Verdi trochu jinak

Verdiho ouvertury jsou potpourri, OuVerditura je něco víc, říká její „autor“ Jan Rybář 

Dvěma koncerty ve dnech 9. a 10. října se Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK připojuje k všeobecně oslavovanému dvoustému výročí narození dvou velikánů opery 19. století – Richarda Wagnera a Giuseppe Verdiho. Nečekejte však koncerty ve stylu „výběr z árií“. Originálním příspěvkem FOKu a jeho „Pocty V+W“  je premiéra skladby vytvořené na objednávku k této příležitosti. Symfonická báseň OuVerditura vznikla na popud dirigenta koncertů Muhaie Tanga, jeho ideu pak do not převedl mladý český skladatel Jan Rybář, který zpracoval hudební materiál z předeher (ouvertur) čtyř oper Giuseppe Verdiho. Z jakých? Pro odpověď si zajděte na jeden z koncertů! A jako pozvánku přijměte rozhovor s Janem Rybářem.
Mohl byste konkrétněji přiblížit svůj podíl na vzniku OuVerditury?

Nejedná se o citace ani moji vlastní sazbu, ale o vytvoření jednolité kompozice z Verdiho  hudby. Strukturálně jsem se nesnažil pouze nalepit na sebe několik předeher, ale používat části tak, jak se k sobě hodí náladou, tóninou a sazbou. Laicky řečeno: divák chvíli uslyší úryvek z jedné předehry, chvíli z druhé a tak dále. Snažil jsem se ovšem, aby celá skladba měla tah a nejednalo se pouze o sled jednotlivých částí. Aby byla prokomponovaná jako jednolitá osmnáctiminutová skladba.

Vycházel jste z Verdiho instrumentace, nebo máme očekávat něco nového?

Ano, instrumentace zůstala naprosto totožná, v tomto jsem nic nepředělával ani nevylepšoval.

Kdo vlastně inicioval vznik OuVerditury? Jak se to celé sběhlo a proč je mezi autory uveden i Muhai Tang?

Vznik OuVerditury inicioval právě dirigent Muhai Tang. Mě oslovil dramaturg FOK Martin Rudovský, který mi nastínil rámcovou představu, jak by dílo mělo vypadat. Už v původní ideji bylo sesazení několika předeher dohromady. To mi přišlo ale trochu banální. Za zajímavější jsem považoval vybírat právě menší, kratší úseky a střídat je tak, aby to bylo pestré. Původní Verdiho předehry jsou často právě ve stylu potpourri, tedy mix hudby představující nejdůležitější melodie opery. Tomu jsem se však chtěl vyhnout a celé dílo prokomponovat tak, aby to ve výsledku nebylo tak útržkovité. Zaposlouchal jsem se do různých Verdiho předeher a vybíral ty, které se mi nejvíce hodily. Potřeboval jsem vybrat pomalé části, rychlé části, zpěvné části a tak dále. Pak jsem začal přemýšlet, jak je sesadím dohromady. Hlavním kritériem byly tóniny. Hledal jsem v různých předehrách části, které by šly harmonicky k sobě, a následně jsem řešil otázku temp a dalších kontrastních prvků.

Jaký je váš vztah k Verdimu a jeho hudbě? Respektive byl třeba jiný před tím, než jste se začal zabývat OuVerditurou, a teď?

Díky této práci jsem měl možnost se blíže s Verdim seznámit. Na Verdim nejvíce oceňuji jeho velký smysl pro melodičnost a dramatičnost. To jsou věci, které si člověk uvědomí často až tehdy, kdy se začne jeho hudbou hlouběji zabývat. To byl i tento případ.

Považujete OuVerdituru za dílo, které konzervativnější posluchači přijmou, nebo je natolik odvážné, že o jeho přijetí máte obavu?

To je poněkud složitá otázka. V OuVerdituře není žádná nová hudba, provokativní by to tedy nemělo být. Ale někomu, kdo má k Verdiho operám hodně blízký vztah, by to možná mohlo připadat jako zbytečné pokřivování Verdiho. Věřím však, že lidé budou především poslouchat hudbu.

V čem leží jádro vaší originální tvorby? Můžete se pochlubit dalšími skladbami pro symfonický orchestr?

Ve své tvorbě se věnuju jak tvorbě komorní, tak i orchestrální. Snažím se neopomíjet žádné žánry. Rád pracuji s hlasy – mám skladby sborové i písňové cykly. Jakožto klavírista mám i celou řadu kompozic klavírních. Přijde mi zajímavé, když si skladatel umí najít cestu k různým žánrům i obsazením. Jeho dílo je potom pestřejší.

A nejžhavější tvorba z poslední doby?

Letos jsem pracoval na ženském sboru, který zazněl 11. června na koncertě sdružení Konvergence, a nyní se zabývám právě kompozicemi pro klavír. Do budoucna chystám další vokální věci a snad i nějakou další orchestrální kompozici.

Vizitka:
Jan Rybář
se narodil v Praze roku 1981. Na Základní umělecké škole v Praze ve Voršilské ulici vystudoval obor klavír u Zdeny Janžurové a na Gymnáziu Jana Nerudy pokračoval v jeho studiu u Milana Langera. Zde rovněž započal studium skladby u Vladimíra Tichého, který ho seznámil s novými technikami v hudbě 20. století. Ve studiu skladby pokračoval na pražské HAMU u Milana Slavického, který ho vedl spíše k modálnějšímu způsobu myšlení. V letech 2007–2012 studoval na HAMU v doktorském studijním programu pod vedením Marka Kopelenta.
Kromě kompozice se Jan Rybář věnuje také dirigování a hře na klavír. Obě tyto dovednosti hojně využívá ve skladatelském sdružení Konvergence a v nahrávání pro Český rozhlas.
(Zdroj: www.jan-rybar.cz)

Koncert FOK k poctě Giuseppe Verdiho a Richarda Wagnera
Dirigent: Muhai Tang
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Kühnův smíšený sbor
Sbormistr: Marek Vorlíček
9. a 10. října v 19.30 hodin Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
Richard Wagner: Tannhäuser, předehra a bakchanále
Giuseppe Verdi – Muhai Tang – Jan Rybář: OuVerditura, symfonická báseň z Verdiho předeher
Giuseppe Verdi: Quattro pezzi sacri

www.fok.cz
www.jan-rybar.cz

Foto archiv J. Rybáře 

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na