Večerní koncert „Bachovy noci“ proběhl bez předem avizované intimity

Rezidenčními umělci letošního 16. ročníku festivalu Za poklady Broumovska byli violoncellista Jiří Bárta (*1964), hornistka Zuzana Rzounková a skladatel Tomáš Ille. V prostorách rozlehlého renovovaného benediktinského Broumovského kláštera se odehrály nejen koncerty, ale také „Letní hornové kurzy“ a divadelní představení. Agentura pro rozvoj Broumovska a Vzdělávací centrum Kláštera Broumov jsou neuvěřitelně aktivními organizacemi, které stojí za festivalem i celkově pestrým oživením pronajatého kláštera v majetku benediktinů, kteří klášter vlastní, ale nepůsobí zde. Festival se koná v klášteře a kostelích Broumovska pod záštitou ministra kultury Zaorálka a kardinála Dominika Duky.

Dne 27. srpna od deváté hodiny večer se údajně poprvé konal koncert při svíčkách v klášterním kostele sv. Vojtěcha. Na pořadu byl stylový program prvních tří Bachových suit pro violoncello s názvem „Bachovská noc“ v provedení rezidenčního umělce festivalu Jiřího Bárty. Veškerá místa v kostele byla zcela vyprodána.

Sólové Bachovy suity jsou kmenovým repertoárem Jiřího Bárty již od jeho mládí. Poprvé s ním Supraphon nahrál kompletní Bachovo dílo v letech 1995–96 na zámku Kozel, bylo mu tehdy 32 let. Po druhé je Bárta nahrával v roce 2018 s malým vydavatelstvím Animal Music ve studiu Sono Records v Nouzově na historický nástroj Gagliano z roku 1785. 

Podle jeho vlastních slov si Jiří Bárta cení nahrávky Bachových suit holandského průkopníka poučené interpretace Annera Bylsmy z roku 1992 hrané na nástroj Servais Stradivarius (nahrávka je rovněž pro možné srovnání dostupná na YouTube). Bylsma je také autorem estetické a stylové analýzy Bachových suit.

Posluchač má dnes celkově k dispozici řadu nahrávek slavných violoncellistů (Pabla Casalse, Mstislava Rostropoviče, Mischy Maiskyho, Alxandra Večtomova, Yo-Yo My, Jánose Starkera a dalších). Z historického hlediska to byl především Pablo Casals, který uvedl suity do běžného koncertního repertoáru. Z hlediska přiblížení se k stylové a zvukové autenticitě souhlasím, že nahrávky zmíněného Bylsmy působí i na mne mimořádně přesvědčivě a přirozeně.

Častokrát dotazovaný Jiří Bárta na svůj přístup k Bachovým suitám podotkl, že samozřejmě, se nelze nenechat ovlivnit existujícími nahrávkami, na druhou stranu hudba je „živá“ a zejména Bachova je otevřena aktualizacím, které vyplývají z nástroje, na který je Bach hrán, z konstituce a momentální poučenosti umělce, prostředí i situace a jak víme, právě proto, že je Bachova hudba komplexně prokomponovaná, snáší dobře velmi rozdílné interpretace.

Prostředí rozlehlého kostela s úzkou lodí (sv. Vojtěch) určitě hraje svoji roli, a troufám si říci, že je spíše pro interpreta ztěžující. Koncert „při svíčkách“ je dobrý nápad, ale nemusel by být doplněn silnými světly. Jistě lidé asi chtějí na interpreta vidět, ale samotný Bárta hrál soustředěně se zavřenýma očima a intimnější osvětlení by atmosféře, která byla avizovaná, prospělo.

Suity vznikly kolem roku 1720. Připomeňme si, že standardní formu suit doplnil Bach o vstupní Preludia, která nejsou vždy částí, kterou bychom mohli chápat jako „rozehrání“. Například preludium Suity č. 2 d moll působí velmi emotivně a v Bártově pojetí je violoncello v pomalých částech (některá Preludia, Sarabandy) opravdu nástrojem rétorickým, i když se jedná v případě Sarabandy o stylizovaný tanec, který mimochodem, prodělal ve své době velkou tempovou a výrazovou proměnu.

Bárta dbá na dotažení každé fráze zejména závěrečných tónů částí (příkladem Preludium 2. a 3. suity, Bourrée 3. suity, závěrečná Gigue). Zvuk nástroje je plný, ale stylově většinou rovný, kontrasty strukturně jasné. Courante a Gigue jsou virtuózní a hybné (možná Couranty až příliš, mám raději rytmičtější, pomalejší verze), poslední Gigue 3. suity v návaznosti na lehce skočné Bourée bylo energicky robustní.

Bárta hrál soustředěně. Zdá se mi, že více mu vyhovují pomalé části – reflexivní nebo energické (například Gigue). Mezi suitami vytvořil jen krátké pauzy, dokonce hybné Preludium 3. suity C dur začal hrát bezprostředně poté jakmile dosedl, což ilustruje Bártovu přirozenost chování bez přidaných efektů. Toho si ostatně mohli všimnout posluchači i na koncertě v Kutné Hoře den předtím (koncert věnovaný památce Corine Chapelle). Bártův výkon byl odměněn dlouhým potleskem. Je jisté, že tento umělec má velkou základnu svých stálých fanoušků, což dokazuje i vyprodanost jeho koncertů.

16. ročník festivalu Za poklady Broumovska:
Bachovská noc
27. srpna 2021, v 21:00 hodin
Kostel sv. Vojtěcha, Broumovský klášter

Program:
Johann Sebastian Bach: Suita pro sólové violoncello č. 1 G dur, BWV 1007:
Prélude, Allemande, Courante, Sarabande, Menuet I, II, Gigue
Suita pro sólové violoncello č. 2 d moll, BWV 1008:
Prélude, Allemande, Courante, Sarabande, Menuet I, II, Gigue
Suita pro sólové violoncello č. 3 C dur, BWV 1009:
Prélude, Allemande, Courante, Sarabande, Bourrée I, II, Gigue

Účinkující:
Violoncello: Jiří Bárta