Vánoce s Yvonou Škvárovou

Sváteční zastavení s mezzosopranistkou pražského Národního divadla

 

Soudě podle vašich občasných příspěvků, které lze zahlédnout na sociálních sítích, jste vyloženě rodinný typ – troufl bych si proto odhadovat, že Vánoce si každým rokem opravdu užíváte… Nebo se mýlím?

Určitě se nemýlíte, na každé Vánoce se moc těším, i když příprava na svátky je vždy pěkný frmol. Ale už jsem léty ponaučena a začínám vždy včas stejně jako se studiem rolí – vždy se mi to vyplatilo!

Jaké jsou vaše vůbec první vzpomínky na vánoční svátky? A jak hodně v nich ve vašem dětství figurovala hudba? Zpívání?

Budete se asi divit, ale ani hudba, ani zpěv o Vánocích u nás moc nefigurovaly. Pocházím sice z hudební rodiny, ale jak tatínek, tak bratr inklinovali spíše k lehčímu žánru a já zpočátku také. Vánoce jsme prožívali úplně normálně v kruhu rodinném, občas s nějakou koledou z rozhlasu nebo televize.

Nejeden z dospělých si s notnou dávkou nostalgie v těchto dnech povzdechne, že Vánoce už nejsou zdaleka tím, čím byly dřív. Jak intenzivně a s jakými pocity vy osobně ten rozdíl vnímáte?

Já si nevzdychám, naopak bych řekla, že i jako dospělá jsem zažila a zažívám krásné Vánoce, třeba první Vánoce se svým manželem v novém bytě, nebo samozřejmě všechny Vánoce s naším dnes již dospělým synem. Jedině teď poslední tři roky si vzdychám a smutním, protože tu už nejsou s námi moji milovaní rodiče.

Máte se svými současnými Vánocemi spojeny nějaké „hudební rituály“? Jak vůbec svátky u vás doma vypadají?

Naše hudební rituály začínají již první adventní neděli. Sejdeme se s našimi sousedy u plotu, pijeme punč nebo grog, k tomu nějaký pamlsek, a zpíváme koledy. Takto se vždy zastavíme, popovídáme, zazpíváme a těšíme se na další neděli. Veškeré přípravy se snažím mít hotové již 23. prosince, pak už si jen užíváme. Na Štědrý den dopoledne chodíme na Žofín, kde si u Vltavy pod Národním divadlem zazpíváme a zahrajeme koledy. Schází se tam skupina lidí již mnoho let. Potom jdeme na hřbitov. Odpoledne chodíme do kostela na mši, no a pak už čekáme na Ježíška.

Na „hudební“ dárky – tedy CD, DVD nebo třeba knížky o muzice – si potrpíte?

Hudební dárky? No, moc ne. Knihy dostávám každý rok: detektivky. Mám je moc ráda, je to pro mě relaxace.

A co Vánoce a divadlo, případně koncerty? Chodíte „do práce“ o svátcích ráda?

Představení i koncerty o Vánocích mám – tak to prostě je a neřeším to. Je to tak celý život. Když mají lidé volno, chtějí se bavit, a my musíme pracovat, ale jsem za to šťastná.

Nedá mně to nezeptat se na váš vánoční stůl, zvlášť proto, že každoročně prý pečete výbornou štolu… Jak vypadá vaše vánoční menu?

Letos jsem vánoční štolu zrovna nepekla, budou jiné pochutiny. Naše vánoční menu je klasické, k snídani máme punč s vánočkou a cukroví, k obědu houbovník a štědrovečerní večeře se skládá z rybí polévky, kterou vaří můj manžel, a bramborový salát, kapr – už se těším!

O Vánocích a vůbec ke konci roku jsou mnozí zvyklí také bilancovat. Jak to máte vy?

Já ne, bilancuji celý rok.

Přece jen ještě k bilancování: zanedlouho, zkraje přespříštího roku, to bude rovných třicet let, co jste poprvé zpívala v Národním. Jaké pocity máte, když si tohle uvědomíte? Co všechno vám jde při tom hlavou?

To je neuvěřitelné, jak to uteklo – nádhera! Nedávno jsem byla nejmladší sólistka Národního divadla. Pan Haken si mě bral na koncerty a vždy říkal: „Já jsem nejstarší sólista a ona nejmladší sólistka Národního divadla.“ Jsem moc šťastná a hrdá, že jsem měla a stále mám možnost zpívat na jevišti Národního divadla. Měla by to být meta pro každého českého pěvce! Byla bych ráda, kdyby to zase tak bylo.

Role, na které nejčastěji vzpomínáte?

Jsem ráda za každou roli, kterou mohu ztvárnit na jevišti, ať je to malá, nebo velká role. Samozřejmě nemohu zapomenout na Růžového kavalíra v Regensburgu, Kostelničku, Brangene v Národním divadle a mohla bych jmenovat mnoho dalších.

A vaše letošní vánoční přání?

Mám stále stejné přání každý rok a nechám si ho pro sebe, aby se mi splnilo!

Děkuji za vaše odpovědi a přeji vše dobré, včetně splnění onoho přání!

Přeji vám i vašim čtenářům krásné a klidné prožití vánočních svátků!

Vizitka:
Yvona Škvárová se narodila 11. října 1965 v Kladně. První angažmá přijala v Divadle J. K. Tyla v Plzni. V Národním divadle se představila v roce 1987 a v následujícím roce zde získala angažmá. Nastudovala mj. Dorabellu (Mozart: Così fan tutte), Maddalenu (Verdi: Rigoletto), Pavlínu a Dafnis (Čajkovskij: Piková dáma) a Betty Doxy (Britten: Žebrácká opera). Po rozdělení pražských operních domů se stala členkou Státní opery Praha, kde patřila k předním sólistkám souboru. Představila se v hlavních rolích Rossiniho oper Italka v Alžíru a Lazebník sevillský, jako Dorabella v Così fan tutte, Laura (Ponchielli: La Gioconda), Verdiho Fenena (Nabucco) a Eboli (Don Carlos), dále jako Thomasova Mignon, Bizetova Carmen, Klára (Prokofjev: Zásnuby v klášteře) nebo Marina (Musorgskij: Boris Godunov). Bohatý je i výčet jejích zahraničních aktivit. V německém Regensburgu byla angažována na roli Oktaviána (Richard Strauss: Růžový kavalír), několikrát vystoupila pohostinsky v Italce v Alžíru v Kolíně nad Rýnem a v Rakousku jako Waltraute (Wagner: Valkýra). Dále hostovala v Dublinu a Nancy, její umění ocenilo publikum i na Tchaj-wanu a v Japonsku. Od roku 1999 je opět členkou Národního divadla. Z rolí, které tu vytvořila, připomeňme mj. Kostelničku (Janáček: Její pastorkyňa), Dvořákovu Ježibabu (Rusalka) a Kněžnu (Čert a Káča), Smetanovu Martinku (Hubička) a Ludmilu (Prodaná nevěsta), Mrs. Quickly (Verdi: Falstaff), Kněžnu z Bouillonu (Cilea: Adriana Lecouvreur), Waltraute ve Valkýře nebo Herodias v koncertním provedení Straussovy Salome. Za roli Brangäny (Wagner: Tristan a Isolda) získala cenu Festivalu hudebního divadla Opera 2001 za nejlepší ztvárnění vedlejší role a byla nominována na prestižní Cenu Thálie. Za roli Marylin Klinghoffer v opeře Johna Adamse Smrt Klinghoffera získala Cenu Thálie 2003. Je také vyhledávanou interpretkou oratorní a kantátové tvorby.
(Zdroj: www.narodni-divadlo.cz)