Ve světě klavíru je stále těžší se neztratit

Zápisník Jindřicha Bálka (33)

Skončil první ročník Klavírního Festivalu Rudolfa Firkušného a bude dobře se ještě vrátit ke čtvrtečnímu recitálu Lukáše Vondráčka. Tak jako u nás někdy říkáme, že jsme kvartetní velmoc, tak klavírní velmoc nejsme zcela určitě. Koneckonců i sám Firkušný získal rozhodující impulzy v Paříži u Cortota a Schnabela, Ivan Moravec zase u Michelangeliho a díky širokému zájmu o světové klavíristy… Která osobnost nejvíc zformovala Lukáše Vondráčka nevím přesně, ale hlavně to ještě ukáže čas. Ale typické zůstává, že výrazný talent musí z české kotliny hodně rychle vyrazit a hledat ještě někde jinde. Ovšem kde, to je dnes těžká otázka, protože inspirujících osobností, příležitostných kurzů a různých škol je v této době víc než jindy. Skutečně výrazná osobnost se ale nezrodí tak, že si vezme z každé letní školy něco. A stejně tak osobitá a výrazná interpretace se buduje dlouho a krok za krokem. K tomu je pravděpodobně lepší mít učitele jednoho, takového, kterému se dá věřit celý život.

Bez ohledu na seznam škol a životních mentorů v životopise, působí Lukáš Vondráček při hře jako geniální samouk. Hraje zcela netypickým způsobem, pořád plně energicky a hbitými pavoučími prsty. Má velkou sílu, která mu dovoluje dát na jeden program dvě tak obtížné sonáty, jako je Prokofjevova Sedmá a Brahmsova Sonáta f moll č. 3 op. 5. Obě skladby působily právě schopností hrát nosným zvukem a přitom „toccatově“, tedy v rychlém tempu sázet jednu krátkou notu za druhou. Ale třeba úvodní Haydnova Sonáta C dur by potřebovala více klidu, přirozeného frázování a odlehčených akcentů. O pauze koncertu se dalo debatovat, jestli tento dojem nevzniká více z toho, že se na Vondráčkovu hru díváme – pohyb jeho prstů po klávesách totiž opravdu působí trochu křečovitě. Nevím, ale zdá se mi, že i při pouhém poslouchání člověk slyšel brilantní staccato, virtuózní běhy v rychlém tempu – ale nikde skutečné zpěvné legato. Ani když v přídavku došlo na Schumannovo Snění. A závěrečné Tři české tance Bohuslava Martinů působily čistě jako toccaty, nikoli jako tance. V Česku bude Lukáš Vondráček vždycky vítán jako velký talent, který se prosadil ve světě anebo se v něm alespoň neztratil. Zároveň nevím, jestli popsaný technický rys jeho koncertu nebude časem působit stále více jako umělecký limit. Také schopnost hrát muzikálně a přirozeně se učí dlouho – a leckterý učitel či žák ji možná ani nepovažuje za důležitou… Podle mínění řady lidí naší technické civilizace je totiž virtuozita toliko věcí síly a rychlosti.

V kontextu celého festivalu měl ale recitál Lukáše Vondráčka svou jasnou tvář a bylo v něm cítit autentické umělecké hledání, což je rozhodně sympatické. A přesvědčil mnohem víc než závěrečné vystoupení marketingově dokonale ošetřené krasavice Lisy de la Salle.První ročník klavírního festivalu Rudolfa Firkušného skončil a zdá se, že by potřeboval ještě trochu výraznější dramaturgický rukopis. Tedy silnou dramaturgickou osobnost, která má čas trochu cestovat alespoň po Evropě a pečlivě kriticky poslouchat nové nahrávky. A pak s hudebníky debatovat o programech, za kterými si obě strany mohou stát. Čím více se budou festivaly sestavovat podle atraktivních fotografií a nablýskaných agenturních životopisů, tím méně zajímavé budou. Toto úsilí je o to důležitější, oč více ubývá jednoznačných velkých osobností a neviditelná ruka trhu s mladými talenty tlačí na všechny pořadatele.

Jinak přeji pěknou první neděli adventní, pokud možno s hudbou, která se k adventu hodí. Dnes je to v Praze, pokud vím, jen Zelenkova Missa dei Patris, kterou večer uvádí Collegium 1704 v Václavem Luksem v kostele svatých Šimona a Judy.

Festival Rudolfa Firkušného 2013
Lukáš Vondráček (klavír)
28. listopadu 2013 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Joseph Haydn: Sonáta C dur, Hob XVI:50
Sergej Prokofjev: Sonáta B dur, op. 83
Johannes Brahms: Sonáta f moll, op. 5
Bohuslav Martinů: Tři české tance

přídavek:
Robert Schumann: Snění
***

Festival Rudolfa Firkušného 2013
Lise de la Salle (klavír)
30. listopadu 2013 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Robert Schumann: Dětské scény, op. 15
Robert Schumann: Fantasie C dur
Sergej Prokofjev: Romeo a Julie, op. 75

www.firkusny.cz

Foto Zdeněk Chrapek, Marco Borggreve

Hodnocení

Vaše hodnocení - L.Vondráček (Klavírní festival Rudolfa Firkušného 2013)

[Celkem: 6    Průměr: 4.2/5]

Vaše hodnocení - L.de la Salle (Klavírní festival Rudolfa Firkušného 2013)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Gregor Samsa

není to trochu negentlemanské odbýt jedinou pianistku festivalu jednou nelichotivou větou? na koncertě jsem nebyl, ale mám několik jejích nahrávek, a i živá vystoupení zachycená na youtube potvrzují, že lise de la salle je velmi výrazná osobnost…
https://www.youtube.com/watch?v=oU5lnp3RSQo
https://www.youtube.com/watch?v=oJ5BNaTe9zI