Zdaleka ne všechna proslulá umělecká díla se setkala s okamžitým úspěchem. Některá si dokonce při prvním uvedení vysloužila zdrcující kritiku a jejich hvězdná chvíle musela přijít až s časovým odstupem. Podobnou historii má kupodivu i patrně nejhranější a nejslavnější balet dvacátého století, Labutí jezero Petra Iljiče Čajkovského, od jehož premiéry uplyne 4. března sto čtyřicet let.
Hudbu k baletu si u Čajkovského objednal v roce 1875 za 800 rublů jeho přítel Vladimir Begičev, intendant carských divadel v Moskvě. Vladimir Begičev je také společně s Fedorem Gelcerem jedním z autorů libreta, které líčí příběh lásky prince Siegfrieda ke krásné Odettě, začarované zlým Rudovousem v labuť. Čajkovskij dokončil skladbu v březnu 1876 a ihned poté v Moskvě začaly zkoušky na premiérové představení. První uvedení díla v roce 1877 v Moskvě skončilo neúspěchem. A ani o několik let později nic nenasvědčovalo tomu, že se stane fenoménem světového baletu na několik století.
Dějištěm prvního uvedení v zahraničí (pouze druhé dějství) bylo Národní divadlo v Praze 21. února 1888 v choreografii Augustina Bergera. Petr Iljič Čajkovskij právě tehdy v Praze dirigoval dva koncerty a do deníku si zaznamenal, že při zhlédnutí svého baletu zažil „chvíle absolutního štěstí“.
Labutí jezero je dnes nejhranějším klasickým baletem a mezi nejznámější patří i další Čajkovského díla Šípková Růženka a Louskáček. Na nich Petr Iljič Čajkovskij spolupracoval s geniálním choreografem Mariem Petipou. „Otec klasického baletu“ Marius Petipa, k němuž skladatel choval velký respekt a nedovedl si představit, že by „dělal balet s někým jiným“, měl v plánu oživit znovu i Labutí jezero. Stalo se tak už bez Petra Iljiče Čajkovského (zemřel v roce 1893) v lednu 1895 v Mariinském divadle v Petrohradě. Za novou produkcí stála dvojice Marius Petipa a Lev Ivanov, hudbu pro potřeby inscenace upravil skladatel a šéfdirigent scény Riccardo Drigo. Tato verze měla konečně úspěch a stala se „standardem“.
