V ostravské opeře má dnes premiéru Gounodův Romeo a Julie

Osm let po své nejznámější opeře Faust a několika dalších, dnes už pozapomenutých divadelních partiturách, které se na výsluní nejspíš již nikdy nedostanou, přichází Charles Gounod s novým titulem, jenž se dodnes zájmu operních dramaturgů i publika těší – a to přesto, že po jeho námětu sáhl před Gounodem i po něm nejeden z dalších skladatelů: se zhudebněním Shakespearovy tragédie Romeo a Julie. Opera, která měla svoji premiéru 27.dubna 1867 v pařížském Théâtre Lyrique pod autorovým vedením, se velmi brzy dostává i k nám; už v srpnu 1869 Gounodova Romea a Julii uvádí – jako první v tehdejším Rakousko-Uhersku – Bedřich Smetana v pražském Prozatímním divadle. V samotném Národním divadle se titul zatím objevil ve čtyřech inscenacích, pozadu nezůstaly ani další operní soubory u nás. Ovšem zatímco za poslední pražskou inscenací spadla naposledy opona vlastně teprve nedávno, na přelomu tisíciletí, například Ostrava Gounodova Romea a Julii neslyšela už plných pětaosmdesát let. Ostravský dluh splatí až dnešní premiéra nového nastudování, pro které byl jako dirigent přizván třiatřicetiletý Tomáš Brauner, jehož jméno mají návštěvníci divadel i koncertních síní možnost číst v programech stále častěji.

Kdy jste se vůbec jako posluchač či divák setkal s Gounodovým Romeem a Julií poprvé? Favorizujete nějakou z existujících nahrávek či inscenací, které jste měl možnost vidět – ať už osobně nebo ze záznamu?

K mému prvnímu setkání s operou Romeo a Julie Charlese Gounoda došlo v roce 1994 v Národním divadle v Praze. Tato operní inscenace ve mně na dlouho zanechala obrovský dojem, Gounodova hudba mne zde poprvé oslovila. Režisérem byl Jozef Bednárik a hudebního nastudování se tehdy ujal dirigent Oliver Dohnányi.

Čím vás oslovuje Gounodův Romeo nejvíc? Jsou nějaké konkrétní scény, které v téhle opeře máte obzvlášť rád? Vyvíjel se nějak znatelněji váš osobní vztah k téhle opeře?

Na této opeře je stále co objevovat. Fascinuje mě, s jakou pečlivostí a citem Gounod vede pěvecké hlasy. Jak pracuje se zvukem orchestru, s barvou a s dynamickými prostředky. Myslím si, že každá ze scén má své kouzlo a na každou se těším. Ale přece jen, například závěr třetího jednání “O jour de deuil!…” nebo celé páté jednání jsou pro mě hudebním zážitkem. Tato místa mne naplňují vším, co hudba Romea a Julie dává – radostí  i smutkem…

I přes svůj „nízký služební věk“ máte za sebou už nejednu operní inscenaci – od plzeňského divadla přes pražskou Státní operu až třeba právě po Ostravu. Povězte, na jaké místo v pomyslném žebříčku obtížnosti operních partitur, které jste doposud před sebou měl, řadíte Gounodova Romea a Julii?

Moc nerozlišuji partitury na takzvané lehčí či náročnější. Každá partitura vyžaduje hlavně úctu ke skladateli a nejlepší možnou interpretaci díla. Jsou opery, které se vyznačují technickou náročností, ale třeba také svojí celkovou délkou, nebo interpretační tradicí. V tom mají operní partitury od klasicismu až po současnost své osobité kouzlo. Romea a Julii nechci s žádným z děl srovnávat, je to velmi svébytná opera a věřím, že se mi podaří vtisknout jí zejména niternost, o kterou tak šlo Gounodovi v době, kdy jej komponoval. 
Jak vypadala vaše příprava na ostravského Romea? Jak dlouho a intenzivně jste partituru studoval ještě před zahájením zkoušek? A jak dlouho jste zkoušeli?

Většinou se snažím, pokud to čas dovolí, operu studovat co nejdříve to jde. Nemůžu říci přesně, ale někdy půl roku dopředu se již seznamuji s partiturou. Nejinak tomu bylo u Romea a Julie. Časový odstup od prvního nahlédnutí do partitury až k první orchestrální či ansámblové zkoušce je pro mě důležitý. Hudba musí ve mně uzrát, musím si najít představu a utvořit si v sobě celkový tvar. Jak je v opeře zvykem, začíná se zkoušet asi sedm týdnů před premiérou. První zkoušky jsou hudební, takzvané ansámblové zkoušky, asi pět týdnů před premiérou začnou aranžovací zkoušky s režisérem a později orchestrální zkoušky, zakončené teď zkouškami hlavními a generálkami.

Jak hodnotíte náročnost pěveckých partů Gounodova Romea?

Opera vyžaduje velké nároky především na obě hlavní postavy. Jsem přesvědčen, že role Romea i Julie jsou v Ostravě velice dobře obsazené. Romea zpívají výborní Aleš Briscein a Luciano Mastro a Julie máme dokonce tři – skvělé sopranistky Agnieszku Bochenek – Osieckou , Kateřinu Kněžíkovou a Janu Šrejma Kačírkovou. Důkazem je i fakt – a jsem za to moc rád, že hrajeme i druhou Juliinu árii ve čtvrtém jednání “Dieu! Quel frisson court dans mes veines” která se někdy pro svoji náročnost vynechává.

Do jaké míry se jako dirigent potřebujete ztotožnit s tím, co se děje na jevišti? Jak se vám v tomto směru spolupracovalo s režisérem Gáborem? Jaká vůbec bude ostravská inscenace?

Většinou, pokud režie dává smysl, nedělá mně potíže se s ní ztotožnit. Ohledně Romea a Julie v Ostravě žádný problém nenastal a s panem režisérem Peterem Gáborem se mi spolupracovalo výborně. Velice jsem přivítal, že vše, co bylo třeba vyřešit, bylo projednáváno v přátelském duchu a vždy jsme našli společnou cestu.
Jste velký trémista? Jak na tom v tomto směru budete v den premiéry večer? Cítíte se jistější či klidnější, když máte možnost konkrétní inscenaci hudebně nastudovat – tak jako Romea, než když se k ní dostanete až v průběhu repríz?

Trému se snažím si nepřipouštět nebo ji eliminovat tak, abych ji nepřenášel na orchestr nebo na zpěváky. Samozřejmě, jistá tréma před začátkem  představení nebo koncertu je zdravá a svým způsobem mně i tento stav pomáhá k větší koncentraci. Pokud je dirigent přítomen hned u samotné přípravy nové operní inscenace, má lepší výchozí pozici, s hudbou se více sžije. Už se mi samozřejmě stalo, že jsem operní titul přebíral nebo jsem takzvaně zaskakoval za jiného kolegu dirigenta. Člověk se musí na tuto situaci velmi dobře připravit. V takovém případě je klíčová především maximální znalost partitury, respekt k původnímu nastudování, a také umět odhadnout, kam až můžete se svým pojetím zajít. Vše musí směřovat pochopitelně k tomu, aby i takové představení proběhlo v nejlepší možné kvalitě.

A vaše další plány po dnešní ostravské premiéře? Sny? Přání?

V následujících měsících mě čeká mimo jiné koncertní provedení opery Mignon Ambroise Thomase v pražské Státní opeře a abonentní koncerty se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu v Praze a s Pražskou komorní filharmonií. V červnu pak Ponchielliho La Gioconda v titulní roli s paní Evou Urbanovou v opeře Divadla J.K.Tyla v Plzni. Sny si s dovolením nechám v tajnosti a přání mám dvě: pro mé nejbližší dobré zdraví a pro všechny kolegy hudebníky v dnešní nelehké době více optimismu a  zdravého elánu do dalších projektů.

Díky za rozhovor a dnes večer úspěšnou premiéru!

Charles Gounod:
Roméo et Juliette
Hudební nastudování: Tomáš Brauner
Dirigent: Tomáš Brauner / Jakub Žídek
Režie: Peter Gábor
Scéna: Jozef Ciller
Kostýmy: Katarína Holková
Dramaturgie: Daniel Jäger
Sbormistr: Jurij Galatenko
Orchestr a sbor opery Národního divadla moravskoslezského Ostrava
Premiéra 15.prosince 2011 Divadlo A.Dvořáka Ostrava

Juliette – Agnieszka Bochenek-Osiecka / Jana Šrejma Kačírková / Kateřina Kněžíková
Roméo – Aleš Briscein / Luciano Mastro
Bratr Laurent – Martin Gurbaľ / Václav Živný
Mercutio – Aleš Jenis / Michal Křístek
Stéphano – Linda Ballová / Marianna Pillárová
Capulet – Bogdan Stanislaw Kurowski / David Szendiuch
Tybalt – Josef Moravec / Martin Šrejma
Gertrude – Erika Šporerová / Jitka Zerhauová
Paris – Matěj Chadima / Martin Štolba
Vévoda – Michal Onufer / Waldemar Wieczorek
Grégorio – Jaroslav Kosec / Roman Vlkovič
Benvolio – Pavel Ďuríček / Rudolf Medňanský

www.ndm.cz

Ptal se Vít Dvořák