Právě dnes večer startuje jubilejní, již dvacátý ročník festivalu nazvaného Svátky hudby v Praze. Sedm měsíců a v nich sedm koncertů má být příležitostí především pro umělce nastupující generace, které si duchovní otec festivalu, přední český houslista Václav Hudeček zve do kostela sv. Šimona a Judy.
Za ona dvě desetiletí festivalové historie bylo těch dnes už renomovaných jmen víc než dost, jen namátkou – Dagmar Pecková, Eva Urbanová, Jiří Bárta, Pavel Šporcl, Kateřina Englichová či Radek Baborák. Víc v ohlédnutí prezidenta a dramaturga Svátků hudby v Praze Václava Hudečka.
Dvacet let je i v životě festivalu už dost dlouhá doba. Stále vás Svátky hudby baví? Nikdy jste za těch dvacet let neměl krizi? Takovou, že byste uvažoval o tom, zda vůbec pokračovat?
Mít možnost podílet se na organizování a dramaturgii koncertů, nazvaných Svátky hudby, mě baví stále. Když se ohlédnu zpět a vidím, kdo všechno u nás začínal, tak myslím, že jsme se vydali správnou cestou a že Svátky hudby mají stále smysl.
Každý festival by měl být něčím osobitý. Co to je podle vašeho názoru v případě Svátků hudby?
Hned při jejich vzniku jsme se rozhodli soustředit pozornost na nastupující uměleckou generaci, pro kterou nebylo snadné získat příležitost na koncertním podiu tenkrát, natož dnes. V naší zemi je velké množství všelijakých festivalů, ale mám pocit, že se na nich objevuje čím dál tím více cizích jmen umělců, kteří v některých případech zdaleka nedosahují kvalit těch našich a navíc jsou nesrovnatelně dražší.
Vím, že to asi bude obtížné, ale kdybyste měl vybrat tři koncerty, na které nejraději z celé festivalové historie vzpomínáte?
Určitě by to byl vánoční koncert, který mimo jiné natáčela Česká televize a který byl vysílán v hlavním vysílacím čase Vánoc. Mimo jiné na něm vystoupili Peter Dvorský a Eva Urbanová. Úžasný byl také koncert Ivana Moravce a jeho žáků Václava Máchy a Jaroslavy Pěchočové, jakož i první společné provedení všech Slovanských tanců Antonína Dvořáka otcem a synem Klánskými. Mohl bych ale jmenovat desítky dalších. Vezmeme li všechna ta dnes zvučná jména tehdy začínajících muzikantů, tak je bilance našich koncertů vskutku potěšující.
Byl naopak v minulosti nějaký dramaturgický přehmat?
Nikdo z umělců nás za ta léta nezklamal, tak, že bychom dnes jen na vteřinu zařazení někoho z nich do programu litovali. Ani co se dramaturgie týče jsme žádné stížnosti nezaznamenali.
Kolik lidí se vůbec o zajištění chodu festivalu stará? Jak detailní přehled o těchto věcech máte? Jak se náročnost organizace festivalu v průběhu dvou desítek let vyvíjela? Změnilo se toho hodně?
Od letošní sezóny k mé velké radosti organizační část festivalu převzala agentura Auviex. Jedná se o mé přátele, se kterými mám ty nejlepší zkušenosti při spolupráci na skvělém krumlovském festivalu a jiných akcích. Dohoda s nimi je absolutně v pohodě. Koncertní programy neděláme standardním způsobem, ale snažíme se například na každém koncertě představit více sólistů. Není to někdy jednoduché, ale podle ohlasů publika je to velmi pozitivně hodnocené.
Jaká byla ta uplynulá dvě desetiletí z hlediska vstřícnosti sponzorů? A jak to s rozpočtem vypadá v současné době?
Celý festival se před dvaceti lety začal konat na přání bývalého generálního ředitele Zentivy inženýra Jiřího Michala, jemuž patří opravdu velký dík. Po jeho odchodu a prodeji firmy skončila i tato spolupráce a vlastně tím ustal i veškerý zdroj peněz, protože jsme jiné sponzory neměli. Bohužel bývalý organizátor Svátků hudby se o náhradu generálního partnera ani nesnažil. Proto nabídka našeho vzácného přítele inženýra Martina Diviše, generálního ředitele pojišťovny Kooperativa na převzetí festivalu pod finanční ochranu, přišla jako zázrak z nebe. Bez tohoto velkorysého postoje bychom asi v loňské sezoně s festivalem skončili. Získali jsme i záštitu primátora Svobody, čehož si moc vážíme. Co se rozpočtu týká, jsme na začátku doufám dlouhodobé spolupráce, stále se na získávání dalších finančních prostředků pracuje. Nic není zatím definitivně uzavřeno. Víte, s hodně penězi není kumšt dělat hodně muziky. My jsme se vždy snažili hodně muziky udělat i se skromnými prostředky.
Jak byste letošní právě začínající ročník charakterizoval? Na co jste z jeho programu nejvíc pyšný? A co z jeho přípravy dalo nejvíc práce?
Těším se opravdu na všechny koncerty a věřím, že opět potěšíme i naše posluchače. Jsem šťasten, že „jedeme dál“ a hlavně, že jsme obklopeni vzácnými přáteli, na které je spolehnutí. A to je v dnešní době to nejcennější.
Díky za rozhovor, ať se vám daří.
