Tým francouzských a amerických vědců podrobil výzkumu lasturu, která byla roku 1931 objevena v jeskyni s nástěnnými malbami ve francouzském Marsoulas.
Lastura měla odříznutý vršek spirály, což umožňuje vhánět do mušle vzduch. Zároveň, zubatý povrch skořápky byl ořezán a vyhlazen, snad kvůli snadnějšímu uchopení. Pravěký člověk tak úpravě mušle věnoval velkou pozornost.
Důkazem toho, že jde o hudební nástroj, je odstraněná špička lastury. Najdete-li takovouto lasturu na pláži, málokdy má poškozenou špičku, protože plášť je v těchto místech nejpevnější. V místech otvoru byl pravděpodobně umístěn nátrubek, jak tomu mimo jiné je u domorodých kultur na Novém Zélandu. Francouzští vědci se domnívají, že mušle z Marsoulas měla připevněný podobný doplněk. Této hypotéze by nasvědčovaly stopy pryskyřice okolo otvoru lastury, sloužící k přilepení obou částí nástroje.
Jak nástroj zněl, můžeme slyšet na následující nahrávce, kterou vědci pořídili s pomocí profesionálního hudebníka během výzkumu.
„Otvor na mušli je velmi nepravidelný a hra na něj působí značnou bolest,“ říká archeolog Gilles Tosello z univerzity v Tolouse. „Náš hudebník musel přestat, protože to pro něj bylo až příliš bolestivé. Proč by si ale pravěký člověk dal tu námahu s úpravou lastury, ale zároveň nechal otvor k troubení neopracovaný či bez hratelného nátrubku, pokud to tak pekelně bolí?“
Kromě zjištění, že otvor na mušli byl zručně odštípnut člověkem, čekal vědce další nález: mušle je pokrytá zbytky červeného pigmentu, kterým jsou vymalované stěny jeskyně. Vzorek se shoduje s malbou bizona, vyrytého ve skalní stěně a pokrytý více než třemi sty otisky prstů v červeném pigmentu.
Vědci zatím nemohou datovat samotnou mušli, jelikož by museli část odštípnout a podstoupit radiokarbonové metodě datace, což z hlediska zachování památky není šetrné řešení, mohou ale radiokarbonovým výzkumem datovat právě červené otisky na mušli či medvědí kost ze stejné časové vrstvy nálezu. Prozatímní odhad určuje stáří mušle na 18.000 let.
Tosello dodává přínosný postřeh pro pochopení historického kontextu: Tlupa, obývající tuto oblast v předzemědělské době, byla masožravá, a aby přežila, potřebovala jednu až dvě desítky schopných lovců, kteří živili 50 až 100 členů kmene. Zároveň, tlupě se muselo dařit dobře, měla-li kapacitu na hudbu a výtvarné aktivity. I když hudba mohla patřit k neodmyslitelným kmenovým rituálům, výroba hudebního nástroje, jako lastura z Marsoulas, jistě přesahuje běžný rámec každodenní nutnosti.
„Zajímá mě vrchní paleolit,“ říká April Nowell z University of Victoria, „zejména v tom ohledu, jak mohla být hudba užívána k manipulaci nebo přesměrování pocitů lidí – a to jak vzhledem k lidem vlastní, tak i lidem cizí kultury – a jak mohla sloužit k přesměrování určité aktivity.“
Mušle z Marsoulas není nejstarším dochovaným hudebním nástrojem. Archeologové nalezli v jihoněmeckém Geissenkloesterle flétny staré přes 40.000 let, vyrobené z kostí s vyvrtaným morkem a dírkami. V případě lastury se však jedná o jednoznačně nejstarší dochovaný nástroj nátrubkového typu.
