Verdiho ouvertury jsou potpourri, OuVerditura je něco víc, říká její „autor“ Jan Rybář
Dvěma koncerty ve dnech 9. a 10. října se Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK připojuje k všeobecně oslavovanému dvoustému výročí narození dvou velikánů opery 19. století – Richarda Wagnera a Giuseppe Verdiho. Nečekejte však koncerty ve stylu „výběr z árií“. Originálním příspěvkem FOKu a jeho „Pocty V+W“ je premiéra skladby vytvořené na objednávku k této příležitosti. Symfonická báseň OuVerditura vznikla na popud dirigenta koncertů Muhaie Tanga, jeho ideu pak do not převedl mladý český skladatel Jan Rybář, který zpracoval hudební materiál z předeher (ouvertur) čtyř oper Giuseppe Verdiho. Z jakých? Pro odpověď si zajděte na jeden z koncertů! A jako pozvánku přijměte rozhovor s Janem Rybářem.
Mohl byste konkrétněji přiblížit svůj podíl na vzniku OuVerditury?
Nejedná se o citace ani moji vlastní sazbu, ale o vytvoření jednolité kompozice z Verdiho hudby. Strukturálně jsem se nesnažil pouze nalepit na sebe několik předeher, ale používat části tak, jak se k sobě hodí náladou, tóninou a sazbou. Laicky řečeno: divák chvíli uslyší úryvek z jedné předehry, chvíli z druhé a tak dále. Snažil jsem se ovšem, aby celá skladba měla tah a nejednalo se pouze o sled jednotlivých částí. Aby byla prokomponovaná jako jednolitá osmnáctiminutová skladba.
Vycházel jste z Verdiho instrumentace, nebo máme očekávat něco nového?
Ano, instrumentace zůstala naprosto totožná, v tomto jsem nic nepředělával ani nevylepšoval.
Kdo vlastně inicioval vznik OuVerditury? Jak se to celé sběhlo a proč je mezi autory uveden i Muhai Tang?
Vznik OuVerditury inicioval právě dirigent Muhai Tang. Mě oslovil dramaturg FOK Martin Rudovský, který mi nastínil rámcovou představu, jak by dílo mělo vypadat. Už v původní ideji bylo sesazení několika předeher dohromady. To mi přišlo ale trochu banální. Za zajímavější jsem považoval vybírat právě menší, kratší úseky a střídat je tak, aby to bylo pestré. Původní Verdiho předehry jsou často právě ve stylu potpourri, tedy mix hudby představující nejdůležitější melodie opery. Tomu jsem se však chtěl vyhnout a celé dílo prokomponovat tak, aby to ve výsledku nebylo tak útržkovité. Zaposlouchal jsem se do různých Verdiho předeher a vybíral ty, které se mi nejvíce hodily. Potřeboval jsem vybrat pomalé části, rychlé části, zpěvné části a tak dále. Pak jsem začal přemýšlet, jak je sesadím dohromady. Hlavním kritériem byly tóniny. Hledal jsem v různých předehrách části, které by šly harmonicky k sobě, a následně jsem řešil otázku temp a dalších kontrastních prvků.
Jaký je váš vztah k Verdimu a jeho hudbě? Respektive byl třeba jiný před tím, než jste se začal zabývat OuVerditurou, a teď?
Díky této práci jsem měl možnost se blíže s Verdim seznámit. Na Verdim nejvíce oceňuji jeho velký smysl pro melodičnost a dramatičnost. To jsou věci, které si člověk uvědomí často až tehdy, kdy se začne jeho hudbou hlouběji zabývat. To byl i tento případ.
Považujete OuVerdituru za dílo, které konzervativnější posluchači přijmou, nebo je natolik odvážné, že o jeho přijetí máte obavu?
To je poněkud složitá otázka. V OuVerdituře není žádná nová hudba, provokativní by to tedy nemělo být. Ale někomu, kdo má k Verdiho operám hodně blízký vztah, by to možná mohlo připadat jako zbytečné pokřivování Verdiho. Věřím však, že lidé budou především poslouchat hudbu.
V čem leží jádro vaší originální tvorby? Můžete se pochlubit dalšími skladbami pro symfonický orchestr?
Ve své tvorbě se věnuju jak tvorbě komorní, tak i orchestrální. Snažím se neopomíjet žádné žánry. Rád pracuji s hlasy – mám skladby sborové i písňové cykly. Jakožto klavírista mám i celou řadu kompozic klavírních. Přijde mi zajímavé, když si skladatel umí najít cestu k různým žánrům i obsazením. Jeho dílo je potom pestřejší.
A nejžhavější tvorba z poslední doby?
Letos jsem pracoval na ženském sboru, který zazněl 11. června na koncertě sdružení Konvergence, a nyní se zabývám právě kompozicemi pro klavír. Do budoucna chystám další vokální věci a snad i nějakou další orchestrální kompozici.
Vizitka: 
Jan Rybář se narodil v Praze roku 1981. Na Základní umělecké škole v Praze ve Voršilské ulici vystudoval obor klavír u Zdeny Janžurové a na Gymnáziu Jana Nerudy pokračoval v jeho studiu u Milana Langera. Zde rovněž započal studium skladby u Vladimíra Tichého, který ho seznámil s novými technikami v hudbě 20. století. Ve studiu skladby pokračoval na pražské HAMU u Milana Slavického, který ho vedl spíše k modálnějšímu způsobu myšlení. V letech 2007–2012 studoval na HAMU v doktorském studijním programu pod vedením Marka Kopelenta.
Kromě kompozice se Jan Rybář věnuje také dirigování a hře na klavír. Obě tyto dovednosti hojně využívá ve skladatelském sdružení Konvergence a v nahrávání pro Český rozhlas.
(Zdroj: www.jan-rybar.cz)
Koncert FOK k poctě Giuseppe Verdiho a Richarda Wagnera
Dirigent: Muhai Tang
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Kühnův smíšený sbor
Sbormistr: Marek Vorlíček
9. a 10. října v 19.30 hodin Smetanova síň Obecního domu Praha
program:
Richard Wagner: Tannhäuser, předehra a bakchanále
Giuseppe Verdi – Muhai Tang – Jan Rybář: OuVerditura, symfonická báseň z Verdiho předeher
Giuseppe Verdi: Quattro pezzi sacri
Foto archiv J. Rybáře
