V hlavních rolích indiáni z Peru a také cink
Další opět naprosto rozdílné tváře letošního programu ukázalo pokračování dvanáctého ročníku pražského mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby, a to při pondělním a středečním večeru. Ta první byla až nečekaně přívětivá, když představila peruánskou hudbu osmnáctého století, ta druhá tvář pak přece jen o notný kus méně bezprostřední a spontánní, avšak rozhodně nikoli odměřená, při líčení hudebního života v římských a benátských chrámech na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století.
Temperamentní španělské lidové hudbě, spojující románský základ s orientálními vlivy, patřilo v evropském kontextu odjakživa přední místo. Je skutečně velkým dobrodružstvím sledovat, jak se posléze podílela na dalším formování původního folkóru ve španělských koloniích, jakkoli historikové Španělům často vyčítají, že rozsáhlá území v Jižní Americe získali na úkor tamějších vyspělých kultur Aztéků a Inků, které do značné míry zničili.
Peruánský arcibiskup y Bujanda nechal ke konci osmnáctého století pořídit takzvaný kodex Trujillo del Perú, aby králi Karlovi III. doložil mnohovrstevnatou historii své vlasti. Vedle map, plánů a kreseb dotyčné knihy obsahovaly i notové zápisy lidové hudby – a právě ty, doplněné o několik kompozic z bolívijských jezuitských misíí, přinesl program nazvaný Barroco Latinoamericano.
Soubor Música temprana založil před deseti lety argentinsko holandský hudebník Adrián Rodríguez Van der Spoel, s cílem uvádět historickou hudbu Latinské Ameriky, často nově objevovanou v hudebních archivech jihoamerických katedrál a misií.
Při pražském vystoupení Van der Spoelova souboru si nešlo nevšimnout, jak čtveřice muzikantů jihoamerického původu temperamentně svěží písně interpretovala o poznání bezprostředněji a radostněji oproti svému zbylému kolegovi, už pouhou fiziognomií odlišnému Irovi Nicku Milneovi (viola da gamba), jakkoli ani on po hudební stránce jistě nic „neošidil“. Jinými slovy: Autentická interpretace „se vším všudy“ udělala z večera v Trojském zámku pravou lahůdku pro uši, oči i duši, stejně jako s muzikanty to doslova šilo i s nejedním posluchačem.
Také středeční koncert, kterým se festival přestěhoval opět do Anežského kláštera – tentokrát do kostela sv. Františka, nejstarší gotické stavby v Praze, zaznamenával Český rozhlas. V tomto případě se posluchači Vltavy mohou těšit na Sladkou novou píseň – Dulce novumque melos, program sestavený z oslavných motet a další virtuózní hudby, tak jak ji provozovali v římských a benátských chrámech šestnáctého a sedmnáctého století. Večer by ovšem mohl nést ještě jiný, neméně výstižný název – a totiž: V hlavní roli cink. Právě v době, kdy tvořili Palestrina, Gabrieli či Lasso, zažíval tento středověký dechový nástroj, jakýsi kříženec žesťového a dřevěného dechového nástroje, své nejslavnější doby. Cink s kónickým vnitřním otvorem má často zakřivený tvar, je opatřen tónovými dírkami uspořádanými podobně jako u flétny, zvuk se však tvoří v malém nátrubku.
S cinkem se v Praze představil Doron David Sherwin, rodák z Kalifornie, o kterém se mluví jako o jednom z nejlepších světových instrumentalistů (mimo jiné hraje také jazz!). Oproti naší cembalistce Barbaře Marii Willi ovšem působil tak trochu roztržitým, nervním dojmem a jakkoli je už třeba jen technické zvládnutí cinku bezpochyby extrémně obtížné, předpokládající mnohaletou dřinu, především v první půli měl Sherwin smůlu na poměrně velké množství nepříliš vydařených tónů; rozpaky mohlo také vzbuzovat jeho časté utírání úst do rukávu saka. Teprve po přestávce jako by se rozehrál, snad nejlíp mu vyšel Claudio Merulo a jeho virtuózní La Gratiosa.
S cembalem či varhanami se jasný, měkký, zpěvný tón cinku pojí opravdu skvostně; mistrovství Barbary Marie Willi se ovšem osvědčilo i v sólových číslech, u mě nejvíc zabodovala dvojím zařazením rytmicky obtížných kompozic Poláka Jana z Lublina a také Passamezzem benátského skladatele Giovanni Picchiho, jehož zběsilé tempo zvládla naprosto úchvatně. V závěru svého vystoupení si oba interpreti vysloužili nadšené volání Bravo.
Pochválit je třeba zvlášť na naše poměry nebývale vzorně připravený tištěný program ke všem festivalovým koncertům s vynikajícími texty předního amerického muzikologa a odborníka na historickou interpretační praxi Marca Vanscheeuwijcka.
Barroco Latinoamericano
Španělské vlivy v peruánské hudbě 18. století
Música Temprana
Adrián Rodríguez Van der Spoel – barokní kytary, zpěv, perkuse, umělecký vedoucí
Letní slavnosti staré hudby 2011
1.srpna 2011 Zámek Troja Praha
program:
Baltasar Jaime Martínez Campanón y Bujada, Antonio Pereyre-Pacheco y Ruiz, Melchor María Mercado
***
Dulce novumque melos
Oslavná moteta a virtuózní hudba v římských a benátských chrámech
Doron Sherwin – cink
Barbara Maria Willi – cembalo, varhany
Letní slavnosti staré hudby 2011
3.srpna 2011 Klášter sv. Anežky České, kostel sv. Františka Praha
program:
G.P.Cima, B.Storace, G.P.da Palestrina, O.Bargnani, J.Hassler, Jan z Lublina, G.Guami, G.B.Fontana, O.di Lasso, G.Picchi, C.Merulo, G.Gabrieli, S.Rossi
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
