Vánoční filmová hudba 1 – zahraniční soundtracky

Kdybychom chtěli uskutečnit anketu, která by měřila oblíbenost vánočních filmů, jistě by se odpovědi většiny dotazovaných protnuly v nejednom tuzemském i zahraničním (hlavně americkém) snímku. Některé z nich si šetříme až na období, kdy nás venkovní teploměr donutí k teplému odění a obutí, jiné si vychutnáme kdykoli v průběhu roku a nehledíme příliš na jejich sezónní zaměření. Tak či tak nás ale tyto filmy už jen při poslechu úvodní titulkové hudby přenesou do zvláštní nálady, kterou vánoční čas umocní víc než období letní dovolené. Preference ve výběru vánočních filmů a znalost jejich hudby závisí samozřejmě na generačním složení diváků. Podívejme se ale na příklady těch, které se těší všeobecné oblibě.

Sám doma
V prvním dílu našeho filmově-hudebního rozjímání se podíváme na hudbu ve filmech zahraničních. Není pochyb, že mnoha lidem vyvstane jako první na mysl rodinná komedie Chrise Columba Sám doma (Home Alone, 1990). O hudbu se zde postaral filmový matador John Williams, který zanedlouho oslaví své 89. narozeniny. Zapomeňme v tuto chvíli na zlé našeptávače, kteří si neodpouští kritiku skladatelovy tvůrčí originality kvůli podobnostem v dílech jeho starších kolegů – v tomto případě Čajkovského – a zaměřme se na silné stránky tohoto soundtracku. Kromě Williamsovy typické práce s motivy a s orchestrálními barvami stojí za zmínku zejména hudební téma jeho ceněné spoluautorské písně Somewhere in My Memory, které prostupuje celým tímto filmem stejně jako jeho pokračováním Sám doma 2: Ztracen v New Yorku (Home Alone 2: Lost in New York, 1992). Nejedná se přitom o klasický leitmotiv s jeho typickými vazbami na postavy a prostředí, ale spíše o tmelící a velmi působivý hudební prvek se všemi jeho variacemi.

Kromě několika neautorských vánočních písní vydávaných v kompilačních verzích soundtracku (Run Rudolph Run Chucka Berryho, Have Yourself a Merry Little Christmas v podání Mela Tormého, White Christmas ve verzi The Drifters a další) má ve filmu nezastupitelné místo zpívaná i instrumentální verze skladby Star of Bethlehem, na jejíž podobě se, stejně jako v případě Somewhere in My Memory, podílel skladatel a textař Leslie Bricusse.

Zmíněnému prolnutí hudebních témat mezi oběma filmovými díly by nebylo učiněno zadost, kdybychom nepřipomněli nejenergičtější hudební pasáže. Ty jsou v obou případech vázané k dějovému vrcholu, kdy se hlavní hrdina, dočasně osamělý chlapec, snaží pomocí léček a pastí vypořádat s dvojicí lupičů – mokrých/dlouhoprstých banditů. Nesou podobný název (Setting the Trap – Preparing the Trap) a ukazují Williamsovo klasické kompoziční vzdělání. Kromě netradičního použití bicí soupravy můžeme v umně vystavěném kompilátu s imitačními technikami jasně rozpoznat úryvky dříve použitých témat, včetně odkazů na píseň Shchedryk, shchedryk, původně novoroční skladbu ukrajinského skladatele Mykoly Dmytrovyche Leontovyche. Ta zaznívá ve filmu v anglické variantě pod názvem Carol of the Bells. Co však druhému dílu dominuje, analogicky k prvému, je skladba Christmas Star, jejíž text sepsal i tentokrát Leslie Bricusse.

Zájem o oba filmy Chrise Columba uzavřeme zmínkou o precizně zpracované instrumentální směsi, kterou můžeme nalézt pod názvem Christmas in Carnegie Hall. Obsahuje trojici písní Adeste Fideles – O Little Town of Bethlehem – Tichá noc a je zářným příkladem Williamsova aranžérského umu.

Polární expres
Dalším filmem z výběru je Polární expres (The Polar Express, 2004) režiséra Roberta Zemeckise s hudbou jeho dvorního skladatele Alana Silvestriho. Animovaný příběh o chlapci, který nevěří v kouzlo Vánoc a je přesvědčen až na základě dobrodružství na severním pólu, kam se spolu s dalšími dětmi dostane pomocí kouzelného vlaku, má po hudební stránce několik zásadních rysů.

Prvním je u vánočních filmů poměrně obvyklé užití neautorských písní, v tomto případě evergreenů Here Comes Santa Claus, White Christmas nebo Santa Claus Is Coming To Town, zpívaných dobovými pěvci včetně Franka Sinatry. Ty jsou doplněny autorskými písněmi Alana Silverstriho a Glena Ballarda, jejichž provedení se ujaly slavné osobnosti populární i rockové hudební scény Josh Groban a Steven Tyler. Hudební doprovod filmu na několika místech zpestřil svým hlasem dokonce i Tom Hanks, který byl obsazen do jedné z hlavních hereckých rolí.

Druhý rys spočívá v monstrózně instrumentovaných částech soundtracku, kde Silvestri použil jak plného zvuku symfonického orchestru, tak typického vánočního instrumentáře s rolničkami a sborových ploch střídajících textové pasáže s vokalízami a onomatopoicky zabarvenými slabikami napodobujícími zvony. Typická je v tomto pasáž nazvaná výstižně Spirit of the Season.

Láska nebeská
Nyní se přesuňme o tisíce kilometrů směrem na východ, konkrétně do hlavního města Spojeného království. Londýn je totiž ústředním dějištěm snad nejkontroverznějšího vánočního snímku nového tisíciletí. Naivita se v něm skloubí s hýřivou oslavou lásky a přátelství všeho druhu, s patriotismem, za který by se nemusel stydět ani Captain America, a aby toho nebylo málo, naučíme se díky němu leccos z příkladného multikulturalismu, popláčeme si, zakroutíme hlavou nad nepravděpodobnostmi scénáře a potrháme si bránice z hereckých výkonů hlavních i vedlejších. To vše za dvě hodiny čistého filmového času. Řeč je samozřejmě o velkofilmu Richarda Curtise Láska nebeská (Love Actually) z roku 2003. Jeho divácká základna je od počátku rozdělena na zarputilé odpůrce, kterým jde z celého filmu takzvaně hlava kolem, a na bezmezné milovníky, kteří by si bez něj tu pravou vánoční atmosféru nedovedli představit. A přispívá k tomu samozřejmě i hudba.

Její dramaturgie není v principu nijak převratná. Doprovod je z velké části tvořen písněmi různých žánrů a interpretů buď s čistě náladovým zasazením, nebo s promyšlenou (textovou) návazností na děj. Pouze v klíčových momentech nastoupí místy heroická, místy romantická či spíše na city útočící sentimentální hudba Craiga Armstronga. A že ve filmu funguje naprosto skvěle (jak ikonicky, tak ironicky), je bez debat. Co lépe podtrhne kráčející dav Portugalců doprovázející Angličana k jeho budoucí snoubence, veřejné faux-pas britského premiéra na školním představení nebo nepohotovost letištního personálu obelstěného malým klukem, který se touží rozloučit se svojí životní láskou?

Ukradené Vánoce, Grinch a Karlík a továrna na čokoládu
Kdybychom chtěli doplnit výčet filmů o něco typicky amerického, nesměli bychom opomenout náměty zpracovávající příběhy vánočních záškodníků snažících se všemi prostředky překazit sváteční veselí. Příznivce temnějších žánrů, či v tomto případě satirických komedií, jistě potěší sledování filmů z pera extravagantního režiséra Tima Burtona. V tomto ohledu vyniká zejména animovaná tragikomedie muzikálového typu Ukradené Vánoce (The Nightmare Before Christmas, 1993). Hudbu k ní složil Burtonův dlouholetý spolupracovník Danny Elfman. Kdo zná filmy jako Střihoruký Edward, Batman, Alenka v říši divů nebo seriál Simpsonovi, pozná Elfmanův rukopis i v tomto netradičně laděném vánočním příběhu.

Ještě typičtější je však pro Ameriku postavička zeleného rozmrzelého odpůrce Vánoc zvaného Grinch. Za jeho vytvoření vděčíme autorovi dětské literatury Theodoru Geiselovi, známému jako Dr. Seuss. I když zde existuje další propojení s Dannym Elfmanem, který zhudebnil novou animovanou verzi tohoto příběhu v roce 2018, známější však je zcela určitě zfilmování z roku 2000 s Jimem Carreym v hlavní roli. Vedle množství zpívaných částí soundtracku vytvořil význačný skladatel James Horner také nápadité instrumentální pasáže s pestrou paletou nástrojových i ruchových barev. Vykresluje tím náladu jednotlivých scén i charaktery postav tak, jak to má u daného žánru být.

Abychom neubrali pozornost netradičním námětům, ohlédneme se ještě za ne sice přímo vánočním, přesto do zimního období zasazeným příběhem o chlapci Karlíkovi a obří továrně na čokoládu (Charlie and the Chocolate Factory, 2005). Neotřelostí se vyznačuje nejen samotná předloha, ale především výprava a filmový vizuál. Hudební složky se opět zhostil Danny Elfman a nutno říct, že vyjma typické stylizace hlavních a vedlejších hudebních témat, kterou vypozorujeme například i ve výše zmíněném filmu Alenka v říši divů, jsou zde užité hudební prostředky velmi netradiční.

K ději, postavám a už tak dost výstřednímu pojetí filmu se ale hodí skvěle. Hlavním dějovým aktérům je přiřazena zvláštní sborově zpívaná skladba, která již ve svém textu vystihuje jejich charakterové vlastnosti. Každá z nich je také jinak žánrově zaměřená, od mainstreamového a bollywoodského muzikálu přes funk až po progresivní rock. Velkou část soundtracku proto můžeme považovat za jeden velký cross-over. Elfman zde experimentoval, čerpal ze svých zkušeností s avantgardními kapelami a propůjčil hudebním číslům i svůj hlas, který dále vrstvil, efektoval a přizpůsoboval osobitému ztvárnění jednotlivých scén. Částečně mu při tom pomáhal herec Deep Roy, bezpochyby nejvytíženější postava celého filmu.

Harry Potter
Na konec přehledu bude dobré zařadit sérii osmi filmů, jejichž děj vcelku pravidelně probíhá všemi ročními dobami a nezapomíná se alespoň tu a tam zastavit u vánočních svátků. Jedná se o nejslavnější čarodějnickou ságu vytvořenou podle předlohy britské spisovatelky Joanne Rowlingové. Na formování hudební tváře filmů o Harrym Potterovi se z pozice skladatele i dirigenta podílel zejména legendární John Williams. Málokdo si dnes dovede představit jiné hudební prostředky k vyjádření světa kouzel a magie, než jaké známe právě odtud. Nejvíce se projevily v prvních třech filmech (Harry Potter a Kámen mudrců, Harry Potter a Tajemná komnata, Harry Potter a vězeň z Azkabanu, 2001–2004), po nichž na Williamsův odkaz navázali skladatelé Patrick Doyle, Nicholas Hooper a v současnosti velmi úspěšný, původem francouzský skladatel Alexandre Desplat. Všichni vnesli do filmové série kus své tvůrčí osobitosti a přihlédli přitom k provázání nových hudebních myšlenek s původními Williamsovými tématy.

Přestože v úctyhodném množství hudby, která pro všech osm filmů vznikla, spočívá hlavní náplň v úvodní titulkové hudbě a v motivech určených hlavním postavám, případně zástupcům zvířecí říše, nezapomněli skladatelé ani na drobné odkazy s námi žádanou vánoční tematikou. Zvláštní místo tu mají zpívané části soundtracků, které jsou žel bohu při sledování filmu potlačeny, zkráceny či dějem zastíněny. V celé jejich kráse si je můžeme vychutnat teprve při separovaném poslechu. Mohli bychom vybrat tři zástupce potterovských koled, které jsou spojeny se třemi filmovými dějišti. První koleda, spojená s kouzelnickou školou Bradavice, je součástí skladby nazvané příhodně Christmas at Hogwarts. John Williams pro ni zvolil tříhlasou úpravu ve stylu renesančních vokálních forem za doprovodu tajemných doprovodných akordů záměrně stavěných do kontrapozice. Vzniká tak zajímavá polyharmonická kombinace. Zvolený text je pak co do námětu velmi přiléhavý:

“Merry Christmas, merry Christmas, ring the Hogwarts bell.
Merry Christmas, merry Christmas, cast a Christmas spell.
…
Find a broomstick in your stocking singing you the magic of this place.
Join the owls joyous flocking on this merry Christmas day.”

Mnozí jistě najdou podobnosti v písni Double Trouble z filmu Harry Potter a vězeň z Azkabanu, pro kterou bylo inspirací čtvrté jednání Shakespearova Macbetha a scéna se třemi čarodějnicemi.

Druhá koleda, spojená s vesnicí Prasinky (Hogsmeade), nese název A Winter’s Spell a je to kratičká kompozice pro ženský sbor s doprovodem tamburíny a trianglu. Objevila se rovněž ve třetím dílu série, přestože si ji patrně vybaví jen opravdoví znalci. Příliš prostoru jí totiž ve finálním filmovém střihu dáno nebylo. I zde je text náležitě zasazen do kouzelnického prostředí. Vytvořila jej dvojice autorů Cynthia Weil a Jamie Richardson.

My Love Is Always Here, poslední zde vybraná píseň, není přímo koleda, zaznívá ale v předposledním filmovém díle (Harry Potter a Relikvie smrti – část 1) ve vesnici jménem Godrikův důl (Godrick’s Hollow), a to na Štědrý den. Proto ji bude mít řada posluchačů spojenou s vánočním časem. Text napsal Gerard McCann, pro smíšený sbor jej zhudebnil již zmiňovaný Alexandre Desplat. Obsahově i hudebně se jedná o ukolébavku a ti, kteří znají pozadí Harryho příběhu i význam místa, ve kterém píseň zaznívá (bohužel opět jen jako fragment), jistě znají její pravý význam.

Slovo na závěr
Arzenál vánočních snímků dnes nebyl ani zdaleka vyčerpán. Mnohým tu možná chybí pohádky jako Ledové království (Frozen, 2013), Shrekovy Vánoce (Shrek the Halls, 2007), Vánoční koleda (A Christmas Carol) nebo pro české publikum neopomenutelný Mrazík (Морозко, 1964) s neméně půvabnou hudbou. Vánocům je také pravidelně věnováno několik epizod zahraničních seriálů. Proto si mnozí připomenou vánoční Přátele, Teorii velkého třesku nebo legendárního Mr. Beana. Není ale účelem zde vytvářet obsáhlou antologii. Bude stačit, když tento článek, stejně jako jeho pokračování v duchu soundtracků domácích, navodí příjemnou a hudbyplnou vánoční atmosféru.