Uznání přišlo až časem. Čajkovského Labutí jezero se poprvé hrálo před 140 lety

Petr Iljič Čajkovskij: Labutí jezero – Wiener Staatsballett 2004 (zdroj commons.wikimedia.org / Peter Gerstbach)

Zdaleka ne všechna proslulá umělecká díla se setkala s okamžitým úspěchem. Některá si dokonce při prvním uvedení vysloužila zdrcující kritiku a jejich hvězdná chvíle musela přijít až s časovým odstupem. Podobnou historii má kupodivu i patrně nejhranější a nejslavnější balet dvacátého století, Labutí jezero Petra Iljiče Čajkovského, od jehož premiéry uplyne 4. března sto čtyřicet let.

Hudbu k baletu si u Čajkovského objednal v roce 1875 za 800 rublů jeho přítel Vladimir Begičev, intendant carských divadel v Moskvě. Vladimir Begičev je také společně s Fedorem Gelcerem jedním z autorů libreta, které líčí příběh lásky prince Siegfrieda ke krásné Odettě, začarované zlým Rudovousem v labuť. Čajkovskij dokončil skladbu v březnu 1876 a ihned poté v Moskvě začaly zkoušky na premiérové představení. První uvedení díla v roce 1877 v Moskvě skončilo neúspěchem. A ani o několik let později nic nenasvědčovalo tomu, že se stane fenoménem světového baletu na několik století.

Dějištěm prvního uvedení v zahraničí (pouze druhé dějství) bylo Národní divadlo v Praze 21. února 1888 v choreografii Augustina Bergera. Petr Iljič Čajkovskij právě tehdy v Praze dirigoval dva koncerty a do deníku si zaznamenal, že při zhlédnutí svého baletu zažil „chvíle absolutního štěstí”.

Labutí jezero je dnes nejhranějším klasickým baletem a mezi nejznámější patří i další Čajkovského díla Šípková Růženka a Louskáček. Na nich Petr Iljič Čajkovskij spolupracoval s geniálním choreografem Mariem Petipou. „Otec klasického baletu” Marius Petipa, k němuž skladatel choval velký respekt a nedovedl si představit, že by „dělal balet s někým jiným”, měl v plánu oživit znovu i Labutí jezero. Stalo se tak už bez Petra Iljiče Čajkovského (zemřel v roce 1893) v lednu 1895 v Mariinském divadle v Petrohradě. Za novou produkcí stála dvojice Marius Petipa a Lev Ivanov, hudbu pro potřeby inscenace upravil skladatel a šéfdirigent scény Riccardo Drigo. Tato verze měla konečně úspěch a stala se „standardem”.

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na