velkých symfonických řadách, jedna z nich je vzpomínková a slavící s našimi dosavadními šéfdirigenty a hudbou jejich srdce. Ta druhá hledí vpřed se zajímavými mladými českými a zahraničními dirigenty a kombinuje hudbu dvacátého a jednadvacátého století s velkými klasickými symfoniemi. Podařilo se nám tyto programové linie naplnit, nabídneme všechny naše aktivní šéfdirigenty, perspektivní nová jména dirigentů, špičkové sólisty a hlavně zajímavou muziku, která se běžně neslyší. Myslím si, že pro posluchače to bude docela těžká volba a že řada abonentů zvolí svou „sezonu na míru“ a bude si mezi koncerty více vybírat.

Na co konkrétně jste z programu jubilejní sezony pyšná? Na co se nejvíc těšíte? A z čeho máte největší obavy?

Obecně považuji za zázrak či při nejlepším za velké štěstí, že se nám daří naplňovat ambiciózní představu moderní orchestrální dramaturgie, tak jak se s ní potkáváme v západní či severní Evropě. Kdy je prostě běžné a normální, že na večeru zazní Gubajdulina s Mahlerem nebo Widmann s Richardem Straussem a posluchač s údivem po koncertě zjistí, že to neznámé soudobé dílo se vlastně docela dobře poslouchá a že ten milovaný klasik zněl vedle něho nějak nově a čerstvě. Že tento směr vezme za své orchestr, který bývá za jiných poměrů rád konzervativní. Že tuto vizi tvrdošíjně razí dramaturg Vítek Mikeš a že ho v ní podporují ostatní členové nejužšího vedení filharmonie, byť se netají obavami. Takže těším se na celou sezonu jako celek, pyšná jsem na jména jako sólistka sezony Alina Pogostkina, Sharon Bezaly, Raphael Wallfisch, Avishai Cohen, na skladby jako Schittkeho Concerto grosso, Novákovy Filharmonické tance, Vasksovo Vzdálené světlo, symfonický večer s Avishaiem Cohenem. A samozřejmě mám obavy, jak tu celou nabídku vezmou lidé, protože překvapivá opravdu je.na koncertěVy ovšem před sebou máte i nový ročník Moravského podzimu. V této souvislosti nejdřív trochu provokativní dotaz: Nejsou ony čtyři, vlastně pět festivalů, které Filharmonie Brno pořádá, přece jen velké sousto pro celý váš tým?

Upřímně ano. Ne že by to bylo vidět na kvalitě festivalů – všechny tři, které tvoří dohromady Mezinárodní hudební festival Brno, tedy Moravský podzim, Velikonoční festival duchovní hudby a Expozice nové hudby, patří například každý rok k nejvýše hodnoceným festivalům grantovou komisí Ministerstva kultury. Ale pravda je, že filharmonie si před šestnácti lety vymyslela vlastní Festival Špilberk, tedy letní open air festival, a před šesti lety k němu přibyl velmi inspirativní festivalový projekt s mladými talenty s názvem Mozartovy děti. Před třemi lety svěřilo město Brno filharmonii onu zmíněnou festivalovou trojici, protože nebylo spokojeno s její dosavadní úrovní. To byla samozřejmě krásná programová výzva, která má ve spojení s orchestrem, celým know-how a zázemím svou logiku. Ve spojení s ambicemi všech festivalů a kreativností jejich dramaturgů se ale ukazuje, že to je docela silné sousto pro celý management, protože festivaly v podstatě navazují jeden na druhý po celý rok a týkají se skoro všech a my na onen trojlístek od města dostali „posílení“ jeden a půl úvazku. Pokud budeme chtít jejich niveau udržet, budeme to muset nějak řešit.

Jaký bude druhý Moravský podzim v režii Filharmonie Brno?

Festival si drží linii vytyčenou jeho dramaturgem Vítkem Mikešem – velká jména, ale především objevný program ve svých souvislostech. Letos má podtitul „multimediální“, takže vzdáleně navazuje na tradici tematických festivalů v minulosti. Budeme tedy svědky potkávání hudby a filmu, hudby a literatury, hudby a vizuálního umění. Výrazným motivem je status rezidenčního skladatele, kterým je Erkki-Sven Tüür, který bude na festivalu osobně přítomen a kterému uvedeme hned pět kompozic včetně světové premiéry skladby na naši objednávku. A při tom všem se můžeme těšit na zvučná jména jako Colin Currie s Olari Eltsem a Filharmonií Brno, Simon Trpcheski s Cristianem Macelaru a Rotterdamskou filharmonií, Josef Špaček s Jiřím Bělohlávkem a Českou filharmonií, Michel van der Aa, Armida Quartett, naši Brněnští violoncellisté.

Filharmonie Brno je v současné době bez šéfdirigenta. Proč? A jak to se sháněním nástupce Aleksandara Markoviće vypadá?

Aleksandaru Markovićovi vypršela po šesti sezonách smlouva, což je standardní doba působnosti šéfů v orchestrech. Do šedesáté sezony tedy vstupujeme bez šéfdirigenta, ale současně dovážíme zajímavé dirigenty jako Tomáš Netopil, Case Scaglione, Alan Buribayev, James Feddeck, Olari Elts a další. Budeme hledat takovou osobnost, která bude v orchestru rezonovat a posune ho zase dál.Filharmonie BrnoV dnešní době se nemohu nezeptat na finance. Jak na tom v současné době je Filharmonie Brno?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat