Velikonoční festival duchovní hudby: Umné využití prostoru a precizní výkon Hard-Chor Linz

  1. 1
  2. 2
V pořadí třetí koncert probíhajícího Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně se uskutečnil v úterý 12. dubna 2022 v katedrále svatého Petra a Pavla na Petrově. Fakticky se zároveň jednalo o poslední festivalový koncert pašijového týdne, jelikož triptych večerních hodinek odehrávající se během Škaredé středy, Zeleného čtvrtku a Velkého pátku není festivalovou produkcí a dramaturgií považován za plnohodnotnou koncertní událost, nýbrž za prostor k večerním rozjímáním. Prostor ke kontemplaci rovněž skýtal právě recenzovaný koncert s názvem „Rozjímání pro orchestr“, v rámci něhož kromě současných sborových děl zazněly skladby Antona Brucknera a repríza objednávky festivalu z roku 2019 od Toivo Tuleva.

Velikonoční festival duchovní hudby – Rozjímání pro orchestr, Hard-Chor Linz, 12. dubna 2022 (zdroj Velikonoční festival duchovní hudby, foto Petr Francán)
Velikonoční festival duchovní hudby – Rozjímání pro orchestr, Hard-Chor Linz, 12. dubna 2022 (zdroj Velikonoční festival duchovní hudby, foto Petr Francán)

Samotný program doznal navzdory původním plánům několika změn, které v úvodu večera oznámil dramaturg festivalu Vladimír Maňas. Místo původních šesti sborových kusů nakonec bylo avizováno, že zazní pouze čtyři (vynechána byla díla Brucknera a Josefa Gabriela Rheinbergera). Koncert pak zahájila Filharmonie Brno pod taktovkou svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese skladbou Adagio ze Smyčcového kvintetu F dur Antona Brucknera v instrumentaci Stanisława Skrowaczewského pro smyčcový orchestr. Přibližně čtvrthodinová kompozice pochází z vyspělého období romantického skladatele a varhaníka, přičemž pracuje s neustálými návraty dvou hlavních témat. Akustické dispozice katedrály v tomto případě dílu velmi prospěly – rozvláčnost vyluzovaných tónů se příhodně nesly celým prostorem a navozovaly jistý dojem stálého plynutí. Jakkoliv se jednalo o interpretačně i programově vydařený úvod večera, nelze se ubránit dojmu, že samotná kompozice by vyzněla silněji při nepatrně kratší durátě.

Po filharmonickém vstupu následoval přibližně půlhodinový sborový blok v podání Hard-Chor Linz vedeného sbormistrem Alexanderem Kollerem. Sbor při svém a cappella vystoupení naplno využil prostorové, tedy akustické možnosti katedrály: na úvodní Brucknerovo Locus iste a následné patnáctiminutové Miserere Knuta Nystedta se sbor rozmístil okolo posluchačů, aby se pro poslední Brucknerovo dílo tohoto večera Christus factus est a závěr sborového bloku v podobě Stabat Mater (potažmo zhudebnění prvních dvou veršů první sloky tohoto hymnu) Vytautase Barkauskase přesunul za posluchače do zadní části chrámu. V případě prvních dvou jmenovaných skladeb navíc sbor využil odlišného rozestavení – při Locus iste byly hlasové skupiny promíchány a při Miserere naopak při sobě. Zejména u Nystedtova opusu šlo o extrémně zdařilý tah, jelikož jednotlivé hlasy efektně cestovaly prostorem a provedení proto nabylo velmi působivého dojmu. Obě skladby provedené zezadu pak vyzněly pospolitě a konkrétně, přičemž charakter Christus factus est by snesl citlivější práci s odsazeními či pomlkami. Největší technickou výzvu pro linecký sbor představoval Barkauskasův kus, který sice nezapřel jistě dědictví chorální tradice, avšak pln disonantních klimaxů, šeptavé polyfonie a vzestupných, dynamicky vypjatých sopránových glissand byl solidní prověrkou pro následující závěr koncertního programu. Celkově Hard-Chor podal naprosto precizní výkon, který naštěstí nikterak nenarušilo blíže neidentifikované zvonění mobilního telefonu při doznívání závěrečných tónů poslední sborové skladby. Umné využití prostoru si přitom patrně nejvíce užili posluchači sedící uprostřed hlavní lodě katedrály.

Velikonoční festival duchovní hudby – Rozjímání pro orchestr, 12. dubna 2022 (zdroj Velikonoční festival duchovní hudby, foto Petr Francán)
Velikonoční festival duchovní hudby – Rozjímání pro orchestr, 12. dubna 2022 (zdroj Velikonoční festival duchovní hudby, foto Petr Francán)

Poslední část večera vyplnila přibližně půlhodinová kantáta So Shall He Descend (v překladu Tak sestoupí) na Petrově přítomného estonského skladatele Toivo Tuleva. Skladba, jejíž zhudebněné texty povětšinou pochází z básně Chalíla Džibrána, vznikla na objednávku festivalu přímo pro prostory katedrály a byla provedena na Květnou neděli v roce 2019 (tehdy společně s gregoriánským chorálem). Fakticky tedy skladba zazněla na dvou ročnících festivalu po sobě. Stejně jako před třemi lety brněnskou filharmonii, která byla po vzoru barokního orchestru rozdělena do úsporně obsazeného concertina a velkého orchestru s bohatou sekcí bicích nástrojů, řídil Dennis Russell Davies. Tentokrát však pod jeho taktovkou vystoupili jiní sólisté (Claudia Goebl – soprán, Johanna Krokovay – alt, Jan Petryka – tenor, Wolfgang Resch – baryton) i sbory (Hard-Chor Linz, v malém sboru se kromě minule přítomných Jany Vondrů a Pavly Radostové představila Lucie Netušilová Karafiátová).

Oproti premiérovému provedení došlo k interpretační změně hned na samotném začátku kompozice: zatímco tehdy se flétna a viola postaraly o sólovou introdukci uprostřed lodi, nyní od počátku usedly v concertinu a své vstupy provedly přímo odsud. Následné orchestrální pasáže se vyznačovaly barvitými orientálními melodiemi, které doplňovala excelující sopránová trojice malého sboru, nacházející se po dirigentově levici za sekcí prvních houslí (speciální zmínku si zaslouží Pavla Radostová se svým intonačně pevným vrchním hlasem). Velký sbor, umístěn standardně za orchestrem, přitom patrně kvůli větší vzdálenosti od posluchačů nebyl vždy dostatečně průrazný, zároveň však zvuk putující po prostorách katedrály nezřídka zastiňoval dobře vyváženou instrumentální složku. Sólové vstupy byly deklamované srozumitelně a intonačně přesně, avšak v průběhu skladby sólisté příliš prostoru nedostali (zmiňme ještě, že výše uvedená sopranistka a barytonista na poslední chvíli zaskakovali za své indisponované kolegy Martinu Fender a Klemense Sandera, kteří měli původně vystoupit). Přibližně před polovinou skladby se postupně začala vytrácet její melodická hravost a silnější momenty střídaly ty slabší – nutno podotknout, že ne vinou interpretace, jako spíše vinou tektoniky skladby zvolených kompozičních postupů. Vzhledem k tomu, že v částech, kdy zněl orchestr zároveň se sborem, byl celkový výraz poměrně nepřehledný, se proto nelze ubránit myšlenkám, jestli by dílu neprospěla jednak redukce obsazení, jednak občasné krácení, ačkoliv Tulevovi nelze upřít jisté duchovně intelektuální poselství, které bylo patrné napříč kompozicí.

Velikonoční festival duchovní hudby – Rozjímání pro orchestr, Hard-Chor Linz, 12. dubna 2022 (zdroj Velikonoční festival duchovní hudby, foto Petr Francán)
Velikonoční festival duchovní hudby – Rozjímání pro orchestr, Hard-Chor Linz, 12. dubna 2022 (zdroj Velikonoční festival duchovní hudby, foto Petr Francán)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments