Úspěch libereckého Rigoletta s Haanem a Šípovou na Pardubickém hudebním jaru

Pardubické hudební jaro, jehož jubilejní čtyřicátý ročník v těchto dnech začíná, není jen mezinárodním festivalem, přivádějícím do Východních Čech řadu atraktivních sólistů a orchestrů. Již několik let budují jeho pořadatelé rovněž promyšlenou koncepci operních a baletních představení, která pomáhají suplovat v tomto regionu nulovou nabídku vlastních stálých scén zaměřujících se na hudební divadlo. Také do letošního programu festivalu proto neváhali zařadit několik pozoruhodných a – s výjimkou Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky, jejíž nová opavská inscenace teprve čeká na svou premiéru – divácky prověřených počinů z této oblasti.

Rigoletto Giuseppe Verdiho, jehož Pardubické hudební jaro nabídlo chrudimskému publiku na jevišti zdejšího Divadla Karla Pippicha, rozhodně patří k nejzdařilejším výsledkům loňské sezony operního souboru libereckého Divadla F. X. Šaldy. Jde o kompaktní ztvárnění jednoho z nejhranějších děl světové operní literatury, nastudované s průzračnou jednoduchostí, a přitom velmi působivé. Oldřich Kříž coby inscenátor zúročil své dlouholeté zkušenosti pěvecké i režijní a rázně vymezil prostor pro akci upřednostněním toho, co je v opeře nejcennější – soustředěním se na projev jednotlivých protagonistů. Nezabývá se jevištními experimenty, ale ani hlubokými ponory do psychologie postav. Vše je jasně dáno a jde pouze o to, jak využít možnosti. Režisérovi v jeho zřetelném záměru napomáhá jednoduchá a funkční scéna Daniela Dvořáka, jako obvykle působivé kostýmy vytvořil Roman Šolc. Avšak pozor, z toho, co bylo napsáno, by nemělo vyplynout, že jde o představení jakkoli statické, že se na jevišti odehrává pouhý kostýmovaný koncert. Naopak, vše je v neustálém pohybu a zřejmě v pravém souladu s tím, jak to velký italský skladatel sám zamýšlel.

V centru pozornosti je pochopitelně nesmírnou tragédii prožívající Rigoletto. K úspěchu chrudimského provedení přispěl především jeho představitel Richard Haan. V liberecké inscenaci vystoupil jako host podještědské scény a návštěvníci ve východních Čechách, při vší úctě k oběma v tištěném programu v této roli uvedeným pěvcům, měli díky tomu štěstí. Stali se totiž svědky skvělého výkonu umělce již dlouho se držícího v české interpretační špičce, pro něhož je Rigoletto rolí jako stvořenou. Výkonu, opírajícího se o dostatečnou zkušenost a jistotu, mnohokrát prověřenou znalost postavy, neutuchající hlasovou techniku i celkovou vnitřní sílu. Barytonista Haan auditorium doslova oslnil svým zjevem i zpěvem, plným lidské opravdovosti a pokory.

Ozdobou inscenace byl však i pěvecký vklad Vandy Šípové ztvárnivší Gildu. Mladá sopranistka přináší na jeviště coby Rigolettova dcera celou svou nevinnou duši tak odzbrojujícím způsobem, že jihne i okoralý divák a posluchač. Nelze jí nevěřit, ač jde pouze o divadlo. Šolcův rafinovaný převlekový kostým použitý ve třetím dějství podtrhuje Gildinu vnější atraktivitu, to hlavní se ovšem odehrává ve zcela jiné rovině. Šípová dokonale citově prožívá svou figuru a zpívá zcela suverénně ve všech polohách.

Trochu škoda, že se tentokrát příliš nedařilo tenoristovi Dušanu Růžičkovi coby Vévodovi mantovskému. Jeho výkon působil matně, až jaksi zaraženě. Spíše než vychloubačné a chvástavé pasáže své postavy si užil lyričtější plochy. Ale jsou takové dny, pěvec má všechny předpoklady dotvořit svého zvráceného hrdinu na úrovni svých již jmenovaných kolegů.

Za spolehlivě odvedené pak lze označit výstupy především Pavla Vančury (Monterone), ohromujícího plným hlasem, ale i Ladislava Mlejnka (Sparafucile), Alžběty Vomáčkové (Maddalena) a Blanky Černé (Giovanna). Skvěle připraven byl sbor, s nímž v Liberci pracovali Miriam Němcová a Jan Bubák, a velkou pochvalu zaslouží pečlivý a propracovaný výkon orchestru pod taktovkou šéfa opery Divadla F. X. Šaldy Martina Doubravského.

Takové inscenace se rozhodně vyplatí do východních Čech dovážet. Uspokojí tradiční milovníky opery a současně mají potenciál vzbudit zájem o tento žánr i mezi těmi, kdož s ním zatím nemají zkušenost. V hledišti chrudimského divadla sedělo hodně mladých lidí, i proto má zaměření Pardubického hudebního jara tímto směrem, byť zatím relativně skromné, velký a nezpochybnitelný smysl.

Hodnocení autora recenze 80 %

Pardubické hudební jaro 2018
Giuseppe Verdi:
Rigoletto
Dirigent: Martin Doubravský
Režie: Oldřich Kříž
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Roman Šolc
Pohybová spolupráce: Denisa Kubášová
Sbormistři: Miriam Němcová, Jan Bubák
Dramaturgie: Linda Keprtová
Orchestr a sbor opery Divadla F. X. Šaldy Liberec
Premiéra 19. května 2017 Divadlo F. X. Šaldy Liberec
(psáno z reprízy 13. 3. 2018 Divadlo Karla Pippicha Chrudim)

Vévoda mantovský – Dušan Růžička
Rigoletto – Richard Haan
Gilda – Vanda Šípová
Sparafucile – Ladislav Mlejnek
Maddalena – Alžběta Vomáčková
Giovanna – Blanka Černá
Monterone – Pavel Vančura
Marullo – Csaba Kotlár
Borsa – Sergey Kostov
Hrabě Ceprano – Andrej Styrkul
Hraběnka Ceprano – Zuzana Maxová Pecová
Páže – Šárka Venclová
Stráž – Zdeněk Lorenz
Dcera Monteroneho – Veronika Mičjarová

www.pardubickehudebnijaro.cz