Velké baletní gala z La Scaly zařadila v přímém přenosu i Česká televize

I kdyz jsem muzikant – houslista, zpěvák a v mém rejstříku pasivního konzumování je upřednostněna především opera, hudba symfonická , komorní a pak balet. K baletu přistupuji jako obyčejný smrtelník zajímající se obecně o umění, protože nemám odborné ani teoretické znalosti o technice baletu. Nicméně se domnívám, že je to umění postavené na fyzickém ztvárnění krásy lidského těla a tak upřednostňuji balety obsazené mladými umělci a méně pak zasloužilými, přesahující věkový limit 40 let a více, i když existují světlé vyjímky, kdy velké umění přebije fyzickou krásu. V opeře často slavné hvězdy neoplývají ideálními proporcemi a vzhledem, ale výrazový prostředek – hlas, který dominuje tomuto umění je v hodnotících kriteríích rozhodující. Ačkoliv byla mnohá jména baletních umělců dnešního večera jistě věhlasná, uchvátila mě zřídka která a i když si teď možná protiřečím byl letošní jubilující čtyřicátník Roberto Bolle naprosto nejlepší, protože jeho fyzický zjev je naprosto ojedinělý včetně energie a charizmatu, které z něj vyzařují. Nejhorší byla balkonová scéna bez balkonu Romea a Julie, kde oba veronští milenci byli jasně důchodového věku a sehráli milostnou taškařici jen díky své anorektické dietě. A prcek Vasiliev měl daleko do bájného římského gladiátora Spartakuse, jehož artistické skoky působily s jeho krátkými nožkami spíše komicky. Takže v závěru opět zachraňoval Bolle s novým projektem Prototyp v choreografii bývalého tanečníka La Scaly. Přesto děkujeme za zprostředkování přenosu Českou televizí, což je vzácný jev. Přesto bychom se měli zamyslet do jaké míry byl výběr repertoáru a umělců více komerční v souvislosti se světovou výstavou a do jaké míry ryze umělecký.