Jeden z nejrenomovanějších světových skladatelů současnosti odkazuje v symfonii k lezecké trase v jeskyni nedaleko Marmolady v Dolomitech a k příběhu Toma Ballarda, který trasu vytvořil v roce 2015 v tehdejší nejvyšší lezecké obtížnosti. „Tom byl jeden z nepozoruhodnějších a nejlepších horolezců své generace. Zemřel před dvěma lety při pokusu o výstup na devátou nejvyšší horu světa Nanga Parbat,“ uvedl rakouský skladatel.
Symfonie měla mít premiéru loni v květnu v Amsterdamu, brněnští filharmonici ji měli uvést v listopadu. „Kvůli tomu, co se děje, se ale doposud ještě nikde nehrála. My ji natáčíme pro Český rozhlas, který ji odvysílá ze záznamu. Jsem za to velmi vděčný nejen rozhlasu, ale i svému orchestru, že jsme se mohli do tohoto projektu pustit,“ uvedl šéfdirigent Filharmonie Brno Dennis Russell Davies.
Larcherova symfonie se snaží vyjádřit touhu po prozářeném životě, životě ve světle. „Je také o tom, jak obrovské hory pozorují naše nepochopitelné šílené činy. A ani neví, že v jejich blízkosti mohou někteří strávit nejkrásnější hodiny svého života. Všechno to riskování, které horolezci mnohdy podstupují, vede k otázkám, jakou hodnotu má život člověka nejen pro něj samého, ale i pro ostatní,“ uvedl Thomas Larcher, který sám několikrát unikl v horách smrti.
Aby vyjádřil potřebnou atmosféru, užívá nezvyklé nástroje. Bicisté hrají na desítky bubnů, tympánů, činelů, zvonků, zvonů, etnických nástrojů ale také na prázdné barely, pečící papír, flexatony, bouřkové plechy, imitují vítr nebo práskají bičem. „Pro různé neladěné nástroje Larcher předepsal konkrétní tóny, takže jsme třeba přibrousili dřevěné špalíky, aby zněly, jak mají. Také musíme hrát konkrétní tóny na bongu nebo neobvyklá glissanda u tympánu,“ uvedl šéf bicistů Lukáš Krejčí. Z nástrojů, které nejsou pro symfonii příliš obvyklé, zní ve skladbě například cimbál, akordeon nebo speciální kontrabas klarinet. „Je přivezený z Rakouska, protože přesně takový u nás v republice není. Ten, který mám já, neobsáhne nejhlubší tóny v této symfonii,“ uvedl Jindřich Pavliš z Clarinet Factory, který na vypůjčený nástroj hraje. Žesťaři kromě svých nástrojů hrají také na čtyři waterphony, kovové nádoby naplněné vodou, po jejichž čnějících hrotech se jezdí smyčcem.
Larcherova symfonie je podle Daviese jednou z obětí celosvětové koronakrize. „Jsem moc rád, že ji hrajeme, mimo jiné kvůli Thomasovi. Pro autora je totiž nesmírně důležité, aby slyšel svoje dílo,“ zdůraznil Davies, který s Larcherem spolupracuje přes 20 let. Jeho hudbu vnímá Davies jako popis člověka: je velkorysá, inovativní, spontánní, ale přitom velmi disciplinovaná. „Thomas je takzvaně skvělým produktem své země, svého domova, tedy Tyrolska a své generace – nesnáší rasismus, útlak a sociální nespravedlnost. Jako klavírista manager také neúnavně podporuje mladé autory,“ uvedl Davies.
