Václav Zítek (1932-2011)

„Především jako král Vladislav z Dalibora znovu prokázal, že je plně práv smetanovské kantiléně, že každé pěvecké frázi vtiskuje pečeť výjimečné umělecké osobnosti, jejíž individualita dozrála k mistrovství slohového postižení právě na smetanovských úlohách.“

Podobné superlativy o výkonech barytonisty Václava Zítka psali recenzenti celých pětadvacet let, po která byl sólistou opery pražského Národního divadla. Václav Zítek získal renomé především kultivovaností pěveckého projevu, který uplatnil jako vynikající představitel smetanovských postav. Vedle již zmíněného krále Vladislava z Dalibora byl nezapomenutelným Kalinou v Tajemství, Přemyslem v Libuši nebo Vokem Vítkovicem v Čertově stěně. Ze světového repertoáru vynikl zejména jako Mozartův Don Giovanni a hrabě Almaviva ve Figarově svatbě, Čajkovského Evžen Oněgin, Rossiniho Figaro z Lazebníka sevillského, Verdiho Rigoletto a Macbeth nebo Pucciniho Scarpia v Tosce. Poslední nastudovanou rolí Václava Zítka v Národním divadle byl Bůh-syn v Martinů Hrách o Marii v roce 1990. 
Václav Zítek se narodil 24. března 1932 v Tisé u Ústí nad Labem. Po maturitě studoval chemii a teprve časem se jeho rodiče dokázali smířit s tím, že se bude věnovat hudbě. Zpěv tak studoval až od svých devatenácti, a to soukromě mimo jiné u sólistů Národního divadla Miloše Linky a Zdeňka Otavy. V letech 1952 až 1955 působil jako člen Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, poté jako člen sboru Národního divadla, vystupující v epizodních rolích a jako sólista na oblastních scénách v Ostravě a v Ústí nad Labem, kde si postupně vybudoval svůj široký repertoár. Angažmá v Národním divadle jako sólista přijal v roce 1969 a záhy se stal jedním z největších barytonů, kteří zde kdy vystupovali.  Často, v rámci možností doby své aktivní kariéry hostoval v zahraničí., spolupracoval s mnoha světovými dirigenty, mimo jiné s Claudiem Abbadem, Riccardem Mutim, Charlesem Mackerrasem, Wolfgangem Sawallischem. 
Bohatost Zítkových výrazových prostředků jak pěveckých, tak hereckých byla mimořádná, jeho přednes se vyznačoval vzácnou kultivovaností, vokalizace, frázování a dikce byly příkladné. Dokládá to významná diskografie, Cena Thálie za celoživotní dílo (2007) a v neposlední řadě i Zítkova dlouholetá pedagogická činnost:

„To mne velmi baví, protože mám dobrý pocit, že všechno, k čemu jsem se těžce dopracoval a co jsem jako to nejlepší převzal od svých učitelů i od znamenitých pěvců našich i cizích, mohu předávat mladým lidem.“

Velký český barytonista Václav Zítek zemřel dnes v Praze ve věku 79 let.