Úspěšná manželská operní dvojice: Josef Otakar Masák a Naďa Kejřová

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Osobnosti české opery 

V poklidnějším čase, který charakterizuje několik dní mezi vánočními svátky a Novým rokem, jsem si znovu procházel kalendárium končícího roku. Mnohá jména těch, kteří se výrazným písmem zapsali do historie českého operního a baletního umění a byli v tomto roce spjati s nějakým zakulaceným jubileem, byla připomenuta. U některých k tomu nedošlo. A právě v samotném závěru roku se ještě naskytla příležitost připomenout si významného českého tenoristu první poloviny dvacátého století Josefa Otakara Masáka, od jehož narození uplynulo letos 27. prosince sto pět let. A protože ve stejném roce, 1. září 1899 se narodila i jeho choť, rovněž významná česká operní sólistka, Naďa Kejřová, mám za to, že by bylo dobré tyto významné umělce připomenout.Jméno Josefa Otakara Masáka dnes už znají jenom nejvěrnější operní fanoušci. Ale ve své době byl jedním z nejlepších a nejvytíženějších českých tenoristů, který úspěšně působil nejen na domácí scéně, ale sklízel časté úspěchy i v zahraničí.

Pražský rodák Masák ale původně vůbec nepomýšlel na kariéru operního pěvce, i když se zpěvu učil u profesorky Bogucké a Olivové-Adamcové. Studoval medicínu a živil se jako úředník. Jeho mohutný hlasový fond s přirozenými výškami zaujal Rudolfa Piskáčka, nám známého jako skladatele populárních operet, jenž počátkem dvacátých let působil jako dirigent ve Vinohradské zpěvohře. Zde si jej obsadil do role Alfréda ve Verdiho Traviatě. Úspěch se dostavil. Následovalo další úspěšné vystoupení v divadle Uránie a potom dokonce ve vídeňské Volksoper, kde zaujal publikum jako Don José v Bizetově Carmen.Mladý amatérský zpěvák se po těchto zkušenostech rozhodl rezignovat na profesi lékaře, zanechal studií a přijal nabídku k angažmá, kterou na základě hostování v roli Jeníka v Prodané nevěstě a v titulní roli v Offenbachových Hoffmannových povídkách dostal v roce 1923 od vedení olomouckého divadla.

Česká divadelní scéna v Olomouci, která vznikla v roce 1920, neměla lehké začátky, ale tři roky po svém založení se už měla velmi čile k světu. Byla to především zásluha ředitele Antonína Drašara a šéfa opery Karla Nedbala. U těchto jmen je rovněž dobré se zastavit. Antonín Drašar byl výtečný divadelní podnikatel, byť jej mnozí považovali za pouhého obchodníka s divadlem. Z dnešního úhlu pohledu vidíme, že – řečeno současným slovníkem – šlo o velmi zdatného manažera, který dokázal skvěle propojit umělecké ambice divadla s ekonomickou rentabilitou. A synovec slavného Oskara Nedbala, Karel Nedbal, byl velmi erudovaným a koncepčně uvažujícím a jednajícím operním tvůrcem. Téměř čtvrtstoletí jejich společné práce v olomouckém a bratislavském divadle patří k velmi významným etapám české operní historie.

Tito dva mužové připravili čin pozoruhodný nejen na svou dobu. Na přelomu května a června 1923 zorganizovali zájezd olomoucké opery do Vídně. Na jeho programu bylo všech osm Smetanových oper, Dvořákův Čert a Káča a Rusalka a Kovařovicovi Psohlavci. Původní plánovaná doba trvání zájezdu se ze dvou a půl týdne protáhla na dvojnásobek. Ohlas byl mimořádný, a to nejen u tehdy ještě početného českého vídeňského publika, ale rovněž u špičkové vídeňské hudební a divadelní kritiky.

Jedním z těch, kteří na sebe při tomto zájezdu výrazně upozornili, byl právě mladý Josef Otakar Masák. Kritika jej jednoznačně ocenila jako velký příslib. Recenzenti pochválili jeho krásný hlas, především v roli Jeníka v Prodané nevěstě a Víta v Tajemství. Kritik představení Prodané nevěsty v listu Der Tag ale neopomenul dodat, že skvělý hlasový fond sympaticky mladého tenoristy Otakara Masáka by zasluhoval dokonalého školení.

Zajímavé byly při tomto zájezdu postřehy recenzentů u Dvou vdov, které tehdy ve Vídni slavily mimořádný úspěch. Kritik ve večerníku Der Abend napsal, že s touto operou se dá zcela určitě udělat i dobrý obchod… Kritik ve Wiener Morgenszeitung o opeře napsal, že se v ní na nás usmívá také laškovná hudebnost Rossiniho s jejími žhavými pasážemi a Mozartovo božské veselí.

Ale vraťme se k tenoristovi Masákovi. Ten si vzal radu vídeňského kritika k srdci a dále pilně pracoval na důkladném školení své pěvecké techniky a také na svém herectví. V Olomouci působil do roku 1926, zde hrál a zpíval řadu rolí českého i světového repertoáru, tak jak je přinášel bohatý a různorodý operní repertoár. V roce 1926 jej Otakar Ostrčil angažoval do svazku opery Národního divadla. Poprvé hostoval v Národním divadle 11. dubna 1926 v roli Dalibora. V rychlém sledu pak následovala vystoupení v roli Jeníka v Prodané nevěstě a Ctirada ve Fibichově Šárce. Tyto tři postavy se pak staly základem Masákova kmenového českého repertoáru nejen v Národním divadle.Vysoce bylo hodnoceno jeho pěvecké i herecké pojetí Dalibora, pro kterého byl svým způsobem ideálně disponován. Ačkoli ani jednou nebyl obsazen v této roli do premiéry nového nastudování, byl považován za jednoho z nejlepších Daliborů předblachutovské éry.

První rolí nastudovanou v Národním byla postava Ondřeje v památné Ostrčilově a Pujmanově inscenaci Bergova Vojcka. V roce 1928 se dále pěvecky školil v Miláně u pedagoga Piccoliho. V angažmá na naší první operní scéně setrval do roku 1930. Tehdy ze zdravotních důvodů angažmá na čas přerušil, ale nikdy neztratil s Operou Národního divadla kontakt. Obdobná situace nastala i v období 1940–1945.

V letech 1932–1933 byl sólistou Nového německého divadla v Praze a ve třicátých letech často hostoval na zahraničních scénách, především ve Vídni, v Kolíně nad Rýnem, Varšavě, Bělehradě a Záhřebu, kde mimo jiné ztvárnil postavu Parsifala při prvním uvedení této opery v tehdejší Jugoslávii.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář

Reklama