Velikonoční festival duchovní hudby: Odvážný tah a jiná perspektiva duchovní hudby

Koncertní program naplnila jediná skladba – celovečerní Meditace pro sólový klarinet (1993) z pera před třemi lety zesnulého islandského skladatele Atli Heimira Sveinssona. Tento koncert, v rámci něhož bylo dílo uvedeno v české premiéře, navázal na festivalové provedení pašijové symfonie pro sólové housle Františka Gregora Emmerta roku 2019 a doplnil tak novou dramaturgickou linii unikátních programů pro jednoho interpreta. Tím byl již zmíněný Pavel Zlámal – klarinetista, saxofonista, hudební improvizátor a skladatel, který svou praktickou aktivitu soustřeďuje na soudobou a experimentální hudbu. Sveinssonova Meditace, inspirovaná sedmým veršem žalmu Davidova č. 24 („Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy.“), doplňuje Zlámalův široký repertoár, v němž najdeme skladby mnohokrát uvedené ve světových či českých premiérách. Samotná skladba přitom s výrazovými prostředky pracuje poměrně úsporně, což vzhledem ke Sveinssonovým aktivním kontaktům s poválečnou avantgardou (Messiaen, Stockhausen, Boulez, Nono, Ligeti) nebylo samozřejmým posluchačským předpokladem. Kompozice jako taková totiž zcela postrádá rychlou hudbu a spoléhá se na extrémní dynamické a témbrové kontrasty, případně občasné uplatnění mikrointervaliky, multifoniky nebo tremola (u dechových nástrojů označovaného jako flutter-tonguing nebo frullato).

V počátečních minutách se skladba dlouho nacházela ve slabé dynamice, čímž dala vyniknout jednak neukázněnosti pozdě přicházejícího a neustále si cosi šeptajícího publika, jednak některým akustickým nástrahám prostoru – kromě obvyklého pokašlávání či smrkání šlo totiž slyšet každé otočení listu festivalového programu i každý nepatrný posun nohy. Meditativní charakter díla se proto místy mohl proměnit v trénink trpělivosti posluchačů, stejně jako v ideální podmínky pro „cageovské“ vnímání vstupu externích zvukových podnětů do finální podoby interpretace hudebního díla. Právě akustice nového kostela na Lesné je nutné věnovat zbytek tohoto odstavce. Tóny linoucí se prostorem totiž nejprve napovídaly, že budou mít poměrně dlouhý dozvuk, aby se náhle a úplně ztišily. Z tohoto důvodu bylo možné s akustikou pracovat poměrně invenčně, kdy akustickými možnostmi kostela vytvářená akordika sólového nástroje vyznívala poněkud staccatovaně s mírným dozvukem v kopuli. Veskrze lze tedy konstatovat, že umístění tohoto programu právě na Lesnou s sebou neslo spíše pozitivní aspekty, ačkoliv původní umístění v prostorách kostela sv. Rodiny, kam festival dosud nezavítal, by dílu patrně neuškodilo.

Zlámalova interpretace byla v kontextu všeho výše (i níže) zmíněného brilantní a zbavena jakýchkoliv náznaků zneklidnění. Při tvorbě kýženého tónu a výrazu v klenutí dynamických oblouků a jednotlivých frází byl klarinetista vždy patřičně trpělivý a svůj čistý a kulatý tón předvedl v plném rozsahu nástroje. Je proto škoda, že toto technické excelování bylo možné poslouchat „jen“ přibližně sedmdesát minut (namísto v programu avizovaných osmdesáti až devadesáti). Možná k tomuto krácení došlo kvůli tomu, že hra v pikolovém rejstříku, která byla interpretačním klimaxem díla, zapříčinila to, že se zahájením této poměrně dlouhé pasáže část osazenstva opustila prostory jinak zaplněného kostela. Bylo nicméně zjevné, že se tím přirozeně oddělili ti, kteří přišli výhradně kvůli tomu, aby zhlédli interiéry kostela, od těch, kteří přišli kvůli hudebnímu zážitku (v novém prostoru).

Tento text by neměl sklouznout k úvahám o vkusu brněnského publika, je však nutné naznačené okolnosti dění závěrem krátce okomentovat, jelikož dotvářejí celkový charakter provedení a jsou dokladem o průběhu akce jako takové. Zařazení Sveinssonovy Meditace bylo nesporně odvážným tahem festivalové dramaturgie, kdy dle sdělení dramaturga Vladimíra Maňase s návrhem přišel interpret večera. Dílo nabídlo jinou perspektivu na podobu duchovní hudby a bylo očekávatelné, že se u konzervativního publika nesetká s velkým pochopením. Je nicméně povinností kulturních organizací typu Filharmonie Brno, která je pořadatelem festivalu, prezentovat hudbu i v rovině té, kdy klade otázky a konfrontuje estetické preference posluchačů. Sám Zlámal v tištěném programu hovoří o „obecné schopnosti nepředpojatého přístupu, jehož míra může úzce souviset s osobní odvahou jednotlivce“. Potěšující proto bylo, že při pohledu do publika bylo možné si u mnohých všimnou zavřených očí při patrném rozjímání – s uvadajícím světlem byl meditativní charakter díla ještě intenzivnější. Ostatně Sveinsson ke skladbě dodal, že „v nejlepším případě může [skladba] probudit smysl pro duchovnost v našich srdcích a učinit nás vnímavějšími k božskému“. Jistotou každopádně zůstává, že nikdo na místě nemohl zůstat bez dojmů. A za to patří interpretovi večera i organizátorům a dramaturgům Velikonočního festivalu duchovní hudby velké poděkování.

Rozjímání pro klarinet
11. dubna 2022, 19:30 hodin
Duchovní centrum P. Martina Středy a bl. Marie Restituty, Brno

Program:
Atli Heimir Sveinsson: Meditace pro sólový klarinet (česká premiéra)

Účinkující:
Pavel Zlámal – klarinet