Vadim Repin: Každý den je něčím výjimečný

  1. 1
  2. 2
Vadim Repin je neobyčejný houslový virtuóz s inspirativně pozitivním pohledem na svět. Už od dětství vykazoval obrovský hudební talent, v jedenácti letech vyhrál Mezinárodní soutěž Henryka Wieniawského a uskutečnil recitály v Moskvě a Petrohradu. Ve čtrnácti letech debutoval v Tokiu, Mnichově, Berlíně a Helsinkách, o rok později v newyorské Carnegie Hall. Jako sedmnáctiletý se stal nejmladším vítězem Soutěže královny Alžběty. Od té doby vystupoval snad se všemi vyhlášenými orchestry a slavnými dirigenty. Navíc se stal čestným profesorem na dvou světově uznávaných konzervatořích a ve Francii získal prestižní titul Rytíř řádu umění a literatury. Letos v březnu měl vystoupit se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK v pražském Obecním domě, avšak jeho koncert musel být zrušen kvůli náhlému uzavření Smetanovy síně z technických důvodů. Nyní v listopadu však bude mít české publikum jedinečnou možnost jej slyšet při recitálu s klavíristou Andreiem Korobeinikovem.
Vadim Repin (foto Gela Megrelidze)

Co vás v dětství přivedlo k houslím?
Byla to vlastně náhoda. Jako malé dítě jsem si rád hrál s různými hudebními hračkami, bavilo mě vyluzovat jakékoli zvuky. Nicméně to, že jsem začal hrát na housle, bylo pro mne i pro mé rodiče překvapením: Když mě totiž chtěli přihlásit do hudební školy, zjistili, že už tam nemají místo na jiný nástroj než na housle. Takže jsem neměl na výběr a začal jsem studovat hru na housle.

Jak se podařilo, že jste se v tak útlém věku stal žákem tak vyhlášeného pedagoga, jakým je Zachar Bron?
Měl jsem velké štěstí, že Zachar Bron učil ve městě, kde jsme žili. Můj učitel na hudební škole mě záhy označil za velký talent a doporučil mojí mamince, aby rozhodně zkusila oslovit právě jeho, jestli by mě nechtěl vést. A další velké štěstí bylo, že na to skutečně přistoupil a vzal mě pod svá křídla.

V jakém věku jste se rozhodl, že se stanete sólistou?
V devíti letech. Bavilo mě to a věděl jsem, že chci hrát, jak nejlépe dokážu.

Vadim Repin a Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK 2019 (foto Petr Dyrc)

Vyhrál jste mnoho soutěží. Už v jedenácti letech jste zvítězil v soutěži Henryka Wieniawského a v sedmnácti jste vyhrál ve slavné Soutěži královny Alžběty. Jak vám změnily život?
V Novosibirsku, přestože jsem měl výborné učitele, jsem byl trochu geograficky odříznutý od světových center hudebního života. Takže soutěže pro mě byly jedinou šancí, jak se odtamtud dostat na světová pódia a vejít do povědomí. A opravdu to zafungovalo, díky soutěžím se mi otevřely dveře do těch nejlepších koncertních sálů, za to jsem byl strašně rád.

Každý to má jinak, něčí kariéra nezačíná soutěžemi, nemohu rozhodně říci, že je to jediná cesta pro každého, ale v mém případě to tak bylo. Soutěže odstartovaly můj profesní život.

Co máte nejraději na své kariéře, na životě houslového virtuóza?
Být hudebníkem, to není jen kariéra, je to životní styl. Je to cesta, kterou když si vyberete, tak se snad ani nedá jít zpět. Tedy v mém případě rozhodně. Já vlastně neznám nic jiného, neumím si představit, že bych žil bez hudby. Hudba je pro mě vším – přináší potěšení, výzvy, disciplínu, úžasné zážitky a někdy samozřejmě také zklamání nebo smutek, ale to naštěstí jen občas. Převažují ty pozitivní aspekty. A co mám nejraději? To takhle nedokážu říct. Mám rád svůj život jako celek, beru ho tak, jak přichází.

Představte si, že byste měl magickou moc a mohl změnit jednu věc ve svém životě. Která by to byla?
Já bych nic neměnil! A je pro mě těžké si takovou věc představit, já totiž na žádné nadpřirozené síly nevěřím; jediné, v co věřím, je, že tvrdá práce přináší své ovoce. Tím se v životě řídím. A zatím se mi to vždy vyplatilo.

Vadim Repin a Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK 2019 (foto Petr Dyrc)

Jak vypadá běžný den houslového virtuóza?
Tak zaprvé, v životě houslového virtuóza „běžný den“ neexistuje. Repertoár se proměňuje, nehraju žádné rutinní věci. Každý den je něčím výjimečný a často vám nové dny přinášejí nová překvapení – setkání s novými a zajímavými lidmi, novými kolegy… Zadruhé, i když přijedete na místo, kde už to znáte, kde už jste hrál, pokaždé je ta návštěva jiná, hrajete jinou hudbu nebo spolupracujete s jinými lidmi, vždy se může stát něco zcela nepředvídatelného. Každý den je svým způsobem zvláštní.

Jak jste prožíval ten den, kdy jste přiletěl do Prahy a dozvěděl se, že váš koncert se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK byl zrušen kvůli pádu stropního štuku ve Smetanově síni Obecního domu?
Zjistil jsem tu smutnou věc na letišti. Volal jsem hned svému kamarádovi Pietari Inkinenovi, který ten koncert měl dirigovat, a domluvili jsme se, že si alespoň spolu zajdeme na oběd do historického centra Prahy, které se mi tolik líbí. No a po tom obědě jsem si hned koupil letenku zpátky domů. Bylo jasné, že nemá smysl dál zůstávat, protože se zrušily i další koncerty v období několika týdnů a nebyla šance, že by se ten náš tak rychle někam přesunul. Navíc ani nebylo kde zkoušet. Začali jsme se s vedením FOK domlouvat na nějakém jiném koncertu v budoucnosti a dopadlo to tak, že v této sezóně mám v Praze recitál.

Ano, váš recitál už se blíží. Budete hrát 27. listopadu ve Smetanově síni, jejíž strop už je v pořádku. Jaká máte od tohoto koncertu očekávání?
Věřím, že tentokrát se opravdu koncert uskuteční a těším se na něj. Pro mě je každý koncert v Praze takovým malým svátkem. Praha je jedno z nejkrásnějších měst světa, navíc má fantastické publikum, které dokáže opravdu ocenit dobrou hudbu. Hraju zde s nejlepším možným klavírním partnerem Andreiem Korobeinikovem, je to velmi inspirativní osobnost, i tím je ten koncert pro mě sváteční.

Vadim Repin a Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK 2019 (foto Petr Dyrc)

Jak dlouho spolu hrajete?
Hrajeme spolu už dlouhé roky, popravdě ani nevím, odkdy přesně. Ta dlouhá historie nás sblížila a můžu říct, že se na pódiu vedle něj vždy cítím velmi dobře. Líbí se mi jeho hudební i osobní vize, je to opravdu obdivuhodný člověk, velmi si ho vážím.

Jak jste vybírali repertoár pro tento recitál?
Debussy, Prokofjev, Ravel a Grieg. Neměl jsem žádná omezení, tak jsem zkrátka vybral hudbu, kterou miluji a kterou si ze srdce chci zahrát.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na