Vladimír Sommer se narodil 28. února 1921 v Dolním Jiřetíně u Mostu. Na konzervatoři vystudoval housle u Bedřicha Voldana a skladbu u Karla Janečka. Ve studiu kompozice pokračoval na AMU u Pavla Bořkovce. V Sommerově skladatelském díle hraje jeho zkušenost se smyčcovými nástroji klíčovou roli. Nejenomže absolvoval houslovým koncertem, ale i ve své pozdější tvorbě rád využíval nejrozmanitějších barev houslí, které dokonale ovládal.
Sommer zažil valnou část dramatických událostí dvacátého století. Během druhé světové války se ocitl v nacistickém pracovním táboře, neboť jeho skladby byly pod záminkou formalismu odsuzovány cenzurou. Podle houslistky Anny Sommerové, skladatelovy dcery, a dirigenta Vojtěcha Jouzy, jenž vede Komorní orchestr Vladimíra Sommera, podnítila tato traumatická zkušenost ve skladateli hluboký zájem o lidskou existenci. Sommerova hudba však není drsná ani zoufalá. Jsou jí vlastní niterná melancholie a zvláštní citovost.
V první části koncertu zazněly tři Sommerovy skladby. Sonáta pro dvoje housle (1948) vznikla v období autorova studia na AMU. Zde je patrná jeho inspirace neoklasiky dvacátého století (Prokofjiev, Honegger, Šostakovič). Leoš Čepický a Anna Sommerová předvedli velké spektrum výrazů a přesvědčivě zdůraznili (nikoliv však přehnali) efektní kontrasty uvnitř jednotlivých vět.
Sedm písní pro mezzosoprán a klavír (1985) je menším cyklem, v němž Sommer zhudebnil básně Rainera Marie Rilkeho, Sergeje Jesenina a Alexandra Bloka (v českých překladech Jindřicha Pokorného, Václava Daňka a O. F. Bablera). Jedná se vesměs o kratší básně s lyrickými náměty. Napříč celým cyklem konstruuje skladatel jednotnou nostalgickou a lehce melancholickou náladu. Sedm písní se tak spojuje v nepřerušené rozjímání o lidském životě. Pronikavý sólový zpěv a klavírní doprovod ihned evokovaly (alespoň mně) ruskou romanci. Tento žánr se v Rusku těšil zvláštní oblibě na přelomu devatenáctého a dvacátého století a je přímo spojen s tvorbou velkých básníků (Puškina, Lermontova a později také Bloka a Jesenina), jejichž verše bývaly často zhudebňovány. Podobně jako romance odpovídají i Sommerovy písně na texty Rilkeho, Jesenina a Bloka o lásce a touze, o smutcích a radostech, o celém spektru lidského prožívání, o životě samém. Nejsou v nich vypjaté vášně, ale dojemná a upřímná lyričnost. Decentní výraz mezzosopranistky Markéty Cukrové (s doprovodem Daniela Wiesnera) tento dojem jenom podpořil.
Smyčcový kvartet č. 2 h moll (1987), jímž první část koncertu končila, věnoval skladatel „památce nejdražšího člověka“ – své matky. Charakteristické jsou pro něj hluboké temné tóny smyčců. Hudební výraz se vyvíjí od jemné melancholie k velkému napětí, které se v závěru poslední věty zase ztišuje. Tato lyrická a dojemná hudba působila v podání Kvarteta Vladimíra Sommera neméně poeticky než skladatelova zhudebnění básní.
Večer uzavřela jedna z nejznámějších Sommerových skladeb, Komorní hudba pro smyčce (1967). Toto dílo, jež je autorovou orchestrální verzí jeho absolventské skladby, Smyčcového kvartetu č. 1 d moll (1950), zaznělo v nádherném provedení Komorního orchestru Vladimíra Sommera. Jemná lyričnost zpěvných témat, pokaždé odstíněná barvou jiného nástroje, se střídala s dynamicky kontrastními plochami v tutti, které tvořily z hlediska expresivity vrcholy skladby.
Sommerova zpěvná melodika, jemná dynamika a klasická formální řešení v kombinaci s básnickými texty z počátku dvacátého století, které s hudbou dokonale rezonují, dodávají jeho tvorbě jakýsi závan nostalgie. Výroční koncert, který se opravdu povedl, nabídl publiku vhled do melancholického půvabu každodennosti, jenž byl pro skladatele zdrojem neustálé inspirace.
Koncert k 100. výročí narození Vladimíra Sommera
22. listopadu 2021, 19:30 hodin
Rudolfinum – Sukova síň
Program:
Sonáta pro dvoje housle (1948)
Smyčcový kvartet č. 2 h moll (1987)
Sedm písní pro mezzosoprán a klavír (1985)
Komorní hudba pro smyčce (1967)
Účinkující:
Markéta Cukrová – mezzosoprán
Leoš Čepický, Anna Sommerová – housle
Daniel Wiesner – klavír
Kvarteto Vladimíra Sommera
Komorní orchestr Vladimíra Sommera
Vojtěch Jouza – dirigent
