Ve Foru Karlín se zablýsklo Zlato Rýna

Uvedením Wagnerova Zlata Rýna Národní divadlo opět ukázalo, že když chce, je schopné divákovi zprostředkovat zážitek evropských, ne-li světových parametrů. Tentokrát šlo sice o koncertní provedení, nicméně o to byla tato zkouška těžší – přiznejme si, že udržet divákovu pozornost dvě a půl hodiny bez přestávky není žádná legrace ani v případě plnohodnotné inscenace.
Štefan Margita – Zlato Rýna – Státní opera, Forum Karlín 2019 (zdroj ND)

Jak známo, role sympatického záporáka, poloboha Logeho, je jednou z nejparádnějších rolí v repertoáru Štefana Margity, a koncertní provedení Rheingoldu byla v podstatě jediná možnost, jak umožnit pražskému publiku jeho úctyhodný výkon v této úloze zažít. Sympatické ovšem je, že vedení Státní opery celý koncert nepostavilo jen právě na Margitovi (i když věřím, že k vyprodání hlediště by to stačilo), ale dalo si očividně velmi záležet i na obsazení všech ostatních rolí. Vyplatilo se – perfektní pěvecké (mnohdy i herecké) výkony hostujících sólistů člověka nejednou „přimrazily“ k sedačce. Tomas Gazheli (Alberich), Egils Siliņš (Wotan), Karl-Heinze Lehner a Jozef Benci (Obři), Ursula Hesse von Steinen (Fricka) i všichni ostatní (pochopitelně Margitu nevyjímaje) podali natolik strhující výkony, že člověk občas zapomínal, že sleduje „jen“ koncert.

Kateřina Kněžíková, Jana Horáková Levicová a Václava Krejčí Housková – Zlato Rýna – Státní opera, Forum Karlín 2019 (zdroj ND)

Zahanbit se rozhodně nenechali ani čeští zpěváci – Jiří Rajniš jako Donner, Maria Kobielska coby Freia, a především skvěle sladěné trio Dcer Rýna Kateřina Kněžíková (Woglinde), Jana Horáková Levicová (Wellgunde) a Václava Krejčí Housková (Floßhilde) dokázaly, že jejich obsazení bylo namístě.

Ne zcela dokonalý, ale přinejmenším velmi sympatický byl výkon orchestru Státní opery rozšířeného o pěknou řádku externistů. Dirigent Andreas Sebastian Weiser dokázal po celou dobu udržet potřebné napětí, orchestr měl příjemně barevný zvuk i dostatečný tah. Pár kiksů v žesťové sekci celkový zážitek nijak významněji nepoznamenalo – daleko rušivější bylo skřípání dveří, třískání nádobím a další zvuky ozývající se z předsálí. Sál Fora Karlín disponuje akustikou, jaká může akce tohoto typu podpořit, ale je třeba mít na paměti, že slyšet je zde vážně všechno.

Zlato Rýna – Státní opera, Forum Karlín 2019 (zdroj ND)

Koncertní provedení Zlata Rýna dopadlo nad očekávání. Zodpovědnost, s níž Státní opera k tomuto úkolu přistoupila, skvělé výkony všech zúčastněných, sál umožňující přesvědčivou interpretaci Wagnerovy hudby – to všechno dohromady přineslo opravdu fantastický večer zakončený zaslouženými ovacemi vestoje.

Sečteno podtrženo, Státní opera si s Wagnerem umí poradit.

 

 

Mohlo by vás zajímat