Ve Vídeňské státní opeře měla premiéru Straussova Elektra

  1. 1
  2. 2

Z ohlasů v zahraničním tisku

Elektra ve Vídeňské státní opeře: Ve sklepě na uhlí se žízní po pomstě

Nina Stemme je královnou uhelného sklepa. Švédská sopranistka sklidila v neděli večer při svém debutu v titulní roli mstou naplněné opery Elektra Richarda Strausse ovace publika. Jako na hranici šílenství se pohybující královská dcera, která touží pomstít otce, podala výjimečný výkon. Na režijní tým kolem Uwe Erica Laufenberga se naopak sneslo bučení.Stemme přesvědčila znělou vřelostí střední polohy a počáteční nejistotu v hloubkách brzy překonala. V závěru to byla paradigmatická Elektra, a pokud jde o text, s vysokou mírou srozumitelnosti. Jako fúrie pomsty jí stojí po boku působivá partnerka Ricarda Merbeth, která narychlo (dva dny před premiérou) zaskočila za onemocnělou Anne Schwanewilms. Merbeth interpretuje Chrysothemis jako děvčátko, které sní o mateřství, v duchu věty libreta „jsem žena a chci ženský osud“. Orestes Falka Struckmanna s ocelově tvrdým, jasným basbarytonem je neochvějný mstitel, zatímco Anna Larsson jako Klytaimnestra (zdejší debut v roli) v invalidním křesle je žena v zajetí představ, v níž je ale jen nepatrně ďábelského.

Všechno se odehrává v tmavém sklepení – je to útočiště nevědomí, násilí a perverze, skoro typické rakouské topos. Elektra sem sestupuje ne proto, aby se bavila, ale aby trpěla. Jediné světlo v těchto hlubinách bytí nabízí paternoster do horních poschodí, je to místo přechodu, v jehož kabině se na konci jako v hororu zjevují strašlivé obrazy Elektřiných démonů. Paternoster na šibenici zprostředkovává spojení mezi horními patry královského paláce a jeho podzemím.

Režisér Laufenberg, přesněji výtvarníci inscenace Rolf a Marianne Glittenbergovi, staví na kontrastech černé a bílé, světla a stínu, mužského a ženského prvku. Nina Stemme je na začátku v pánském obleku a v ženu se proměňuje právě v okamžiku, kdy přichází její bratr Orestes (kterého vítá náznakem incestního vztahu). Orestes má teď převzít zdánlivě mužský úkol pomsty na matce a jejím milenci Aigisthovi. Jeví se to velmi logické, Elektra přece Aigistha pohrdavě označuje jako „ženskou“.

Na začátku tančí Elektra se sekerou jako symbolem svých vražedných fantazií, v závěru v černých šatech mezi bílo-šedým jásajícím davem. Symbol jejího šílenství, vytoužená domnělá proměna k dobrému ovšem zůstane chimérou. Proč Elektra z této iluze na konci bez hlesu zmizí, místo aby se zhroutila, není jasné. Laufenbergova adaptace se jinak jeví jako logická repertoárová inscenace, její největší slabostí však je nedostatečné režijní vedení osob. Zpěváci neustále obstojně, avšak strnule odvádějí své party, interakce se však nekoná. Následkem byla skutečná bouře bučení na adresu režijního týmu, která se rovnala exaltované základní rovině díla.

Také dirigent Mikko Franck byl konfrontován s četnými projevy nevole. Finský dirigent převzal nastudování za odstoupivšího Franze Welser-Mösta, vedl orchestr Státní opery bohatými kontrasty smyslné partitury jen v náznacích a vytvořil hřmotný pekelný stroj. To temné zkrátka každý neumí.

(Salzburger Nachrichten – 30. března 2015 – Apa)***

Elektra: Premiéra beze smyslu

Smysl celého podniku už vzbuzoval pochyby tehdy, kdy ještě měl jakýsi koncept: premiéru Elektry měl nastudovat význačný straussovský dirigent Franz Welser-Möst a jako režisér byl vyhlédnut Sven-Eric Bechtolf. Nejprve pro přemíru povinností v Salcburku kapituloval Bechtolf a pak Státní operu po konfliktu s ředitelem Dominique Meyerem opustil Welser-Möst.

Finský dirigent Mikko Franck, jemuž jsme byli vděčni za to, že narychlo převzal nastudování Lohengrina, z nějž odstoupil Bertrand de Billy, měl teď na partituru Elektry dostatek zkouškového času, s vděkem se ovšem nesetkal. Ke zpěvákům nelaskavý, co do barevnosti neutrální neustálý rámus z orchestřiště si projevy nelibosti zasloužil. Filharmonikové vytvořili pro toto infarktové dílo za uplynulé století měřítko. Za Franckova řízení dospěli k myslitelně nejpřekvapivějšímu výsledku: krvavé intriky rodu Atreovců mohou nudit.

Přijít s novou inscenací Elektry bylo odvážné už roku 1989. Tehdy šlo o to, vytvořit protějšek k epochální práci Wielanda Wagnera z roku 1965. Harry Kupfer se úlohy zmocnil kongeniálně, jeho Elektra se stala jednou z mála standardních inscenací v tehdejším po scénické stránce zchátralém repertoáru Státní opery. Ten byl nyní obohacen wiesbadenským intendantem Uwe Ericem Laufenbergem o další průměrnost. V inflační nevkusnosti estetiky, evokující prostředí koncentračního tábora, jak ji uplatnili manželé Glittenbergovi, se mezi postavami nic neodehrává, a ještě bychom tak mohli mluvit o nenápadnosti, kdyby Laufenberg to málo nápadů, co měl, neumístil na nadobro zničený závěr. Výtah ve výši jeviště, jehož smysl se už dříve nedal rozluštit, transportuje kromě rozporcovaných mrtvol královského páru také pestrý bleší trh mytologického haraburdí. A nahé dámy zalité krví, jejichž funkce byla už na začátku nejasná, přicházejí v závěru jako rozradostněná taneční skupina – provinční podívaná před apoteózou násilí ve finále jako podřadná ironie.

Zpívá se většinou výtečně: Nina Stemme, silně trápená dirigentem i kostýmní výtvarnicí, je velkolepá, na dnešní poměry nesrovnatelná Elektra. Báječné je také, jak se Ricarda Merbeth vyrovnala se záskokem a extrémními pěveckými nároky Chrysothemis. Falk Struckmann poskytuje Orestovi stále ještě působivé fragmenty hlasu, Aigisthos Norberta Ernsta navazuje na tradici Gerharda Stolzeho nebo Heinze Zednika v této roli. V menších partiích dobří Ildikó Raimondi a Thomas Ebenstein. Dokonalý omyl je však Anne Larsson jako Klytaimnestra. Svědomím a strachem před trestem týraná vražedkyně manžela je v tomto výkladu odsouzena k obstojně zazpívanému čtvrthodinovému „nic“.

(www.news.at – 30. března 2015 – Heinz Sichrovsky)***

Jásot pro Ninu Stemme, bučení adresované režii

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Strauss R.: Elektra (Wiener Staatsoper Vídeň)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Milan V.

Viděl jsem představení Elektry 16.4.2015. Nina Stemme, na kterou jsem se těšil, bohužel onemocněla, takže za ni zaskočila i u nás známá Linda Watson – byla dobrá, ale přece jen jsem se těšil na Ninu Stemme. Vynikající byla Gun-Brit Barkmin jako Chrysothemis (u nás ji známe jako Salome či Emilii Marty) a Falk Struckmann jako Orestes, trochu mě zklamala Anna Larsson jako Klytemnestra. Režie mi nevadila, neurazila mě. Elektra žijící v jakémsi sklepení s uhlím, kam sjíždí výtahy, to mi přišlo celkem symbolické. Jen těch mrtvol na konci, jezdících těmi paternostery, bylo nějak moc… Toto poslední představení z premiérové série… Číst vice »