V čase postním uvedl SOČR Dvořákovo Stabat Mater

Ondrej Lenárd budoval tvářnost Symfonického orchestru Českého rozhlasu plných osm let. K orchestru se rád vrací, pro svůj druhý letošní koncert vybral veledílo génia - Stabat Mater Antonína Dvořáka.
Pavla Vykopalová, Denisa Hamarová, Jaroslav Březina, Peter Mikuláš, PFS, SOČR, Ondrej Lenárd 2019 (foto Filip Jandourek)

Stabat Mater jsou prvá dvě slova církevního hymnu, jehož autorský základ se připisuje papeži Innocentu III. (†1216), o finální verzi se však zasloužil františkánský mnich Jacopone da Todi (†1306). Antonín Dvořák napsal duchovní kantátu Stabat Mater pro sóla, sbor a orchestr jako opus 28, později označený jako op. 58.  Náčrt v klavíru je z roku 1876, orchestraci odročil pro naléhavé kompozice jiné, včetně Moravských dvojzpěvů, takže dílo dokončil v listopadu 1877. O impulsu k této skladbě se nezmiňuje, ale můžeme ji logicky brát i jako uměleckou kontemplaci muže hluboké víry nad realitou dnů, které prožíval: skicy patří do času úmrtí holčičky Josefy, kompozice následuje poté, co v v srpnu zemřela roční Růženka a v den Mistrových narozenin skoro čtyřletý Otakar. Domov, který kolébal tři děti, osiřel, Anna a Antonín Dvořákovi zůstali sami.

Sotva je náhodné, že utrpení a úpěnlivá prosba Inflammatus et accensus, per te Virgo sim defensus (Plameny týrán a ohněm, ať jsem Tebou Panno chráněn) je komponovaná právě pro alt a víme, že paní Dvořáková altové sólo nejednou zpívala. Premiéru Stabat Mater uvedla v prosinci 1980 pražská Jednota umělců hudebních (jim je také partitura dedikována) s operním souborem a sólisty Prozatímního divadla a dílu byla spontánně prorokována skvělá budoucnost. Hodnoty tohoto díla si byl Antonín Dvořák vždy vědom, měl je rád nejenom pro skutečně ohromné úspěchy světové, ale dovedl stejně ocenit i prosté provedení v chrámu jen s varhanami.

Ondrej Lenárd 2019 (foto Filip Jandourek)

Hymnus Stabat Mater rozvrhl do deseti částí. Široce vystavěný vstup, v oktávách gradovaný, vyklene oblouk, v němž zprvu sbor a naléhavě lkavý výkřik tenoru otevře děj: Stabat Mater dolorosa (Stála Matka bolestná pod křížem). Tento tenorový vstup, hlasové nasazení s violami a hornovou korunou, je úchvatný a pro posluchače též zřetelná gustace pěvce (Beno Blachut zůstává stále nezapomenutelný).

Kompozičně úderné a emotivně silné je postupující zapojení celého kvartetu sólistů: Pavla Vykopalová (soprán), Denisa Hamarová (alt), Jaroslav Březina (tenor) a Peter Mikuláš (bas) byla čtveřice výborné souhry a souznění, což potvrdil hned druhý díl skladby, kvartetu určená otázka Gui est homo, qui non fleret (Kde je člověk, který zadrží pláč). Sólistům v nejlepším slova smyslu vévodila Pavla Vykopalová, čistý, jasný krásně znělý soprán, který pokaždé dával vyznít vrcholům akordů a zářil i v duetu s tenorem Fac ut portem Christi mortem (Dej, ať smrt Kristovu s tebou nésti mohu). Napětí dramatu stupňuje basové sólo Fac, ut ardeat cor meum (Dej, ať srdce moje hoří), strhující mužná modlitba pojí nepřebernou bolest s pokorou, vypjaté výkřiky prokládané trubkovou fanfárou s šepotem prosby, a to vše vyzpíval Peter Mikuláš s neokázalým porozuměním. Tenorové sólo Fac me vere tecum flere (Dej mi s tebou zaplakat) je jednou z nejpůsobivějších částí kantáty, hobojový úvod zpěvu, kontrast mužského sboru a opakované návraty prosby vytvářely výrazové napětí a deklamačně přesný, křehký projev Jaroslava Březiny se nemíjel účinkem. Oddíly sólové prokládá skladatel oddíly sborovými a tyto části patřily k nejkvalitnějším chvílím večera.

Peter Mikuláš, PFS, SOČR, Ondrej Lenárd 2019 (foto Filip Jandourek)

Precizně připravený, detailně jemný a vytříbený sbor s dokonalou výslovností, to je Pražský filharmonický sbor, skvěle vedený sbormistrem Lukášem Vasilkem, Stabat Mater patří k jeho četným vystoupením. Také Denisa Hamarová je s partem ve Dvořákově kantátě dávno spjata a prosbu ochrany před pekelným ohněm Inflammatus et accensus přednesla se silně citovým nasazením, drobná pěvecká vibrata, střídaná s výrazným parlandem, nebyla kazem. Maestro Lenard dimenzoval velmi uvážlivě a znalecky tempa, crescenda i dynamiku ve službě vznešeně pokorné, hluboké modlitbě, dbal pečlivě o výstavbu díla bez jakékoli hry okázalých efektů. Závěrečné kvartetní Quando corpus morietur (Po smrti pak mého těla, dopřej, aby duše směla vejít v ráje království) rozezněl ve všech složkách v mohutný jásot víry a naděje Amen (Staniž se!) A s jemně třpytivou připomínkou vstupní melodie kantáty se večer hlubokého zážitku uzavřel.

Je potěšující, že toto Dvořákovo veledílo zařadil SOČR do času postního. Za čtrnáct dní můžeme v čase velikonočního týdne srovnávat – totéž dílo provede FOK.

Pavla Vykopalová, Denisa Hamarová, PFS, SOČR, Ondrej Lenárd 2019 (foto Filip Jandourek)

Antonín Dvořák: Stabat Mater
Rudolfinum, Dvořákova síň, 1. dubna 2019

Pavla Vykopalová – soprán
Denisa Hamarová – alt
Jaroslav Březina – tenor
Peter Mikuláš – bas

Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek – sbormistr
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Ondrej Lenárd – dirigent

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na