Vůbec poprvé na plzeňské scéně uvede Divadlo J. K. Tyla prvotinu Bohuslava Martinů, komickou operu Voják a tanečnice. Představení, jež mladý režisér Tomáš Pilař pojal téměř jako pohádkovou hru, je svým humorem i lehkou hudbou přístupné starším divákům i velmi mladému publiku. V Pilařově pojetí vzpomíná starý člověk na dětství a v jeho snech ožívají jeho dávné hračky. Příběh vojáka a tanečnice je tak příběhem dřevěného vojáčka, jenž chce zachránit svoji milou, skleněnou tanečnici z hrající šperkovnice, přiblížil režisér.
„Pomáhá mu v tom spousta dalších hraček. Ve všem je však zároveň i pohled zralého člověka, takže to není jen svět dětské naivity, ale i hra archetypů, které za dětskou hrou stojí,“ uvedl Pilař. Cílem bylo, aby na představení mohla přijít celá rodina i s dětmi.
Podle šéfa opery Ilji Šmída jde o veselou záležitost, opera vznikla v letech 1926 až 1927 na libreto J. L. Budína podle antické Plautovy komedie Lišák Pseudolus. „Je to prvotina Bohuslava Martinů, je postavena na antické frašce,“ uvedl. Opera psaná v tehdy módní revuální formě má blízko k poetice Osvobozeného divadla, v hudbě se odrážejí i jazzové inspirace.
„Po stránce hudební mě okouzlila extravagantním spojením neoklasicismu a jazzu, poslechovou atraktivitou a mnoha opravdu jímavými pasážemi. Dýchá z ní duch ‚Roaring Twenties‘, tedy hlučných dvacátých let ve znaku futurismu, surrealismu, krátkých sukní a dlouhých večírků,“ uvedl Pilař. Opera nabídne prvky varieté, swingové rytmy, sbor tančící charleston, zpívající černošku a podle Pilaře i „další stovky pestrých střípků spojujících se ve třpytivé mozaice životem kypícího světa mezi dvěma válkami.“
Hudebního nastudování se ujal šéf orchestru Petr Kofroň. Světovou premiéru mělo dílo v roce 1928 v Brně, postupně ji nastudovaly operní scény v Olomouci a Ostravě a Státní opera Praha.
Nastudování první opery světově proslulého českého skladatele je prvním významným počinem Divadla J. K. Tyla k Roku české hudby 2014.
Foto archiv
