Stabat Mater jsou prvá dvě slova církevního hymnu, jehož autorský základ se připisuje papeži Innocentu III. (†1216), o finální verzi se však zasloužil františkánský mnich Jacopone da Todi (†1306). Antonín Dvořák napsal duchovní kantátu Stabat Mater pro sóla, sbor a orchestr jako opus 28, později označený jako op. 58. Náčrt v klavíru je z roku 1876, orchestraci odročil pro naléhavé kompozice jiné, včetně Moravských dvojzpěvů, takže dílo dokončil v listopadu 1877. O impulsu k této skladbě se nezmiňuje, ale můžeme ji logicky brát i jako uměleckou kontemplaci muže hluboké víry nad realitou dnů, které prožíval: skicy patří do času úmrtí holčičky Josefy, kompozice následuje poté, co v v srpnu zemřela roční Růženka a v den Mistrových narozenin skoro čtyřletý Otakar. Domov, který kolébal tři děti, osiřel, Anna a Antonín Dvořákovi zůstali sami.
Sotva je náhodné, že utrpení a úpěnlivá prosba Inflammatus et accensus, per te Virgo sim defensus (Plameny týrán a ohněm, ať jsem Tebou Panno chráněn) je komponovaná právě pro alt a víme, že paní Dvořáková altové sólo nejednou zpívala. Premiéru Stabat Mater uvedla v prosinci 1980 pražská Jednota umělců hudebních (jim je také partitura dedikována) s operním souborem a sólisty Prozatímního divadla a dílu byla spontánně prorokována skvělá budoucnost. Hodnoty tohoto díla si byl Antonín Dvořák vždy vědom, měl je rád nejenom pro skutečně ohromné úspěchy světové, ale dovedl stejně ocenit i prosté provedení v chrámu jen s varhanami.
Hymnus Stabat Mater rozvrhl do deseti částí. Široce vystavěný vstup, v oktávách gradovaný, vyklene oblouk, v němž zprvu sbor a naléhavě lkavý výkřik tenoru otevře děj: Stabat Mater dolorosa (Stála Matka bolestná pod křížem). Tento tenorový vstup, hlasové nasazení s violami a hornovou korunou, je úchvatný a pro posluchače též zřetelná gustace pěvce (Beno Blachut zůstává stále nezapomenutelný).
Kompozičně úderné a emotivně silné je postupující zapojení celého kvartetu sólistů: Pavla Vykopalová (soprán), Denisa Hamarová (alt), Jaroslav Březina (tenor) a Peter Mikuláš (bas) byla čtveřice výborné souhry a souznění, což potvrdil hned druhý díl skladby, kvartetu určená otázka Gui est homo, qui non fleret (Kde je člověk, který zadrží pláč). Sólistům v nejlepším slova smyslu vévodila Pavla Vykopalová, čistý, jasný krásně znělý soprán, který pokaždé dával vyznít vrcholům akordů a zářil i v duetu s tenorem Fac ut portem Christi mortem (Dej, ať smrt Kristovu s tebou nésti mohu). Napětí dramatu stupňuje basové sólo Fac, ut ardeat cor meum (Dej, ať srdce moje hoří), strhující mužná modlitba pojí nepřebernou bolest s pokorou, vypjaté výkřiky prokládané trubkovou fanfárou s šepotem prosby, a to vše vyzpíval Peter Mikuláš s neokázalým porozuměním. Tenorové sólo Fac me vere tecum flere (Dej mi s tebou zaplakat) je jednou z nejpůsobivějších částí kantáty, hobojový úvod zpěvu, kontrast mužského sboru a opakované návraty prosby vytvářely výrazové napětí a deklamačně přesný, křehký projev Jaroslava Březiny se nemíjel účinkem. Oddíly sólové prokládá skladatel oddíly sborovými a tyto části patřily k nejkvalitnějším chvílím večera.
Precizně připravený, detailně jemný a vytříbený sbor s dokonalou výslovností, to je Pražský filharmonický sbor, skvěle vedený sbormistrem Lukášem Vasilkem, Stabat Mater patří k jeho četným vystoupením. Také Denisa Hamarová je s partem ve Dvořákově kantátě dávno spjata a prosbu ochrany před pekelným ohněm Inflammatus et accensus přednesla se silně citovým nasazením, drobná pěvecká vibrata, střídaná s výrazným parlandem, nebyla kazem. Maestro Lenard dimenzoval velmi uvážlivě a znalecky tempa, crescenda i dynamiku ve službě vznešeně pokorné, hluboké modlitbě, dbal pečlivě o výstavbu díla bez jakékoli hry okázalých efektů. Závěrečné kvartetní Quando corpus morietur (Po smrti pak mého těla, dopřej, aby duše směla vejít v ráje království) rozezněl ve všech složkách v mohutný jásot víry a naděje Amen (Staniž se!) A s jemně třpytivou připomínkou vstupní melodie kantáty se večer hlubokého zážitku uzavřel.
Je potěšující, že toto Dvořákovo veledílo zařadil SOČR do času postního. Za čtrnáct dní můžeme v čase velikonočního týdne srovnávat – totéž dílo provede FOK.
Antonín Dvořák: Stabat Mater
Rudolfinum, Dvořákova síň, 1. dubna 2019
Pavla Vykopalová – soprán
Denisa Hamarová – alt
Jaroslav Březina – tenor
Peter Mikuláš – bas
Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek – sbormistr
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Ondrej Lenárd – dirigent
