Varhaník a sbormistr Jan Lorenc: Mít několik tětiv na svém luku

Varhaník, sbormistr, pedagog a vedoucí souboru Schola cantus gregoriani Jan Lorenc je mimo jiné i dramaturgem Mezinárodního varhanního festivalu v České Třebové. V rozhovoru pro Operu PLUS jsme si povídali nejen o varhanách, ale i koncertní praxi, gregoriánském chorálu či řešení problémů s organizací festivalu v době koronaviru.

Milý Jene, jako dramaturg Mezinárodního varhanního festivalu v České Třebové, máš za sebou již několik let bohatých tvůrčích zkušeností, mimo to jsi také varhaník, velký znalec gregoriánského chorálu, sbormistr a vysokoškolský pedagog.  Můžeš nám o sobě prozradit více, o svých studiích, navazující koncertní činnosti nebo svém souboru Schola cantus gregoriani?

Je nesporné, že se v programu varhanního festivalu odráží dramaturgova osobnost. Někdy je to více, jindy méně, avšak vždy dbám na to, aby vše probíhalo profesionálně (od sestavování tematiky ročníku, přes výběr a oslovení umělců, až po samotnou realizaci v den koncertu jako jsou doprovod umělce, registrační zkouška, distribuce festivalových novin a další potřebné „technikálie“, které zůstávají běžnému koncertnímu posluchači skryté).

Francouzské přísloví „Avoir plusieurs cordes à son arc“ znamená „Mít několik tětiv na svém luku.“ Pro člověka se tím míní určitá všestrannost při dosahování cílů a pohotovost v případě potřeby mít záložní řešení. Tímto rčením mě počastoval jeden můj francouzský kolega a přítel na konto mých studií a profesních aktivit, ale nepředbíhejme. Jako čerstvý bakalář chrámové hudby (trojobor varhany-sbormistrovství-zpěv) jsem odešel v roce 2009 do Paříže, abych zde studoval gregoriánský chorál. Na dvouleté formaci sborové školy Ecole du Choeur grégorien de Paris je lákavé jedinečné spojení umělecké a teoretické edukace s praxí. Absolvent je tedy vybaven nejen znalostmi a dovednosti z oblasti dirigování, zpěvu, interpretace a teorie, ale navíc si „ozpívá“ a prožije veškerý gregoriánský repertoár při liturgii. Koncertní cesty a dirigentská praxe byly samozřejmostí (Izrael, Kolumbie, Norsko a další).

Postupně jsem si přibral další studia (muzikologie na Sorbonně, varhany na konzervatoři CRR) i další profesní aktivity (rešerše pro Academie de chant grégorien Bruxelles, doučování na Sorbonne Paris IV, varhaničení v pařížské farnosti, vedení sboru). Ředitel sborové školy Louis-Marie Vigne mě upomínal, abych pro „ostatní zájmy“ snad nezanedbával gregoriánský chorál. Vybavil jsem si Otto Alberta Tichého, který o jedno století dříve navštěvoval pařížskou Scholu cantorum pod vedením Vincenta d’Indy, a umínil jsem si, že tak jako kdysi on spolu s Miroslavem Venhodou, i já budu usilovat, aby se gregoriánský chorál dostával ke stále většímu okruhu posluchačů. Vybaven potřebnými dovednostmi a znalostmi, s diplomy Ecole du grégorien a Maitrise en musique et musicologie jsem se vrátil v roce 2013 do vlasti. V Hradci Králové jsem založil Scholu cantus gregoriani, abych východočeská chorální pole téměř neoraná oséval tak, jak jsem se naučil. Spolu s varhanicí Jiřinou Marešovou-Dvořákovou jsme v roce 2017 natočili na Kuksu CD Messa della Madonna. Soubor spolupracuje s Pedagogickou fakultou UHK a akademickým klubem Salaš. Na univerzitě mám potěšení vést seminář gregoriánského chorálu, který je primárně určen studentům chrámové hudby a sbormistrovství. Mým přáním by bylo otevřít seminář širší nejen akademické veřejnosti.  Gregoriánská kantiléna a princip „ac cantu“ jsou totiž podle mého soudu velmi užitečné pro budoucí dirigenty, sbormistry, zpěváky, ale také pro instrumentalisty a všechny hudebníky.

Pořádáš v kraji množství uměleckých projektů…
Co se tvůrčí práce týče, baví mě dialog gregoriánského chorálu s moderní i historickou hudbou (například realizované koncertní a festivalové projekty s didgeridoo, varhanní improvizace a praxe alternatim, s hudbou Petra Ebena nebo liturgické drama). Letos jsme navázali spolupráci s Muzeem východních Čech Hradec Králové, kdy Schola dvakrát zazpívala u příležitosti výstavy gotického umění. V čase karantény uspořádala Filharmonie Hradec Králové cyklus koncertů Varhany v karanténě, kde jsem mohl také jako varhaník vystoupit. Dne 19. září jsem hrál festivalový koncert v rotundě sv. Kateřiny v České Třebové, kde mi bylo potěšením zahrát na místní barokní varhanní pozitiv chorální předehry a další drobnější skladby J. S. Bacha.

Jak se těšíš na své žáky z varhanní a klavírní třídy na Církevní ZUŠ Hradec Králové?
Od září tato nová škola pokračuje svým čtvrtým rokem a o varhanický dorost není nouze. Ačkoliv je ZUŠ velmi mladá svým odkazem navazuje na činnost Jiřího Strejce, který od 90. let minulého století až do svého pozdního věku docházel na biskupské gymnázium vyučovat varhanám a klavíru. Strejc byl mimochodem žákem O. A. Tichého, u kterého studoval na Pražské konzervatoři kompozici. A Otto Tichý, jak víme, byl zase absolventem u d‘Indyho. Francouzsko-český kruh se tedy uzavírá a duch pařížské Scholy cantorum nepřestává v Hradci Králové vanout. V současné době čítá varhanní oddělení CZUŠ kolem dvaceti žáků včetně těch dospělých. Letos jsme měli soutěžit na konzervatoři v Ostravě, ale kvůli čínské chřipce z toho sešlo. Snad se naskytne nová možnost v nadcházejícím školním roce.

Kolikátý ročník varhanního festivalu letos pořádáš a jaké byly jeho začátky?
Letos otevíráme již 16. ročník festivalu. Musím však upřesnit, že jako dramaturg mám za sebou teprve ročníků pět. Od roku 2015 jsem převzal štafetu po doc. Františku Preislerovi, bývalému řediteli Kulturního centra Česká Třebová. Jemu náleží obdiv a velký dík, když v roce 2005 založil mezinárodní varhanní festival „na zelené louce“ rok poté, kdy byly dokončeny Grygarovy koncertní varhany v místním kostele svatého Jakuba. To mi připadá ve městě formátu České Třebové jako malý zázrak! Oproti prvním deseti ročníkům jsme rozšířili „vozový park“ o zrestaurovaný nástroj v nedaleké Řetové. Festival tak v roce 2019 získal Španělovy varhany vhodné i interpretaci galantní a klasicistní hudby.