Velikonoční festival duchovní hudby: Umné využití prostoru a precizní výkon Hard-Chor Linz

Samotný program doznal navzdory původním plánům několika změn, které v úvodu večera oznámil dramaturg festivalu Vladimír Maňas. Místo původních šesti sborových kusů nakonec bylo avizováno, že zazní pouze čtyři (vynechána byla díla Brucknera a Josefa Gabriela Rheinbergera). Koncert pak zahájila Filharmonie Brno pod taktovkou svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese skladbou Adagio ze Smyčcového kvintetu F dur Antona Brucknera v instrumentaci Stanisława Skrowaczewského pro smyčcový orchestr. Přibližně čtvrthodinová kompozice pochází z vyspělého období romantického skladatele a varhaníka, přičemž pracuje s neustálými návraty dvou hlavních témat. Akustické dispozice katedrály v tomto případě dílu velmi prospěly – rozvláčnost vyluzovaných tónů se příhodně nesly celým prostorem a navozovaly jistý dojem stálého plynutí. Jakkoliv se jednalo o interpretačně i programově vydařený úvod večera, nelze se ubránit dojmu, že samotná kompozice by vyzněla silněji při nepatrně kratší durátě.

Po filharmonickém vstupu následoval přibližně půlhodinový sborový blok v podání Hard-Chor Linz vedeného sbormistrem Alexanderem Kollerem. Sbor při svém a cappella vystoupení naplno využil prostorové, tedy akustické možnosti katedrály: na úvodní Brucknerovo Locus iste a následné patnáctiminutové Miserere Knuta Nystedta se sbor rozmístil okolo posluchačů, aby se pro poslední Brucknerovo dílo tohoto večera Christus factus est a závěr sborového bloku v podobě Stabat Mater (potažmo zhudebnění prvních dvou veršů první sloky tohoto hymnu) Vytautase Barkauskase přesunul za posluchače do zadní části chrámu. V případě prvních dvou jmenovaných skladeb navíc sbor využil odlišného rozestavení – při Locus iste byly hlasové skupiny promíchány a při Miserere naopak při sobě. Zejména u Nystedtova opusu šlo o extrémně zdařilý tah, jelikož jednotlivé hlasy efektně cestovaly prostorem a provedení proto nabylo velmi působivého dojmu. Obě skladby provedené zezadu pak vyzněly pospolitě a konkrétně, přičemž charakter Christus factus est by snesl citlivější práci s odsazeními či pomlkami. Největší technickou výzvu pro linecký sbor představoval Barkauskasův kus, který sice nezapřel jistě dědictví chorální tradice, avšak pln disonantních klimaxů, šeptavé polyfonie a vzestupných, dynamicky vypjatých sopránových glissand byl solidní prověrkou pro následující závěr koncertního programu. Celkově Hard-Chor podal naprosto precizní výkon, který naštěstí nikterak nenarušilo blíže neidentifikované zvonění mobilního telefonu při doznívání závěrečných tónů poslední sborové skladby. Umné využití prostoru si přitom patrně nejvíce užili posluchači sedící uprostřed hlavní lodě katedrály.

Poslední část večera vyplnila přibližně půlhodinová kantáta So Shall He Descend (v překladu Tak sestoupí) na Petrově přítomného estonského skladatele Toivo Tuleva. Skladba, jejíž zhudebněné texty povětšinou pochází z básně Chalíla Džibrána, vznikla na objednávku festivalu přímo pro prostory katedrály a byla provedena na Květnou neděli v roce 2019 (tehdy společně s gregoriánským chorálem). Fakticky tedy skladba zazněla na dvou ročnících festivalu po sobě. Stejně jako před třemi lety brněnskou filharmonii, která byla po vzoru barokního orchestru rozdělena do úsporně obsazeného concertina a velkého orchestru s bohatou sekcí bicích nástrojů, řídil Dennis Russell Davies. Tentokrát však pod jeho taktovkou vystoupili jiní sólisté (Claudia Goebl – soprán, Johanna Krokovay – alt, Jan Petryka – tenor, Wolfgang Resch – baryton) i sbory (Hard-Chor Linz, v malém sboru se kromě minule přítomných Jany Vondrů a Pavly Radostové představila Lucie Netušilová Karafiátová).

Oproti premiérovému provedení došlo k interpretační změně hned na samotném začátku kompozice: zatímco tehdy se flétna a viola postaraly o sólovou introdukci uprostřed lodi, nyní od počátku usedly v concertinu a své vstupy provedly přímo odsud. Následné orchestrální pasáže se vyznačovaly barvitými orientálními melodiemi, které doplňovala excelující sopránová trojice malého sboru, nacházející se po dirigentově levici za sekcí prvních houslí (speciální zmínku si zaslouží Pavla Radostová se svým intonačně pevným vrchním hlasem). Velký sbor, umístěn standardně za orchestrem, přitom patrně kvůli větší vzdálenosti od posluchačů nebyl vždy dostatečně průrazný, zároveň však zvuk putující po prostorách katedrály nezřídka zastiňoval dobře vyváženou instrumentální složku. Sólové vstupy byly deklamované srozumitelně a intonačně přesně, avšak v průběhu skladby sólisté příliš prostoru nedostali (zmiňme ještě, že výše uvedená sopranistka a barytonista na poslední chvíli zaskakovali za své indisponované kolegy Martinu Fender a Klemense Sandera, kteří měli původně vystoupit). Přibližně před polovinou skladby se postupně začala vytrácet její melodická hravost a silnější momenty střídaly ty slabší – nutno podotknout, že ne vinou interpretace, jako spíše vinou tektoniky skladby zvolených kompozičních postupů. Vzhledem k tomu, že v částech, kdy zněl orchestr zároveň se sborem, byl celkový výraz poměrně nepřehledný, se proto nelze ubránit myšlenkám, jestli by dílu neprospěla jednak redukce obsazení, jednak občasné krácení, ačkoliv Tulevovi nelze upřít jisté duchovně intelektuální poselství, které bylo patrné napříč kompozicí.

Jakkoliv výše rozvedené hodnocení vyznívá spíše negativně, samotné provedení Tulevovy kantáty bylo vydařenější než její premiérové uvedení, na čemž měla patrně zásluhu Daviesova zkušenost jak se skladbou, tak se samotným prostorem konání. Obecně lze konstatovat, že některá slabá místa „Rozjímání pro orchestr“ bylo možné hledat v rovině kompoziční, nikoliv v rovině interpretační. I proto při závěrečném posouzení celého večera převládají veskrze pozitivní dojmy. Doufejme tedy, že festival bude i nadále podněcovat skladatele k vytváření esteticky hodnotné a zároveň liturgicky funkční hudby, což je jedním ze sekundárních dramaturgických cílů festivalu.

Rozjímání pro orchestr
12. dubna 2022, 19:00 hodin
katedrála sv. Petra a Pavla, Brno

Program:
Anton Bruckner / arr. Stanisław Skrowaczewski: Adagio ze Smyčcového kvintetu F dur pro smyčcový orchestr
Anton Bruckner: Locus iste pro sbor a cappella
Knut Nystedt: Miserere pro sbor a cappella
Anton Bruckner: Christus factus est pro sbor a cappella
Vytautas Barkauskas: Stabat Mater pro sbor a cappella
Toivo Tulev: So Shall He Descend pro sóla, sbor a orchestr, objednávka festivalu z roku 2019

Účinkující:
Claudia Goebl – soprán
Johanna Krokovay – alt
Jan Petryka – tenor
Wolfgang Resch – baryton
Lucie Netušilová Karafiátová, Jana Vondrů, Pavla Radostová – malý sbor
Hard-Chor Linz, sbormistr Alexander Koller
Filharmonie Brno
Dennis Russell Davies – dirigent