V replikách dobových fresek ožil bájný příběh o původu Jaroměřic

Festival Baroko 2023, jehož hlavním pořadatelem se od tohoto roku stala Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci, přinesl již po šestadvacáté dramaturgicky velmi zajímavý program, jenž sestával z české hudby, oper a písní na původně české texty z doby baroka, klasicismu a raného romantismu. Jeden z vrcholů, ke kterému festival spěl, představovala novodobá premiéra první české opery O původu Jaroměřic na Moravě, jíž se ujal soubor Ensemble Damian pod uměleckým vedením Tomáše Hanzlíka a v režii Marka Řiháka.

Tato italská „opera seria“ poprvé zazněla v roce 1730 pod názvem L’origine di Jaromeritz in Moravia v zámeckém divadle v Jaroměřicích. Jejím autorem byl kapelník, skladatel a sám výborný tenorista František Antonín Míča (1696–1744), jenž zastával ve službách hudebně nadšeného Johanna Adama Questenberga také funkci komorníka. Díky šlechticově záměru vybudovat v Jaroměřicích reprezentativní sídlo podle vzoru Versailles zde vzniklo v letech 1722–1734 zámecké divadlo. Míča pro něj sestavil z vyškolených jaroměřických poddaných pěvecký soubor a kapelu, jež měla interpretovat italské opery, které hrabě miloval. Jaroměřické divadlo tak pořádalo ročně několik desítek představení a zásadním způsobem podle muzikoložky Jany Perutkové přispělo k tomu, že se Morava stala v první polovině 18. století důležitým centrem provozování oper a oratorií a zapsala se tím rovněž do dějin italské barokní opery ve střední Evropě.

A právě pro tuto scénu byla určena Míčova opera O původu Jaroměřic na Moravě, sestávající ze tří aktů a stejného množství intermezz. Přestože původně vznikla na italské libreto Giovanniho Domenica Bonliniho, byla v partituře opatřena také českým překladem jaroměřického děkana Antonína Ferdinanda Dubravia a později byla celá v češtině reprízována pro jaroměřické obyvatelstvo a zámecké služebnictvo. Do současné doby se z ní dochoval pouze první a druhý akt a dvě intermezza, a proto předcházela její novodobé premiéře rozsáhlá rekonstrukce třetího aktu, která umožnila poprvé představit scénické provedení celé opery v českém jazyce. Při tvorbě libreta posledního jednání včetně intermezza čerpal jeho autor Marek Řihák z dobového tisku italského libreta Bonliniho a tisku jeho překladu do němčiny od Heinricha Rademina, Tomáš Hanzlík pak při práci na jeho hudebním partu využil jako předlohu části dochovaných Míčových serenat a sepolcer. Tvůrčí tým také lehce zkrátil recitativy a vypustil nedochované balety, místo nichž naopak nově zařadil alegorickou postavu jelena (Vojtěch Franců), symbol míru, jenž má město Jaroměřice ve znaku.

V intimním prostředí zatemněných prostor sálu Václava III. Vlastivědného muzea Olomouc se tak ve čtvrtek rozehrál na pozadí hrdinské báje o zabitém jelenovi a o založení města Jaroměřic nad Rokytnou imaginární příběh, přibližující komplikované vztahy mezi aristokraty zemí Koruny české, respektive panovníky Moravy a Slezska. Tři dvojice – slezský princ Fridegildo a jeho sestra Hedvika, moravský kníže Gualtero se svou snoubenkou Genovildou a moravský kníže Otakar se svou nastávající družkou Drahomírou – se po vzájemných nesvárech a odpuštění nakonec stejně jako představitelé nižší vrstvy Bumbálka a Hajdalák pod vlivem lásky usmiřují a celá opera končí čtyřmi svatbami v nově vzniklém městě Jaroměřice.

Přestože byla interpretace árií a recitativ původně určena pro již zmiňované jaroměřické poddané, jedná se o pěvecky velmi náročné party. Mladí představitelé sólových rolí se jich v olomoucké premiéře ujali velmi zdařile a vše technicky zvládli i přes nelehké podmínky, které jim připravovaly skvělé historické kostýmy s těžkými slavnostními nástavbami na hlavách z dílny Venduly Johnové. Přirozeně vyznívalo hlasové propojení všech čtyř pěveckých dvojic. Náročné tenorové role Gualtera a sopránového partu Hedviky se se ctí ujali Ondřej Benek a Helena Kalambová, postava Genovildy, reprezentovaná altistkou Kristinou Kubovou, se velmi příjemně doplňovala s tenorovým témbrem Štěpána Binara jako Fridegilda a barevný soprán Hany Holodňákové jako Drahomíry vytvářel ženský protiklad k širokému basu Michala Marholda v roli Otakara. Výborně hlasově i charakterově kontrastovala komická dvojice rozverné Bumbálky v podání sopranistky Juliany Synkové a těžkopádného Hajdaláka, kterého představoval Jiří Poláček. Třetí akt pak vnesl do záplavy náročných árií a recitativů gradaci nejen dramatickým charakterem hudby, ale také zařazením sborových čísel, jež podtrhla celkové dynamické pojetí skladby. Třináctičlenný komorní orchestr pěvecký ansámbl při světle stylizovaných svíček spolehlivě doprovodil, přestože by celkové interpretaci prospěla jeho větší dynamická plasticita, která by napomohla rovněž lepší srozumitelnosti textu.

Ať to bylo pestrou škálou pozadí a scénických efektů, jež umožňovala projekce replik dobových fresek, nebo využíváním řady zábavných rekvizit (například praku jako stylizované „plácačky na ptáky“) či bohaté gestiky, barokní opera O původu Jaroměřic na Moravě v podání souboru Ensemble Damian skutečně ožila. Velkým přínosem úspěšné premiéry byla nejen inovativní rekonstrukce dobových zápisů, ale také zapojení mladých zpěváků a instrumentalistů, kteří přispěli do interpretace staré hudby mladistvou svěžestí a lehkostí.

Baroko 2023, František Antonín Míča: O původu Jaroměřic na Moravě
6. července 2023
Vlastivědné muzeum v Olomouci

Inscenační tým
Režie, scéna, libreto 3. aktu, vypravěč: Marek Řihák
Umělecké vedení, kritická edice, hudba 3. aktu: Tomáš Hanzlík
Kostýmy: Vendula Johnová
Hudební nastudování: Jiřina Dvořáková
Koncertní mistr: Jiří Sycha

Obsazení
Gualtero, tenor – Ondřej Benek
Hedvika, soprán – Helena Kalambová
Genovilda, alt – Kristina Kubová
Fridegildo, tenor – Štěpán Binar
Drahomíra, soprán – Hana Holodňáková,
Otokar, bas – Michal Marhold
Bumbálka (sbor, mašinista), soprán – Juliana Synková
Hajdalák (sbor, mašinista), bas – Jiří Poláček
Alt (sbor, mašinista) – Iva Táborská
Tenor (sbor, jelen) – Vojtěch Franců