Pravidelné střídání dlouhých zahraničních zájezdních „šňůr“ s koncerty v českých regionech patří v historii Smetanova tria, založeného v roce 1934, k tradici, jež zaslouží uznání a ocenění. Prostřednictvím skvostného interpretačního umění členů souboru se vždy dostávala hudba i do míst, na něž mnozí jako by zapomínali. Je jen dobře, spojí-li se někdy až „buditelské“ úsilí pořadatelů v regionech s pozoruhodným přístupem tělesa. Výsledkem většinou bývají večery nezapomenutelné pro interprety i návštěvníky koncertů. Jsou totiž naplněny poctivým muzicírováním v nejlepším slova smyslu. Nejinak tomu bylo i v Pardubicích, kam Smetanovo trio zavítalo po svém výjezdu do Itálie a den po vystoupení v Náchodě.
Dva členové souboru, houslista Jiří Vodička a violoncellista Jan Páleníček, představili své nové, historicky cenné nástroje, pořízené v Anglii. Špičková interpretační dovednost se i tím posouvá zase o něco výše, zvuk Smetanova tria sahá díky smyčcům k dokonalosti. Klavíristka Jitka Čechová to měla tentokrát obtížnější, nástroj na pardubické radnici by si zřejmě zasloužil větší péči, věřme, že se co nejdříve dočká skutečně kvalitního naladění. Zkušená pianistka si však profesionálně poradila.
Celé trio se objevilo na pódiu až ve druhé polovině večera. Tu první totiž vyplnily skladby pro jednoho či dva hráče. Nejprve zazněly Variace na slovenskou píseň pro violoncello a klavír, jedno z posledních děl Bohuslava Martinů. A hrálo se naplno od samého počátku, zvláště violoncellista Jan Páleníček si přišel na své. Není náhodou, že v brzké době převezme Smetanovo trio v Londýně ocenění za svou kompletní nahrávku komorních skladeb Martinů. Způsob, jakým jeho členové „čtou“ a předávají poselství tohoto tvůrce, fascinuje. Je plný pokory i tvůrčího přístupu, přesně takový, jak to skladatel zamýšlel a vyžadoval. Své vyzrálé mistrovství poté předvedla Jitka Čechová na pouze zdánlivě malé ploše dvou koncertních etud Bedřicha Smetany. Virtuozitu vyžadují i Cikánské melodie pro housle a klavír Pabla de Sarasateho, v nichž se v souladu s očekáváním publika blýskl především Jiří Vodička. Pokud měly první tři skladby navodit v sále pozitivní atmosféru a představit jednotlivé interprety, podařilo se daný záměr naplnit výtečně.
To nejlepší přišlo po přestávce. Smetanovo Trio g moll je dílem, v němž tvůrce nejen dosahuje vrcholu romantismu, ale dotýká se vizionářským způsobem i daleké budoucnosti. V mnoha ohledech v něm lze vycítit prvky hudby dvacátého století. Tolik motivů a rovin, neustálých zvratů a překvapujících momentů má tahle skladba, patřící ke skutečným klenotům komorní muziky. Smetana ji psal pod vlivem nelehké životní situace, oprostil se od dobových zvyklostí a dosáhl skutečného tvůrčího mistrovství svobodného ducha. Členové Smetanova tria si jsou zcela vědomi přesahů vycházejících z geniality skladatele, jenž se představuje zcela jiným způsobem než obvykle. Zároveň si ale ponechávají tam, kde jim to partitura dovolí, prostor pro zmíněné poctivé a nefalšované muzicírování.
Takových koncertů je v regionech zapotřebí! Kéž by dlouhotrvající potlesk pardubického publika předznamenával oživení v oboru, jenž mnozí již začali považovat z hlediska posluchačského přijímání za ztracený.
Hodnocení autora recenze: 90 %
Pardubické hudební jaro 2017
Komorní koncert
Smetanovo trio
– Jitka Čechová (klavír)
– Jiří Vodička (housle)
– Jan Páleníček (violoncello)
6. dubna 2017 Společenský sál radnice Pardubice
program:
Bohuslav Martinů: Variace na slovenskou lidovou píseň pro violoncello a klavír
Bedřich Smetana: Dvě koncertní etudy
Pablo de Sarasate: Cikánské melodie pro housle a klavír
Bedřich Smetana: Trio g moll, op. 15
