Utlumený úžas nad božím dílem aneb Minkowski si nic neulehčil. Začal Salcburský festival

redakce, 20.07.2015 20:30

Z ohlasů v zahraničním tisku

Historicky informovaná cesta přes hory a doly

Salcburský festival zahájil Haydnovým Stvořením. Dirigent Marc Minkowski sdělil ve Velkém festivalovém domě osobně, že neudělá přestávku po čtvrtém dni božského tvoření, ale teprve po šestém. Nicolaus Harnoncourt se s vysvětlením k publiku totiž obrací často, není to tedy dnes už nic zvláštního, a nemusela tak aspoň učinit prezidentka festivalu Helga Rabl-Stadler.

Vůbec je letošní salcburské léto zvláštní. Zahájilo v sobotu, ne tak docela, a přece s „duchovní předehrou“ – Ouverture spirituelle. Mnozí si oddechli, když se zastánce rozšiřování festivalu Alexander Pereira vypařil do Milána. A tak nyní začíná dvouleté mezivládí Svena-Erica Bechtolfa (šéfa činoherní části) ve vedení celkového programu, dokud ho nepřevezme Markus Hinterhäuser.

Bechtolf je sice mnohostranný, ale rozdvojit se přece jen nemůže. O zahajovacím večeru zkoušel Figara, což prezidentka Rabl-Stadler jeho jménem sdělila a zároveň udělala propagaci festivalu s „188 podniky“ během 45 dní. Po Pereirovi ještě zůstaly stopy, Ouverture spirituelle byla jeho nápad, ale zůstala – nebyla zrušena jako například festivalový ples.
Zvuky jiných náboženství
Zůstala také myšlenka na spojení klasické hudby křesťanského ražení s jinými náboženstvími. Letos jsou to ohlasy hinduismu, a tak stojí festival pod ochranou božstev Grahmy, Šivy a Višny. Višnu chrání lidstvo a potírá veškeré zlo, ve Festspeilhausu to však nebylo potřeba.

Dirigent jako Marc Minkowski je vždycky dobrý, zvláště však tehdy, pokud může svět hudebních značek skrz naskrz vědomě utvářet a důkladně propracovat. A také při Stvoření generuje jeho historicky informovaný přístup občas delikátní okamžiky. Například tam, kde mlčí housle, ale violy, violoncella a kontrabasy podporují melancholicky Rafaelem (výrazný Adrian Sâmpetran) zvěstovaná boží slova („množte se!“), se šíří temně žhnoucí hluboký cit.

To byla ovšem výjimka, neboť velký prostor Festspielhausu je zrádný. Laskavě uhlazuje nerovnosti, je však nemilosrdný k diskrétním jemnostem. Pak znějí do sebe soustředěné pasáže bez vibrata bezkrevně, zatímco dramatická místa a akcentované úseky v podání Musiciens du Louvre (spolu se členy Orchester Mozarteum) vyzněla přesvědčivě. Shrnutí: Ne vždy vyšla koordinace, ani intonačně nebylo vše v pořádku. Avšak po umělecké stránce to byl zajímavý večer, především díky salcburskému Bachovu sboru, s nímž sopranistka Chiara Skerath nalezla souznění až v průběhu večera, tenorista Stanislas de Barbeyrac pak byl při věci od samého začátku.

(Der Standard – 19. července 2015 – Ljubiša Tošić)
***

Stvoření na zahájení festivalu: Úžas nad božím dílem

Stalo se to krátce před „východem Slunce“: Zazněl mobil a krátce nato povstal hluk v hledišti. Někomu se asi udělalo nevolno, přišla horlivá pomoc a provedení Haydnova Stvoření bylo na chvíli přerušeno. Někdy takové nepředvídané (a nezáměrné) příhody přeruší napětí. Ve Velkém festivalovém domě však bohužel už před tímto vznešeným okamžikem třetího dne stvoření („v plném jasu vstává nyní zářivé Slunce“) vládla místo napětí a povznesené nálady spíše nezávazná pohoda.

Marc Minkowski byl tentokrát pověřen už mezitím tradičním neoficiálním úvodem Salcburského festivalu (a oficiálním začátkem jeho součásti Ouverture spirituelle). Sedmdesát členů Musiciens du Louvre z Grenoblu a Orchester Mozarteum utvořili ve dvou řadách široké panorama pro Bachův sbor ze Salcburku. Mistr se objevil v jakémsi těžkém staromódním fraku, který po přestávce vyměnil za vínově červenou vestu přes černou košili: uvolnění vzhledem k vysoké teplotě? Každopádně měl podobně jako James Levine po ruce ručník k otírání potu.
Jako vždy si Minkowski nic neulehčil
Proč si člověk všímá takových vnějškovostí? Protože jsme toto Stvoření mohli vnímat příjemně, aniž by se dostavilo vnitřní pohnutí. Tak ubíhají myšlenky rychle jinam. K dojmům a vzpomínkám, jaké vznikly právě na tomto místě a při tomto díle v provedení Simona Rattla a Bernarda Haitinka, René Jacobse a Nikolause Harnoncourta a které potvrzují: Minkowski si svým přístupem k Haydnovu světu a jeho hudebnímu jazyku nic neulehčuje.

Začíná sice v pomalém tempu, scéna chaosu je pojatá zeširoka a stojí za slyšení, a pianissimo, jímž nasazuje sbor vyprávění příběhu stvoření, je tajuplně omamné. Pak proráží světlo, organicky a v majestátním lesku, svítí a září. Zde hudební tvůrce vskutku jen nestiskl tlačítko vypínače…

Pak ale převládá víc a víc laskavý, poněkud pohádkový vyprávěcí tón (ten frak měl možná přece jen symbolický význam), malebně kreslaná naivita plná nezatížené líbeznosti, jedním slovem: efekt měkké kresby.

V tomto smyslu se k sobě hodil i tercet sólistů, neboť ani jejich projev nešel do hloubky. K tomu by zvláště u mužských hlasů, lehkého tenoru Stanislase de Barbeyrac a měkkého, a nepříliš jadrného basu Adriana Sâmpetrana, bylo třeba také srozumitelné artikulace. Sopranistka Chiara Skerath pěknými zvonivými tóny v soutěži o přízeň své partnery předčila.

Spojený orchestr ze Salcburku a z Grenoblu hrál pěkně a také Bachův sbor splnil svou úlohu spolehlivě, plasticky vynikly především dřevěné dechové nástroje, ale jinak bylo provedení bez potřebné naléhavosti. Navzdory velkým ovacím publika bylo provedení sice krásné, čisté, avšak málo závažné. Úžas nad božím dílem zůstal utlumen.

(Der Standard – 19. července 2015 – Ljubiša Tošić)
Salzburger Festspiele 2015
Joseph Haydn:
Die Schöpfung
Dirigent: Marc Minkowski
Chiara Skerath (soprán)
Stanislas de Barbeyrac (tenor)
Adrian Sâmpetrean (bas)
Salzburger Bachchor
Sbormistr: Alois Glassner
Les Musiciens du Louvre Grenoble
Členové Mozarteumorchesters Salcburk
19. července 2015 Grosses Festspielhaus Salcburk