Režisérka Sláva Daubnerová pojímá Manon Lescaut jako příběh odhodlání a naivních představ o novém životě. Manon se snaží vymanit z bludného kruhu a utéct za lepším životem, přičemž využívá jedinou zbraň, kterou má, mládí a krásu. „Chce vyhrát, ale ve světě, v němž se pohybuje, nemá šanci. Ocitá se nad propastí mezi realitou a iluzí a my jsme svědky jejího životního zápasu,“ konstatuje Sláva Daubnerová. Podle ní to sice na první pohled může vypadat, že Manon využívá muže, kterými je obklopena, avšak ve skutečnosti je zneužívána a vykořisťována ona sama. Žene se za neuskutečnitelným mýtem, který je dívkám podsouván, avšak není realizovatelný.
V příběhu Manon hraje důležitý moment obraz pouště, kterým se Sláva Daubnerová spolu se scénografem Alexandrem Corazzolou inspirovala. „Každé dějství opery se odehrává na jiném místě. Končí na poušti v Americe, kde Manon umírá. Tento závěrečný, velmi surreální a poetický obraz se stal inspirací pro celý scénický koncept. Poušť, osamělá dálnice a nekonečný horizont s příslibem něčeho, co existuje za ním. Rozhodli jsme se do tohoto prostředí umístit celý děj opery. Manon je neustále na cestě, na útěku. Je archetypem ,padlé ženy‘, důležité ale je upozornit na společenský kontext, na okolnosti, za jakých se do životní situace dostala,“ uvedla Sláva Daubnerová v rozhovoru s dramaturgyní opery Jitkou Slavíkovou pro program k inscenaci.
Opera Manon Lescaut, jejíž děj vychází z francouzského milostného románu Abbého Prévosta Příběh rytíře des Grieux a Manon Lescaut, byla prvním velkým úspěchem Giacoma Pucciniho. „Premiéra v roce 1893 v Turíně se stala naprostým hitem u publika i kritiky. Opera je plná nádherných melodií a syrových emocí od vášnivého duetu des Grieuxe a Manon v 2. dějství až po zdrcující opuštěnost závěrečné árie ,Sola, perduta, abbandonata‘,“ říká Jitka Slavíková.
Dirigent Simone Di Felice na Manon Lescaut obdivuje hudební vynalézavost, v níž se projevuje Pucciniho mládí, jeho niterná, téměř divoká invence. „Charakter této opery je nesmírně vášnivý, často v zoufalé podobě, ale obsahuje i nezapomenutelné lyrické melodie a lehké a ironické pasáže. Přes toto bohatství různých charakterů je celková struktura velmi přesvědčivá a dramaturgicky dokonale vyvážená a funkční. Orchestrace je neuvěřitelně vyzrálá a bohatá na různé barvy, od těch nejextrémnějších až po odvážně rafinované. Je to skutečné mistrovské dílo, které by si pražské publikum rozhodně nemělo nechat ujít!“ říká Simone Di Felice a dodává: „Máme vynikající sólistické obsazení, brilantní sbor, neuvěřitelně pružný a virtuózní orchestr, který mám to potěšení poprvé dirigovat. Inscenace Slávy Daubnerové vykazuje mimořádnou inteligenci a psychologickou vytříbenost, stejně jako velkou vizuální působivost.“
Podle Pera Boye Hansena, uměleckého ředitele Opery Národního divadla a Státní opery, je Pucciniho opera Manon Lescaut považována za klíčové dílo v jeho skladatelském vývoji, v Praze se ale dlouho nehrála. „Manon Lescaut ukazuje silný obraz lidské krutosti, Pucciniho krásná hudba ale dodává postavám i vřelost a soucit. Vzhledem k její předchozí přesvědčivé práci v Praze bylo přirozené požádat Slávu Daubnerovou o nastudování této ,feministické‘ opery,“ říká.
„Národní divadlo se vrací opakovaně k příběhu Manon Lescaut prostřednictvím tanečního, operního i činoherního divadla. Odlišné interpretace přinášejí odlišné výklady. Všichni naši tvůrci jsou však vždy inspirováni tímto poetickým námětem, který v měšťanském příběhu skrývá naše nejhlubší vášně i strachy,“ říká Jan Burian, generální ředitel Národního divadla.
V roli Manon se alternují Petra Alvarez Šimková a Ghiulnara Raileanu, v roli rytíře des Grieux Peter Berger a Milen Božkov. Jejího bratra Lescauta zpívají Lukáš Bařák a Csaba Kotlár. V roli Geronta di Ravoir se pak představí Jiří Sulženko a František Zahradníček.
Giacomo Puccini: Manon Lescaut
Premiéry 27. a 29. března 2025
Reprízy: 3., 9., 13., 18. a 23. dubna, 4. května, 19. a 22. června, 5. října, 6. listopadu 2025
Inscenační tým
Režie: Sláva Daubnerová
Dirigent: Simone Di Felice
Scéna: Alexandre Corazzola
Kostýmy: Tereza Kopecká
Světelný design: Daniel Tesař
Video design: Dominik Lukács Žižka
Choreografie: Jan Adam
Dramaturgie: Jitka Slavíková
Sbormistr: Adolf Melichar
Obsazení
Manon Lescaut: Petra Alvarez Šimková / Ghiulnara Raileanu
Lescaut: Lukáš Bařák / Csaba Kotlár
Renato des Grieux: Peter Berger / Milen Božkov
Geronte di Ravoir: Jiří Sulženko / František Zahradníček
Edmondo: Martin Šrejma / Daniel Matoušek
Hostinský / Seržant lukostřelců: Ivo Hrachovec / Roman Vocel
Taneční mistr / Lampář: Josef Moravec / Vít Šantora
Muzikant: Michaela Zajmi / Kateřina Jalovcová
Sbor Státní opery
Orchestr Státní opery
Balet Opery Národního divadla
