Velikonoční festival duchovní hudby přesunul temné hodinky z chrámu do vodojemu. Nevytratí se duchovní přesah?

Čtvrteční tenebrae patřily nápěvům z antifonáře Elišky Rejčky

Tenebrae se během Velikonočního festivalu duchovní hudby tradičně pořádají posunuté o jeden den, tedy od středy do Velkého pátku a nikoli od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty, jak by se tyto modlitby správně měly konat. Pořadatelé letošního ročníku posun vyřešili zarámováním zpěvů náležejících Zelenému čtvrtku dvěma pašijovými dny – ve středu zazněly pašijové zpěvy z Jistebnického kancionálu a dalších českých rukopisů a na Velký pátek byly na programu velkopáteční obřady. Čtvrteční temné hodinky patřily nápěvům z antifonáře Elišky Rejčky.

Druhou tradicí brněnských tenebrae bylo místo konání v jezuitském chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Tuto tradici letošní ročník přerušil a všechny tři temné hodinky přesunul do vodojemů na Žlutém kopci. „Mysteriózní podzemní katedrály“, jak technickou památku v nadsázce označuje brněnské Turistické informační centrum, díky přitažlivému vzhledu i akustickým možnostem hostí různé umělecké produkce. Nevýhodou je ovšem omezený prostor a ne zcela komfortní podmínky jak pro posluchače, tak pro účinkující. A zde se projevilo jisté organizační selhání. Zřejmě kvůli předpokládanému zájmu veřejnosti a omezenému počtu návštěvníků se temné hodinky konaly v jeden den vícekrát. Dobrý nápad bohužel poznamenal zmatek v informacích pro posluchače, které se lišily na webových stránkách festivalu a v tištěném programu. Nicméně pokud se spolupráce s vodojemy rýsuje i v příštích ročnících, pořadatelé budou vědět, co mohou čekat a tento nedostatek snadno odstraní.

Čtvrteční koncert se konal ve Vodojemu 1 z roku 1874. Jedná se o nejstarší ze tří vodohospodářských staveb na Žlutém kopci postavenou podle projektu Thomase Docwryho. Přirovnání k chrámu návštěvníka napadne takřka mimoděk – díky vysoké cihlové klenbě a řadám sloupů se zdá, jako by stál uprostřed rozlehlé baziliky.

Zdrcadlení jako zdařilý nástroj k uchopení tématiky vody

Performativní stránku koncertu připravily Kateřina Křivánková (režie), Tereza Jančová (scéna a kostýmy) a Anna Laborová (světelný design a projekce). Využily pravidelnou strukturu vodojemu, rozděleného do několika rovnoběžných chodeb oddělených v pravidelných odstupech oblouky, a rozpohybovaly jak účinkující, tak publikum. Přibližně padesátiminutový program se odehrával v několika obrazech probíhajících v obloucích po celé délce vodojemu, mezi nimiž diváci postupně přecházeli.

Velice zdařilé bylo uchopení tematiky vody, přítomné v několika rovinách. Jako základní prvek zvolila režisérka zrcadlení. Diváci se rozdělili na dvě poloviny a sledovali představení v obloucích proti sobě. Mluvené slovo pronášely zpěvačky zároveň otočené k oběma skupinám a také herecká i taneční akce se odehrávala dvojmo. Ostatně i samotná architektura Vodojemu 1 dojem umocňuje – podlaha je zvlněná a oblouky odpovídá klenbě nad sebou. V tématu vody je ale přítomna i hlubší symbolika obřadů Zeleného čtvrtku, pokora a vzájemná služba, na kterou upozorňovaly úryvky evangelia, čtené mezi zpívanými oddíly programu.

Taneční a herecké akce se zhostily Michaela Ondrašinová a Klára Šiška. Performativní složka koncertu vyvrcholila v symbolickém omývání vodou. Obě dámy je nutno pochválit za elegantní taneční doprovod zpěvu, který na kluzkém povrchu vodojemu jistě nebyl snadný, i za decentní hereckou akci v předposledním obrazu připomínajícím omývání nohou ze čteného úseku evangelia.

Po vizuální stránce nebyl zcela přesvědčivý poslední obraz představení, i když zde se jedná spíše o otázku osobního vkusu. Zpěv doprovázel záběr na lidské ruce na bílém plátně, které se různě proplétaly a chvěly, jako by byly snímané pod vodou. Zřejmě se mělo jednat o znázornění vzájemné lidské blízkosti, nicméně alespoň autorce tohoto textu připadal poslední obraz poněkud nucený a příliš odlišný od předchozí akce, jakoby přidaný až dodatečně po vytvoření celkové koncepce s vrcholem v obřadu omývání.

Neztratí se osobitá výjimečnost festivalu?

Hudební náplň letošních temných hodinek byla věnována různým podobám gregoriánskému chorálu. Antifonář, z nějž pocházely nápěvy čtvrtečního koncertu, patřil Elišce Rejčce, zakladatelce kláštera cisterciaček na Starém Brně. Bohatě iluminovaný rukopis věnovala královna klášteru spolu s devíti dalšími svazky. Antifonář po zrušení kláštera postupně našel cestu do Moravského zemského archivu.

Jelikož se na čtvrtečním koncertě zpívaly nápěvy určené pro ženský klášter, přednesla je ženská schola složená z členek Ensemble Versus pod vedením Zuzany Badárové. Sopranistka a muzikoložka, která se specializuje na gregoriánský chorál, vedla soubor pevnou rukou a výsledkem byla obdivuhodná rytmická a intonační přesnost pouze s občasným drobným zaváháním.

Akustika Vodojemu 1 je pro chorální zpěv až překvapivě dobře uzpůsobená a pro temné hodinky přenesené ze sakrálního prostoru do ryze světské památky šlo o velmi vhodně zvolený program. Celkově se podařilo udržet meditativní charakter, kterým se tenebrae Velikonočního festivalu duchovní hudby vždy vyznačovaly a vkusná performativní složka koncert obohatila.

Zůstává jediný otazník. Volně přístupné temné hodinky v kostele Nanebevzetí Panny Marie byly v rámci festivalu zvláštním prostorem setkání čistě sakrálního s čistě uměleckým. Bylo by škoda, kdyby se tento přesah měl do budoucna úplně vytratit. Čímž samozřejmě nechci kritizovat koncept koncertů v netradičním prostředí či navrhnout organizátorům, aby nechali festival stagnovat. Rozhodně ne. Zárukou živé tradice je, že se vyvíjí a tenebrae ve vodojemech jsou důkazem, že neobvyklá spojení mohou vyústit ve velmi podnětné zážitky. Jen by bylo škoda, kdyby se z Velikonočního festivalu duchovní hudby ztratilo osobité spojení kulturní a duchovní události, díky němuž je výjimečný.

Chorál ve vodojemech II: Aqua
Tenebrae II
17. dubna 2025, 19:00 – 20:00 hodin
Vodojemy Žlutý kopec, Vodojem č. 1 Brno

Program:
Mandatum z kláštera cisterciaček na Starém Brně

Účinkující:
ženská schola Ensemble Versus
Zuzana Badárová – vedoucí sboru
Kateřina Křivánková – režie
Michaela Ondrašinová a Klára Šiška – taneční a herecká akce