V 88 letech zemřela Eva Zikmundová, dlouholetá sólistka Národního divadla

Eva Zikmundová (roz. Mašková) se narodila v roce 1932 v Kroměříži. Studovala zpěv nejprve na Konzervatoři Brno, poté na Janáčkově Akademii múzických umění a na Hudební fakultě pražské AMU, kterou absolvovala pod vedením Zdeňka Otavy. V roce 1953 se provdala za cestovatele Miroslava Zikmunda, měli spolu syna Miroslava.

Sopranistka Zikmundová poprvé vystoupila v Národním divadle v listopadu 1957 jako Vendulka ve Smetanově opeře Hubička. V roce 1958 se stala sólistkou Opery ND a zůstala jí až do roku 1991. Účinkovala v řadě zahraničních inscenacích – byla stálým hostem berlínské Deutsche Staatsoper, vystoupila také na operních scénách mimo jiné v Benátkách, Janově a Budapešti.

Angažmá v Národním divadle vždy chápala jako velkou poctu. Během svého působení hrála mimo jiné titulní roli v Rusalce Antonína Dvořáka, Mladu, Svatavu a později Vlastu v Šárce Zdeňka Fibicha, prosadila se také jako Julie ve Dvořákově Jakobínu, v Janáčkově Její pastorkyni zpívala nejprve Karolku, později Jenůfu a dokonce i Kostelničku, později i Rychtářku. Byla také skvělým Lišákem v Příhodách lišky Bystroušky, Káťou Kabanovou a dokonce i Emilií Marty ve Věci Makropulos. Její hlas slyšeli návštěvníci Libuše v řadě repríz v postavách 1. nebo 2. žence za scénou, ale především v postavě Lutoborovy dcery Krasavy. Jednou z jejích nejúspěšnějších rolí se stala Sieglinda ve Wagnerově Valkýře nebo Taťána v Eugenu Oněginovi. Její poslední operou v Národním divadle byla v sezoně 1990/1991 Dvořákova Čert a Káča, kde ztvárnila Její mámu.

V závěrečné fázi svého působení v Národním divadle se díky svým zkušenostem a pracovní důslednosti výborně uplatnila jako asistentka režie. Pečovala o inscenace Karla Jerneka (Rigoletto, Traviata), byla asistentkou Karla Drgáče v inscenaci Mozartova Únosu ze Serailu a aktovek Alexandra von Zemlinského Florentinská tragédie a Infantčiny narozeniny, Nikolause Windisch-Spoerka v jeho představení Rusalky a především Dominika Neunera v jeho výtečném pojetí Verdiho Otella. Působila také pedagogicky na konzervatořích v Praze a v Teplicích.