Brucknerfest je každý rok důležitým bodem v mojí festivalové mapě. Nejen proto, že jsem zastáncem Brucknerovy tvorby, ale především proto, že festival nabídne posluchači provedení Bruckerova díla za okolností a v prostředí, které svými vlastnostmi pozvedne tu hudbu do zcela jiného časoprostoru a ukáže její přirozené poslání, které tato hudba obsahuje. Barokní monumentální prostor má na ni totiž nepopsatelné účinky. Jeho mystika a silné pouto místa k Brucknerovi (Bruckner zde ministroval, zpíval, byl varhaníkem a je, podle svého přání, pohřben v kryptě baziliky, pod varhanami) dává závdavek ke všem možným představám o podstatě a řeči jeho hudby. Jakoby se zde ta hudba narodila a pomalu rostla, až se veškeré masy energie spojily a představují se v přímé a čitelné nádheře Brucknerových symfonií.
Münchner Philharmoniker v čele s šéfdirigentem Valery Gergievem jako letošní programové „lákadlo“ vystoupili v bazilice hned dvakrát, poprvé to bylo čistě s Brucknerovým programem. První c moll a Třetí d moll symfonii vtiskl Gergiev specificky pevný zvuk a řád, i když při poslechu První se v některých částech zdála hudba několikrát roztříštěná a opakující se řetězce tutti tak ztratily svoji intenzitu a efekt.
Vysoké oblouky baziliky pracují s akustikou Brucknerových symfonií velmi zajímavě. Monumentální povaze hudby zde prostor z velké části sílu ubírá a představuje ji spíše komorněji. Pro kýžený monumentální efekt a přesnost tak musí dirigent uzpůsobit svoji interpretaci těmto podmínkám. Rychlé a agresivní tempo ve forte třetí věty tak mělo za následek rozmazanost a nepřesnost celé části. Navíc některé slité momenty bylo možné slyšet i ve finále. Je však potřeba vyzvednout hráče, jimž technicky nelze nic vytknout.
Následná Třetí symfonie byla jiným světem. Nejen v povaze hudby, ale i v její intepretaci orchestrem. Vykazovala jemnost a pochopení. Velmi intenzivní byl již vstup, prostoupený fanfárami, kdy smyčce zcela v opačném pochopení citelně odpovídaly, aby tak orchestr v tutti celou sekvenci zopakoval. Hravé scherzo (třetí věta) bylo více frázováno, květnatě, netypicky brucknerovsky zahráno. Účinný, sumarizující závěr v pomalejším tempu celou symfonii v rozhodných tónech uzavřel.
Orchestr se snaží navázat na slavné dědictví interpretace Brucknerovy tvorby. Počátky lze hledat už na přelomu devatenáctého a dvacátého století, kdy orchestr Brucknera interpretuje nejprve ve Vídni, poté i na jiných místech. Sergiù Celibidache o několik desítek let později znovu energicky přivádí na svět nahrávky Brucknera, které opět ukazují mnichovský orchestr jako veskrze Brucknerův. Je ale potřeba se zeptat, v čem tkví toto dědictví interpretační tradice v současném orchestru a za současného dirigenta? Hra je to sice velmi kvalitní a potvrzuje dlouholeté renomé orchestru, tento koncert mi ale nic zásadního v této interpretační lince nepředvedl. Je pravděpodobně moc brzy na vyslovování soudů o tomto vývoji, ale můj Bruckner se více zrcadlí například ve hře místního lineckého Brucknerova orchestru. Jeho interpretaci snad největšího díla, Osmé symfonie, přinesu v další recenzi z klášterní baziliky za několik dní.
Hodnocení autora recenze: 75%
Brucknerfest 2017
Dirigent: Valery Gergiev
Münchner Philharmoniker
25. září 2017 Stift St. Florian, Stiftsbasilika Linec
program:
Anton Bruckner: Sinfonie Nr. 1
Anton Bruckner: Sinfonie Nr. 3
